Ranka Tučková: Nástrahy pozitivního myšlení

Patrik: Tohle vyšlo nedávno na OrgoNetu a zaujalo mě to. Myslím si, že toto je ta největší (nejen) "2012" výzva - z ignorace duality přejít na integraci obou pólů. Psal jsem o tom už v listopadu ZDE a mělo to neuvěřitelnou čtenost. Posílilo mě to v názoru, že je to to, co teď mnozí z nás potřebujeme. 

Publikuji to i s Orgonetovými úvodními komentáři. P.S. má návaznost na komentáře lidí, kteří třeba článek ještě odmítají chápat a nebo skutečně není napsán pro ně dobře.

Orgonet: Už dlouhou dobu mám podezření, že s pozitivním myšlením to není tak, jak nám prezentuje většina duchovních vůdců a moudrých knih, co nás učí, že se nesmíme dívat, myslet, představovat si nic negativního, že si máme pořád přeříkávat a představovat jen to pozitivní.

Můj život mi ale pořád ukazuje, že je to možná opačně. Že když si budeme pozitivně říkat, že vše je v pořádku, že jsme zdraví, krásní, dokonalí, atd., tak se utvrzujeme ve lži a připravujeme se o s schopnost něco s tím udělat. Ale okolí mě za tento názor okřikuje, okřikují mě moudré knihy ...

První naději, že se nemýlím, mi poskytla metoda tapping-ťukání, při níž si připouštíme něco negativního, co se nás týká, a přesto sami sebe hluboce a s láskou přijímáme.

A první, koho slyším, že naplno říká, že pozitivní myšlení je lež, je Ranka Tučková, která má tímto můj hluboký obdiv, protože tím se samozřejmě odchyluje od "duchovního mainstreamu" a lidé jím odchovaní tomuto názoru nejsou nakloněni. 

Dovoluji si proto pro inspiraci přepsat úryvek z její přednášky, která je zaznamenána na CD Nástrahy pozitivního myšlení.

Toto CD a mnoho dalších si můžete zakoupit na webu www.ranka.cz  

P. S.: Jak se dalo čekat, v komentářích se ozvali především zastánci duchovního mainstreamu, tedy myšlení s pozitivní nálepkou. Doufejme, že se nenechají dlouho klamat svými egy. Myšlení je přece pouhý nástroj ega, ať ho nazveme pozitivní nebo negativní. Pokud chceme rozpustit své ego, tak musíme propustit i myšlení, byť jakkoli "pozitivní". I Eckhart Tolle zdůrazňuje známé přísloví: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, tedy "pozitivním myšlením". Všichni přece  vždycky všechno "myslí dobře", ale dokud tvoří ze své mysli, výsledkem je vždy nějaký zmatek, ne-li hrůza. Prostě dokud myslíme, vládne nám ego. Takže se musíme rozhodnout, buď myšlení/ego nebo srdce/intuice. Já už mám rozhodnuto, a práce na tom je fuška, ale krásná ...

Nástrahy pozitivního myšlení

Ranka Tučková

Jmenuji se Ranka Tučková, jsem z Českých Budějovic a pracuji již řadu let jako kartářka. Pracuji se zenovými kartami, ne věšteckými, případně i léčím, ale v poslední době hlavně vyučuji ty karty a tak nějak vedu ty lidičky na cestě k sobě, a k práci na sobě, aby si každý dokázal také pomoci sám.

A právě pozitivní myšlení je fenomén, který ve dnešní době považuji za veliké zlo, a proto jsem se rozhodla o něm promluvit takhle přímo. Vždycky jsem zatím zatím o věcech týkajících se pozitivního myšlení mluvila jen v rámci jiných témat, když jsme se na to dostali, protože to patří k věci. Často se to objevuje v ezoterice, takže jsme o tom už párkrát všude možně mluvili, na seminářích i na různých přednáškách, ale nikdy ne uceleně, konkrétně a jasně jako dneska.

Takže dnes se na pozitivní myšlení zaměřím úplně vyhroceně, protože se často setkávám s tím, že lidem není jasné, proč to považuji za takové zlo. A nechápou to, vždyť se to všude učí, všude píše, vždyť je to v mnoha knihách, v podstatě ve většině napsáno, že máme pozitivně myslet. Proto o tom chci dnes vyprávět.

