pondělí 22. června 2015

Život je pomíjivý

Život je pomíjivý.

Měla jsem dojem, jakoby s mým příchodem celá krajina ustrnula v půlce pohybu a němě mě pozorovala. Jenom vítr mě milosrdně objímal do své náruče, našeptával mi rozmilá slova a lákal mne, ať se k němu přidám na jeho strastiplnou pouť. Zaslechla jsem i pár popěvků ptáků, kteří ovšem létali kdo ví kde. Ovečky ustaly ve svém oblíbeném bečení a poklidně se pásly. Vítr pomalu vzdával svou snahu přemluvit mne a radši si začal pohrávat se žlutou houpačkou opodál. Ani louky se mu nebránily jako já. Nechávaly ho, aby po nich lehce klouzal, líbal je a hladil, užívaly si jeho laskání a pomalu se mu poddávaly. 
Byl to jejich oblíbený milenec. 

Život je pomíjivý.

Les na východě působil trochu hrůzostrašným dojmem. Byl jako lavina, která se valí z hor do údolí, požírá vše, co jí stojí v cestě, nezná slitování. Měla jsem dojem, že se ke mně s každým okamžikem přibližuje, že mě láká do své náruče stejně jako vítr před chvílí. Jenže ani způsob přesvědčování, který zvolila lesní lavina, ve mně nevyvolával touhu se připojit. 


Život je pomíjivý.

Mohutnost hor okolo mě mě okouzlovala. Měla jsem pocit, že jejich vševědoucí majestátnost mi dokáže nahlédnout až do nitra mé duše. Nedokázala jsem odtrhnout zrak od té dechberoucí scenerie. Připadala jsem si jako v nějaké zakázané pohádce. Všechna ta zeleň okolo mě, zpěv ptáků, čím dál pevnější obejmutí větru, rozhled do široké krajiny. Dodávalo mi to sílu, čerpala jsem z toho energii. Ale zároveň jsem cítila, že je něco špatně. Zamračeně jsem prozkoumávala očima okolí, až jsem na to konečně přišla.

Život je pomíjivý.

A Tvé místo je vedle toho, koho miluješ, ne na lavičce venku ve vichru.
Tak běž, lásko, neseď tady.
Život je pomíjivý.
Tak si ho važ a užij si ho!


Cathy

3 komentáře:

  1. Je-li život pomíjivý, kde se v něm skrývá věčnost?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Forma sa mení, energia sa transformuje, tým sa večnosť zachováva - prejavuje.

      Vymazat
    2. v životě.o))

      Vymazat