Oslava věčného života ( Dr. Jill Bolte Taylor nebo herec Jim Carrey!)

Pokud jsou Velikonoce oslavou zmrtvýchvstání a věčného života - což se týká nás všech - dovolte mi sdílet následující videa:

Patrik

Petr Hynek: Díky za všechny nedokonalosti

Jeden sběratel známek mi vyprávěl, že sbírá pouze takové, které mají nějakou vadu tisku. Ty jsou prý nejdražší. „Proč?,“ zeptal jsem se. „No protože se odlišují, nejsou stejné jako tisíce ostatních, jsou něčím výjimečné!“ A sběratelé za ně utrácejí obrovské peníze.

Lidé jsou jako ty známky. Statisíce jich žijí stejně, podle naučených vzorců chování, nijak nevybočují ze zažitého stereotypu, jsou jako sériové známky. Ale naštěstí je i obrovská spousta těch, kteří se, bohudíky, odlišují a činí tento svět lepším místem pro život, obohacují jej, rozdávají určitou přidanou hodnotu.

Ano, lidé mají nejrůznější chyby, jako ty známky. Ale možná, že právě díky „chybám tisku“ se tito jedinci odlišují a dělají svět pestřejším.

Kdyby byli všichni dokonalí, asi bychom se tady unudili k smrti :-)

Takže díky za všechny ty nedokonalosti, které nás posouvají dál.

Díky za všechny chybující jedince.

Kdo nic nedělá, nic nepokazí, říká se. Ale taky nepřidá nic navíc.

Bůh má své chybující rád. A tak jako sběratelé známek vyhledávají ty kusy, které jsou originální a odlišují se, tak i Bůh jistě najde zalíbení v tom, kdo udělá třeba tisíc chyb, ale díky nim v životě něco dokáže a zanechá po sobě stopu.

Díky za každý originál. A jste to i vy, kteří navštěvujete tyto a další podobné stránky. Jinak byste tady teď nebyli...

Ať vám Šesté slunce svítí po celý rok a prozáří váš život :-)

Petr Hynek

Pyramidy a záhady s nimi spojené (VIDEA)

I když někdo máme třeba jen ten jeden den volna navíc, vzniká nám jakási odpočinková pauza. Pokud budete mimo jiné relaxovat u monitorů, doporučuji všem pěknou podívanou, kterou kdysi shromáždil Michal ZDE! :-) Všechny díly stojí za to, ale poslední dva obzvlášť.

Patrik

Simonne: Neuznávejte autority

Nejgeniálnější text, na který jsem v poslední době narazil...velmi dobře zformulované záležitosti týkající se pozitivního myšlení, ale nejen to - doporučuji! :-)

Čím větší je ve světě chaos, tím více potřebujeme autority. Náboženství, ideologie, teorie - to všechno si člověk vytvořil, aby utekl sám před sebou, protože se bojí převzít odpovědnost za svůj život.
Většina lidí raději vstřebává informace, vědomosti, názory druhých, než aby se podívala do sebe. Rozebíráme životy druhých a porovnáváme se s celebritami, místo abychom se podívali na své vlastní životy a vzali svobodu do svých rukou.
Málokdo mluví sám o sobě. A to je možná chyba. Měli bychom se o sebe více zajímat, pokud chceme pochopit, kdo jsme.

