Petr Václavek: Nemám nic proti Bohu, to jeho fanklub nemůžu vystát

Motto: Našemu konání buď Boží požehnání. Josef Lada
 
"Náboženství je jed." Autorem téhle slavné věty je Mao Ce-tung a pronesl ji v soukromém rozhvoru s tibetským Dalajlámou při jeho oficiální návštěvě Pekingu předtím, než Čína 'definitivně osvobodila tibetský lid od feudalismu a tmářství', což se, jak dnes víme, neobešlo bez miliónů mrtvých, mučených a vězněných lidských bytostí. Zajímavé na tom celém je - pokud si zachováme střízlivost, nepodlehneme emocionálnímu tlaku současných událostí a podnikneme vlastní výzkum v historii regionu - že k něčemu takovému jednou muselo dojít, aby se 'vyrovnaly misky vah'.

Sám Dalajláma k tomu říká, že za současný stav, který je způsoben mnoha provázanými okolnostmi, si mohou Tibeťané do jisté míry sami svou nechutí se změnit a byl dlouho dopředu předpovězen. Ještě zajímavější je, čím byl 'tibetský náboženský příběh' nahrazen - novým 'čínským nacionálně-komunistickým příběhem'. Příběh vystřídal příběh. Z pohledu lidských dějin také nic převratně nového. I budhismus se ve zdejším regionu v určitém období musel prosadit, a to často za použití těch nejdrastičtějších metod. Příběh střídá příběh a síla se projevuje díky kvalitě těch, které si vybrala pro spolupráci. Nevěřte tomu, že Tibet byl vždycky mírumilovné místo, jakým je dnes díky jeho svatosti Dalajlámovi. A nevěřte tomu, že to co dnes pojmenováváme Čínou bylo vždy tímto drakem, deroucím se na vrchol, jakým je dnes. Jsme zvyklí pozorovat jevy z velmi omezené perspektivy jevících se událostí a díky zformovaným, zatuhlým názorům je určitým způsobem komentovat. Jen díky tomu, můžeme říct o jiné lidské bytosti, že je -ista (doplňte si vhodný pojem podle svého gusta) a že s ním musíme bojovat.

O víkendu jsem, během přednášky, zažil zajímavý moment. Jeden starší, na první pohled velmi solidní pán, zformoval dotaz, obsahující pojmenování - islámští fanatici - a já jsem v tu chvíli uviděl jeden velký, velmi zatuhlý, dokonale zformovaný názor ve formě kvádru, do kterého byl jeho nositel zalit. Zajímavé na tom pro mě osobně bylo, s jakou samozřejmostí bylo toto pojmenování přineseno. Jako kdybychom se na něm všichni dopředu shodli a nebylo se o čem bavit. Uviděl jsem, jak se až po krk brodíme tuhnoucím betonem vlastních a cizích názorů na to či ono, a čím je ta hmota tužší, tím hůře se nám všem dýchá. Mít 'pevný názor' se dokonce v naší společnosti považuje za jakousi známku charakteru! Já osobně v tom vidím jen obrovský betonový kvádr ve kterém nakonec všichni jeho nositelé zatuhnou až tak, že jim není pomoci.

Nic není čermé ani bílé. Respektive všechno je černé a bílé zároveň. Neexistují spravedliví, tak jako neexistují nepsravedliví. Dobro a zlo je pouhým lidským popisem čistých projevů síly kosmu. Síla se tensegriticky projevuje ve své naprosto nelítostné podobě a ti kdo se ocitnou v její blízkosti díky ní vkládají do časoprostoru Univerza svou kvalitu ve formě svých příběhů. Každý takový příběh v sobě nese to podstatné - záměr, se kterým byl přinesen na Zem. A tady narážíme na zajímavý fenomén - málokdo z nás se stará o skutečný záměr příběhu. Málokdo si dá tu práci a podnikne vlastní výzkum, aby poznal. Málokdo se rozhodne rozšířit a navýšit své vědomí, aby uviděl skutečnou podstatu jevících se událostí. Běžně žijícímu člověku stačí hezký nátěr a líbezná reklama 'jeho' spravedlivého příběhu. A příběh, kterému uvěří se nakonec stává jeho vírou.

