Proč žít tady a teď a hlavně jak?

Úsloví, které se v esoterické literatuře hojně používá, stává se modlou osvícení hledajících jedinců a dokonce je v některých kruzích používáno s pejorativním nádechem zesměšňujícím tuto základní duchovní pravdu. Může se tak totiž jevit, pokud nenastane ten pravý čas pro její pochopení. Dokud se tak nestane, je to stále pouze poučka duchovních učitelů a mistrů, která visí někde ve vzduchu a čeká, až si ji utrhneme.

Je tedy na nás, abychom se v našem poznání dostali do místa, kdy si uvědomíme, že nás velmi zajímá, o co tady ve skutečnosti jde. Jak mám žít „Tady a teď“ a co to vůbec znamená? Jak to vypadá?

Naše mysl je znečištěna a průběžně znečišťována stovkami všudypřítomných myšlenek, které nám nedají pokoj, dokud neusneme. Trápí nás starosti o zajištění základních životních potřeb našich a naší rodiny, myslíme na to, co nás trápí a nevíme jak to řešit, hlavou nám probleskují  starosti, které nás sráží na kolena. Bojíme se toho co bude a trápíme se tím co bylo. Je to magický kruh ohně, který nám spaluje křídla a nedovolí nám poznat krásu skutečného života. Tvoříme vlastní myšlenkové vězení. Jsme sami svými vězeňskými dozorci a viníky hledáme všude možně kolem sebe. Obviňujeme neznámé muže z tajných konspirací, kteří nám usilují o život a přitom nám uniká to základní a podstatné. Zodpovědnost za naše životy leží mimo nás, protože jsme se jí sami zbavili. Nevíme, že naše životy jsou důsledky naší nevědomosti.

Tím, že začneme žít tady a teď zabavíme svoji mysl spoustou vjemů, o které se současným životem v tunelu připravujeme, a myšlenky na všechny naše problémy nedostanou prostor, nebudeme jim věnovat pozornost, to znamená že jim přestaneme posílat energii a ony začnou postupně slábnout až zmizí zcela úplně. Přestaneme je vnímat jako problémy, stane se z nich obyčejná realita, která nebude provázena emočními výbuchy, svírající úzkostí, sevřeným krkem, scvrklým žaludkem, rudým obličejem, zpocenými dlaněmi…

V praxi to znamená vnímat přítomný okamžik. Já začínám svým dechem. Nadechnu se a sleduji, jak se mi rozpíná hrudník, jak molekuly kyslíku putují mým organismem, zaměřím se na palec pravé nohy, pozoruji všechny prsty, lýtkový sval, koleno… rozhlédnu se kolem sebe – vnímám monitor PC, jeho tvar, jeho barvu, prsty běhající po klávesnici, květinu na stole, která potřebuje zavlažit, okno, jeho tvar, modrou oblohu, mraky na ní… vnímám zvuky kláves, vrnící počítač, vrzající židli, venkovní ruchy, zpěv ptáků… cítím vůně, neurčité skupiny vůní ať už je jejich původ jakýkoliv… vracím se zpátky k sobě, zhluboka se nadechuji a vnímám rozpínající se hrudník…

Technicky to tedy znamená, alespoň tak si to při stávající úrovni svého vědomí vysvětluji, že nejenom že neposilujeme aktuální problémy, kterým celé dny věnujeme svoji pozornost, ale také zastavíme přísun nových a dalších problémů, protože nebudou mít dostatek prostoru, aby mohly nabobtnat díky naší energii a pozornosti, kterou budeme namísto toho věnovat přítomnému okamžiku.

A přesně tak funguje meditace. Není to útěk do jiných fantaskních světů, není to disciplína vousatých mistrů. Meditace je čistá mysl osvobozená od rušivých myšlenek pohroužená do přítomného okamžiku. A proto je život tady a teď meditací za běhu. Je to léčebný proces nastartovaný do našeho běžného života. Nemusíme čekat na čas určený k meditaci a celý den jenom přežít, abychom večer mohli konečně meditovat. Můžeme začít meditovat jakmile se ráno probudíme. Život v přítomném okamžiku je sám o sobě meditací a stejně tak meditace je prožitek skutečného života.

Nezměníme svět, když budeme stejní. Nezměníme sebe, když budeme pouze nadávat na svět kolem nás.

Lidé bez předsudků, lidé kteří nezávidí, lidé kteří ctí jeden druhého, lidé které naplňuje láska k sobě a ostatním pak mohou tvořit základ nové společnosti.

Autor: Lencher Falprea
Zdroj: Probuzení
Vystavil: Fáďos