Až na Konec světa: Díl sedmý

Den dvanáctý: Castrojeríz - Villalcázar de Sirga, 37, 5 km

"Albergue, kde jsme spali, to měla moc pěkně zařízené. V půl sedmé nás všechny budili gregoriánské zpěvy. Navíc nikdo nesměl vstávat dříve, což je super. Pak nás čekala skromná snídaně a start dp etapy.

Ihned za námi vyrazili Polák se Slovenkou, se kterými jsme se letmo seznámili a brzy se dali do řeči. Byla to příjemná změna mluvit zase rodným jazykem i s někým jiným, než mezi sebou. První kilometry nám tak hezky utekli, poté jsme se oddělili.

Nasadili jsme svižné tempo a brzy jsme byli téměř v cílovém místě. Ve Frómistě jsme nakoupili a mě tím pořádně ztěžknul batoh. Ještě než jsme Frómistu stihnli opustit, udělali jsme přestávku. Al. zlobí kotník, takže nemůžeme jít moc dlouhé úseky v kuse. Pak když si odpočineme, tak je to zase úplně v pořádku a jdeme svižně, než se kotník zase ozve. Navíc i já jsem dneska vyrážel se zavázaným kolenem.

A jak jsme tak seděli ve Frómistě, měli jsme další blbý nápad. Včerejších 41 kilometrů nám nestačilo a rozhodli jsme se i dnes to natáhnout na nějakých 38 km s tím, že když si zítra šoupneme nějakých 38 km, tak už budeme mít nadehnaný ten jeden den na Finisterru s Muxií. No nějak jsme to došmatlali."

Frómista by Alexiam

"Za vesničkou Itero de la Vega nás pobavili dva pánové nejspíš odněkud z Malé Asie nebo z Indie. Jeden pobíhal po poli a fotil balíky slámy a druhý se nás ptal, co to vlastně je a na co to vůbec je. 

Dorazili jsme do ubytovny a při zavádění nás dvou do záznamů, jsme paní viděli přes rameno, že je tady i jiná češka! To je pro nás svátek. Zatím jsme ji tu nepotkali a také to vypadá, že je tu s nějakou mezinárodní skupinou, ale uvidíme. Třeba si popovídáme. Dobrou noc."

Fáďos

Den třináctý: Villalcazár de Sirga - Ledigos, 29 km

"Ráno jsme si řádně přivstali. Musím se přiznat, že vstávání v pět ráno není nic pro mě a dlouhodobě mi to dává zabrat. Když už jsme vyráželi, přišla k nám ta paní, jaké jsme národnosti, že snad slyšela polštinu nebo slovo česky. To nás stále udivuje, protože jsme před ní mluvili poměrně nahlas. Zjistili jsme, že jde z Logroňa s Němcem (Mário z Berlína), takže mluví převážně německy.

Když jsme ji potkali později, ptala se na puchýře (jejími slovy puchejře), že s něma má stále problémy. Dnešní trasa byla utrpení. Dlouhodobá únava a dva dny dlouhých etap se ozvaly. První pauzu jsme dělali po šesti kilometrech, kde jsme snědli všechnu čokoládu, přioblekli se, jelikož zima je ráno čím dál větší a delší." 

Carrión de los Condes: Je hlavní město oblasti Tierra de Campos. Z jeho bývalého lesku však už mnoho nezbylo. Osada založená Římany na řece Río Carrión patřila ve středověku ke království Castilla y Léon a byla sídlem hraběte Beniho Gómeze. Konalo se zde shromáždění dvoru, soudy, koncily.

"Pak nás čekalo 12 kilometrů po staré římské silnici, která byla (skoro úplně) rovná. A bez stínu. V dobách její největší slávu zde římané vozili zlato z Andalusie do Bordeaux."

Via aquitania by Fáďos

"Když se přičetl nějaký kilometr k ní a nějaký od ní, šli jsme 18 kilometrů ničím. 

Po další pauze jsme vyrazili na posledních 6 km - šest kilometrů hrůzy. Capkali jsme už jen ze setrvačnosti, sem tam usínali, kotník zlobil a já myslela, že budu brečet. Konečně Ledigos! 

Patnáct minut jsme vybírali místo pro stan. To bylo něco na mě! Po postavení stanu jsem padla a spala tři hodiny.

Hned mi bylo lepší. Došlo nám, že z dneška nemáme razítko, tak jsme se vydali do albergue a pro vodu. Musím říci, že jsme konečně ve vesnici, kde mají dobrou vodu. Z láhve poslední hnusné jsme uvařili polévku a na karimatce pod stromem uspořádali hody. F. už podlehl své touze po poutnické holi, takže tu na nich pracuje zatímco já píšu. Když lámal svou (poměrně silnou větev), pověsil se na ni, u mě přišel záchvěv velké inteligence a zohla jsem se, hned mi pohladila záda. 

Poutnické hole jsou zde celkem dobrý byznys - je to jen klacek, dole zúžený a stojí 8 €. 

Také bych se dnes ráda vyjádřila k místnímu dopravnímu značení. Poslední dva dny jdeme po silnici, tak toho vidíme dost. Nejenže si domorodci značky dost upravují (posledně mě pobavil had přimalovaný na značce upozorňující na prudkou zatáčku, která mu tvořila jazyk), ale některé nás pobaví i samy o sobě. Například značka se sněhovou vločkou uprostřed vyprahlé krajiny ve 30°C nebo "Pozor zvýšený pohyb vysoké zvěře" mezi poli. Srna by musela ujít stovky kilometrů mezi vesnicemi, dálnicemi, poli, než by se dostala k této okresní silnici. Nevěřím, že by nějaká žila pod tím jedním stromem, který v poledne obsadí peregrinos toužící po stínu v žáru poledního slunce. A pokud jo, tak ji lituju. Shodli jsme se, že v této oblasti se vysoká objeví tak jedenkrát do roka - v kufru auta na guláš!"

by Fáďos

Alexiam