pondělí 2. prosince 2013

Alexiam: Děti a hračky, včera a dnes

Zdroj zde

Článek na jednom z portálů určeného ženám mě přivedl k zamyšlení nad hračkami a celkově světem dnešních dětí v porovnání s dětmi z dob minulých. 
Ano, i my dnes děkujeme, že za našeho dětství nebyl počítač/notebook/tablet a všechny věci tomuto podobné běžnou součástí dětského života, že jsme poznali, co to je hrát si celé dny s kamarády - VENKU!, rozvíjet svou fantazii třeba malováním opravdovýma pastelkama na papír, poslouchat před spaním pohádky předčítané rodiči atd. Vidíme, o co všechno jsou dnešní děti ochuzeny. Nebudu se vyjadřovat k tomu, že určitý podíl na tom mají i rodiče, kteří mají strach své ratolesti pustit do toho ošklivého světa hrát si s kamarádem třeba i za dům na zahradu. To by bylo na další článeček. 
Mám určité srovnání, jelikož si pamatuji vyprávění mých prarodičů z jejich dětství a z dětství mých rodičů (jako dítě jsem milovala povídaní mých babiček a prababičky), také své dětství, ale mám mladší sourozence (sestra má o 10 let méně a bratr o necelých 14 let). Nejoblíbenější hračkou mé babičky byla hadrová panenka se sádrovou hlavou (vzpomínala na to, jak často se ta hlavička rozbíjela, ale díky tomu, že stála jen pár haléřů, koupila se nová a přešila se), mé matky chodící, mrkací panenka, moje čůrací panenka jménem Čudlíček a mojí sestry... To se přiznám, že nevím, je velmi ovlivněná bráchou, se kterým si hraje a jehož nejoblíbenějšími hračkami jsou "transforměři", "gormiti", Lego ninjago a všechny poslední hity, u kterých nepoznám, kde mají hlavu či jestli ji vůbec mají. Oba pravidelně tráví několik hodin na počítači, příští rok má ségra 10 - rodiče se rozhodli splnit jí její největší přání, koupí jí tablet. 
Bakugan, zdroj zde
Vybavuju si "mánie" mého dětství, byly to "bárbíny", mluvící Farbie, panenka Chou - chou, Baby Born či Baby Anabel apod. Mánie mojí sestry zahrnovaly Hanu Montanu (co je dnes z Miley Cyrus O_o), Hello Kitty (dokud nepřišla s tím, že to nosit nebude, protože je to trapné a nosí ji malé děcka), dotykový mobil, tablet. A můj bratr od 4 let zbožňuje Star wars. Také si vybavuju, jak nám loni učitelka češtiny říkala, že si její 3letý syn od Ježíška přeje Psí hovínko, jestli náhodou někdo nevíme, co to je. 
Teď jsem si vzpomněla na jednu scénku ze života - brácha za mnou přišel asi týden po tom, co mi rodiče přispěly na notebook (byly to Vánoce před nástupem na VŠ) a zeptal se mě s naprostou vážností, jestli mi to není blbé, protože já mám počítač, notebook i tablet a on nemá nic! 
Na druhou stranu se jich musím zastat, protože si zachovali i určitou "normálnost", chodí si ven hrát na pískoviště, přespávají u kamarádů, ségra tancuje, brácha chodí na fotbal, mají i běžné hračky, které mají obvyklou barvu, počet očí a končetin i hlavu na svém místě. 
Tak.. Konečně se dostávám k tomu, co jsem chtěla říci. Přijímám názor jedné z psycholožek, že dnešní hračky svým způsobem také rozvíjí fantazii dětí, protože myšlenka, že ta fialová plyšová obludka na kolečkách s jedním okem je reálně žijícím tvorem a zelená panenka "sešitá" z kusů, je také poměrně náročná na představivost. Navíc to nejsou jejich jediné hračky.  Jako podstatně horší vnímám násilné počítačové a podobné hry, Star wars (vyšlo už i knižně, proto nepíšu filmy jako ...) a omezenost světa dnešních dětí. 

12 komentářů:

  1. Velmi důležité téma - díky! :-)

    Patrik

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě tady související Michalův článek z června:

    http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2013/06/rezat-ci-nerezat-aneb-vychova-deti.html

    P.

