Myšlenka od Hynka: Pařez

Žili byli lidé v jedné vesnici. Vesničani. Měli blízko do lesa, v kterém rostla spousta hub, ba i praváků, jak říkali bílým hřibům. A borůvek, brusinek, malin a všelijakých jiných lesních plodů. A taky tam našli dřevo do kamen. A hlavně tam byl přímo božský klid.

zdroj zde

Byl tam klid. Než přišel on. Žil byl v jednom velkém městě v zahraničí, kam kdysi utekl před režimem. Když se režim změnil a on se dozvěděl, kolik u nás stojí půda a les, zasmál se, vytáhnul prkenici a ten les koupil. Stovky hektarů lesa.

Jenomže mu tam chodili vesničani.

"Víte, že je tohle můj les? Koupil jsem ho!," říkal jim výhružně.

"Chceme se jen projít, nasbírat trochu hub," nechápali dost dobře lidé z vesnice změnu, která se s "jejich" lesem stala.

"To jsou moje houby. V mém lese!", marně vysvětloval novodobý podnikatel.

Až jednou dostal nápad. "Ten les si oplotím!" A jak řekl, tak se i stalo. Nakoupil desítky kilometrů pletiva, nechal postavit kůly a natáhnout na ně drátěný plot. "Cha, cha, smál se, a máte po lese!"

Marně stáli lidé s košíkem a hrnečkem na maliny před touto novodobou "čínskou zdí", která se táhla až za obzor jak na jedné, tak na druhé straně vesnice.

Teď byl les opravdu jeho.

A tak pozval pár kamarádů ze zahraničí a společně postříleli zvěř. Ptáci raději uletěli, dokud nepřijde řada na ně. Stromy nechal porazit a dřevo prodal. Samozřejmě taky za hranice. Maliny uschly, podhoubí rovněž. "Máte po houbách," smál se vesničanům, těm buranům za plotem.

Sedl si na pařez a smál se na celé kolo. Byly to jeho pařezy.

zdroj zde

Vesničané kroutili hlavou. Na houby jezdili desítky kilometrů daleko. Do lesa, který zatím nikdo neoplotil. Byly v něm stromy, chládek, houby, maliny, ptáci a božský klid.

zdroj zde

A tak milý podnikatel skončil tam, odkud kdysi utekl. V Česku, za železnou oponou, kterou paradoxně nechal sám postavit kolem svého majetku. Ten příběh je pravdivý, vesnice leží kdesi v západních Čechách. Ale ruku na srdce, kolik takových plotů dnes a denně potkáváme kolem sebe a kolik jich sami stavíme. Kolem svých domů, zahrad, polí. Všechno oplotíme, pokácíme, vypleníme, až si nakonec unavení sedneme na pařez, který je sice náš, ale je to už jenom - pařez. A kolik takových plotů stavíme sami v sobě, kolem svého srdce, kolem své mysli, kam nikoho a nic nepustíme. Všechny dobré myšlenky, předsevzetí a úmysly pokácíme a vypleníme, až nakonec zůstane jen mrtvý pařez.

Ne stavět, ale bourat ploty je důležité. Jak k nám může přijít štěstí, když mu postavíme zeď? Jak chceme sami vyběhnout za štěstím, když máme kolem sebe železnou oponu? To právě ploty způsobují naši krátkozrakost, ztrátu perspektivního vidění světa, širokou otevřenost našeho srdce a naší mysli. Není divu, že lidé za nimi obvykle zůstávají sami.  

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: Doba zkracování

zdroj ZDE

Je tady opět doba zkracování. Zkrátili nám prémie, pravomoci, dovolenou. Zkrátka nám zkrátili řetěz. Díky mobilu, internetu a letadlům se zkracují vzdálenosti. A teď se zkracuje i noc. A holky zkracují vlasy, letí prý mikádo. Hotové Postřižiny. Tak já zkrátím aspoň tento článek. Dobrou noc a nenechejte si ji ničím a nikým zkrátit...

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: ČAS

Mít čas, to je lidské.