Za všechno může myšlení. Co je vlastně myšlení? Zkuste zkoumat sami sebe. Nerozptylujte se pořád. Nedívejte se na televizi, nezapínejte rádio, nebuďte stále s někým, ale naučte se být sami ve vlastním tichu a naslouchejte svým myšlenkám. Pozorujte, co se ve vás odehrává. Jedině tak můžete pochopit, kdo jste.
Vše co hodnotíme, je výplodem našeho myšlení, porovnávání. Není to něco nového, ale je to jen to, co do nás bylo vloženo. Když tedy myslíme, uvažujeme zastarale, dalo by se říct. Protože naše myšlenkové vzorce jsou reakcí na to, co jsme prožili v minulosti. Cokoliv co děláme a používáme při tom naše vzpomínky, které se vztahují k minulosti nebo k očekávání související s budoucností, nás musí nutně odtrhávat od přítomnosti. A když jsme odtrženi od toho, co se děje teď, pak nejednáme nikdy sami za sebe - opravdově a s láskou. A přesně to vytváří chaos, kterého jsme všichni součástí. Jsme odtržení sami od sebe.
Sedíme v kancelářích, v dopravních prostředcích, pořád něco děláme a za něčím se pachtíme - všechno mechanicky jako roboti. Přemýšlíte někdy o tom, jak probíhá váš život? Jaká je to nuda? Jo, je to nuda, protože taková rutina nemůže bavit někoho, kdo o sobě přemýšlí. Všechno je výtvorem myšlení. Kdyby lidi více přemýšleli, mohli by si vytvořit lepší svět, protože by více naslouchali svému nitru. Místo toho ale skoro každý člověk dělá jen to, co se od něho očekává. Povinnosti, konvence, pravidla. Samé překonávání. Žádná přirozenost. O jaké svobodě pak může být řeč?

Když změníme způsob svého uvažování, pak jsme na dobré cestě. Většina knih o pozitivním myšlení však stojí na straně systému, na straně chaosu. Hájí systém (chaos) a hází vinu na nás samotné. Jak ale můžeme být vinni, když jsme jen zmatení? Nikdo nám neřekl, že svět je chaos a že řád v něm můžeme vytvořit jen tehdy, když budeme mít pořádek sami v sobě. Učí nás jen samé nepodstatné hlouposti. Soutěžit, vlastnit, vypadat fyzicky dobře atd... Když nefunguje systém, pak se na to musíte dívat jinak. Jakože je všechno v pořádku a nic se vás nedotýká? To je ale proti přirozenosti. Tyto myšlenky však dnešní knihy o pozitivním myšlení předkládají zmateným lidem jako pravdu! A ti zoufalí lidé za to ještě platí!
Když mi něco vadí, nebudu dělat, že mi to nevadí, ale budu přemýšlet, proč mi to vadí a jak to mohu změnit. A v tom spočívá ta správná změna myšlení. Změnou myšlení mám na mysli schopnost vymanit se z vlivu autorit - myslet sami za sebe. Čím víc lidí tohle dokáže, tím víc svobody bude ve společnosti. Zní vám to jako utopie? Vždyť to skoro nikdo nezkusil. Ti co to zkusili, o tom mluví, protože ví, že to funguje, ale jak mohou dalším šesti miliardám obyvatel planety sdělit tuto pravdu? Nikdo nemůže převzít odpovědnost za druhého. Jak už bylo řečeno, pravdu vám nemůže dát žádné náboženství, žádná teorie. Nic. Jen vy sami ji musíte prožít. To co se ve společnosti děje, není pořádek, ale organizovaný chaos.

Dokonce reinkarnace a teorie o nesmrtelnosti duše jsou výtvorem myšlení. Jsou to teorie staré jako lidstvo samo, které pomáhají mnoha lidem vyrovnat se se smrtí, ale nepřináší žádné řešení utrpení života a chaosu, ve kterém žijeme. A tak musíme jít dál. Za hranice mysli, která jedná naučeně, nikoliv svobodně.
Reinkarnace, karma - je to něco, co jste přijali za pravdu, ale nevytvořili sami za sebe. A jak můžete vědět, že je něco pravda, pokud jste k tomu nedošli sami? Žijete v iluzi, že jste "našli" pravdu, přitom jste jen objevili něco, co řekl nebo napsal někdo před vámi. Skutečná pravda je ve vás. Jen ji musíte sami nalézt. Já jsem ji nenašla, ale vím, že ve mně někde ukrytá je. Nevyvracím pojem reinkarnace ani netvrdím, že duše neexistuje. Na druhou stranu nemohu říct, že je pravda, že existuje reinkarnace a duše, protože v tom jistotu nemám. Věřím, že je ve mně něco, co mě přesahuje a líbí se mi slovo duše, ale jestli něco takového skutečně ve mně je, to potvrdit nemohu. Podstatný je osobní zážitek, poznání. 

