Pozitivní myšlení a tvoření

Díky čtenáři v zatím posledním článku o (")pozitivním myšlení(") za odkaz na tento článek!:

Pozitivní myšlení se stává velmi zvláštním výrazem, o který se na poli ezoteriky někteří přou.

Je opravdu pozitivní, nebo negativní?

Nahlédnu na to ze své úrovně vnímání a ze své zkušenosti.

Nevím, kdo vytvořil toto slovní spojení „pozitivní myšlení“ a kdo ho propojil se základem tvoření, jedno mi však přijde jisté.

Poslední dobou vyvstává stále více na zřetel různorodý výklad, co má slovní spojení „pozitivní myšlení“ znamenat a toho jak funguje „zákon přitažlivosti“.

Když k tomu připojím to, že mnoho lidí si něco jiného představuje pod tím, co je „nechat se vést boží vůlí“, pak z toho všeho vzniká dokonalá směsice pravd, polopravd, neporozumění a odlišných teorií.

Lidé, kteří vědí a kterým jejich vlastní tvoření funguje, jen stojí opodál a usmívají se.

Ti, kteří spojují „pozitivní myšlení“ a „touhy“ se ZLEM, jsou většinou ti, jež nepochopili svou tvořivou podstatu a při svých pokusech byli neúspěšní.

Poté nejvíce hlásají o „rozpouštění a zlu ega“, aniž by si uvědomili, že to vše říkají právě prostřednictvím ega svého.  

Ego mysl je dobrý sluha, ale špatný pán.

Je tu snad nějaký důvod pro jeho likvidaci? 

Příroda nám názorně ukazuje, jak to funguje, když se snažíme něco vymýtit, protože jsme pomocí cizích názorů a přesvědčení, vyplívajích z omezeného vnímání rozhodli, že je to špatné. Je to stejné, jako s tzv. škůdci. Čím více proti nim bojujeme, čím více se je snažíme zahubit, tím více jich vzniká, nebo… zmizí zcela a vytvoří NEROVNOVÁHU v jiném ohledu, která je ještě více ničící.

Když je však na své zahradě přijmeme jako součást ekosystému, s láskou se s nimi pozdravíme a dáme jim prostor k životu, za nějaký čas zjistíme, že se nejenomže nepřemnožují, ale že svůj počet zredukovaly natolik, až se stávají svou existencí neviditelní a téměř neškodní.

Škoda, že lidé hlásající o EGU jako o ZLU, které je zapotřebí zničit, nehledají inspiraci v přírodě.

Dalším objektem označení zla se stala „touha“.

Základní podmínka pro opravdové tvoření, které je naší božskou podstatou.

Bez touhy by nebyl žádný pozemský pokrok, žádný směr vývoje, dokonce ani duchovní probuzení.

Touha nemá nic společného s myslí, ale vychází vždy jen ze srdce.

Opravdová touha je ve skutečnosti emoce, která nám ukazuje náš směr a připomíná nám i naše plány před zrodem do fyzické podoby.

Pokud se člověk chce stát úspěšným stvořitelem, musí si uvědomit, že je třeba zapojit obě složky…jak mysl, tak i srdce.

Myšlenky se nám vždy tvoří v mysli. Je proto zapotřebí začít být plně vědomý a pozorovat, jaké myšlenky jsou naše, a které jsou pouze vzorci převzatými od společnosti a náboženství.

Pokud chci něco vytvořit, musím si o tom udělat přesnou představu.

Fyzicky tuto představu těžko zformuji ve svém „srdci“, proto nám stvořitelé vytvořili to, co nazýváme mozkem a myslí. Přestat používat mysl je jako stát se strojem. Ve skutečnosti to ani nejde. Vždy mysl používáme, ať si tvrdíme třeba ezoterický opak. Buď mysl používáme vědomě, nebo ji někdo používá za nás. Třeba tím, že přijmeme něčí myšlenky o tom, jak je špatné „toužit po něčem“.

Nebo že přebereme za své tvrzení, jak je nutné „rozpustit ego“.

Ani největší mágové dějin si netroufli na toto „moderně-ezoterické tvrzení“.  

Ti spíše hledali poznání a rovnováhu.

Druhou součástí tvoření je „srdce“.

V něm se tvoří emoce, které jsou raketovým pohonem pro zhmotnění našich představ, jež jsme vyprodukovali ve své mysli.

V srdci se také rodí touha, díky níž poznáme, zda nás naše představy pocitově oslovují…zda jsou to pravé … zda jsou opravdovým snem.