Nemít čas, to je ďáblova práce.

Žít bez omezení časem, to je božské...

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: Czech made v řiti

zdroj zde

Dědictví otců, zachovej nám pane... Zdědili jsme půdu jako nejcennější "zlato", které máme. A jak s ní zacházíme v Česku? Prodáváme zahraničním investorům, řetězcům, solárním elektrárnám - zde na jižní Moravě nejúrodnější ornou půdu obsazují právě solární panely, je to hnus. Třeba v Německu se smí panely osazovat pouze na střechy budov nebo jinak nevyužitelnou půdu, ale my si podřežeme i větev, na které sedíme. Ale co chcete od země, kde ministr zemědělství prohlásí, že není třeba pěstovat plodiny, které si můžeme lacině dovézt...! Abychom se jednou nedivili:

Po loukách, kde rostlo kvítí,

kamiony se teď řítí,

vezou levné šmejdy z EU,

czech made už je totiž v řiti...

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: Kdo je tady blázen?

Občas si s úsměvem vzpomenu na své téměř dvouleté působení v ústavu "duševně chorých". Ne, nelekejte se, byl jsem tam sice zavřený, ale jen jako absolvent civilní služby po vysoké škole. Dělal jsem zahradníka a krmiče vepřů... Jo, něco jako vojín Kefalín z Černých baronů.

Tehdy jsem si uvědomil, že výrazy jako "duševně chorý" anebo "blázen" jsou vlastně tak trochu zavádějící. Všichni ti lidé v ústavu byli totiž v pohodě! Normálně pomáhali v zahradě, u prasat, v kuchyni, v prádelně, normálně se bavili, chodili na procházky, smáli se, četli, hráli karty, poslouchali hudbu.. Dělali často věci, na které my obvykle nemáme čas, protože se honíme jak debilové, abychom měli lepší barák, auto a plazmovku... Tedy naštěstí ne všichni.

Tak kdo je tady vlastně blázen?

zdroj zde

Jo a taky měli tu zvláštnost, že si navzájem pomáhali namísto toho, aby jeden druhého pomlouval. Že si nikdy nic neukradli a nevzali žádný úplatek. Že je nenapadlo lhát, protože nechápali, k čemu je to dobré... Prostě naprosto nevhodní kandidáti pro politiku. Tam totiž platí, že kdo si pro sebe nenahrabe na úkor druhých, kdo nikdy nevezme úplatek, kdo splní všechny svoje předvolební sliby, tak je prostě blázen...

Tak nevím, mně daleko férovější a opravdovější přijdou ti "duševně choří".

Možná jsem blázen :-)

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: Slečna zima

Fotopoezie...

 

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: Bezdomovec v kostele

Nejistě přešlapoval před kostelem, měl na sobě starý prošívaný kabát a trochu z něj táhl rum. Pod očima kruhy, nejspíš z toho, jak další z nesčetných nocí prospal někde v parku na lavičce. Možná taky pod mostem. Dlouho váhal a z kostela se ozývaly tóny varhan. Pak se rozhodnul. Vzal za kliku a vkročil. Těžké dubové dveře zavrzaly v pantech a celý kostel se ohlédl dozadu. "Fuj, ten ale smrdí. A jak je oblečený...," ozývaly se tiché hlasy ze všech stran. Ti, co mu byli nejblíže, se pomalu s odporem odtahovali. "Nemá tu co pohledávat," utrousila poznámku hašteřivá Nováková a její neméně hašteřivá sousedka jí přitakala: "Ba, ať si táhne tam, odkud přišel. Že ho farář nevyhodí..." Ale farář jej nevyhodil. Bezdomovec stál úplně vzadu, u dveří, a styděl se. Styděl se za to, co má na sobě, za to, že nemá kde bydlet a nemůže se sprchovat a holit jako ostatní a styděl se i za to, že z něj táhne štamprle rumu, kterou si dal v to chladné ráno pro zahřátí. Ale chtěl se stát lepším, a tak se rozhodl vstoupit. S čistým svědomím. Nikdy nikoho nepomlouval, nikdy nikomu nezáviděl. Neměl proč. Snažil se jen o to, aby přežil. Vyhodili jej z bytu, který po revoluci připadl původnímu majiteli domu. A na to, aby lítal po úřadech a sháněl náhradu, byl zkrátka už příliš starý. Nevím, ale měl jsem pocit, že i v tom svém ošuntělém a mnohokrát záplatovaném kabátě byl v celém kostele jedním z nejčistějších lidí kolem. Rozhodně čistějším, než hašteřivá Nováková se svou sousedkou..

