Až na Konec světa: Díl šestý

Den devátý: Belorado - Agés, 28, 5 km

"Ráno nás opět zachránila ubytovna (vstali jsme před šestou) a v kuchyni byla nachystaná snídaně - plno pečiva, marmelády, mléko na mnou dlouho očekávané kakao! Teď už se těším jen na cereálie do mléka.

Ihned jsme nasadili tempo a ťukli prvních pár poutníků, což nám dodalo sebevědomí. Spěchali jsme do ubytovny, u které v popisku v průvodci stálo "v červenci a srpnu často plné".

V jedné vesnici jsem dostala neuvěřitelně hloupý nápad, zeptala jsem se na velikost Santiaga. Po zjištění, že je to město o 90ti tisících obyvatelích, což odpovídá asi Zlínu, jsem se málem vzteky otočila. Další dva kilometry jsem lamentovala, že tam asi nejdu, že počkám v Barceloně. Veliké zklamání! 

V následující obci jsme měli potkat obchod. Nápis supermercado (supermarket) nás pobavil, o to víc, když jsme vešli. Ale naše hladová těla zdejší potraviny ukojily a to je hlavní. Máme, co jíst - HURÁ! 

Při vstupu na první kopce jsme se konečně setkali s místními lesy. Vítaná změna krajiny. Jak jsme si tak ťapkali protipožárním průsekem, dostali jsme spásný nápad. Už se nám jde celkem dobře, otrnulo nám a dní navíc máme dost, tak proč si nezajít ještě Finisterru (na konec světa) nebo Muxii? Nebudeme zahálet, žrát z nudy, ale okoupeme se v Atlantiku! Zpět do Santiaga bychom samozřejmě z časových důvodů museli potupně autobusem, jinak letadlu zamáváme z dálky, ale výzva dalších 100 km zde již zavání! Snad to vyjde."

Finisterra a Muxia: Jak se říká, že všechny cesty vedou do Říma, tak tady vedou všechny trasy do Santiaga, až na dvě výjimky. Velmi oblíbené je prodloužení pouti ze Santiaga ke břehům Atlantiku, asi 100 km do městečka Finisterra, kde středověcí poutníci věřili, že zde končí svět. Odtud ještě mnoho poutníků míří do významného poutního místa Muxie vzdáleného asi 30 km od Finisterry. 

Protipožární průsek v Montes de Oca by Fáďos

"V ubytovně jsme zjistili, že už free není, tudíž jsme si šoupli další 4 km do jednoho kouzelného domečku. Zatím jsme tu stále sami a to už bude pět hodin večer. Takže dnes by mě nemusely budit ničí prdy! S včera zmiňovanou rodinkou se stále předháníme, když nás míjeli při svém hledání albergue s kuchyní, slyšeli jsme jen "see you tommorow".

+ To se nám zase poštěstilo. Zapomnětlivá paní domácí nám zamkla. Asi dvě hodiny jsme mrzli, popíjeli čaj a na střídačku chodili klepat. Myšlenky jsme samozřejmě měli černé jak noc. "Co když se jí něco stalo?", "Co když tam někde leží a čeká, jestli jí pomůžeme?", "Co když to měla v plánu - máme tam věci!". Už jsme měli i plán jak se tam vloupat a utéct, jen jsme čekali do 9 hodin, což jsme si vytyčili jako hranici. Při poslední obhlídce F. nabyl dojmu, že ji zahlédl povídat s jednou tetkou. Když jsme dorazili ke dveřím, zrovna přicházela se slovy, že přeci máme odemčeno, ať jdeme dál."

Alexiam

Den desátý:  Agés - Burgos, 24 km

"Snídani nám paní nachystala suprovou. Při hodování si Al. celkem fajn pokecala. Já jsem jen takticky naslouchal."

Atapuerca:Od senzačních objevů 800 tis. le starých zbytků kostí patří vesnička k nejdůležitějších archeologickým nalezištím. Byl zde nalezen Hommo antecessor, považovaný za předchůdce hommo sapiens a neandrtálce. Okolí vesnice je velmi prosnulé nálezy jeskynních maleb, zkamenělin a lidských kostí ve velmi dobrém stavu. Od r. 2000 jsou vykopávky na seznamu světového kulturního bohatství UNESCO.  

Kopec ve vojenské oblasti Atapuercy by Fáďos

"Po rozloučení jsme první vylezli na jeden neuvěřitelně kamenitý kopec a pak už jsme jen postupně pomaloučku klesali do Burgosu. Celkově byla tato etapa strašná nuda. Nic se nedělo, jen jsme šli. Šíleně dlouho jsme proráželi okrajová části města, až jsme konečně zapadli do jedné z ubytoven.

Tady to taky není zrovna vzrušující a strhující, ale ode dneška už nic nečekáme. Dopíšu deník, půjdeme jíst, spát, jíst a pak asi už spát. Zítřek bude zajímavější zdá se." 

