Psychologie snu V. (závěr)

Sny často kompenzují naše příliš jednostranné postoje, ukazují naši stávající situaci, přičemž vše vyjadřují, jak už víme, zásadně symbolickým jazykem. V tomto závěrečném díle seriálu o snech se pokusím navázat na třetí díl (ZDE), abychom uvedli ještě další druhy snů, se kterými se během života setkáváme.

Probouzecí sny

Pro mnoho z nás známý typ snu, který souvisí s individuálním vnímáním času (čímž maličko navazujeme na čtvrtý díl ZDE). Ernst Aeppli píše: „Jsou lidé, kteří mají mimořádně vyvinutý cit pro přesný čas. Kdykoli se sami sebe zeptají, kolik je hodin, jejich ‚cit pro čas‘ jim to okamžitě správně řekne, asi tak, jako se oznamuje správný čas v rozhlase. Tito lidé se dokáží probudit v libovolnou denní nebo noční dobu. Avšak ti, kterým se stává, že často zaspí, jsou probuzeni – pokud si neobjednali ranní buzení u telefonní ústředny – ‚ústřednou snů‘.“ Tematicky se sen může týkat zpoždění, přičemž graduje tak, aby se spící probudil. Jak jsme si říkali již minule, často jsou do snu zakomponovány reálné zvuky z blízkosti spícího. Pokud máme tedy tendence zaspávat, nevědomí nám nabízí tuto praktickou službu, která je k nezaplacení.

Dětské sny

Často bývá důležité (ať už pro psychoterapeuta a nebo toho, kdo se vám prostě snaží skrze sny pomoci ), jaký sen si pamatujete z dětství, popř. jestli se vám opakoval (čímž se vám i určitě více vryl do paměti). Pro dospělého jedince je velmi vhodné analyzovat sen z dětství, ale Aeppli rozhodně nedoporučuje řešit sny přímo s dětmi, protože jejich vědomí ještě není na rozbor připraveno. Je dobré ovšem dítě vyslechnout, když vám chce vyprávět, co „v noci vidělo“. Někdy jde o symbolický předobraz jejich celého života, resp. v nevědomí se obzvlášť v tomto věku „děje“ vše dříve než ve vědomí (u dospělých samozřejmě také, ale v každodenních snech naopak jejich nevědomí často dodatečně kompenzuje to, co potkalo v každodenním životě jejich „dospělácké“ vědomí). Tak Aeppli poznamenává, že jedno dítě mluvilo o tom, že jej ve snu „tři staré ženské“ nutily něco sníst a dítě to dlouho odmítalo, až to nakonec přijalo. Nabízí se už na první pohled přijetí osudu (pozření čehosi) od tří sudiček (velmi archetypické). Osobně samozřejmě nevylučuji, že v ojedinělých případech mohou dětské sny naopak odkazovat ne na potenciální budoucnost, ale na nějaký minulý život.

Pubertální sny

Sexuální téma ve snech je naprosto nevhodné si vyčítat. Nemusíte si hned připadat „neduchovní“, když se ve vašich snech tematizuje přírodní síla, které vděčíte za to, že jste ve hmotném těle a na této planetě. To, co nás pobuřuje, je většinou v zájmu kompenzace vědomého postoje, který zastáváme. Často však sexualita symbolizuje něco jiného. Jinak je tomu v pubertě (každý věk má podle Junga a Aeppliho své typické sny). V období dospívání je sexualita stěžejním tématem snů a  zřídkakdy symbolizuje něco jiného. Podle Aeppliho je známkou psychického zdraví, že se naše sny zabývají právě tím, „co se v rámci tělesného a psychicko-duchovního vývoje“ dostává do popředí; „tedy tím, co je třeba vyřešit jako životní úkol této fáze života. Součástí tohoto úkolu je odpoutat se od dosavadní fáze a osvojit si novou životní formu.“ V období dospívání se musíme vyrovnat s probouzejícím pohlavním životem, čímž jsme mnohdy zaskočeni. V tomto období se často oběma pohlavím zdají sny o hadech, které je podle Aeppliho třeba na rozdíl od ostatních životních údobích vykládat ryze v sexuálním smyslu. 