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: Bungee jumping a rychlík jménem život

zdroj zde

Jednou jsem si skočil z jeřábu na gumě. Bungee jumping se tomu říká... Chtěl jsem zažít ten pocit volného pádu a adrenalin z náhlého napnutí lana, které se zastaví pár centimetrů nad zemí. Je to trochu šílený, ale stálo to za to, musím říct. Zážitek překonal pak už jen snad seskok z letadla z výšky 4,4 km, z toho asi minuta volným pádem.

Co tím ale chci říct? Jak je to s naší vírou? V životě se kolikrát zcela spolehneme na jiné lidi, předáme jim svou plnou důvěru. Ať už je to instruktor u bungee jumpingu, pilot letadla, řidič autobusu, kapitán lodi. Věříme jim a jsme přesvědčeni, že se nemůže nic stát. Vždycky se může něco stát, ale my jim v té chvíli odevzdáme plnou důvěru.

Někteří lidé nechápou, jak se dá věřit v Boha, kterého nikdy nikdo neviděl. Ale když si sednete do rychlíku, taky věříte, že tam někde vepředu sedí mašinfíra a že vás v pořádku doveze domů. Možná bychom měli víc důvěřovat v toho, kdo řídí tento svět.

Možná jedeme zrovna ve vagonu, který není úplně nejčistší, trochu to pod ním skřípe, sedačky jsou potrhané a spolucestující nejsou podle našeho gusta. Můžeme se vztekat, nadávat, můžeme si taky přesednout do jiného vagonu. Ale víte co? Všechny vagony v tomhle rychlíku jménem Život jedou stejným směrem. A není lepší využít cestu smysluplně? Pozorovat ubíhající krajinu, něco si přečíst, usmát se na svoje spolucestující, pokecat s nimi a něco nového se dozvědět.

Pozor, blíží se konečná. "Upozorňujeme cestující, že vlak v této stanici končí..."

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: Vyrábět biopaliva je zločin

zdroj ZDE

Pěstovat potravinové plodiny, které se pak spálí jako pohonné hmoty, je zločinem proti lidskosti," prohlásil zvláštní zmocněnec OSN pro právo na výživu Jean Ziegler. Nicméně zločinci z EU chtějí do roku 2020 pokrýt biopalivy 10 % spotřeby pohonných hmot. To by se však energetické rostliny musely pěstovat na 70 % orné půdy, což by rozvrátilo evropský trh s potravinami.

A proč se v novinách nedozvíme pravdu? Protože stejní zločinci diktují médiím, o čem se psát bude a o čem ne. Platí novinářům za šíření lží!

Proč se nepíše, že na výrobu jednoho litru biopaliva je třeba 2500 litrů vody?

Proč se nepíše, že biopaliva škodí čtyřikrát víc než benzin a nafta?

Proč se nepíše, že zavedení biopaliv zvýšilo ceny základních potravin a spustilo v zemích Třetího světa potravinovou krizi?

Proč se nepíše, že pěstování "energetických plodin" jako kukuřice nebo řepka zahrnuje rozsáhlé uvolňování oxidu dusného, který je cca 300× horší skleníkový plyn než CO2?

Proč se nepíše, že množství zrna, použitého k naplnění nádrže většího sportovního automobilu ethanolem by pokrylo spotřebu jídla jednoho člověka rok?

Proč se nepíše, že probíhají jednání o dodávkách etanolu z Brazílie, kde je kvůli jeho produkci vypalována stále větší plocha amazonských pralesů?

