Alexiam: Děti a sociální systém - Ano či ne?

Všichni jsme děti, ať je nám pět nebo pětaosmdesát. 

zdroj zde

...a všechny děti mají nárok na rodinu, lásku a porozumění. Jenže co s dětmi, o které jejich rodiče nestáli nebo je bohužel opustili? Kdo jim dává dostatek lásky? Náš sociální systém? Ale kdeže.. 

zdroj zde

Co se s takovými dětmi vlastně děje, jaké mají možnosti? Můžeme je "uklidit" do dětského domova za psycholožkama, pedagožkama a já nevím kým ještě. Tady nastává problém zvaný "rodičovská láska", na tu tyto pracovnice nemají moc času, jelikož tam mají dalších deset dětí, kterým se musí také věnovat a tak nemá čas na bolístku jednoho z nich. Je vlastně jen jedno z davu, osamocené, nechtěné. A jak jim tento nedostatek vynahradit? No přeci materiálním dostatkem. Tudíž se jim koupí vše, o co si řeknou - přeješ si tablet?, není problém!, nový mobil?, proč ne?! sponzorů máme přeci až na půdu a ti rádi zaplatí. Teď mě tak napadá... Jestli oni si tito sponzoři tímto trošku neodlehčují svému svědomí. Velice často jsou to velké firmy, peníze rozdělují zaneprázdnění manažery, kteří mají doma také nějaké to dítko, ale věnovat se mu nemohou - aby mu mohli koupit nejnovější iPhone, iPad, atd. Ale to je věc vedlejší. Tak dobře, koupíme jim, co jim na očích uvidíme, v čem je problém, tak budou spokojené?, říkáte si. Právě v tomto je ten problém, v životě to tak přeci nechodí a oni nemohou být v děcáku nadosmrti. V osmnácti je vyrazíme do dnešní krvelačné společnosti a postarej se příteli. Dítě zvyklé, že vždy dostane to, co si přeje a s vysokými nároky si tu věc obstará - buď legálně a nebo když nebude jiné zbytí i nelegálně. Pracovat není zvyklé, k práci není vedeno, a tak strádá. V tom jsme tu zase my a náš sociální systém - postavíme chráněná obydlí, kde jejich "pád" alespoň trochu zmírníme, dáme jim bydlení. Jenže proti tomu se často bouří obyvatelé vesnic, kam je chceme umístit. Nechtějí mezi sebou ty "straky". A jsme zase tam, kde jsme začali - tak trošku začarovaný kruh, nezdá se vám? Ještě bych si dovolila poukázat na problém chybějícího rodinného modelu. Všichni víme, že to v jaké rodině jsme vyrostli se odráží také v našem soužití s partnerem a později dětmi, ale co tyto děti? Kde mají vzít nějaký ten model? A tady mohou vznikat základy k nefungujícím a rozpadajícím se manželství, hádkám, domácímu násilí, které plodí jen a jedině děti, které v tomto budou pokračovat, protože nic jiného nezažily. 

Může si je vzít pěstounská rodina, ale tady může nastat problém zařazení mezi již "stávající" děti rodičů nebo se může dostavit pocit, že je nikdy nebudou mít tak rádi jako ty vlastní. O problému zneužívání těchto dětí  prachsprostému obohacování se na dávkách a přídavcích se vyjadřovat nebudu. 

Může se mu poštěstit, že si jej nějaká rodina adoptuje, čímž získá větší jistotu, jak samotné dítě, tak rodič. Ale buďme k sobě upřímní.. Adopce je v našem státu velice často sci - fi. Během svého putování jsem se potkala s párem, který již 10 let prahl po dítěti, zkoušeli pěstounství, asistovanou reprodukci a také adopci - hned třikrát. Když jsem s paní mluvila, říkala, že tak ponižující a zbytečný proces snad nezažila. Sociálka potřebovala vědět všechno a pořád oddalovala jakoukoliv naději. Takže adopci jako možnost můžeme prakticky zavrhnout. 

zdroj zde

Nevím, co se stalo, ale na našem sociálním obvodu někoho asi pro jednou osvítilo a i k nám se dostaly SOS vesničky. Ano, je to opět náhražka, opět jsou zde "odborníci", ale podstatný rozdíl je v tom, že má jedna "maminka" na starost svých pět dětí a těm se věnuje, dokud neodrostou. Dává jim svou lásku, pochopení, věnuje se jejich bolístkám a trápení, žijí ve společném domě, kde mají aspoň nějaký model rodiny. Ale tady vyvstává ohromný problém dnešní doby - MONEY, MONEY, MONEY! Takový způsob výchovy dalších generací je značně nákladný, potřebujete k němu mnoho lidí, dům, peníze na obživu celé této rodinky, jelikož "maminka" veškerý svůj čas věnuje dětem, atd. A tak se ptám... Nebylo by lepší místo nakupování desetitisíců tabletů, mobilů a notebooků, přispět na něco takového? Na něco, co dětem opravdu pomůže? Odpověď, ať už si dá každý z nás. 

Alexiam