Fáďos: Minulé životy teď a tady

Zdroj ZDE

Pro lidský mozek může být někdy nepřekonatelně složité osvojit si správné vnímání reinkarnace  (těžko říct, které je správné, ale pro dnešní článek budu  níže popsaný pohled označovat jako správný). Je problém pochopit, jak to celé funguje. A to především z toho důvodu, že vnímáme čas lineárně. Stále se v komentářích setkávám se zažitým modelem, kdy minulá inkarnace přece musela být v nějakém předchozím století. Sám jsem s tím dlouho bojoval, přestože jsem věděl, že se vše odehrává teď, atp., nedokázal jsem se v tom tak nějak usídlit. V tomto mi velmi pomohla kniha R. Bacha - Jediný. Na čtení nic moc příjemného, nečetlo se mi to dobře, ale velmi si vážím toho, že jsem ji dočetl, neboť mě tak nějak podepřela.

Mnoho lidí vnímá reinkarnaci tak, že žili nějaký život například v 16. století, zemřeli a znovu se vtělili. Jenže vtělení chce nějaký čas, a tak se vtělili do jednadvacátého století, protože 'doba mezitím pokročila'. Pro nás je to přirozené, avšak dnes tento pohled budu označovat za špatný.

Za správný pohled na reinkarnaci považuji ten, kdy se vše děje současně, kdy život / svět / Vesmír nemá svým způsobem žádnou historii. Respektive má, ale vytváří si ji nyní, stejně jako nyní vytváří jak naši přítomnou chvíli, tak i naši smrt, atd. Pro lepší pochopení se pokusím využít co nejlepších příkladů.

Zdroj ZDE

Představte si, že jedete po běžné okresní cestě, řídíte auto. Přijedete ke křižovatce. V tuto chvíli (stejně jako v každou jinou, přestože je to vlastně stále ta stejná - přítomná) máte na výběr dvě (vlastně nekonečně mnoho) možnosti - buď doprava, nebo doleva. Rozhodnete se jet doprava, váš život tuto volbu zaznamená a dál se odehrává podle toho, že jste se dali doprava. Ale stejně tak dobře jste se mohli dát doleva. Vy jste sice odbočili doprava, ale ve Vesmíru existuje život, ve kterém jste se právě dali doleva. Ten život je 'naplánovaný'; ten život 'v kopii' žijete vy a odbočili jste v něm doleva. Není to však myšleno tak, že by se tato možnost 'zrodila', kdybychom odbočili právě vlevo. Svět, který je podmíněný v tomto okamžiku odbočením doleva, už existuje a stejný řidič Pavel (například) v něm doleva odbočil stejně jako odbočil doprava. Tímto způsobem vlastně existuje nekonečně mnoho životů s nekonečně mnoha možnostmi voleb. Všechny existují a všechny právě žijeme.

Do toho je nutno zařadit ještě jeden faktor. Nedávno (jak to najednou zní divně - nedávno, když víme, že to vlastně probíhá nyní) mi můj brácha Mates vyprávěl, že četl článek, ve kterém muž barvitě popisoval svou minulou inkarnaci z 18. století. Dostalo se mu toho daru, že si ji pamatoval. Do detailu vyprávěl o tom co prožil, popisoval okolní scenérie, atd. Ale s tím, co víme, vlastně v dnešním 21. století mluvil o jeho životě, který právě prožívá v 18. století. Mluví o tom, co se stalo, co se děje a co se ještě stane, přestože to vše se děje nyní. Ve výsledku vlastně můžeme říct, že si tu inkarnaci nepamatoval, ale že se na ni dokázal napojit ze svého života, ve kterém o ní vyprávěl. K lepšímu vysvětlení se pokusím co nejlépe parafrázovat úryvek z výše zmíněné knihy: "Celé si to vlastně můžeme představit jako nekonečně mnoho zlatých drah či čar, které se všemi směry klikatí a prolínají na dokonale rovné hladině moře. Všechny tyto čáry jsou naše životy. My jsme v každém z těchto životů, každý z nich právě žijeme, každý (jak na 'vlastní oči' vidíme) se line po hladině právě nyní, avšak každý se (v lineárním vnímání času) odehrává v jiném koutu historie." R. Bach ve své knize dokonce věří, že máme tu moc se tak nějak 'přepnout' do života, ve kterém jsme se rozhodli jinak a který prožívá ten stejný, ale svým způsobem jiný Pavel, přestože svými volbami jsme si vybrali právě ten, ve kterém nyní čteme tento článek.

Je vcelku zábavné, když si uvědomíme, co to může znamenat. Například já vlastně právě mluvím s N. Teslou a pomáhám mu v jeho převratných vynálezech. Nebo zrovna skáču po Marsu x).

Závěrem přeji příjemné přemýšlení nad výše popsanou problematikou a připojuji gratulaci těm, kteří v tomto žijí a osvojili si to.

Fáďos