Přírodovědcem na počkání: Hirudoterapie

Hirudoterapie je léčebná metoda, během níž se přikládají pijavice na určitá místa těla. Existuje více než 600 druhů pijavic, ale k léčbě se používají pouze 3 poddruhy pijavice lékařské, která je snadno odlišitelná od jiných druhů - má jasnou olivově zelenou barvu. 

zdroj zde

Záznamy o hirudoterapii nalezneme již ve starověkém Římě a ve východní medicíně. Největšího věhlasu se tato metoda těšila v 18. a 19 století. Mezi lety 1830 - 1840 bylo v Rusku prodáno přibližně 300 miliónů pijavic a jejich užívání bylo tolik rozšířené, že Rusko na přelomu 18. a 19. století vyváželo do západní Evropy 80 až 100 miliónů pijavic ročně. Následně byla tato metoda vytlačena pouštěním krve žilou. Na přelomu 19. a 20. století si lékaři všimli, že při některých chorobách léčení působí na celý organismus, a to bez vedlejších účinků. I v dnešní době je hirudoterapie mnohými lékaři zpochybňována, avšak například americká vláda schválila používání pijavic jako oficiální léčebnou metodu v roce 2004. 

Pijavice mají ve svém těle směs slinných látek, která obsahuje okolo 150 biologicky aktivních látek, ty vypustí do ranky po přisátí. Také bylo zjištěno, že působí jako nespecifický stimulátor a příznivě ovlivňuje celý lidský organismus. 

Díky specifickému způsobu sání je vyloučeno, aby došlo k infekci již nasátou krví - pijavice po přisátí pouze nasává. 

zdroj zde

Mezi látkami, které se při použití léčby pijavicemi dostávají do našeho těla, jsou i tyto: 

Hirudin a destabiláza působí na srážlivost krve a rozkládá krev již sraženou. Hirudin vyvolává místní znecitlivění a destabiláza stabilizuje krevní tlak a reguluje hladinu cukru v krvi. 

Eglin má silné protizánětlivé a antioxidační účinky, také například rozkládá bílkoviny způsobující otravu krve.

Hyaluronidáza působí jako silné antibiotikum.

Neurotransmitery omezují pocit smutku či deprese a regulují tělesnou teplotu. 

Histamin rozšiřuje krevní cévy, čímž snižuje krevní tlak. V těle se přirozeně vyskytuje především v některých bílých krvinkách a podílí se na alergických a zánětlivých reakcích. 

Před samotným přikládáním pijavic je nutné tělo připravit, to znamená místa, kam se budou pijavice přikládat, ničím nemazat a několik dní omývat pokožku pouze čistou vodou, pokožka by měla být teplá a těsně před terapií odesinfikovaná. Potřebný počet pijavic dáme na 15 minut do vlažné převařené vody. Tento počet se určuje dle váhy, věku  a onemocnění. 

V praxi se používají dvě metody podle toho zda necháme pijavici nasytit či ne. Metoda s odběrem krve je výrazně starší. Výhodou metody bez odběru krve je to, že nedochází ke ztrátám krve, avšak pijavice vypustí do těla dostatečné množství prospěšných látek.

Teoreticky může být pijavice přiložena na jakékoliv místo na těle s výjimkou špatně prokrvených či choulostivých míst (lokty, dlaně, prsní bradavky, kolenní jamky, atp.), otevřených ran a povrchových žil. Po přisátí začne pijavice prořezávat pokožku, což pacient pociťuje jako slabé mravenčení. Nemělo by být bolestivé, jelikož pijavice ihned vypouští látky působící proti bolesti. Za cca 30 minut nasaje pijavice přibližně 15 ml krve. Během sání bychom ji neměli rušit. 

Pijavici nesmíme násilím odtrhávat, k odsání používáme vatu namočenou v lihu nebo jodu, kterou točíme kolem přísavky. Na pokožce zůstávají ranky tvaru písmene Y, která krvácí. Toto krvácení nezastavujeme, jelikož je součástí terapie, pouze ranku překryjeme a kontrolujeme proces hojení. 

Díky tomu, že se příznivé účinky vzájemně podporují, je využití této léčby úspěšné v mnoha oblastech najednou. Nejčastěji se využívají při vysokém krevním tlaku, infarktu, křečových žilách, ekzému, lupénce, paradentóze či zeleném zákalu. Pozitivní účinky byly však sledovány také při revmatismu, artróze nebo bolestech svalů. 

Tuto metodu by neměli využívat pacienti s těžkou chudokrevností, vysokým stádiem cukrovky, poruchami hojení ran, rakovinou ale také těhotné ženy a malé děti. Nedoporučuje se také v před a pooperačním období. 

Po použití může ale dojít k infekci rány. Většinou všechny případy souvisejí se stejnou baktérií (aeromonas hydrophila) a špatnou desinfekcí pijavice a pokožky, kam se přikládala. 

Samozřejmě pijavice nikdy nesmí být použita na dalšího pacienta, protože hrozí riziko přenosu chorob jako je AIDS, žloutenky všech typů, atp.

Alexiam