Tak sice až nyní začátkem víkendu, ale tím lépe: dnes je astronomický začátek zimy, jenž je spojován se zimním slunovratem. Jak asi tušíte, má diskuzní otázka bude pro tentokráte velmi aktuální.
 |
| Zdroj ZDE |
Zajímalo by mě, do jaké míry se Vám daří si uvědomovat, že Kristus je vlastně symbolem, ztělesněním Slunce, a když se slaví narození Krista, slaví se vlastně to, že po té největší tmě (rozuměj na fyzické rovině nejdelších nocích v roce) se Slunce "vrací", bude se prodlužovat den a začne nový cyklus. Naši předkové to vnímali jako dar mimo jiné z důvodu, že žili v zimě ze svých zásob vyčkávaje, až dojde k tomuto slavnostnímu jevu, jenž byl předzvěstí nové úrody.
Pokud jsem dobře pochopil ono vysvětlení slunovratu v dokumentu Zeitgeist, tak Slunce od 21. do 24. 12. (3 dny před zmrtvýchvstáním) jakoby "stojí", a na Štědrý večer započne z pohledu Země svou další cestu k jarní rovnodennosti 21. 3. (obvykle), kdy si budou délka dne a noci zase rovny. Nyní však po dlouhé temnotě světlo opět vyhrává. Těšení se na sluníčko se projevovalo i v pokrmech, jež měly představovat Slunce: koláče, klobásy a pečivo zatočené do kruhu, často jablko a někde posléze i pomeranče s napíchanými hřebíčky do kůry. Nakonec i to zlaté prasátko, které máme vidět, když se určitých pokrmů vyvarujeme, je solárním symbolem.
Dále bychom se mohli v komentářích pobavit o tom, jaký časový úsek jsou pro Vás dnes Vánoce: celý advent (jenž byl předky mimochodem vnímán jako velmi temné a ponuré období); pouze 24., 25. a 26. 12.; nebo čas od 24. 12. do 6. 1.?
Samozřejmě v různých archetypických příbězích se můžeme setkat s již zmiňovaným kristovským motivem, který je v souvislosti s naší současnou kulturou neodmyslitelný. Jak jsme ale například mohli číst v textu od Václava Žáčka ZDE, příběh Nového Zákona pouze navazuje na předchozí kulty...Tak jako tak to budiž důkazem, že je zimní slunovrat velmi důležitou událostí, kterou není složité převést i do své vnitřní symboliky v rámci přicházející zimní instrospekce.
Na závěr dodám, že já se snažím vnímat širší význam Vánoc teprve poněkolikáté; navíc po té masáži naší v tomto směru ne moc důsledné výchovy to není někdy úplně jednoduché. :-)
Na závěr dodám, že já se snažím vnímat širší význam Vánoc teprve poněkolikáté; navíc po té masáži naší v tomto směru ne moc důsledné výchovy to není někdy úplně jednoduché. :-)
Patrik
Dobrý večer, no, to je téma. . . :) jako dělané pro mě. Je to další kostlivec ve skříni, kterýho nakonec stejně musím vytáhnout, promyslet, procítit, odpustit, vyčistit a nějak se s tím popasovat. Co jsem vyváděla do ted, to nebylo nic platný, stejně se mi to pořád vrací. . . . Něco mi na nich nevonělo nikdy, nebudu unavovat vzpomínkami. Následovalo zrušední stromečku, dárků a sváteční drhnutí, činčání atd. Letos se mi to vrátilo jak bumerang a možná už jsem pochopila o čem to asi je. . . tak uvidíme, ted se hlavně musím vyspat, odpočinout si. . .možná si budu muset počkat na to pravé ještě rok . . . ahoooj iva
OdpovědětVymazatPatriku.. Možná bych jen podotkla, že to byl Ježíš, Kristus mu přiřkli až lidé, jelikož kristos, pokud se nemýlím, znamená pomazaný ;).