Svoboda je pochybovat. Nepřijímat nic jako hotovou věc, pokud jste to sami neprozkoumali. Jedině tak se můžete dopracovat k vnitřnímu řádu. Tento svět je chaos. A je chaosem proto, že lidé nemají uvnitř sebe řád. Kdyby rozuměli sami sobě, nevytvářeli by zmatek a nedorozumění. Zkoumejte, zda to co si myslíte, je skutečně vaše myšlenka, nebo myšlenka někoho jiného. Děláte to, co považujete za správné nebo jen plníte něčí očekávání? Žijete svůj život nebo život někoho jiného?
Každá teorie, která vám předkládá, jak máte myslet, je špatná. Správné myšlení je jen takové, které nabádá ke zkoumání a pochybování o všem, co doposud bylo vyřčeno a hledá cestu ke svobodě a k lásce. 

Musíte mít dostatek odvahy čelit vlastnímu strachu. V tom je pravá svoboda. Neuznávat žádné autority. Všichni se bojíme, abychom nezůstali opuštění a nemilovaní, a tak se přizpůsobujeme často lidem, kteří jsou zmatení a neuvažují správně. Necháváme se ovlivňovat ziskuchtivými lidmi, agresivními lidmi, lidmi v zajetí žádostivosti. Vzhlížíme k celebritám, protože si myslíme, že jejich život je samý úspěch a potěšení. Vzhlížíme k politikům, kteří umí manipulovat s našimi životy. Místo na druhé se podívejme sami na sebe a zvažme své možnosti. Věřím, že síla člověka spočívá ve schopnosti být sám sebou - s vědomím, že nesmí ubližovat druhým.

Zdroj: Hořkosladká symfonie

Vystavil: Patrik

Sluneční aktivita je nízká, současný cyklus je nejslabší za poslední století

Přestože měl být letošní rok ve znamení stoupající sluneční aktivity, dosažení maxima zatím nic nenasvědčuje. Měsíční čísla slunečních skvrn jsou hluboko pod úrovní roku 2011. Vědci uvažují o tom, že by maximum mohlo přijít později, místo původně předpovězeného termínu v květnu se spekuluje o podzimních měsících. Sekundární maximum by pak mohlo nastat v roce 2015. Nelze však vyloučit ani možnost, že hlavní maximum nastalo už v roce 2011, tedy mnohem dříve než se čekalo, a aktivita už znovu příliš stoupat nebude. 

Faktem je, že současný jedenáctiletý cyklus je velmi slabý. Při srovnání vyhlazeného průměru čísel slunečních skvrn je nejslabší za poslední století - od 14. cyklu, který probíhal v letech 1902-1913 (cykly se počítají od začátku pozorování v roce 1755). Předcházelo mu mimořádně hluboké období slunečního minima v letech 2006 až 2009. Další cyklus by měl být podle některých odhadů ještě slabší než současný. 

Často se diskutuje o tom, jak výrazný dopad by měla dlouhodobě nízká aktivita Slunce na zemské klima. Pokud by se sluneční aktivita skutečně snížila na úroveň Maunderova minima, které je datováno do druhé poloviny 17. a začátku 18. století, zemské podnebí by to nepochybně ovlivnilo. Ochlazení by však asi nebylo velké. Podle výpočtů německých vědců by došlo k poklesu globální průměrné teploty o 0,1 až 0,2 stupně Celsia, maximálně o 0,3 stupně Celsia. Větší vliv na podnebí tak mají jiné faktory. Klimatologové hovoří o tom, že oteplující účinky emisí skleníkových plynů mohla v posledních letech do jisté míry korigovat sopečná činnost nebo právě probíhající chladná fáze Pacifické dekádové oscilace. 




Srovnání současného 24. slunečního cyklu s předchozími cykly č. 21 a 23. 




Celkové množství slunečního ozáření od roku 1975 do února 2013. 




Pacifická dekádová (dlouhodobá) oscilace (PDO) je vzorec proměnlivosti klimatu v prostoru Tichého oceánu. Teplé a studené fáze se střídají s přibližnou periodou 20 až 30 let. V teplé fázi je západní Pacifik chladnější, východní část teplejší, v záporné fázi je tomu naopak. PDO může v teplé fázi zvyšovat četnost El Niño epizod, v chladné fázi mohou vznikat častěji epizody La Niña. Chladné režimy byly v letech 1890 až 1924 a 1947 až 1976. Poslední teplá fáze byla výjimečná výskytem mimořádně silného jevu El Niño v letech 1997-98. Do chladného režimu jsme vstoupili kolem roku 2008. 


