Tak a dost!
Na základě několika životních zkušeností neodolám a musím vám sdělit jednu podle mě docela zásadní věc, v duchovních kruzích pořád docela odmítanou a řekněme ne-mainstreamovou.
A tou je ...
... že pozitivní myšlení je ta nejhorší cesta do pekel, jakou se můžete vydat.
Proč?
Vypůjčím si citát ze serveru Osud.cz: (dík Vesmíre za přihrávku)
"Tzv. pozitivní afirmace jsou snahou o nalezení snadných a instantních řešení, což je člověku velmi vlastní."
Jo, jo jo a ještě jednou jo. Hlavně všechno rychle a jednoduše, že?
ALE.
Pokaždé, když pronášíte pozitivní afirmaci, tak si vlastně otevřeně lžete. Neříkáte nic jiného, než "Jsem zelený", i když jste ve skutečnosti modří. Je tu nějaký stav, ve kterém se nacházíte, dejme tomu že nemáte peníze a žijete od výplaty k výplatě. Podle zákona vesmírné přitažlivosti nebo nějakého jiného kecu by mělo fungovat, že na co myslíte, to přitahujete ... ale chyba lávky, mysl je totiž narozdíl od srdce/intuice/říkejtetomujakchcete DUÁLNÍ nástroj, a tak pomocí mysli stvoříte jen OPAK! Jak je možné, že když budete denně myslet na výhru ve sportce, tak nevyhrajete? Hm? Kdyby to tak bylo, vyhraje přinejmenším půl milionu lidí najednou.
Nepřitahujete to, na co myslíte, ale na čem REZONUJETE celou svou bytostí! A to je sakra rozdíl a taky důvod, proč pozitivní myšlení nikdy nemůže fungovat. Je to jedna z největších duchovních lží. Já třeba myslel několik měsíců na to, že potkám revizora, když pojedu načerno. Nic. Nebo cestou do školy myslím na to, že se vybouráme. Taky nic. Milion příkladů. I to, na co jsem myslel opravdu často a intenzivně, se nestalo. Máte to taky tak?
Proč asi spoustě lidí ony úžasné pozitivní afirmace nefungovaly? Tvořili si totiž realitu myslí. Kdyby opravdu fungovalo, že na co myslíte, to přitahujete, tak by to tu na tom světě kulatým vypadalo sakra jinak.
A co s tím?
Víme, že pozitivní afirmace je v podstatě lež.
Taky bychom měli vědět, že pronášení pozitivní afirmace = nepřijímání současného stavu, toho jak to skutečně je.
Takže.
Co třeba nejdřív naplno uznat a pojmenovat to, co se nám děje?
"Jsem chudý."
"Moje vztahy nestojí za nic."
"Mám hroznou práci."
Jedině tak s tím totiž pak jde něco udělat, dřív ne! Pozitivním myšlením akorát všechno zhoršíte ... nehledě na to, že pokud jste v opravdu špatném stavu, musíte se k těmhle sluníčkovým afirmacím neuvěřitelně nutit, a tím jdete opět proti sobě, protože si vlastně nadáváte za něco, co jste si stvořili.
První část tedy spočívá v PŘIZNÁNÍ si skutečného stavu, a jeho přijetí. Děje se mi to a to, dostal jsem se do toho proto a proto. Teprve v téhle chvíli získáváte skutečnou moc s tím něco dělat.
Jak dál, to už je na každém, cest je spousta ... ale základ zůstává pořád stejný:
Nelhat si, nazývat vše pravým jménem a nebát se pojmenovat syrovou skutečnost skutečně tak, jak vypadá.
A pak už stačí třeba jen malé přání od srdce ... záměr ... vplynutí do flow ... nebo cokoli jiného ...
Mějte se (jak potřebujete),
S.
Zdroj: Spiiidy
Vystavil: Patrik
A víte, co zjišťuje moje maličkost? Že nejspolehlivěji vše funguje, když na to nemyslím vůbec a spoléhám na Sílu (dosaďte si, co chcete - Zákony, Univerzum, Bůh, atd.), že vše zaonačí tak, jak má být. A myslím, že to je důvod, proč se máme v rodině tak, jak se máme - nádherně a bezproblémově. Ať na to, co chci, myslím (vytvářím myšlenky) vědomě nebo nevědomě, nemění nic na faktu, jaké EMOCE při tom mám. Ty si nelze nalhávat ani vědomě ovlivnit (v mém případě).
OdpovědětVymazatMám mockrát denně odzkoušeno, že tutéž se opakující situaci nevhodným způsobem ovlivním jakoukoliv myšlenkou, k tomu se vztahující. Přitom touha(to, co není třeba si v duchu vyjádřit slovy) po výsledku je vždy stejná. Nejlepší výsledky jsou, když zcela zapomenu myslet nato, jak bych chtěl, aby se situace vyvíjela. V podstatě když jednám přirozeně - bezmyšlenkovitě. OBECNÉ SPOLEHNUTÍ SE NA SÍLU, je pro mne nejlepší způsob, jak touhy převádět do reality.