V „srdci“ také začíná akt tvoření do hmoty.

Propojíme mysl, ve které jsme vyprodukovali „jasnou představu svého snu a touhy“ a poté pomocí „srdce“ svůj sen či to, co toužíme mít, procítíme v okamžiku TEĎ. Nemá to nic společného s žádnou lží…jak se někteří domnívají.

Nikdo si při tomto procesu tvoření nic nenalhává, pouze využívá znalost o principech „zákona přitažlivosti“, který reaguje především na naše emoce.

Naštěstí…kdyby totiž reagoval prvotně na naše myšlenky… to by byl „nářez“.

A v tuto chvíli přichází čas slov o „pozitivním myšlení“, které je různě vykládáno.

Ve skutečnosti jde o volbu.

Volím si, jak budu vnímat situace, jaký obraz si o nich vytvořím ve své mysli a jak na ně budu emočně reagovat, což mi přitáhne další odpovídající situaci.

Když uvedu za příklad extrémní věc jako je fyzické násilí…budu se poté cítit jako oběť, která si nadále bude do života přitahovat odpovídající situace vibračnímu naladění, nebo se probudím a uvědomím si, jaké myšlenkové vzorce mě k této zkušenosti dovedly? Začnu vnímat, na co myslím, čeho se bojím, co automaticky říkám a jaká slova používám ? (Slova a slovní spojení jsou takovým materiálním vyjádřením toho, co se mi ukrývá v mysli).

Obě možnosti volby sebou nesou úplně jiná vibrační nastavení a tedy zcela rozdílné budoucí zkušenosti.

A teď k tomuto příkladu připojíme „božské vedení“.

Někteří ho zaměňují za přijmutí svého osudu bez své vlastní vůle.

Takový člověk by „fyzické násilí“ vzal jako boží vůli, která je pro něho dobrá, protože přeci musíme trpět, abychom došli k lásce.

Bohužel si tito lidé neuvědomují, že vysoké vibrační nastavení jako je opravdová láska mohou získat, pouze pokud netrpí a nejsou v pozici oběti pod vedením „boží vůle“.

Můžeme také položit otázku, kdo je v této chvíli ten Bůh? Vibruje na frekvenci lásky?

A jak by postupoval člověk, který by se prostřednictvím svého posledního zážitku „fyzického násilí“ měl probudit a přibližovat se lásce?

Jako první věc by připustil a uvědomil si, že si vše ve svém životě stvořil jen on sám...bohužel, do této doby nevědomě, prostřednictvím získaných vzorců myšlení a k nim připojeného spektra emocí.

Pochopil by vše a uznal se za úžasného tvůrce.

V tomto bodě poznání není potřeba nikomu, ani sobě nic odpouštět. Vše je odpuštěno automaticky. Nic nebylo ani dobro, ani zlo…pouze zkušenost nevědomého tvůrce, který se prostřednictvím tohoto stává plně vědomým.

Poté přichází fáze pozorování myšlenek a identifikování myšlenkových vzorců s poznáním, že jsou implantované prostřednictvím výchovy a víry.

V tomto bodě nastává uvědomění, že chce-li změnit svůj život a chce-li  přitáhnout tomu odpovídající životní zážitky, musí nejdříve změnit svou víru. Tu už vlastně teď mění tím, že si uvědomil sebe jako tvůrce všeho, tedy že není v postavení nemohoucí oběti odkázané na osud a „Boží vůli“.

Začne si vědomě klást otázky ve chvílích, kdy si občas přitáhne další zkušenost, která ještě neodpovídá jeho představě. Co je v tom pro něj? Jakými myšlenkami si to přitáhl? Co to pro něj znamená?

Kladení otázek mění mozkovou frekvenci a to je základem ke změně myšlení.

K tomu připojí stále jasnější představu toho, co chce žít, jaký chce být, co chce mít  apod. To vše nechá projít přes své srdce, skrze které své touhy procítí. Srdce se nemýlí a nikdy nevytvoří radost ze „záměru“, který by měl za cíl ubližovat druhým.

Ale budete sami překvapeni, kolik hojnosti pro vás vaše srdce chce.

Lidská bytost sem na Zemi nepřišla proto, aby měla sotva na nájem, aby nemohla uskutečnit svou tvorbu proto, že musela dát přednost dětem na zimní bundy a pod.

Po procítění svých tužeb srdcem a prožití své představy o výsledku přichází na řadu „vnitřní vedení“.