Zdroje: NASA, NASA Earth Observatory, NASA/MSFC, pik-potsdam.de, University of Colorado, Columbia University, PMOD/WRC, Earth & Space Research

Zdroj článku: Gnosis9
Vystavil: Patrik

Člověk se jako jediný tvor chová nepřirozeně

Člověk je zřejmě jediný tvor na této planetě, který se nechová v souladu se svými přirozenými principy, ale naopak zcela nelogicky a nepřirozeně:

Každé zvíře se instinktivně vyhýbá nebezpečí.

Člověk nebezpečí vyhledává.

Zvířata respektují noc a den.

Člověk pracuje na směny a někdy noc jenom tak zbůhdarma prohýří...

Zvíře si bere ze svého okolí jen to nejnutnější pro přežití své a svého druhu.

Člověk je nenažraný a myslí často jenom na sebe.

Zvířata si neničí své teritorium.

Člověk je schopen zničit celou planetu.

Každý živočich instinktivně ví, která potrava mu dělá dobře a neničí si tělo tím, co pro něj není dobré.

Člověk jako jediný tvor se živí i nepřirozeně zpracovanou stravou, která prokazatelně vede ke smrtelným nemocem, ale přesto se svých návyků nevzdá.

Zvířata respektují přirozený čas.

Člověk s časem bojuje. Má letní čas, zimní čas, světový čas a spoustu časových pásem. Ale hlavně má pořád „strašně málo času“.

Zvířata se přesunují na nezbytně nutné vzdálenosti a pouze „na vlastní pohon“.

Člověk vymyslel kolo, auta, lodě, letadla a dokonce rakety. Potřebuje být totiž všude co nejrychleji...

Všechny rostliny se po tisíce let dokázaly o sebe postarat samy.

Ale pak přišel člověk se svou chemií, aby jim „pomohl“ od škůdců a nepřátel... A pak tuto chemii sám konzumuje.

Zvířata respektují smrt jako něco naprosto přirozeného.

Člověk ne.

„Jen člověk dokáže nemožné,“ napsal kdysi ruský spisovatel, dramatik a básník Maxim Gorkij.

A měl sakra pravdu!

Ale zakončil bych optimisticky jeho dalším citátem: „Dítě je živý květ země.“ Věřím totiž, že dnešní děti dokáží, aby tato planeta zase rozkvetla přirozenou krásou, jaká jí po právu náleží.

Každý máme kus toho dítěte v sobě. Děti se chovají přirozeně a instinktivně, dokud nepřijmou vzorce chování dospělých.

Zkusme zas v sobě najít to vnitřní dítě ;-)  

Petr Hynek

Země je zázrak

Motto: Země je zázrak. Život zůstává tajemstvím. Ve velkém dobrodružství života na Zemi má každý druh svoji roli, i své místo. Nikdo není zbytečný, ani škodlivý. Všichni jsou v rovnováze.

Vzbuzují ve vás tato slova příjemně vzácné chvění? Pak zřejmě hrají na strunu vašeho původu, vaší originality, vašeho místa určení. Všichni jsme součástí celku, zvaného příroda. Nikdo není daleko, ani blízko. Všichni se nacházíme uvnitř našeho společného domova. Naše místo na Zemi nám patří stejně, jako patří všem našim živým druhům. Putujeme společně, bok po boku, hlubokým, prastarým kosmem, v němž dosud nepoznaná síla vdechla společný osud všemu živému. Tím, že jsme živí, patříme do jedné rodiny. Hovoříme společným jazykem. Jsme naladěni na stejnou vlnu. Rozumíme si, akceptujeme se a prokazujeme si vzájemný respekt. Sdílíme dar společného vědomí, jehož prostřednictvím jsme spojeni v neviditelné síti života, jako hvězdy na jasné noční obloze. Cítíme, že někde v hloubce nás samých bublá život a připomíná nám, kdo doopravdy jsme. Odkud jsme přišli a kam patříme.

