Alexiam: Děti a hračky, včera a dnes

Zdroj zde

Článek na jednom z portálů určeného ženám mě přivedl k zamyšlení nad hračkami a celkově světem dnešních dětí v porovnání s dětmi z dob minulých. 

Ano, i my dnes děkujeme, že za našeho dětství nebyl počítač/notebook/tablet a všechny věci tomuto podobné běžnou součástí dětského života, že jsme poznali, co to je hrát si celé dny s kamarády - VENKU!, rozvíjet svou fantazii třeba malováním opravdovýma pastelkama na papír, poslouchat před spaním pohádky předčítané rodiči atd. Vidíme, o co všechno jsou dnešní děti ochuzeny. Nebudu se vyjadřovat k tomu, že určitý podíl na tom mají i rodiče, kteří mají strach své ratolesti pustit do toho ošklivého světa hrát si s kamarádem třeba i za dům na zahradu. To by bylo na další článeček. 

Mám určité srovnání, jelikož si pamatuji vyprávění mých prarodičů z jejich dětství a z dětství mých rodičů (jako dítě jsem milovala povídaní mých babiček a prababičky), také své dětství, ale mám mladší sourozence (sestra má o 10 let méně a bratr o necelých 14 let). Nejoblíbenější hračkou mé babičky byla hadrová panenka se sádrovou hlavou (vzpomínala na to, jak často se ta hlavička rozbíjela, ale díky tomu, že stála jen pár haléřů, koupila se nová a přešila se), mé matky chodící, mrkací panenka, moje čůrací panenka jménem Čudlíček a mojí sestry... To se přiznám, že nevím, je velmi ovlivněná bráchou, se kterým si hraje a jehož nejoblíbenějšími hračkami jsou "transforměři", "gormiti", Lego ninjago a všechny poslední hity, u kterých nepoznám, kde mají hlavu či jestli ji vůbec mají. Oba pravidelně tráví několik hodin na počítači, příští rok má ségra 10 - rodiče se rozhodli splnit jí její největší přání, koupí jí tablet. 

Bakugan, zdroj zde

Vybavuju si "mánie" mého dětství, byly to "bárbíny", mluvící Farbie, panenka Chou - chou, Baby Born či Baby Anabel apod. Mánie mojí sestry zahrnovaly Hanu Montanu (co je dnes z Miley Cyrus O_o), Hello Kitty (dokud nepřišla s tím, že to nosit nebude, protože je to trapné a nosí ji malé děcka), dotykový mobil, tablet. A můj bratr od 4 let zbožňuje Star wars. Také si vybavuju, jak nám loni učitelka češtiny říkala, že si její 3letý syn od Ježíška přeje Psí hovínko, jestli náhodou někdo nevíme, co to je. 

Teď jsem si vzpomněla na jednu scénku ze života - brácha za mnou přišel asi týden po tom, co mi rodiče přispěly na notebook (byly to Vánoce před nástupem na VŠ) a zeptal se mě s naprostou vážností, jestli mi to není blbé, protože já mám počítač, notebook i tablet a on nemá nic! 

Na druhou stranu se jich musím zastat, protože si zachovali i určitou "normálnost", chodí si ven hrát na pískoviště, přespávají u kamarádů, ségra tancuje, brácha chodí na fotbal, mají i běžné hračky, které mají obvyklou barvu, počet očí a končetin i hlavu na svém místě. 

Tak.. Konečně se dostávám k tomu, co jsem chtěla říci. Přijímám názor jedné z psycholožek, že dnešní hračky svým způsobem také rozvíjí fantazii dětí, protože myšlenka, že ta fialová plyšová obludka na kolečkách s jedním okem je reálně žijícím tvorem a zelená panenka "sešitá" z kusů, je také poměrně náročná na představivost. Navíc to nejsou jejich jediné hračky.  Jako podstatně horší vnímám násilné počítačové a podobné hry, Star wars (vyšlo už i knižně, proto nepíšu filmy jako ...) a omezenost světa dnešních dětí. 

Alexiam