Individuace a individuační sny

Každé životní období skýtá jiný úkol. Jak praví staré indické přísloví: „Nebudeš-li ve dvaceti krásný, ve třiceti silný a ve čtyřiceti bohatý, nebudeš v padesáti moudrý.“ (převzato z knihy Jany Heffernanové). Podle autorky je to, co v tomto seriálu nazývám „Vyšší Já“, středem osobního nevědomí, stejně tak jako je ego středem osobního vědomí. A tak po dosažení středního věku, kdy jsou za námi fáze budování ega, se začíná zákonitě ozývat více ona klíčová složka naší bytosti, tedy „Vyšší Já“. Moderní civilizace z tohoto údobí udělala tzv. „krizi středního věku“, protože člověk v této době neví, co se s ním vlastně děje.

Oba středy (Vyšší Já a ego) jsou podle Heffernanové aktivní stále a vyžadují stálou pozornost, tedy jakýsi balanc (opět rovnováha, základní princip vesmíru). Ego podle autorky vyžaduje periodické upevňování, jinak bychom nemohli žít mezi lidmi a nebyli bychom schopni se rozhodovat. Jakmile ho však upevníme, vracíme se k onomu Vyššímu Já, k našem u středu a začínáme pracovat na opětovném navázání kontaktu s ním. Plný kontakt jsme pravděpodobně měli v prvních letech života, v prenatálním období a předtím. Období zralosti je však výjimečné v tom, že „Vyšší Já“ je pouštěno ke slovu hotovým egem! Z ptačí perspektivy je to naprosto logické: mladý člověk si musí nejprve vybudovat ego, aby v dané době na daném místě dosáhl takového bodu, z něhož je především schopný materiálně zajistit případné potomky. Po takové vnější stabilizaci většinou dochází k obrácení pozornosti zpět do vnitřního světa. „Svatbou“ mezi egem a Vyšším Já dojde takřka k alchymickému procesu (a sny užívají nakonec alchymistické symboly).

Období budování ega je každopádně „dobou dobývání, přemáhání, dosahování, dokazování“ a ve snech mu podle Heffernanové odpovídá archetyp Hrdiny. V naší společnosti prý první krize dospělosti přichází zhruba ve 28. a 30. věku života, kdy si člověk uvědomuje plně nejen odloučení od vlastních rodičů, ale především fakt, že svým dětem mnohdy činí totéž, co zazlíval svým rodičům. Je tu velmi důležité psychické odpoutání od již fyzicky odloučených rodičů – ne každému se to pochopitelně v (tomto) životě povede.

V „krizi středního věku“ už pak končí většinou naše iluze o nás, o světě atp. Je to velká příležitost k „nalezení Středu“ (Vyššího Já) a „podřízení se jeho vedení“ (kdo nechce být veden, je vlečen). Ego ovšem nemá být zničeno (ani uměle posilováno), naopak se učí zvědomovat nevědomé – dochází ke vzácné spolupráci s Vyšším Já. Tomuto procesu se říká podle Junga individuace. Jde o stávání se individualitou, vnitřně sjednoceným, nerozpolceným člověkem (Heffernanová). Rozpoznáváme v první řadě svou pravou situaci, přijímáme svůj stín a mnohdy tak odhazujeme masku falešné persóny, kterou jsme dosud nosili: stáváme se jednoduše sami sebou.

V této fázi se pochopitelně člověku zdají charakteristické sny. Podle Aeppliho se často objevuje motiv putování, hledání pokladu, můžeme vidět nějaký střed (ať už zahrady či květu nebo pramene vyvěrajícího do čtyř světových stran). Poznáváme rovněž své vnitřní postavy. Cesta k vlastním středu je vlastně cestou domů, ale není to jednoduchá cesta. Jedinec mnohdy vstupuje do vlastního podsvětí, aby z něj posléze vyšel jako hrdina.         

Troufám si říct, že úspěšná individuace je jedním ze smyslů života (jako další počítám naplnění karmického údělu, což však nemusí být striktně odděleno).  

Sny o smrti

Kdo z nás se ve snu nesetkal se smrtí? Kdo z nás se někdy nelekl mrtvoly ve snu? Z těchto snů mívá většina lidí nepříjemné pocity, protože je čtou velmi doslovně. Aeppli však přináší důležitý poznatek, který jen mohu potvrdit, a sice, že „tyto sny neohlašují tělesnou smrt a nejsou tedy chmurnou předpovědí“. Všechny se týkají toho, že „cosi psychického v nás zemřelo a nebo se zříkáme vztahu k lidem, kteří sice dosud žijí, ale nám se zdá, že zemřeli.“ Sny o smrti mnohdy tedy úzce souvisí s procesem individuace a jsou proto velmi pozitivní. Samozřejmě je něco jiného, pokud někomu zemře někdo blízký a ten se opakovaně vrací ve snech: tady jde jednak o vyrovnání se se skutečností, či užití osoby jako potřebného symbolu a v některých případech jde dokonce i doslovně o jakési osobní setkání se zesnulým (funguje jako rozloučení na uklidněnou).

