Až na Konec světa: Díl čtvrtý

Den pátý: Torres del Río - Logroňo, 20, 5 km

"Budíček od ostatních o půl šesté ráno byl maličko bezohledný a mám takový pocit, že náš pokoj vzbudil celou alberugue. A proč? Aby potom další hodinu a lapěli a snídali.

My jsme neváhali a rychle vyrazili. A já ničeho nelituju, nejen že jsme šli 11 km bez studny v době, kdy není horko, ale měli jsme možnost sledovat východ slunce. Brzy se ozval budík nastavený ze včerejšího večera, abychom opět nevyráželi poslední; ten nás pobavil. Po deváté hodině jsme dorazili do Viany, kde jsme dokoupili potřebné compeedy. I když upřímně doufáme, že po včerejším (výrobci neschválené) úpravě bot, již puchýře nebudou hyzdit naše nohy."

Viana: V minulosti se z Viany stalo knížectví. Ještě dnes má španělský následník trůnu, princ Filip, titul kníže z Viany. Perlou Viany je její radnice Casa Consistorial ze 17. st.. 

Radnice ve Vianě by Alexiam

"Dnešní etapu jsem si protrpěla od samého rána. Neuvěřitelně mě bolely nohy a chtělo se mi spát. Mám pocit, že jsme víc stáli, než šli a mrzí mě to, protože to byla jedna ze snadnějších etap. 

Bylo deprimující sledovat, jak se blížící se Logroňo schovává za kopce a zatáčky. Také nás velice rozmrzela změna trasy. Původně vedla kolem chráněných mokřadů a nádherné laguny, ale nyní nás vlekli podél dálnice. "Usměrnili nás jako toky řek".

V místě nás popohnal déšť. Nakonec se ale opět nerozpršelo a došli jsme suší. Zkusili jsme také kemp, že bychom si zde postavili náš stan, ale po zjištění ceny jsme si to rozmysleli. Zamířili jsme do ubytovny ve zdejším klášteře. Tady je ta pravá atmosféra. Sedím tu a potichu sleduju přípravy společné večeře. Je to úžasné. Tady jsou všichni na jedné lodi. Konečně taky vidíme, že nejsme sami, koho trápí puchýře a otlaky. Už jsme tu i pochopili, co způsobuje uměle udržované časové pásmo. Světlo je zde ještě v půl desáté, ale svítá až o půl sedmé."

Logroňo: Hlavní město autonomního společenství a zároveň provincie La Rioja na severu Španělska. Žije zde 145 000 obyvatel, což je přibližně polovina celého společenství; přes 10 % tvoří imigranti především z Jižní Ameriky a Rumunska. Město žije především z obchodu s vínem stejně jako celá oblast La Rioja. Najdeme zde spoustu památek. Svatojakubskou cestu zde přivedl Navarrský král v 11. st. a dal tím podnět k hospodářskému a kulturnímu rozmachu města. 

"A prší... Snad to do rána přejde, půda už to sice potřebovala, ale není příjemné vyrážet do deště. 

Při procházce městem nás pobavil nápis nad místním podnikem - hlásal tam Gambrinus. A oni ("chudáčci") ani neví, co to u nás je. 

Po večeři připojuji poznámku: Úžasná atmosféra! Moc lidí, hluk, čestné místo vedle faráře... Jídlo levné, dobré a hlavně vydatné. Nejvíc mě pobavilo, když jsem uprostřed večeře zjistila, že mi pan farář upíjí víno." 

Večeře v ubytovně by Alexiam

Alexiam

Den šestý: Logroňo - Nájera, 33 km

"Ráno byla celá ubytovna na nohou opět ještě před šestou, ale tentokrát to mělo tu zvláštnost, že pro každého z nás byla nachystaná snídaně. Je to naprosto fascinující a obdivuhodné, že toto všechno zajišťují dobrovolníci a nic za to nechcou. A z toho, co jim poutníci věnují, nakoupí a navaří jídlo pro další skupinu na druhý den. 

Vyšli jsme z Logroňa a brzy se objevilo ohnivé slunce prorážejíc si cestu zbytky městské zástavby. Většinu dne ale bylo poprvé zataženo. A příjemných asi 22 °C. 

Nepletu - li se, zatím jsme nepopisovali příliš důkladně charakter etap, městečka či přírodu. Pokusím se to nyní napravit a připojím i srovnání, kterak se vše mění s postupem času. 