Začnu tím, jak jsem se k tomu dostala já sama. K duchovnímu přístupu jsem přišla taky tak, že jsem se necítila ve svém životě dobře, měla jsem spoustu vážných problémů, šlo mi i o život, a byla jsem v trvalých depresích a beznaději. V téhle době se ke mně dostala první kniha, která se tady na trhu objevila z duchovní tématiky, a to kniha Miluj svůj život od Luise Hayové. Já myslím, že ji všichni znáte, je to taková prvotní učebnice, kterou jsme asi prošli všichni, takový první stupeň na cestě k něčemu lepšímu než to, co žijeme. To Miluj svůj život je takový první krok. Knihu jsem přečetla, moc mi pomohla, protože jsem byla ve stavu trvalého negativního myšlení, v beznaději, a najednou mi tu někdo povídá: „Měj se ráda, bude to dobré, půjde to, ...“ a tak dále, takové ty myšlenky. A opravdu mě to z těch depresí vytáhlo a opravdu jsem se nastartovala dál.

Další knihou, která mi přišla do ruky, byla Moc podvědomí od Murphyho, možná ji taky znáte, a když jsem si ji přečetla, úplně si pamatuji tu chvíli, kdy jsem vyšla za dům, na zahradu, a dneska vím, že to byl ten moment z Pána prstenů, kdy královna dostane do ruky démonický prsten, a teď se v ní probudí ta síla „Já můžu všechno“: Takový jsem měla pocit, když jsem dočetla Murphyho Moc podvědomí, vyšla jsem na tu zahradu, a skutečně jsem měla pocit, že jsem pánem tohoto vesmíru, že co si usmyslím, toho dosáhnu a to budu mít. Tam jsou jasné návody, jak si cokoliv zhmotnit. To byla první vlaštovka tady na trhu, jinak dnes už se běžně prodávají nástavbové, ještě dokonalejší knihy, jak si správně přát, a objednávkové servisy, a já nevím co všechno, to je všechno tahle kategorie knih.

Dneska už vím, že to je čertovská mošna, a dávám od toho ruce pryč, a právě proto o tom chci mluvit. Tenkrát, když mě prostoupil tenhleten pocit „Já můžu všechno“, který byl velice euforický, že jsem si opravdu připadala jak pánbůh, prostě všemocná, tak vzápětí po tom prostoupení tímto uvědoměním mě polil děs.

Polil mě děs: „To je špatně. Takhle to nemá být. Já si přece nemůžu diktovat, co mám mít, já si přece nemůžu cokoliv zhmotnit. Můžu, můžu, mám ten nástroj, můžu to udělat, ale to přece není správné. Vždyť já tím poruším Boží vůli. Jak já můžu vědět, co je pro mě dobré a co není?“ A pochopila jsem, že všechny touhy, které mám, můžou být přece úplně v rozporu s Bohem, a postupně s životem. A postupně jsem přišla na to, že takové jsou úplně všechny touhy, které máme. Úplně bez rozdílu. I kdyby to byla ta nejlepší a nejposvátnější touha, kterou mám, tak vždycky bude špatně a vždycky bude překážkou vůči Bohu. Proč? Protože ji stvořila mysl. Pozitivní myšlenka.

Tenkrát jsem si to neuměla ještě takhle uvědomit. Špatně je moci zhmotnit všechno, cokoli si usmyslím. Ale postupně s prací s Osho zen kartami (tenkrát jsem ještě neměla ty karty) jsem to ještě více pochopila, a díky tomu vám můžu teď ukázat ty obrázky, na kterých to i vy určitě dobře pochopíte. Díky Oshovi a jeho kartám vím, že tahle planeta je dualita, ale to víme všichni, ale v čem ta dualita je? Tohle jsem potřebovala pochopit. V čem tkví ta dualita? Jasně, dobro a zlo, o tom nějaké povědomí máme, ale kde se bere dobro a kde se bere zlo, a kdo vůbec určuje, co je dobré a co je špatné? A to jsem pochopila až z Osho zen tarotu.

