Až na Konec světa: Díl druhý

Den první: Brno - Tudela

"Překvapivě jsme nestíhali, ale tentokrát jsme měli štěstí, nestíhali ani Březinovi. Po příjezdu proběhla spěšná prohlídka bytu, kterou babička Helenka ukončila konstatováním, že je to pro nás teď dostačující (později doplnila, že mimčo už by se tam ale nevlezlo).

Cesta na letiště proběhla bez jakýchkoliv "problémů", sranda začala, když se za náma zavřely dveře. Obrovská hala plná lidí, cedulí, stánků a v ní my dva - zmatení. Potom, co jsme několikrát obešli všechna okýnka a nenašli Vueling aerolinies, poslala nás slečna v informacích správným směrem. Konečně jsme měli palubní lístky v ruce a batohy v nadměrných zavazadlech.

Přišel čas obvolávání maminek a ujišťování, že se vrátíme celí, zdraví a živí; a hlavně čas svačiny. Po nalodění nám pan kapitán oznámil, že z důvodu silného protivětru poletíme déle a čekají nás menší turbulence. Žádný problém, konečně letíme do Španěl.

Prodrat se bludištěm nazývaným Barcelona El Prat aeropuerto jsme zvládli, horší bylo město samotné. Ode dneška můžeme razit heslo: "Chcete - li poznat město, stopněte si Pákistánce bez orientačního smyslu.". Po několika hodinách bloudění a marného mávání nám zastavil pán, který neuměl ani slovo anglicky. V Zaragoza jsme sehnali slečnu, která mu konečně vysvětlila, že máme stále stejnou cestu. Takže dnes končíme u Tudely - asi 70 km od Pamplony. 

Rozloučení s Kataláncem bylo neuvěřitelné! Užil si s náma svoje a nakonec nám nabalil spoustu jídla. 

Rozbít stan uprostřed pláně mezi dálnicí a městem, to byl taky nápad."

Alexiam

Den druhý: Tudela - Obanos, 21 km

"Vstávačka překvapivě až v půl osmé. Štěstěna se na nás usmála okamžitě: ještě jsme ani nestihli začít stopovat a už nám zastavil nějaký rybář, co nás potáhl aspoň 20 km. Poté už to bylo horší, nicméně Pamplonu jsme viděli. Dostali jsme zde naše první razítko do credenciálů a slovy "Buen Camino" jsme pozdravili první poutníky."

Pamplona: Hlavní město autonomního společenství Navarra má přibližně 200 tis. obyvatel. Leží na trase svatojakubské cesty hned pod Pyrenejemi, proto je velmi vyhledávaným startovním místem poutníků, kteří z různých důvodů nemohou či nechtějí startovat výše v horách, ale přitom chtějí pokořit co nejdelší úsek pouti. Podle našeho názoru to bylo jedno z nejkrásnějších a nejčistších měst na trase. 

Pamplona by Alexiam

"Na to jsme se otočili k západu a započali naši dlouhou pouť. Vpřed nás popoháněl výhled na jakýsi neznámý, však krásný hřeben, někde tam nepředstavitelně daleko se tyčící. Následující kilometry jsme vesměs jen zdravili a sbírali razítka. Jeden z letmých pohledů do mapy mě však velmi překvapil - onen krásný hřeben je sice tak strašně daleko, ale ještě dnes by měl hladově hltat kapky potu kutálející se z našich zaprášených čel. 

Výstup byl opravdu výživný, ale aspoň jsme zjistili, jak je v mapě značený zdroj vody.

Alto del Pedrón by Fáďos

Příroda je tu sice krásná, ale až nezdravě aktivní Španělé obdělávají i ten poslední kousek půdy, takže je to tu samé pole a něco jako louka tu prakticky neexistuje. To nás velmi zaskočilo vzhledem k vyhlídkám na stavbu stanu. 

Monotónní přírodu podtrhují ještě monotónnější vesničky - všechny vypadají stejně: kostel a pět domů. V jedné z nich jsme odhalili své první puchýřky.

Po utáboření na plácku hlíny, který vznikl jednoznačně sesuvem půdy (jinak by tu bylo pole), jsme rozdělali oheň a udělali klobásky jménem chorizo (místní specialita). Tu nám daroval předchozí večer chorobně dobrosrdečný Katalánec. Na to přiletěla ženská a horlivě gestikulovala, doprovázejíc své pohyby tou jejich hatmatilkou. Naše nechápavost ji vytočila doběla, ale ve finále jsme ten oheň opravdu museli uhasit. To nás velmi rozladilo hlavně s výhledem do dalších dní. 

Teď už jen mažeme otlaky a jdeme spát. Pac a pusu."

Fáďos