Přestože měl být letošní rok ve znamení stoupající sluneční aktivity, dosažení maxima zatím nic nenasvědčuje. Měsíční čísla slunečních skvrn jsou hluboko pod úrovní roku 2011. Vědci uvažují o tom, že by maximum mohlo přijít později, místo původně předpovězeného termínu v květnu se spekuluje o podzimních měsících. Sekundární maximum by pak mohlo nastat v roce 2015. Nelze však vyloučit ani možnost, že hlavní maximum nastalo už v roce 2011, tedy mnohem dříve než se čekalo, a aktivita už znovu příliš stoupat nebude. Faktem je, že současný jedenáctiletý cyklus je velmi slabý. Při srovnání vyhlazeného průměru čísel slunečních skvrn je nejslabší za poslední století - od 14. cyklu, který probíhal v letech 1902-1913 (cykly se počítají od začátku pozorování v roce 1755). Předcházelo mu mimořádně hluboké období slunečního minima v letech 2006 až 2009. Další cyklus by měl být podle některých odhadů ještě slabší než současný.
Často se diskutuje o tom, jak výrazný dopad by měla dlouhodobě nízká aktivita Slunce na zemské klima. Pokud by se sluneční aktivita skutečně snížila na úroveň Maunderova minima, které je datováno do druhé poloviny 17. a začátku 18. století, zemské podnebí by to nepochybně ovlivnilo. Ochlazení by však asi nebylo velké. Podle výpočtů německých vědců by došlo k poklesu globální průměrné teploty o 0,1 až 0,2 stupně Celsia, maximálně o 0,3 stupně Celsia. Větší vliv na podnebí tak mají jiné faktory. Klimatologové hovoří o tom, že oteplující účinky emisí skleníkových plynů mohla v posledních letech do jisté míry korigovat sopečná činnost nebo právě probíhající chladná fáze Pacifické dekádové oscilace.
Srovnání současného 24. slunečního cyklu s předchozími cykly č. 21 a 23.
Celkové množství slunečního ozáření od roku 1975 do února 2013.
Pacifická dekádová (dlouhodobá) oscilace (PDO) je vzorec proměnlivosti klimatu v prostoru Tichého oceánu. Teplé a studené fáze se střídají s přibližnou periodou 20 až 30 let. V teplé fázi je západní Pacifik chladnější, východní část teplejší, v záporné fázi je tomu naopak. PDO může v teplé fázi zvyšovat četnost El Niño epizod, v chladné fázi mohou vznikat častěji epizody La Niña. Chladné režimy byly v letech 1890 až 1924 a 1947 až 1976. Poslední teplá fáze byla výjimečná výskytem mimořádně silného jevu El Niño v letech 1997-98. Do chladného režimu jsme vstoupili kolem roku 2008.
Zdroje: NASA, NASA Earth Observatory, NASA/MSFC, pik-potsdam.de, University of Colorado, Columbia University, PMOD/WRC, Earth & Space Research
Zdroj článku: Gnosis9
Vystavil: Patrik
Žádné komentáře:
Okomentovat