Velmi nás zaskočila příroda, ani ne tak svou vyprahlostí, ale především tím, že je zde i nejposlednější kousek půdy obdělávám a téměř chybí volný porost. Ten se objevuje na strmých kopcích a hřebenech a to přibližně od 600 výškových metrů nad mořem.

Kdo by čekal stromy, bude zaskočen. Ty tu také téměř nejsou. Onen horský porost tvoří výhradně nízké klečovité keře maximálně po pás a vysoké traviny prorážející si svou cestu přes všudypřítomné kameny. Nyní, o nějakých 125 km dál, přibylo vinic a výška keřů se asi dvojnásobně zvýšila. Sem tam borovice nebo fíkovník. Také půda je kamenitá o něco méně. Stále však platí, že tady čerstvě proraženou cestu makadamem vysypávat nemusí. Navíc se zbarvila krásně do červena.

Co se týká naší trasy, vede převážně po štěrkových a kamenitých cestičkách. Mnohdy také po asfaltu. Je značena kameny, na kterých je vyobrazena mušle hřebenatka. Nejčastěji je ale vidět jednoduchá žlutá šipka. Mnoha městy nás provádí hřebenatky lité z různých materiálů, které jsou zasazeny v chodnících a ulicích. Poutníků si tady obecně velmi váží.

Města a vesničky jsou malebné. Památky, kolem kterých se rozkládají, jsou většinou ze začátku druhého tisíciletí. Hlavně v úvodních etapách bylo všude čisto, že by člověk mohl jíst ze země, a to jak ve velkoměstech, tak ve vesničkách pod jedno sto obyvatel. Má to ale klesající tendenci a například v Logroňu nebo Vianě jsme se cítili už jako u nás. Uličky jsou úzké a domy vysoké a nalepené na sobě. To je nejspíš dáno jak tím, že jsou na kopci, tak tím, jak jsou staré. 

Cestu nám téměř vždy zpříjemňuje výhled na nějaký krásný hřeben. Ty se tady s železnou pravidelností střídají 30 co 30 kilometrů s nížinami, které právě kopce obepínají.

Dnes nás čekalo něco přes 30 km a v našem dnešním zápisku jsme krátce po východu Slunce právě vyšli z Logroňa. Celý den bylo převážně zataženo a nám se zatím poprvé dařilo držet krok s turistickým průvodcem. Ten nám vždy ordinuje svižnou chůzi a dnes po nás chtěl, abychom prvních 13 km do Navarette zdolali za 3 hodiny. Když jsme u kašny usedli ke svačině, byli jsme ještě o pár minut rychlejší. Nově jsme k lepšímu pocitu z chůze vytáhli také iPod. Naladili jsme české kapely a za zpěvu nám pochod příjemně utíkal. Dokonce jsme si na rozcestí vybrali delší variantu. Tato možnost není častá, ale pár takových etap nás ještě čeká. Většinou se jedná o drobný rozdíl cca do tří kilometrů. Ale jsou i výjimky. 

Dorazili jsme asi ve tři odpoledne a šlo se nám dobře. Zatím jsme pokaždé trpěli víc, takže si od tohoto hodně slibujeme."

Nájera: Nájera byla dlouhá staletí velmi významným vojenským městem, byla dobývána celou řadou vojsk, když v roce 924 zničili Pamplonu, bylo sídlo navarrských králů přesunuto do Nájery. V roce 1045 se zde událo zjevení panny Marie. Od 17. st. ztrácí Nájera svůj vojenský, a tím i hospodářským a kulturní význam. Během války o nezávislost v letech 1808 - 1814 zničili francouzské oddíly velké části města.

Nájera by Alexiam

"Neodpustím si jednu poznámku: Je zarážející nakolik jsou Španělé arogantní. Je vzácnost, pokud tu uvidíte napsaného něco jiným jazykem, než španělštinou. I angličtina je pro ně problém a to i v centrech měst, která jsou přeplněná turisty. Mnoho mladých lidí neumí ani slovo anglicky. Jsou tolik hrdí na svůj jazyk, že turistům nejdou ani krok naproti. Neumíš španělsky, máš smůlu.

Na obranu lidí musím dodat, že se vždy snaží rukama nohama pomoct. Nikdo se k nám ještě neotočil zády." 

Fáďos