Země je zázrak. Člověk je živoucí součástí tohoto zázraku. Země ho vydechla ze svého prachu, aby tvořil. Jsme zde. Teď a tady. Každý jeden sám. Vše, co máme, je přítomný moment a vědomí sebe. Teď. Teď. Teď. Máme své ruce, máme jazyk. Máme své živé tělo a tlukoucí srdce. Vše, co potřebujeme, je si vzpomenout. Sami na sebe. Na to, kým doopravdy jsme. Probudit se. Otevřít se. Najít se. Teď. Teď. Teď. Nikdy jsme nebyli blíž sami sobě, než teď. Nikdy nebudeme blíž sami sobě, než teď. Vzít své ruce a vložit je do času. Tvořit. Vědomě vyrůst. Země je naším domovem. Bezdomovectví je iluze, protože všichni máme Zemi, kde jsme doma. Nejen lidé, ale i zvířata, rostliny, voda, vzduch a vše živé, pro co zatím nemáme popis. Jsme uprostřed dokonalého celistvého bytí. Permanentně přítomného a otevřeného života, čekajícího na naše napojení. Kosmos prostě jen tak tiše vyčkává, až zapneme své rozšířené vnímání a projevíme svou skutečnou kvalitu. Tak na co ještě čekáte?

NA VIDEO SE DOSTANETE KLIKNUTÍM NA ZDROJ NOVÉ BOHATSTVÍ ZDE


Autor: Petr Václavek

Vystavil: Patrik

My jsme svět (Michael Jackson et al)

Náboženství srdce...:-)

Petr Václavek: Nemám nic proti Bohu, to jeho fanklub nemůžu vystát

Motto: Našemu konání buď Boží požehnání. Josef Lada
 
"Náboženství je jed." Autorem téhle slavné věty je Mao Ce-tung a pronesl ji v soukromém rozhvoru s tibetským Dalajlámou při jeho oficiální návštěvě Pekingu předtím, než Čína 'definitivně osvobodila tibetský lid od feudalismu a tmářství', což se, jak dnes víme, neobešlo bez miliónů mrtvých, mučených a vězněných lidských bytostí. Zajímavé na tom celém je - pokud si zachováme střízlivost, nepodlehneme emocionálnímu tlaku současných událostí a podnikneme vlastní výzkum v historii regionu - že k něčemu takovému jednou muselo dojít, aby se 'vyrovnaly misky vah'.

Sám Dalajláma k tomu říká, že za současný stav, který je způsoben mnoha provázanými okolnostmi, si mohou Tibeťané do jisté míry sami svou nechutí se změnit a byl dlouho dopředu předpovězen. Ještě zajímavější je, čím byl 'tibetský náboženský příběh' nahrazen - novým 'čínským nacionálně-komunistickým příběhem'. Příběh vystřídal příběh. Z pohledu lidských dějin také nic převratně nového. I budhismus se ve zdejším regionu v určitém období musel prosadit, a to často za použití těch nejdrastičtějších metod. Příběh střídá příběh a síla se projevuje díky kvalitě těch, které si vybrala pro spolupráci. Nevěřte tomu, že Tibet byl vždycky mírumilovné místo, jakým je dnes díky jeho svatosti Dalajlámovi. A nevěřte tomu, že to co dnes pojmenováváme Čínou bylo vždy tímto drakem, deroucím se na vrchol, jakým je dnes. Jsme zvyklí pozorovat jevy z velmi omezené perspektivy jevících se událostí a díky zformovaným, zatuhlým názorům je určitým způsobem komentovat. Jen díky tomu, můžeme říct o jiné lidské bytosti, že je -ista (doplňte si vhodný pojem podle svého gusta) a že s ním musíme bojovat.