Burgos: Na svatojakubské cestě stěží existuje město, kde by politická, hospodářská a církevní moc zanechali tak výrazné stopy jako v Burgosu. Bylo založeno r. 884 a už roku 1037 se stalo hlavní městem hrabství Kastilie a až do konce reconquisty (1492) bylo hlavním městem spojeného království Castilla y León. Od 17. st. začalo město upadat, což způsobilo přestěhování centrální španělské vlády do Madridu a ničivé morové epidemie. Během občanské války (1936 - 39) byl Burgos sídlem nacionalistické frankovy vlády. Město má asi 180 tis. obyvatel a je význačné velkým množstvím historicky důležitých památek. Je také kandidátem na Evropské hlavní město kultury roku 2016. 

Burgos by Alexiam

Fáďos

Den jedenáctý: Burgos - Castrojeríz, 41 km

"Ráno jsme byli rychlí, snídaně byla za pochodu - vítané cereálie a mléko. Ještě notnou chvíli jsme se motali Burgosem, ale plánovali jsme noc pod stanem, tak jsme se nikam nehnali. Siestu jsme pro jistotu zahájili o hodinu dříve, aby nás nic nezaskočilo. 

Když jsme jen tak leželi, pozorovali jsme průchozí a velice nás překvapil veliký počet "nováčků". Došlo nám to z neznámých tváří, nespálených levých uší a také z toho, že šli i přes polední vedro. 

Stále více si uvědomujeme, že jestli chceme stihnout i Finisterru s Muxií musíme nahnat ještě jeden den. Já je teda stihnout chci, ráda bych se okoupala v ledovém Atlantiku! Proto jsme se rozhodli nebrat zřetel na etapy v průvodci a tu dnešní si protáhnout o dalších 10 km.

Když jsme se zvedali z pohody stínu, měli jsme před sebou asi 20 km. Měla bych také podotknout, že dnešní etapa patřila k nejdelším. 

Celý den jsme nepotkali ani štědrou španělskou rodinu a jsme z toho nešťastní. Snad už neskončili, paní si chtěla vyfotit naše credenciály - to jsou výstavní kusy. 

Pak tu byla opět pole, pole a pole. Po pár kilometrech je prořízla opuštěná vesnice z 16. st. (San Bol) - F. byl unešen. Pobíhal s foťákem tam a zpět, fotil, co se dalo, velice ožil." 

Zbytky vesnice San Bol by Fáďos

"V San Antónu jsme si prohlédli ubytovnu v ruinách kláštera. Potkali jsme tam zbabělé Poláky na kolech, kterým vůz převážel věci."

San Antón: Dnešní silnice vede přesně po historické poutní trase, takže prochází přímo pod obloukovou klenbou, která kdysi spojovala klášter s kostelem. Byl založen řádem sv. Antonína, mnichům tohoto řádu byla ve středověku přičítána zázračná moc, protože uzdravili mnoho poutníků, kteří trpěli tzv. ohněm sv. Antonína (ergotismus - otrava námelem parazitujícím na žitě, která postihovala lidi hlavně v severní Evropě, když byla chudá úroda a na pečení chleba se používala i mouka ze špatného obilí. Byla většinou smrtelná.). Zázračné uzdravení bylo způsobené tím, že poutníci jedli místní obvyklý pšeničný chléb.

Se San Antónem je spojen také tzv. kříž sv. Antonína, jeho původ bychom našli v Egyptě. Papež Urban IV. jej označil za symbol křesťanského obětování. Mniši řádu sv. Antonína jej nosili jako poznávací znamení a dávali ho s sebou poutníkům, aby je chránil před neštěstím a nemocemi. Stal se z něj kříž poutníků - cruz del peregrino. 

San Anton by Fáďos

"Castrojeríz je nejdelší vesnice na caminu, tudíž jsme se tudy táhli jak smrad! Pár dní mě zlobí kotník, takže to bylo utrpení. První ubytovna na cestě byla samozřejmě plná a druhou najít bylo celkem složité. Ale pravá bojovka začala až tam. Pán neuměl ani slovo anglicky - jak překvapivé v této zemi. S trochou fantazie, velkou mírou tolerance a pochopení jsme přišli na to, co se nám snaží říct. Měl za zády naštěstí pána č. 2, který uměl aspoň něco málo. 

Za pár minut přiběhla paní pána č. 1, omluvila se nám, že ji manžel nechtěl rušit od tenisu v televizi a vše nám řekla znova - anglicky. Naštěstí nám také řekla, abychom posledních 100 km před Santiagem brali minimálně dvě razítka denně, jinak nám nevydají compostelu. Když jsem vyprala, šupla nám prádlo do ždímačky. Jakou měla radost, když jsem jí řekla, že ji doma máme taky. Prý jsem první člověk, kdo aspoň ví, co to je. (Taky mi pochválila moji angličtinu x)).

Večer jsme se naskládali na pidi postel, sepli spacáky a konečně usnuli." 

Castrojeríz: Byl významným opěrným bodem v boji křesťanů proti arabům. V 11. st. byl královskou rezidencí a měl 9 kostelů. Tím jeho historický význam končí. 

Alexiam