Snové série

Obecně jsou pro výklad velmi hodnotné snové série. Pokud mohu mluvit ze své zkušenosti, máte-li zapsané například 3 sny se společným jmenovatelem, zjistíte, že režisér snů není takříkajíc „žádné béčko“. Nevědomí vám ukáže danou věc z několika různých pozic. Konkrétně z mé zkušenosti: jednou je ohrožen můj zátylek, podruhé vidím, jak je ohrožen zátylek někoho jiného (což má být pro mě výhružka) a potřetí spadne na zátylek mnou velmi oblíbená osobnost, ale vidím, že po pádu se oklepe, aniž by se jí něco stalo!

Objektová a subjektová rovina

Další velké úskalí, o kterém jsem se ještě nezmínil, představuje těžko čitelná hranice mezi čtením snu na objektové rovině a mezi tím, kdy je třeba sen vykládat čistě na subjektové rovině. Navážu-li na můj předchozí příklad s mou oblíbenou osobností: sen se mi nesnažil říct, že ona osobnost bude takto ohrožena. Ona jen symbolizovala část mě, tudíž je sen třeba číst jednoznačně na subjektové rovině. Málokdy sen mluví v objektové rovině (tedy o tom a o těch, o nichž se nám zdá). Vtip je v tom, že sen dokáže někdy i rafinovaně fungovat na obou rovinách.

Shrnutí

Za pomocí tohoto seriálu se dalo pochopit, proč nepotřebujeme k porozumění svým snům žádné snáře (snové obrazy jsou symboly bezprostředně závislé na kontextu a na snící osobě, nikoli znaky s jedním fixním významem). Postupně se při vlastní práci se sny (autoterapie) učíme na významy našich snových symbolů přicházet sami, neboť každý jsme originál (viz žena s modrými holínkami; ZDE). Co se týče obecnější roviny, která je ve snech nepochybně také (archetypické sny), je dobré spíše hledat a uvědomovat si významy symbolů obecně (kultura, mytologie, folklór atp.) a nezapomínat na jejich mnohovrstevnatost a závislost na kontextu! Tyto sny stačí ovšem mnohdy pouze procítit či někomu vyprávět.  

Při samotném písemném zápisu snů máme na paměti, že i ten sebeabsurdnější detail bude mít svůj význam, a proto necenzurujeme, ale zapisujeme vše, co si pamatujeme (někdy se nám daná záležitost připomene synchronicitou; ZDE). Už to, co si pamatujeme, je pouhý fragment, ale dá se na jeho základě většinou rekonstruovat celkové poselství oné noci.

V dnešní době považuji za nezbytné rozpustit různé předsudky, které v obecném povědomí stále panují (vizte jen strach ze snů o smrti). Nebudeme také v této souvislosti sny příliš hodnotit; „negativní“ sny nás učí – je třeba být přece informován o tom, co má momentálně přednost v naší duchovní misi. Jakákoli jednostrannost škodí (a nakonec dnešní doba obzvlášť nás nutí přehodnocovat zažité dualistické vnímání světa).  

Ke snové tematice mě inspirovala svými přednáškami Spiritualita a kultura na FF UK v Praze Kamila Němečková, která mě nejen navedla ke zde použité literatuře, ale umožnila mi především získat vlastní zkušenost s výkladem od ní. Od doby, kdy sleduji své sny, se pro mě mnohé změnilo v pozitivním slova smyslu – začal jsem více rozumět svému nitru, protože jsem mu začal naslouchat právě tímto způsobem. Shledal jsem pak informovanost o snech jako zcela klíčovou pro každého upřímně hledajícího člověka, a proto jsem pocítil potřebu se o to základní alespoň takto v redukované podobě podělit. Moje skromné příspěvky by mohly posloužit jako další článek jakéhosi učebního řetězce; kdo hledá, najde. Pro zájemce přímo o výklad snů mohu jen doporučit již zmiňovanou Kamilu Němečkovou, na kterou tímto na závěr uvádím kontakt.

Předchozí díl ZDE

Text: Patrik

Ilustrace: Jitka D.

Kontakt (snová analýza): Kamila Němečková, www.snyaspiritualita.cz

Použitá literatura: Aeppli, E.: Psychologie snu. Praha: Sagittarius, 1996.

Heffernanová, J.: Tajemství dvou partnerů. Praha: Argo, 2008.