Proč se nepíš, že ze stejných důvodů se kácejí i pralesy jihovýchodní Asie a vymírají tisíce rostlinných a živočišných druhů?

Proč se nepíše, že k vyprodukování biopaliva je třeba více energie, než se získá jeho spálením a že vedlejším produktem je eroze půdy, znečištění a postupné vyčerpávání vodních zdrojů?

Ano, Evropská unie dotuje zločin, kterým je spalování potravin a i když sám Brusel vydal zprávu o škodlivosti biopaliv a přiznává, že škodí více než benzin a nafta, nikoho nenapadne toto šílenství zastavit. Ani jedna země se nepostaví na odpor. Dokdy budeme těmto zvěrstvům nečinně přihlížet? Zřejmě do té doby, než hladomor přijde i k nám. To už ale bude pozdě...

Petr Hynek

Myšlenka od Hynka: Život prostě je...

Četl jsem již celou řadu citátů o životě, ale o ten z knihy Citadela od Antoine de Saint-Exupéryho bych se s vámi rád podělil:

"Život není ani prostý ani složitý, ani jasný ani temný, ani rozporuplný ani vnitřně jednotný. Život prostě je. Pouze řeč sama ho pořádá nebo komplikuje, osvětluje či zatemňuje, vtiskuje mu rozporuplnost či jednotu.

A učiníš-li jeden krok doprava a jeden doleva, ještě tu nemusí být dvě protichůdné pravdy, nýbrž jedna jediná pravda setkání.

A pouze tanec se snoubí se životem.

Miluji toho, kdo zná tanec a také tančí. Jen v tom je pravda..."

Nechť se vám dobře tančí tímto životem, který je...

Nechť se vám dobře tančí celým rokem 2014.

Petr

Petr Hynek: Nechejme očkovat poslance

Vzpomínáte si ještě na ten humbuk kolem ptačí a posléze prasečí chřipky? Jak nás všechna média strašila smrtí a jako samospasitelský lék nabízela vakcíny? Proč asi? A kolik neočkovaných lidí nakonec na tuto "pandemickou" nemoc zemřelo? Určitě ne víc než těch očkovaných a rozhodně mnohem, mnohem méně, než na obyčejnou chřipku. Jednalo se spíše o ojedinělé případy. Nicméně výrobce vakcín se napakoval. Víte, stačí mít pod palcem média, vytroubit do světa nějakou hrůzostrašnou novinu - lidi se rádi bojí - nabídnout lék a máte postaráno o dobrý kšeft.

Světová zdravotnická organizace (WHO) teď vyšetřuje zprávy z 12 zemí, které prohlašují, že očkování proti prasečí chřipce (H1N1) je odpovědné za způsobení narkolepsie - poruchy zahrnující extrémní chronickou únavu a tendenci usnout náhle a bez varování. Jedna zpráva z Finska například zjistila, že u dětí, které obdržely vakcínu proti prasečí chřipce, byla o 900 % větší pravděpodobnost vzniku narkolepsie než u neočkovaných dětí. Navrhuji, aby se nevyužité vakcíny použily pro očkování našich poslanců. Polovina z nich stejně v Parlamentu i Senátu pospává a pro druhou polovinu bude také lepší, když bude raději spát...

Nenechejme se strašit médii. Nevěřte všemu, co se píše. Chtějí jen vydělat na našem strachu. Nedejme jim šanci!

Petr Hynek

Dovolím si připojit odkaz na dokument na youtube o viru prasečí chřípky, na který jsem narazila nedávno. Poměrně zajímavý náhled do celé problematiky, protože v něm mluví poměrně otevřeně i lidé "zevnitř".