OdpovědětVymazatAlexiam
Kristus je dosiahnutý titul, čistej lásky:D
VymazatWikipedia:
Řecké Χριστός je v překladu Starého zákona ekvivalentem pro hebrejské maššíach a znamená „pomazaný“ v tom nejširším smyslu, především však jako trojí úřad kněze, krále (Bible,Zach6:13), nebo proroka (Bible,1.Král19:16), což byly úřady, do nichž se vstupovalo skrze pomazání olejem. V pozdějším starozákonním židovství se maššíach (počeštěně mesiáš) stal eschatologickým očekávaným „Božím pomazaným“ ve smyslu ideálního krále, proroka a velekněze.
Pro křesťanské věřící je tímto očekávaným mesiášem Ježíš z Nazareta. Proto mu od počátku přisuzují tento titul, který v Novém zákoně najdeme v řecké podobě - Χριστός, christós, počeštěně Kristus. Za pomazání u Ježíše považují jeho křest v Jordánu, kdy na něho sestoupil Duch Svatý v podobě holubice (srov. Mt 3,12-15 a Lk 3,21-22; s tím ovšem rozhodně nesouhlasí pravoslavní, kteří tvrdí, že Ježíš se jako Kristus čili Pomazaný již narodil). Jako titul je používán např. v Sk 9,22 (svými důkazy, že Ježíš je Kristus (= Mesiáš), přiváděl do úzkých damašské židy, Sk 17,3; Sk 26,23 nebo Flp 2,11 (každý jazyk aby vyznával: Pán Ježíš je Kristus [= Mesiáš] - možno přeložit několika způsoby). Ježíš je tak považován za očekávaného davidovského krále, za Božího pomazaného, ze konečného velekněze (List Židům), kterého předpovídali starozákonní proroci, naplněním všech nadějí.
Od tohoto titulu je odvozeno i slovo křesťan, tj. „kristovec“, ten, kdo vyznává Ježíše jako Krista, Mesiáše a svůj život podřizuje Jeho učení a příkladu.
Velmi rychle se však z titulu stala součást vlastního jména, a tak je už ve většině Nového zákona titul Kristus používán jako Ježíšovo vlastní jméno. V tomto smyslu je známe i my dnes. Na skutečný původ tohoto jména nás může upomenout např. arabská verze, znějící iású' al-masíh, a označení křesťana jako al-masíhí, „mesiášovec“.
O)
Alexiam,
Vymazatnejsem ještě stále s Biblí dostatečně obeznámen, ale myslím, že tam explicitně není, od kdy mu byl přiřčen přívlastek Kristus. :-)
Aha, díky tímto anonymu za příspěvek!!! :-)
Patrik
Já netvrdím, že se to nestalo součástí jeho křestního jména pouze jsem podotkla, že původně to byl (údajně) pouze Ježíš... Já osobně bibli ani nečetla, myslím si, že nikdy ani nepřečtu, ale to souvisí s mým vztahem ke křesťanství celkově.
VymazatAlexiam
Tak k této otázce za sebe mohu říci jen to, že slova a jména jako Kristus, Ježíš, Bůh a další mají na sobě nabaleno takových dodatečných informací a to jak záměrně-manipulativně tak zabarvením osobních výkladů každého, kdo je použije, že se jim jak v psané, tak mluvené podobě vyhýbám. Díky tomu balastu, který nejsem schopný prohlédnout, nevím, co si o tom myslet a proto do doby, než se mi podaří ty nánosy odstranit nemohu říci ani A ani B.
OdpovědětVymazatNicméně okamžik, kdy Slunce (spíše společné postavení Slunce a Země) protne pomyslný "slunovratný" bod je i pro mne (vlastně jen ten zimní) dlouhou dobu toužebně očekáván. Ten letní je pro mne naopak lehce melancholicky podbarven, protože si řeknu "Ach jó, tak už se den zase zkracuje".
Největšími otřesy pro mne jsou umělé a násilné změny času.
Souhlasím s Tebou Michale de facto ve všem - byť možná nerad, protože bych taky někdy byl i rád, kdybychom se třeba neshodli, samozřejmě v rámci rovnováhy. :-D
OdpovědětVymazatAhoj Ivo, specifikuj prosím! :-) Já se taky neustále potřebuju vyspat mimochodem...razím teď trošku teorii, že systém nás rád nutí do opaků, tedy v rámci tohoto období to neklidu a nedostatku času a prostoru. Byť si to každý můžeme nějak pojistit, stejně se na nás ten tlak v určité podobě odněkud valí.
Patrik