Z vinného soudku

Na úvod jsem si vypůjčil tři citáty velmi známých osobností lidských dějin:

Zdroj obrázku ZDE

"Víno rozradostňuje lidské srdce"
Johann Wolfgang Goethe

"K lidskému štěstí a k úsměvné pohodě
patří prostřený stůl, víno a přátelé"
Homér

"Znalost vína může být radostí
po celý život člověka"
Ernest Hemingway

A mohl bych uvést desítky, možná stovky dalších velikánů světové literatury, vědeckého života, malíře, skladatele apod. Proč právě víno ovlivnilo tolik osobností, že o něm pěli takové ódy, psali nádherná díla, skládali nadpozemsky krásné melodie? Protože víno povznáší lidského ducha, dává mu další rozměr, obohacuje všechny smysly a přivádí jej "do jiné dimenze". Mám na mysli samozřejmě umírněné pití, protože nadměrná konzumace čehokoli má spíše opačné účinky.
Před časem jsem měl na jižní Moravě návštěvu ze západních Čech. Samozřejmě jsme skončili ve vinném sklípku. A muž, který se poprvé v životě ocitnul v archivním sklepě s několika tisíci lahvemi, z nichž mnohé již zub času přikryl čarokrásnou plísní, zůstal stát v němém úžasu. Když opět nabral dech, řekl jedinou větu: "To je štěstí!"
Ano, přátelé, kolik smutných filosofů si po celý život marně lámalo hlavu, co je to vlastně ono štěstí? Možná, že nikdy ve svém myšlenkovém bádání nenašli čas na pohárek dobrého vína či dokonce návštěvu vinného sklípku. A naopak - kolik veselých filosofů se zrodilo právě tady, uprostřed vinorodé krajiny s jejím tajemným podzemím skrývajícím nejeden tekutý poklad?

A skončím jedním perským příslovím: "Nepijeme proto, abychom upadli, ale proto, abychom se povznesli."

Autor: Petr Hynek