ZDE
                                                                                                  Alexiam

Petr Hynek: Zajímavá kresba

Děti, dokud nejsou rodiči, „učiteli“ a vůbec touto společností přetvořeny podle jejích pravidel, žijí v souladu s vesmírnými zákony, řídí se vlastní intuicí a vidí věci ve světle Pravdy. Je vůbec zvláštní, že hodně dětí, když se učí psát, tak nějak přirozeně píše písmena v přesném zrcadlovém obrazu. Vy jim je předepíšete a oni, přestože (anebo právě proto, že) se na ně dívají, je napíší zrcadlově. Dost možná tak vnímají celou realitu – zrcadlově. Často si toho všímám. To, co my považujeme za realitu, ony vidí často úplně naopak. Když nad něčím dumáme, dítě přijde, zasměje se a s lehkostí ducha plácne něco, co má hlavu a patu, ale ve světě dospělých je to prostě proti zažitým pravidlům...

Na ukázku jeden malý obrázek mého pětiletého syna. Všimněte si hlavně symbolů srdce nahoře mezi očima. V těchto místech se údajně nachází tzv. třetí oko, šišinka mozková. Můj kluk tam prostě nakreslil – srdce. Když jsem se zeptal proč, jen pokrčil rameny a pravil: „Nevím tati, prostě to tak je...“

Takže věci opravdu nemusí vypadat, tak jak je vnímá náš mozek, po léta ohlupovaný „učením učených“. Dost možná bude spousta věcí jinak, než jak je vidíme, vnímáme. Proč? Nevím, prostě to tak je... :-)

Petr Hynek

Petr Hynek: Zpátky do plenek...

Na tomto světě je dost všeho a pro každého.

Je to jen naše myšlení, náš způsob uvažování, postoj k životu, financím, úspěchu či neúspěchu, k víře.

Lidský mozek a vědomí má prakticky neomezené možnosti. Neexistují pro něj de-facto žádné hranice.

Mysl je svobodná, schopná přesáhnout sama sebe.

A i když jsme po většinu života neustále utvrzováni v tom, že je to přesně naopak, nevěřte tomu. Věřte sami v sebe, ve svoje možnosti, schopnosti a především ve svou svobodu.

Jako děti jsme měli spoustu představ a plánů, co všechno dokážeme. Chtěli jsme změnit svět. Ale tím, jak jsme místo toho postupně začali měnit sami sebe a uzavírali se do svých ulit pod nátlakem okolí, dětské sny se vypařily jak pára nad hrncem.

Jako děti jsme neznali žádné hranice, nic nás nesvazovalo. Nic, kromě dospělých.

Je proto třeba se stát znovu těmi dětmi ve smyslu svobody ducha a jedině tak dokážeme zdánlivě nemožné.

„Nebudete-li jako děti, nevejdete do božího království,“ stojí v Bibli.

To „království“ může být už teď a tady. Ale musíme se znovu stát dětmi bez těch nánosů a slupek „dospěláctví“.

Na tomto světě je dost všeho a pro každého. Jako děti jsme o tom neměli sebemenších pochyb. Tak proč teď ano? Jsme větší, jsme silnější, můžeme si navzájem pomáhat a učit se jeden od druhého. Ale chybí nám svoboda a hravost dítěte.

Takže zpátky do plenek :-D

Petr Hynek

Petr Hynek: Duše v igelitovém pytlíku

Duše zabalená v igelitovém pytlíku (viz níže), byť plném lásky, je pouze duší v igelitovém pytlíku. Ale dopřejte jí volnost, nechte ji vzlétnout do oblak i spadnou na zem, aby s polámanými křídly znovu okusila jedno i druhé, aby se zocelila a stala se duší opravdového člověka, který chápe, že nic není odděleno.

Krásně na toto téma hovoří indián Chromý jelenec, šaman, z kmene Lakotů. Jeho moudrost a poselství byla zaznamenána v knize „Chromý jelen“ (bohužel již není nikde k sehnání...):

„Medicinman nemá být svatý. Měl by poznat a procítit všechny proměny života - zoufalství, radost, kouzla i realitu, odvahu i strach svého lidu. Měl by se umět snížit na úroveň broučka! Vznášet se vysoko jako orel. Pokud nezakusí obojí, nestojí jako medicinman za nic.