    OdpovědětVymazat
  3. Holčičko, tak to koukám jak blázen:) VÝBORNĚ. Souznění opravdu funguje na dálku, k Tvému článku není co dodat, skvělé. . . . . jen zírám, co se to děje, dnes jedu autem, zase přeladuji stanice, nic pěkného nehrají. . . koukám, ledovka, držím volant raději pevně a tak mi zůstala viset stanice, nevím jaká, slyším útržek rozhovoru . . . odevzdáte svůj starý mobil a tím přispějete dětem v dětských domovech na úžasné nové mobily a tablety......... mačkám spojku, okamžitě přeladuji. No jasně, hlavně, aby se nezapomělo na chudáky děti v děcácích. Musí se jim ta hlava vypláchnout taky. . . no, to jsem hloupá, já myslela, že děti potřebují lásku, dobré jídlo, české písničky a pohádky, krtečka a pyšnou princeznu, no a oni potřebují MOBIL....... .) ještě, že naše děti mají přirozenou inteligenci a selský rozum a nakonec to sami zahodí, jako my. . . mě už mobil tak nesnáší, že se mi schovává, stále vypadává a těším se, až chcípne. . . můj muž se furt bojí, jako, kdybych někde potřebovala volat, kdyby mi chcíplo auto a tak:)))) . . . tak ho vozím, ale nebýt jeho, tak už je TEN ŠMÍRÁK NA SKLÁDCE . přeji hezký večer iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím se přiznat, že to oslovení mě vyděsilo, pomalu jsem to ani nečetla dál, jak jsem se bála smršti kritiky xD. Děkuji...
      Co se dětí v dětských domovech týče... Tam je to těžko, společnost si myslí, jak dobře nedělá, když jim splní vše, co si přejí (sponzoři jsou, pokud vím, velmi štědří a tady nešetří ani na jediném), ale ony jsou z toho potom vykolejené, když vypadnou z děcáku, že se jim normálně necpe pod nos vše, o co si řeknou.. A to už pak není daleko ke krádežím atd. Takže souhlasím - dětem lásku, pozornost, dobré jídlo, ale také spíše než drahý mobil a tablet otevřít oči a ukázat, jaké jsou po odchodu možnosti, co se dá dělat, kam mají jít...
      Alexiam

      Vymazat
    2. Krásně jste to obě napsaly. Radost Vaše komentáře publikovat. :-)

      Patrik

      Vymazat
    3. Promin to oslovení , já vím, v písemném projevu nejsou tolik znát emoce, nebo úsměv, CHTĚLA JSEM tĚ HEZKY OSLOVIT A NEPOVEDLO SE :))))). . . . děti z děckého domova, no, to je kapitola pro sebe, realita je mnohdy tak krutá, že skončí na ulici a dál se už nechci ani rozepisovat. Spíš bychom si je měli rozebrat domů, doufám, že se to jednou stane, mockrát jsem k tomu neměla daleko . spolužák mého synka u nás 2 roky bydlel, bylo to bezva:) máma ho nechtěla a táta si vzal osmnáctiletou chudinku, udělal jí dítě a pak ho vyštípali z bytu. . . . iva

      Vymazat
    4. To je v pořádku já to mám v sobě spojené se situací, kdy se od rodičů blížila nějaká výchovná chvilka nebo rozhovor, kde se mi chytali vyčíst každou mou "chybu"..
      Tomu bych se jednou také chtěla na svém blogu věnovat, tak jako dětem z neúplných rodin apod., mám tu myšlenku napsanou, ale.. Zatím nejsou správná slova, dostatek tvůrčí nálady, atd.

      Vymazat
    5. Nojo, to je fakt:) to víš, jsem taková trošku divná matka, děti jsem vlastně nikdy nevychovávala, sama jsem byla ještě dítě, bylo mi 18. Navíc s nimi nebyly problémy, takže mojí pětadvacetileté holčičce a třicetiletému chlapečkovi:) říkám tak všelijak. . . . moje dcera by Ti řekla, aha, naše máma zase soutěží o trapáka roku . . :)))) ZNÍ TO HROZNĚ, ALE MÁME SE RÁDI A TOHLE BLBNUTÍ NIKDO NEBERE VÁŽNĚ ahoooj iva

      Vymazat
    6. Heh... Něco podobného znám z domu. Mě je 19, mamka mi píše každý večer zprávu na dobrou noc. A myslím loni v létě mě opravdu pobavila, když mi napsala, že je jí jasné, že si myslím, že jsem na to už stará, ale že vždycky budu její prdelka x). Něco takového mě nerozhodí. A co se humoru týče... U nás zase táhne černý humor a sebeironie ..

      Vymazat
    7. ježiš, černý humor, to je moje. . . . víš, jaký nejkrásnější dárek je pro mrtvé dětátko?, . . . . nechme toho, raději to Partiku smaž:)))))) AHOJ, JDU PRACOVAT IVA p.s. neví někdo , co je s ISONEM? v rádiu říkali, že to má za sebou. . . iva

      Vymazat
    8. Jó, dělat si prču sám ze sebe, to mě baví. :-)
      S Isonem? Jó holka, to nevím a nepídím se po tom. Podle mne poštu už dávno předal místnímu pošťákovi a ten to teďka individuálně bude předávat jednotlivým adresátům :-)

      Vymazat
  4. Hračky sa už vnúčatám nepokúšam kupovať lebo ma z terajšej ponuky skrúca. Naša família je v tomto ohľadu triezva, knihy dominujú. Aj keď sú
    moje vnúčence okolo 10tich rokov, a traja, ani jeden nepoužíva mobil, pričom žijú v "západných" krajinách. Neide mi do hlavy ako tu mobily preválcovali našincov. B

    OdpovědětVymazat