V Osho zen tarotu jsou zástupci dobra a zla tyto dvě karty. Dobro je karta „Vnitřní hlas“, což ve skutečnosti znamená intuici, nebo taky naši duši, nitro, niterný hlas, vlastně pocit a cit. To všechno jsou energie, které jsou v souladu s Bohem, protože jsou přímo napojeny na Boha a čerpají z jeho zdroje. Takže každý z nás má v sobě nesmrtelnou duši, a ta je napojena na Boží zdroj, v přímém kontaktu, trvalém, po celou dobu od zrodu po úmrtí, po celou inkarnaci máme duši k dispozici. A pokud čerpáme z ní informace pro život a necháme se jí vést, jsme v souladu s Bohem.

A toto je ten druhý pól. Karta „Mysl“, logičnost, a pokud nám něco, cokoliv, do života radí a říká mysl, tedy rozum, vede nás špatnou cestou, byť ty myšlenky, které mysl stvoří, mohou vypadat dobře. 

Toto je pozitivní myšlení: karta „Politika“. Je to úplně stejný ďábel jako je na kartě „Mysl“, jen skrytý za hezkou masku. A to je ten průšvih. To je vlastně smysl pozitivního myšlení. Jsou to krásné líbivé myšlenky, které stvořil ďábel, a jimi nás tahá za nos, skrze naše tužby, naše představy, naše přání, a vede nás pryč od lásky, od pravdy, od štěstí, a draze za to platíme, když tomu uvěříme.

Takže to je takový ten hlavní princip, a teď si vysvětlíme, jak to funguje. My nejčastěji toužíme po lásce, to je taková největší a nejčastější touha, která nás potom motivuje k různým chováním. Většinou se snažíme být na všechny hodní a pro všechny něco udělat dobrého. Říkáme tomu dobrý úmysl. Máme dobrý úmysl. Opět pozitivní myšlení. Znáte rčení, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly? Zase je to tam, že. Takže i pozitivní úmysly patří do této kategorie. A potom neplatí: „On to ale myslel dobře.“ Prostě udělal chybu, která mohla mít velké následky, prostě mohl ten člověk vykonat velké zlo.

Takže mít dobrý úmysl je špatné. Mít dobrou vůli je dobré. V tom je rozdíl. Opět dualita. Dobrý úmysl je pozitivní myšlení, dobrá vůle je volba pravdy a lásky, tedy chci žít v souladu s Bohem, mám dobrou vůli a tou se řídím. Ale vůle není myšlenka. Vůle je mé rozhodnutí, moje vědomá volba, že jsem si vybrala život, který je v souladu s Bohem. A Boží princip je pravda a láska.

My totiž všechny tyhlety věci můžeme rozeznat až potom, co tuhletu volbu učiníme. Dokud někam směřuju, ale vlastně ani nevím kam, dokud něco hledám, ale nevím co, nemůžu udělat vědomou volbu. Až když vím, že hledám pravdu a lásku a že toto si volím jako svůj styl, tak teprve dostávám schopnost rozlišovat, co poslala mysl a co poslala intuice.

To mi taky často říkají lidi: “Ale já se v tom nevyznám, nevím, co to teď ke mně mluví, odkud to přišlo. Já to nerozpoznám, nevím, jak na to.“ A to je přesně proto, že ještě nebyla učiněna ta volba. Takže nejdřív učiňte volbu, nejdříve si ujasněte, kudy chcete jít, a pak teprve vám to začne pomáhat. Na to vlastně celý vesmír čeká, na to naše ANO, já chci žít v souladu s Bohem, pravdou a láskou.

Bůh není nic než toto. Bůh je život, je to láska, je to pravda, energie, princip života, který řídí všechno v tomto vesmíru, který ho stvořil. Takže je to pravda a láska, je to čisté světlo, dokonalost. Ale lidská dokonalost, a to je právě to, jací my teď všichni jsme. My jsme všichni v Božích očích už v této chvíli dokonalí. Nemusíme být lepší. Pro lásku Boží ne. A to je opak pozitivního myšlení.

Pozitivní myšlení vás vždycky povede k tomu, abyste byli dokonalejší, lepší, to znamená, bezchybní, a to nelze. Takže pozitivní myšlení je obrovská lež. Nikdo z nás nemůže být bezchybný.