Nemoci, vězení, chudoba, opíjení - všechno jsem to musel zažít na vlastní kůži. Svět se točí kolem hříchů. Nemůžeš být tak nafoukaný, tak nelidský, že chceš být čistý, duši pěkně zabalenou do igelitového pytlíku. Musíš být současně bůh i ďábel.

Být dobrým medicinmanem znamená být uprostřed vřavy a neskrývat se před ní. Znamená to poznat život ve všech jeho stupních. Znamená to nebát se občas ze sebe udělat blázna. I to je posvátné. Příroda a Velký Duch taky nejsou dokonalí. Tolik dokonalosti by svět ani neunesl. Duch má dobrou tvář i špatnou tvář. Někdy se víc poučím z té zlé stránky než z dobré.“

Více zde: http://www.seste-slunce.cz/news/duse-v-igelitovem-pytliku/

Petr Hynek: Verneovky

Všechno, co si někdo dokáže představit, může někdo uskutečnit.

J. Verne

 

Přečetl jsem je v mládí snad všechny, oblíbené "Verneovky". Kdyby dnes Verne žil, asi by se podivil, kolik z jeho iluzí se dnes stalo realitou. 

A dost možná to nebyly iluze, ale konkrétní představy, a kdoví, třeba uměl cestovat časem... 

Jisté je, že naše představy, přání a sny se jednou mohou opravdu vyplnit. 

Proto je tak důležité rozvažovat, čemu dáváme svoji energii, co čteme, sledujeme, koho posloucháme, nad čím přemýšlíme. 

Co máme jednou zapsáno v hlavě, se beze zbytku vyplní. Vesmírná banka splněných přání má totiž prakticky neomezené možnosti a splní nám všechno, na co jen pomyslíme... 

Více zde: http://www.seste-slunce.cz/news/verneovky/

Petr Hynek: O lásce...

Pondělní západ slunce u Velehradu...

http://www.seste-slunce.cz/news/o-lasce-/

Petr Hynek: Básníci ticha

Po prodlouženém víkendu se zpožděním...
(P.)


http://www.seste-slunce.cz/news/basnici-ticha/

Petr Hynek: Nebeský bál

Když duše tančí se svým Stvořitelem... 

Více zde: http://www.seste-slunce.cz/news/nebesky-bal/

Petr Hynek: Stavební kameny

Nikdo z nás není obyčejný, každý je jedinečný a může udělat něco, cokoli... Nemůžeme donekonečna házet vlastní zodpovědnosti na někoho jiného. Každý den se můžeme ptát sami sebe, co jsme tomuto světu dali, nebo jestli jsme jen nadávali, podléhali negativním iluzím, lhali, brali... Každý okamžik máme na výběr – stavět nebo bořit? Podílet se na destrukci myšlenek, citů anebo naopak budovat svět, který bude hezčím místem pro život.

Každý z nás je stavebním kamenem, ale stavitel sáhne jen po takovém kameni, který podrží celou hradbu.

Tak se držme navzájem :-)

Více zde: http://www.seste-slunce.cz/news/stavebni-kameny/

Petr Hynek: Kdo seje vítr...

Lidé někdy mají pocit, že se na ně všechno ze všech stran valí, jsou plni starostí, strachu a nemají v sobě ani kousek klidu.

Proč?

Je třeba si poctivě přiznat, kdo jsme jakým zahradníkem.

Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Kdo seje kolem sebe klid, ten sklízí mír.

Kdo lásku zaseje, pěstuje si opravdový ráj ve svém srdci.

Samozřejmě nestačí jenom zasít, ale taky dobře zalívat, starat se o vitální růst. Někdo si takto pěstuje svoje starosti a obavy, stará se o ně a hýčká si je. Vždyť by bez nich snad ani nedokázal žít. Ale je to každého volba. Na počátku je zahradník a jeho volba osiva. V jaké chceme žít zahradě, zdali v zahradě strachu nebo harmonie, to je totiž jen a jen na našem rozhodnutí.

Přeji dobrou sklizeň :-)

Autor: Petr Hynek