A to je ten okamžik odlišných náhledů. Vnitřní vedení, nebo jak se říká „boží vůle“, se stará o vaše kroky a vaši cestu, která vás dovede k vašemu vytouženému cíli. V této chvíli vše ponechte pouze na svých průvodcích, na „životním proudu“ a na „synchronicitách“, které nejlépe vědí, jakou cestou máte ke svému cíli dojít.

Vnitřní vedení není o tom odevzdat se tzv. „boží vůli“  tím, že se vzdáte jakýchkoliv snů a své vědomé tvořivosti.

Vaše sny a touhy za vás žádný Bůh nevymyslí, ne tedy ten, který vibruje na frekvenci lásky. Ale Bohové, kteří nás již 300 000 let řídí, nám naše touhy implantují…protože jsme nevědomí a netušíme, že myšlenky nejsou naše a spojené emoce k nim vytváří realitu, kterou pro nás plánuje někdo jiný.

Má tedy i „duchovní svět“ záměr přispět na cizí idey?

Mějte se při studiu ezoterických směrů na pozoru a raději vybírejte jen to, co s vámi souzní, i kdyby to mělo být od každého troška.

Také jsem na své cestě poznání na chvilku podlehla duchovním představám toho, jak je dobré a ctihodné od života nic nechtít, netoužit po hmotném dokonce ani po tom duchovním.

A tak jsem si pro sebe představovala méně a méně, pozornost jsem zaměřila na to nejméně finančně náročné a…život se mi s pištěním zastavil.

Naštěstí jsem pochopila, co se stalo a znovu začala snít a toužit po velkých věcech. Když uzrály, začaly se zhmotňovat… já si to v plné míře uvědomila.

VŽDY TVOŘÍME, rozdíl je pouze v tom, zda vědomě, či nevědomě.

A který „Bůh“ vás při tom vede.

Nakonec přidávám jeden příběh.

Ukázka je z knihy: Kabala peněz: Rabi Nilton Bonder

Židovský spisovatel I.L.Peretz vypráví zajímavý příběh o člověku, kterému říká „tichý Bontche“.

Bontche byl prostý muž, žil životem bez ambicí, chodil po ulicích a uklízel smetí. Byl pokorný a bezdětný, s nikým se nehádal a i ve smrti byl žebrákem, ani náhrobní kámen neměl. Mezi obyvateli Nebes však bylo velké pozdvižení. Nikdy tu ještě neměli tak šlechetnou duši a všichni se shlukli, aby doprovodili tohoto čistého ducha k Božímu soudu.

Stvořitel sám trval na tom, že mu bude předsedat a nebeský prokurátor byl bez sebe vzteky, když zjistil, že jeho případ je předem ztracený.

Bontche stanul před anděly, Stvořitelem a prokurátorem, který hned od začátku odmítl vznést obvinění.

Pak promluvil Stvořitel, oslovil Bontcheho a pravil:

„Tvůj život na zemi byl tak příkladný, že vše zde na Nebesích je tvé. Stačí říct a budeš mít všechno, oč žádáš. Co si přeješ, čistá duše?“

Bontche se podezřívavě zadíval na Stvořitele, smekl klobouk a řekl:

„Cokoliv?“

„Cokoliv,“ odpověděl Stvořitel.

„Tak to bych rád trochu kávy s mlékem a chleba s máslem.“

Po těchto slovech zaznělo nebem všeobecné zklamání. Stvořitel byl hluboce zahanben a prokurátor se ani nesnažil ovládnout smích.

Bontche nebyl ctnostný – byl jen PROSTODUCHÝ.

V životě se od nás žádá to nejlepší. Je pravda, že ono „nejlepší“ záleží na mnoha okolnostech, nicméně stejně musí být nejlepším. Není cesty úniku. Samotná definice života obsahuje vědění, jak zvládnout maximální bohatství a maximální úctu k lidem a věcem v našem prostředí. Tato rovnováha nejenže přináší vnitřní mír, ale také zvětšuje všeobecné bohatství Trhu a zlepšuje svět kolem nás.

 

I ti největší Mistři ze sebe museli vykřesat to nejlepší a použít při tom své představy a touhy, poté až následovalo odevzdání se „proudu života“, nebo-li vnitřnímu vedení.

Jistě se nespokojili jen s kávou a máslem namazaným chlebem.

Vaše Vyšší Já chce pro vás víc.

Já Jsem Marie

Zdroj: www.jajsem.com

Autor: Marie

Vystavil: Patrik