O víkendu jsem, během přednášky, zažil zajímavý moment. Jeden starší, na první pohled velmi solidní pán, zformoval dotaz, obsahující pojmenování - islámští fanatici - a já jsem v tu chvíli uviděl jeden velký, velmi zatuhlý, dokonale zformovaný názor ve formě kvádru, do kterého byl jeho nositel zalit. Zajímavé na tom pro mě osobně bylo, s jakou samozřejmostí bylo toto pojmenování přineseno. Jako kdybychom se na něm všichni dopředu shodli a nebylo se o čem bavit. Uviděl jsem, jak se až po krk brodíme tuhnoucím betonem vlastních a cizích názorů na to či ono, a čím je ta hmota tužší, tím hůře se nám všem dýchá. Mít 'pevný názor' se dokonce v naší společnosti považuje za jakousi známku charakteru! Já osobně v tom vidím jen obrovský betonový kvádr ve kterém nakonec všichni jeho nositelé zatuhnou až tak, že jim není pomoci.

Nic není čermé ani bílé. Respektive všechno je černé a bílé zároveň. Neexistují spravedliví, tak jako neexistují nepsravedliví. Dobro a zlo je pouhým lidským popisem čistých projevů síly kosmu. Síla se tensegriticky projevuje ve své naprosto nelítostné podobě a ti kdo se ocitnou v její blízkosti díky ní vkládají do časoprostoru Univerza svou kvalitu ve formě svých příběhů. Každý takový příběh v sobě nese to podstatné - záměr, se kterým byl přinesen na Zem. A tady narážíme na zajímavý fenomén - málokdo z nás se stará o skutečný záměr příběhu. Málokdo si dá tu práci a podnikne vlastní výzkum, aby poznal. Málokdo se rozhodne rozšířit a navýšit své vědomí, aby uviděl skutečnou podstatu jevících se událostí. Běžně žijícímu člověku stačí hezký nátěr a líbezná reklama 'jeho' spravedlivého příběhu. A příběh, kterému uvěří se nakonec stává jeho vírou.

Všechna náboženství světa (hinduismus, věda, budhismus, ateismus, křesťanství, marxismus-leninismus, ekonomika) stojí na příběhu. Příběh je nosičem a síla příběhu je přímo úměrná počtu fanoušků, jež daný příběh zasahuje a kteří tvoří jeho fanklub. A jak to mezi lidmi chodí, fanoušci jednoho klubu (samozřejmě ti spravedliví) nenávidí až za hrob fanoušky jiných klubů (samozřejmě také ty spravedlivé) a neváhají si navzájem dávat před držku. Nejvíc se trestá to, zradí li někdo 'víru' ve svůj fanklub (příběh) a přejde do jiného fanklubu. A vůbec nejhorším 'hříchem' je, probudí li se dotyčný do té míry, že zjistí, že žadný fanklub nepotřebuje, protože dokáže spolupracovat se silou stvoření sám a napřímo. To mu pak slova jeho svatosti Dalajlámy zaznějí jako Božská hudba: "Hlavní příčinou utrpení je egoická touha po vlastním pohodlí a spokojenosti. Když projevujeme lásku svým bližním, projevujeme lásku Bohu. Moje náboženství je velmi prosté, je jím laskavost. Ha ha ha - jsem jen prostý buddhistický mnich. V Tibetu říkáme, že mnoho nemocí lze léčit jediným lékem - láskou a soucítěním. Nenásilí je jediná správná cesta, násilí je proti lidské přirozenosti. Základními zdroji štěstí jsou dobré srdce, soucit a láska. Nevědomost je zdrojem nenávisti. Zbavíme se jí tím, že si ji uvědomíme. Nejlepší způsob řešení lidských problémů je takový, v němž násilí nemá místo. Svoboda je skutečný zdroj lidské spokojenosti a tvořivosti. Dobrá mysl, laskavé srdce, vřelé city - to je nejdůležitější. Jaký je smysl života? Být šťastný a užitečný. Váš nepřítel je vašim nejlepším přítelem. Hněv a rozčilení zvyšují náchylnost k nemocem. Základními zdroji štěstí jsou dobré srdce, soucit a láska. Čím více se staráme o štěstí druhých, tím silnější je náš vlastní pocit blaha. Násilí plodí další násilí a utrpení, a proto musíme bojovat bez nenávisti a použití násilí. Světového míru nelze dosáhnout nenávistí a silou. Všichni musíme žít v harmonii se svými sousedy. Musíme věnovat více pozornosti svým vnitřním hodnotám. Je důležité věnovat peníze na pomoc druhým, jinak jich budeme chtít mít stále víc a budeme se cítit uboze. Až zemřeme, nebudeme si moci vzít s sebou nic, pouze semena své celoživotní práce a duchovní znalosti. Všichni sdílíme stejnou potřebu lásky, a proto cítíme, že každý, s nímž se setkáváme, za jakýchkoliv okolností, je bratr nebo sestra. Vnitřní temnota, kterou nazýváme nevědomostí, je kořenem utrpení. Čím více vnitřního světla přichází, tím více ubývá temnoty. To je jediná cesta k dosažení spásy neboli nirvány. Jestliže je mysl klidná a plná pozitivních myšlenek, tělo se jen tak snadno nestane kořistí nemoci. Neexistuje obchod, v němž by prodávali laskavost, musíme si ji vypěstovat sami v sobě. Můžeme transplantovat srdce, ale laskavé srdce transplantovat nelze. Jsou to právě naši nepřátelé, kdo jsou nám výzvou, abychom v sobě rozvíjeli toleranci, trpělivost a soucítění."

