Až na Konec světa: Díl třetí

Den třetí: Obanos - Irache, 28 km

"Naše ranní rituály opět trvaly déle, než je na takovém místě zdrávo. Maličko nás zaráželo, že kolem nás neprošlo více lidí a ani cestou jsme jich moc nepotkali (nejsme si jisti, zda jsme večer nezabloudili), ale blížící se Puente la Reina nás přesvědčilo o správnosti námi vybrané trasy."

Puente la Reina: Vznik a vývoj města úzce souvisí se stejnojmenným elegantním mostem (puente) z 11. st. Most byl postaven na přání jedné královny (reina) - odtud tedy jeho jméno. 

Puente la Reina by Alexiam

"Pak už šlo vše ráz na ráz, jak se nožky komíhaly, kilometry ubíhaly. Ze zdejší krajiny už začínáme být rozmrzelí a již nás poměrně omrzelo fotit stále tatáž pole, který sem tam prořízne pás vinice a na kopci kostel.

Až Cirauqui přišla dlouho očekávaná změna, tady neměli na kopci kostel, ale pro jistotu celé městečko. V další vesničce jsme byli donuceni jít na oběd, hlad nás přemlouval již delší dobu a nejbližší obchod byl 4,5 km daleko. Turisticky rušnému místu, kde jsou jen dvě restaurace, odpovídaly také ceny. Využili jsme ledové vody v místní kašně, zchladili motórky, oprali a pořádně se namazali, jelikož sluníčko je zrádné.

Asi po kilometru jsme pochopili, proč všichni leží pod stromama a následovali jejich příkladu. Sešli jsme kousek z cesty ke slamníku. To jsme ale neměli dělat. Zmátli jsme několik poutníků, kteří se vydali stezkou kolem nás, a tím je svedli na nesprávnou cestu. Tak jsme se raději klidili, než se budou naštvaní vracet.

V další vesničce nás zradil místní zvyk - siesta. Měli jsme hlad, ale taky smůlu, museli jsme dál. 

Brzy jsme pochopili, že zdejší ukazatele jsou velmi optimistické a taky trochu kecají. Bohužel naše zmožená těla se na ně dosti upínají. 

Také přišla první krize v mém podání, naštěstí se ten zvrtnutý kotník opět brzy rozhýbal.

V Estelle jsme se konečně dostali do obchodu a nakoupili i na zítřek, aby nás v těch kotěhůlkách, které procházíme, nezaskočila neděle, kdy nemusí žádný obchod otevřít. Jen nějaké utáboření zde bylo celkem nemožné, tak jsme ukousli pár kilometrů z další etapy. Máme nádherný výhled, bolavá záda a nohy plné puchýřů.

Buen camino." 

Estella: Poutní cesta zde byla zavedena kolem 12. st., původně vedla mnohem jižněji. Řada nádherných staveb městu přinesla označení "Toledo severu" a "Kráska Estella". Během války za nezávislost v 19. st. jeho hvězda pohasla. 

Estella by Alexiam

"+ Nemůžu si odpustit poznatky z mého oboru: již od Barcelony nás překvapují místní hlemýždi - jakoby jejich cílem bylo vylézt někam, kde jich bude hodně, a uschnout. Také se zde hojně vyskytuje (u nás značně hospodářsky využívaný) plevel - kopr. Čím více se blížíme Santiagu, tím více je zde otakárků fenyklových a poprvé jsem viděla kudlanku ve volné přírodě!"

Alexiam

Den čtvrtý: Irache - Torres del Río, 30 km

"Brzy jsme pochopili jednu podstatnou věc - zdejší města a vesnice jsou zpravidla na kopci. Vzhledem k tomu, že tato pouť se skládá z poutních míst umístěných na kopcích a skalách spolu s vesničkami, dává nám to docela zabrat. Před zaslouženým odpočinkem na středověkém náměstíčku z nás tato pouť vyždímá i ty poslední zbytky aktuálně dostupných sil. Také nám pomalu dochází, že se asi jen tak nepoštěstí nějaká etapa, která vede i lesem. Slunce praží neustále a člověk nemá kam utéct. Všude jsou pole.

Uvědomili jsme si, že máme určitě větší výdej, než příjem (suchý salám s houskou to nevytrhne), tak jsme se snížili ke koupi prvních sladkostí. Naše těla zareagovala jásavě a dala nám najevo, že už bez toho dál nevydrží. Nyní nám nezbývá nic jiného, než mlsat. To nám vyhovuje.

Během dnešní 30 kilometrů dlouhé etapy se nám poštěstilo vidět něco nečekaného. Městečkem kolem nás se prohnala kočující karavana ženoucí ulicemi malebného městečka supící stádo krav a býků. Vše řídili jezdci na koních.

by Fáďos

Délka dnešní trasy nás vytrestala; především mě. Oba malíčky na nohou trpěly a bolely tak nesnesitelně, že jsem se i musel kousat do rtu, aby mě chvíli bolelo taky něco jiného. Po dojití do cíle jsem usoudil, že za to mohou sandály a drasticky jsem v nich vyřízl po stranách na malíčky díry. Uvidíme zítra.

Také musím zahanbeně přiznat, že jsme poprvé využili služeb ubytovny (albergue). Alespoň jsme se poprvé pořádně osprchovali a oprali všechno špinavé oblečení. V této chvíli už jen čekáme na večeři a na následný spánek. 

Zítřejší etapa by měla končit v Logroňu a má jen 20 km, tak doufáme, že se dáme dohromady. Snad dojdeme čerství, chytneme místo v kempu a hojně využijeme možností velkoměsta (např. lékárna, kdo by nechápal)." 

Fáďos