Tlak znovuzrození

Moc pěkný rozhovor k roku 2012 byl dnes publikován na Novém Bohatství. Aktéry rozhovoru se mi však nepodařilo zjistit, respektive halí se v anonymitě. Na jeho významu to však nikterak neubírá; nebo snad ano? - Fáďos

U spousty lidí se nyní v plné síle začínají projevovat jejich léta potlačované pocity a noční můry. Něco se děje a dere se to z hloubky na povrch, a to někdy dost děsivým způsobem. Čím to je?
Všechno živé na Zemi i ve známém Univerzu se nyní vaří ve velkém kotli tajemství Života a přeskládává do nového uspořádání. Zdaleka se to netýká pouze lidských bytostí. Jsme v tom všichni, jen lidé to možná pociťují jako poněkud větší drama, tím dramatičtější, čím víc se vzdálili sami od sebe.

Je to způsobeno nějakým vnějším vlivem?
Bezesporu. Všechno skutečně podstatné se v celých dějinách Života na Zemi vždy odehrávalo v tichu a neviditelně. To co se jeví být viditelným na povrchu věcí (a čemu jsme zvykli říkat dějiny) má vždy zároveň také nějaké své energetické vlákno, jež vede do hloubky a tam se dotýká celku Života.

Mýlíme se tedy, považujeme li naše lidské dějiny za platné?
Ach vůbec ne! Jsou naprosto platné, protože vypovídají o tom, kudy a jakým způsobem putovalo lidské vědomí po Zemi v určitém cyklu času. Každý jeden sám zanecháváme energetický otisk v paměti času a prostoru, jež nemá nám známé a pochopitelné lineární uspořádání. Zajímavý je spíš výběr událostí z paměti času, které jsme lineárně seřadili a rozhodli se jimi tvořit dějiny. Úsměvný pokus o interpretaci nezachytitelného nepopsatelna.

Je lineárně plynoucí čas pouhým přeludem?

Ano, a time management je jeho největší iluzí. Čas, jak ho dnes kulturálně vnímáme, je pouhá bublina. Je nedohonitelný a nenaplnitelný, jednoduše proto, že lovíme jeho nepolapitelný stín. Představte si čas jako materiál. Hmotu, ze které se dá tkát, stavět nebo vařit. Čas má svůj rozměr, svoji hloubku, svůj rytmus, svou tekutost, pevnost nebo sypkost, prostě svůj vnitřní smysl, kterému je velmi velmi těžké porozumět. A to se neustále mění! Být manažerem času je k smíchu.

Jak se tedy dá s časem pracovat?
Jedině přes splynutí se záměrem. Splynete li se záměrem, čas se automaticky přidá na vaši stranu a otevře vám na chvíli své tajemství, aby mohl být naplněn.

Čím?
Energií.

Myslíte tím životní energii - čchi - jak byla popsána ve starověké Číně?
V zásadě ano, i když jakýkoli popis je v tomto případě ošidný.

Proč?
Protože energie je živá. Zkuste popsat život. U první vyřčené slabiky už to bude něco jiného. Můžete zachytit jeho letmé doteky, pokusit se popsat vlastní jemnocit, vytáhnout z hloubky jemnohmotné chvění. To vše bude platné, ale tajemství proudícího Života vám stejně bude navždy unikat.

Přesto máme na Zemi k dispozici pouze určitý časový úsek, jenž se dá lineárně vyjádřit.
Ano, ale to je jen otázka vnímání. Podíváte li se na čas v půdorysu 2D perspektivy, můžete ho skutečně načrtnout jako úsečku. To je koneckonců způsob, jakým vnímá a interpretuje čas naše kultura. Jenže čas není plochý. Možná si ho dokážete představit jako 3D předmět a už zde vidíte jeho nové možné dosahy a možnosti. A co teprve 4D, 5D, 6D až po nám dnes známou 11. dimenzi - tady už se dostáváme na plochu kouzelných a v tajemství ukrytých aspektů času, které nám nejspíš vůbec nedocházejí. A teď si zkuste představit, že je čas jakýmsi tunelem, jdoucím napříč všemi dimenzemi. Dveře, které se zničehonic otevřou a zase zavřou a vy jimi vstoupíte nebo nevstoupíte a naplníte nebo nenaplníte to, proč jste se narodili. To vše je jen otázkou naší momentální připravenosti, bdělosti a střízlivosti.

Z toho jde hlava kolem.
Ano, čas je magický. Teď běží v kinech film 'Atlas mraků', který se pokouší o rozlomení zafixovaného lineárního vnímání času v naší kultuře. Ještě jsem ho neviděl, ale cítím, že bude stát za to, stejně jako před nedávnem film 'Počátek', jenž poukázal na možnosti snění. Je toho teď spousta všude kolem.

Co máme ale dělat s tím nesnesitelným tlakem, co panuje?
Pokusit se ho vydržet a spolupracovat s ním. V Tibetu mají přísloví: "Bolest je jako koště, vymete z nás všechnu špatnou karmu." Vlastně je dobře, že to bolí, i když je to někdy nesnesitelné. Je to znamení, že se konečně něco děje, tedy že se měníme, a že to něco má dobrý směr. Představte si sami sebe jako plod, který dozrává a sám sebe nyní vylupuje ze slupky, ve které byl dosud uzavřený. Naše jádro se dere z našeho středu na povrch a my se ocitáme na hloubce, kde musíme unést sami sebe. Sami, chápete?

Pomohou nám v tom antidepresiva, psychiatři, alkohol, modlitby, či jiné rozptýlení přinášející prostředky?
Určitě mohou přinést dočasnou úlevu od sílícího tlaku, nikoli však jeho řešení. Současný obrovský rostoucí tlak je způsoben velkým náporem univerzální kosmické síly, dávající všemu enormní zrychlení. Univerzum si zřejmě usmyslelo, že z nás vymáčkne ambrosii našeho božství, i kdybychom při tom měli skapat. Jediné doporučení, které mám je - vydržet a spolupracovat (podvolit se). Vzdorovat tomu nemá smysl, stejně jako utíkat před tím. Není kam.

Jde o svého druhu znovuzrození?
Ano, všichni jsme se jednou narodili a tak nějak víme, že to bylo pod velkým tlakem a že jsme se ocitli v úzkých. Stejně tak dobře víme, že to vše bylo dočasné a nakonec to dobře dopadlo. Představte si, kdybyste se tehdy rozhodli tomu vzdorovat, nebo před tím utíkat. A to se nám děje právě teď, rodíme se jako nové bytosti a co bylo uvnitř chce ven. Proč se tomu bránit? Je to vlastně docela vzrušující cyklus času a je skvělé být při něm.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj: Nové Bohatství
Vystavil: Fáďos