Všechna náboženství světa (hinduismus, věda, budhismus, ateismus, křesťanství, marxismus-leninismus, ekonomika) stojí na příběhu. Příběh je nosičem a síla příběhu je přímo úměrná počtu fanoušků, jež daný příběh zasahuje a kteří tvoří jeho fanklub. A jak to mezi lidmi chodí, fanoušci jednoho klubu (samozřejmě ti spravedliví) nenávidí až za hrob fanoušky jiných klubů (samozřejmě také ty spravedlivé) a neváhají si navzájem dávat před držku. Nejvíc se trestá to, zradí li někdo 'víru' ve svůj fanklub (příběh) a přejde do jiného fanklubu. A vůbec nejhorším 'hříchem' je, probudí li se dotyčný do té míry, že zjistí, že žadný fanklub nepotřebuje, protože dokáže spolupracovat se silou stvoření sám a napřímo. To mu pak slova jeho svatosti Dalajlámy zaznějí jako Božská hudba: "Hlavní příčinou utrpení je egoická touha po vlastním pohodlí a spokojenosti. Když projevujeme lásku svým bližním, projevujeme lásku Bohu. Moje náboženství je velmi prosté, je jím laskavost. Ha ha ha - jsem jen prostý buddhistický mnich. V Tibetu říkáme, že mnoho nemocí lze léčit jediným lékem - láskou a soucítěním. Nenásilí je jediná správná cesta, násilí je proti lidské přirozenosti. Základními zdroji štěstí jsou dobré srdce, soucit a láska. Nevědomost je zdrojem nenávisti. Zbavíme se jí tím, že si ji uvědomíme. Nejlepší způsob řešení lidských problémů je takový, v němž násilí nemá místo. Svoboda je skutečný zdroj lidské spokojenosti a tvořivosti. Dobrá mysl, laskavé srdce, vřelé city - to je nejdůležitější. Jaký je smysl života? Být šťastný a užitečný. Váš nepřítel je vašim nejlepším přítelem. Hněv a rozčilení zvyšují náchylnost k nemocem. Základními zdroji štěstí jsou dobré srdce, soucit a láska. Čím více se staráme o štěstí druhých, tím silnější je náš vlastní pocit blaha. Násilí plodí další násilí a utrpení, a proto musíme bojovat bez nenávisti a použití násilí. Světového míru nelze dosáhnout nenávistí a silou. Všichni musíme žít v harmonii se svými sousedy. Musíme věnovat více pozornosti svým vnitřním hodnotám. Je důležité věnovat peníze na pomoc druhým, jinak jich budeme chtít mít stále víc a budeme se cítit uboze. Až zemřeme, nebudeme si moci vzít s sebou nic, pouze semena své celoživotní práce a duchovní znalosti. Všichni sdílíme stejnou potřebu lásky, a proto cítíme, že každý, s nímž se setkáváme, za jakýchkoliv okolností, je bratr nebo sestra. Vnitřní temnota, kterou nazýváme nevědomostí, je kořenem utrpení. Čím více vnitřního světla přichází, tím více ubývá temnoty. To je jediná cesta k dosažení spásy neboli nirvány. Jestliže je mysl klidná a plná pozitivních myšlenek, tělo se jen tak snadno nestane kořistí nemoci. Neexistuje obchod, v němž by prodávali laskavost, musíme si ji vypěstovat sami v sobě. Můžeme transplantovat srdce, ale laskavé srdce transplantovat nelze. Jsou to právě naši nepřátelé, kdo jsou nám výzvou, abychom v sobě rozvíjeli toleranci, trpělivost a soucítění."

Patrik: Výborný text Petra Václavka, viďte? Skrze odkaz na Nové Bohatství se dostanete i na video k tématu.