My jsme se všichni narodili na tento svět s dvojím vkladem. Hezky to vysvětluje a říká karta„Integrace“. Všimněte si, že tam ta bytost má dlaně a těmi objímá oba póly. To je přesný symbol dokonalého člověka v Božím smyslu, ne v pozitivním myšlení. My se totiž narodíme na tento svět s dvojím vkladem. Dostaneme klady – vzpomeňte si na pohádky. Přijdou sudičky a řeknou: „Ty budeš šikovná na tohle a na tohle a na tohle, tohle ti ještě dáme, a taky trošku té krásy, a budeš hodná, srdíčko na dlani, a tak dále.“ A když ty hodné sudičky splní svůj úkol a odejdou, tak se tam pokoutně přikrade ještě ta černá, a ta tam šoupne ten druhý pól. A řekne: „A taky budeš občas líná a sobecká a žárlivá a hysterka.“ 

A to je ono. Každý z nás to takhle dostane, nemyslím právě tyto vlastnosti, ale každý z nás dostane nějaké temné vlastnosti do vínku, a ty tvoří taky náš charakter, stejně jako ty klady. A láska, nikoli tedy pozitivní myšlení, ale láska jediná dovede způsobit, že my to dokážeme obojí na sobě rozpoznat a přijmout, a tak se mít rádi nebo rády cele, a ne si to jenom namlouvat.

Víte, jak pracuje pozitivní myšlení: „Jsem krásná. Jsem láska. Jsem dokonalá. Jsem zdravá.“ Ale já se na své léčitelské praxi často setkávám s tím, že ne každá nemoc či úraz je špatný. Mnohé tyhlety věci, které si člověk musí prožít, jsou k jeho prospěchu a jsou v rámci lásky pro toho člověka důležité a nutné. Bez nich by se neposunul ve svém vývoji.

Před lety jsem se seznámila s jedním člověkem a ten člověk byl naučený být dokonale zdráv. Měl to v hlavě tak postaven, a byl o tom tak přesvědčen, a měl v hlavě tuto pozitivní mysl, že se opravdu jevil dokonale zdráv. A když doopravdy přišlo něco, třeba ho začal bolet zub, do pár vteřin ho nebolel. Měl tak zmáknutou svou mysl, že perfektně ovládal své tělo, a jakýkoli příznak nějakého nepořádku okamžitě zlikvidoval. A protože jsem toho člověka měla ráda, tak jsem na něj dlouho a dlouho musela apelovat, aby to přestal dělat. Že je to sice pravda, že začne ty nemoci mít a začne ho to bolet, a začne to být občas nepříjemné, to ano. Ale nebude muset na to zemřít.

Když nemanipulujeme, když neznásilňujeme pravdu, tak nám bolest nikdy neublíží. Ani nemoc, ani úraz. Ale když se skrze pozitivní myšlení snažíme těmto věcem vyhnout, tak to skutečně může nejenom velmi znepříjemnit a zastavit náš vývoj, ale může nás to i zabít. Takže pozitivní mysl je zlo.

Říkali jsme si, že se pozitivní myšlení nejvíc projevuje přes naše touhy. Doporučuji těm, kdo byste chtěli svou cestu nasměrovat na pravdu, na lásku, do svého nitra, k sobě, k Bohu, to je jedno, jak si to nazveme, zkuste si své touhy vypsat na kus papíru. Možná bude hodně velký, možná že ne, každý jsme jiný. Ale vypište všechny své touhy a zkuste se jich pak jedné po druhé vzdávat.

Vezměte třeba první řádek, tam je touha Auto. Barák. Partnera, a ještě navíc takového a takového a takového. Rozepište to tam všechno. Odhalte ji, tu mysl. Demaskujte to. Vypište to dokonale a perfektně v takové podobě, v jaké tu touhu v sobě máte, tak jak ji máte v sobě postavenou. A pak se jí zkuste vědomě vzdát. Až vám na tom seznamu nezbude vůbec nic. Cílem této terapie je toto: „Chci to, co chceš pro mě, Bože, ty.“ Anebo taky: „Mám jediné přání: nemít žádná přání.“ To je taky dost silná eliminační věta, která vám s tím může pomoci.