Krásně zformulováno Michale!
VymazatP.
Naopak. Zpětně vidím, že hodně složitě a nesrozumitelně. Nicméně je to stejně jedno. Na svoje "ZNÁMÉ" (myšleno osobně prožité-zjištěné-vyzkoušené) principy by měl přijít každý sám. Vše ostatní (osobně neprožité) jsou pouze hypotézy a spadají do kategorie víry. Věřit není to samé, jako vědět. Obojímu notně napomohou vnější informace (knihy, internet ad.), ale k "vědět" je potřeba ve většině případů udělat vědomě krok dopředu, který nikdo za nikoho neučiní a ani to za druhé činit nelze. Proto se tomu říká zkušenost (od slova zkusit). A právě ono ZKUSIT je dost možná důvod našeho bytí zde.
VymazatA ještě jeden kitát k tomuto se vztahující :-)
Z ničeho se namá dělat věda, ani z vědy ne, natož ze života. Člověk má koukat aby byl. Když člověk kouká aby byl a je, tak má být to co je a nemá být to co není, jak tomu v mnoha případech je. (Jan Werich)
Možná, že jsem to pochopil právě z toho důvodu, že má zkušenost mluví dost podobně. :-) A jinak souhlasím...chtěl bych jednou z Tvých komentářů udělat nějaký článek a publikovat ho pod "MichalB". :-) Příjemný vstup do nového týdne!
VymazatPatrik
Když už tady plkáme jen my dva, pak tiše špitnu toto:
VymazatOsobně si myslím, že ani myslet pozitivně ani negativně není jednoznačně správně ani špatně. Jde o každého konkrétního člověka. O to, jak daný člověk přemýšlí a jak dalece ne/spolupracují jeho levá hemisféra s pravou.
Je však asi pravda, že pro drtivou většinu lidí bude platit ono "negativní" přemýšlení.
Nedávno jsem četl osobní poznání jednoho zajímavého vědce-průkopníka-spisovatele-"cestovatele" kde uvádí, že pravá hemisféra se v podstatě nemůže nikterak dále vyvíjet už ze samotné podstaty - její Vědomí je celistvé a dokonalé již od samotného počátku vzniku člověka (ať proběhl jakkoliv). Pravá hemisféra je napojena na samotné Univerzum. Na rozdíl levá hemisféra ta se vyvíjí od zcela primitivního a dá se říci prázdného/nulového Vědomí, které se začalo vyvíjet od prvního člověka dnešního (pátého?) typu. Takže z tohoto pohledu je třeba nikoliv potlačovat vývoj levé (materiální) poloviny mozku, ale naopak plně podporovat. Tam kde není vývoj, tam je rozklad a destrukce. Pokud je tedy pravda, že pravá hemisféra je se svým Vědomím dokonalá, pak v případě stagnace či dokonce útlumu vývoje levé hemisféry by nutně muselo docházet k destrukci lidské bytosti, protože v takovém případě je vývoj možný jen u levé, či-li materiální poloviny mozku(Vědomí této část mozku).
Abych to tedy shrnul, podle mne záleží na stupni vývoje právě levé/materiální podstaty člověka, jakým způsobem bude jeho pozitivní či negativní myšlení ovlivňovat tvoření jeho reality.
A proč tedy u mě funguje raději nemyslet na výsledek očekávaných událostí? Nevím. Snad proto, že moje zatím ještě primitivní levá polovina mozku je někde na prostředku cesty svého vývoje. Takže nechání volného plynutí okolností (přenechání to na osobní Síle) je možná momentálně tou správnou volbou.
Vše toto jsou pouze moje hypotézy, které doufám budu mít možnost někdy převést z roviny víry do roviny vědění. :-)
Zase velmi dobře řečeno a děkuju Ti za tyhle postřehy! Ty hemisféry každý pojímá natolik odlišně, že se v tom trošku začínám ztrácet (musím spíš přicházet na to, jak to mám já), ale zajímá mě lateralizace - levá hemisféra řídí pravou část těla, leváci jsou více řízeni i motoricky pravou hemisférou tím pádem...
VymazatP.
A pak tu jsou tzv. krchňáci (moje maličkost) a ti si používají ruce, jak se jim to hodí :-)
VymazatTi mají asi značný borčus v tom, jaká hemisféra je zrovna řídí.
K napsání slova, uchopení lžíce potřebuji pravou hemisféru, ale k hození čehokoliv, stříhání nůžkami naopak levou. Při "nožování" mi je to jedno :-)
Jéé, to jsem rád, že znám už alespoň na dálku nějakého krchňáka! :-)
VymazatP.