Někdy to trvá spoustu let, než se to takovýmhle způsobem eliminuje, ale vyplatí se to. Protože všechny touhy a přání jsou vlastně překážkou Boží vůli. Boží vůle, vlastně Bůh, nás zná mnohem líp než my sami sebe. A to, kam nás Bůh vede a co má pro nás připraveno, je vždy lepší, a mnohem lepší než to, co my si dokážeme ve svých představách vymyslet. Naše mysl je omezená, a věřte, že to, co si pro nás přeje Bůh, je vždycky lepší. A my mu vlastně stojíme v cestě těmi touhami. Ty tam překáží.

Takže to je první taková věc, ty touhy. A druhá jsou všechny dobré úmysly. Zkuste taky eliminovat všechny vaše dobré úmysly, a nahraďte je prostě tím, že chci mít dobrou vůli. Budu mít od této chvíle dobrou vůli. A dobrá vůle je opět inspirována nitrem a ne hlavou. To je otázka srdce, mít dobrou vůli, která aktivuje moudrost a takové to vnitřní vedení. Zase to ukážu na kartě: toto je „Dobrá vůle“. Ten anděl je naše vyšší já. A ten nás motivuje a vede přesně tím správným směrem, který je v souladu s Bohem, ale je to také dobré pro nás a je to také dobré pro všechny zúčastněné.

Někdy to ale nemusí vypadat hezky. Pozitivní myšlení by nám řeklo: „Počkej počkej, na maminku se nekřičí. - Nebo na svoje dítě. Jak to, žes mu teď dala facku? To se nedělá. To nejsi hodná holka.“ Ale když budeme mít dobrou vůli, a dáme třeba tomu dítěti facku, ale s láskou, s tou zdravou přísností, tak je to lepší než půlhodinový nebo hodinový proslov, kterým to dítě úplně zničím a vydeptám, a ono mi stejně totéž zítra udělá znovu. A zatím ta facka to všechno vyřeší, mezi těmi dvěma lidmi je najednou jasno, protože dítě přesně ví, za co tu facku dostalo, a je všechno v pořádku. Pokud si na něm nevybiju zlost, nesmí to mít prvky afektu a pomsty. Pokud je daná facka s láskou, je to zdravá facka a je na místě, a vyřeší líp než právě ty proslovy. Takže to je vlastně taky forma pozitivního myšlení, když se snažím všechno po dobrém, nebo vysvětlováním, to je také častý jev pozitivního myšlení.

Já mám někdy moc ráda i v partnerství, když si partneři, pokud je tam nějaký problém, vyřeší ten problém takovou tou zdravou očistnou hádkou. Očistné hádky, zdravé, ty jsou vždycky v lásce. I když se na sebe třeba křičí, a není to v afektu, není to pomsta, ale je to jen výměna názorů, možná se zvýšeným hlasem, a možná při tom i bouchnu do stolu, ale je to perfektní způsob, řešení toho: „Já nesouhlasím. Tohle se mi nelíbí.“ A je v tom pravda.

Pozitivní myšlení je vždycky lež. Pozitivní myšlení se pravdě vyhýbá. Jak čert kříži. Pozitivní myšlení zažívám třeba při kolegiálních vztazích na pracovišti, kdy se lidi mezi sebou přetvařujou, usmívají se jeden druhému do očí, přitom se nenávidí a vrazili by si kudlu do zad okamžitě, jen se stačí otočit. To je všechno pozitivní myšlení. Budeme se chovat k sobě slušně, hezky, nekřičíme, usmíváme se, a všechno je to lež.

Takže, ty očistné hádky já úplně miluju. Pokud se to nepřehání, pokud si člověk na tom nezaloží styl života. Očistná hádka by měla být očistná, ne trvalá věc. Jenom když je to potřeba. A k tomu nás vede naše nitro. Měli bychom vždy poslouchat pocit, který máme. Ale někdy ty emoce není vhodné řešit s druhými, ale sám je vyventilovat. Někdo nás třeba naštve, urazí, cokoli, potřebujeme si to proplakat nebo i vykřičet, tak to je lepší o samotě, a potom, když už mám tu emoci vyventilovanou, tak za tím člověkem zajít a říct mu: „Hele, s tímhle nesouhlasím, takhle to nebude, to mi vadí“, a tak dále. Vyjádřit se k tomu už bez těch emocí.

Takže to už je trochu něco jiného, správné zacházení s emocemi je takové zvláštní téma.

Autor: Ranka Tučková

Zdroj: OrgoNet

Vystavil: Patrik