Patrik: Výborný text Petra Václavka, viďte? Skrze odkaz na Nové Bohatství se dostanete i na video k tématu.

Slova, která mají váhu

Někdy opravdu není třeba mnoha slov, aby se člověk vyjádřil jasně. Mistry v tomto byli indiáni, kteří vážili každé slovo, než je vypustili ze svých úst. A každé slovo mělo váhu a nikdo nepochyboval o jeho významu. Kéž by tomu tak bylo i dnes, kdy si každý politik hraje se slovy jak s falešnými kartami.

Tato slova pronesl kdysi Trpasličí náčelník kmene Vraních indiánů:

Máš v sobě přirozené schopnosti jako všichni lidé. Máš vůli. Nauč se ji používat. Přiměj ji, aby ti sloužila. Naostři své smysly, jako ostříš svůj nůž. Nemůžeme ti nic dát. Vlastníš už všechno potřebné k tomu, aby ses stal velkým.

Anebo další indiánské moudrosti:

Žij svůj život tak, aby se strach ze smrti nikdy nevkradl do tvého srdce.

(Tekumseh; Šóniové)

I kdyby měla na mne padnout nebesa, chci dělat jen to, co je správné... Nikdy nespáchám zlo bez příčiny.

(Geronimo; Chiricahua Apač)

Když zabloudíš, vzpomeň si na to, co říkávali indiáni. Neztratil ses ty, ztratilo se tvoje týpí.

(Ernst Thompson Seton)

Když děláš špatné věci, tvoje děti tě budou následovat a dělat totéž. Chceš-li vychovat dobré děti, buď sám slušný člověk.

(Chris; Meskalero Apači)

Nebuď upovídaný, dříve nebo později to bude mít nepříznivý účinek na tebe i tvé posluchače. Lidé se začnou jeden druhého ptát, jestli dokážeš ještě něco jiného kromě tlachání... Skutky mluví hlasitěji než slova.

(kmenová sága; Assiniboinové)

A já dodávám:

Dnešní společnost je taková, jakými slovy jsou krmeni její lidé...  

 

Petr Hynek

Čistíme tělo (zevnitř) aneb jak na pravidelnou detoxikaci podle Pavla Šímy

Zvykli jsme si dbát pravidelně o svůj zevnějšek, ale málokoho už napadne mýt se také zevnitř, což bývá neméně důležité a leckdy to "dokonce" ovlivňuje přímým způsobem i náš zevnějšek (akné, zkažené zuby apod.). Čistíte si zuby? Většinou ano. Nějak se časem zanáší, že. Zapomínáme ale, že v dnešní době je kromě zubů stejně tak třeba čistit i nos, který se snaží pravidelně odvádět odpad z plic, jež jsou díky pravidelnému dopravnímu provozu pravidelně zanášeny, a to pro tělo zcela nežádoucími látkami (z výfuků). Vidím kolem sebe poslední dobou spoustu lidí, co právě zažívá očistný proces dýchacích cest, které toho (odpadu) mají doslova po krk.  Připomeňme si tedy v tento správný čas alespoň v náznacích teorii a metody čištění (chcete-li detoxikace) Pavla Šímy alias Heřmánka. 

Tělo se nečistí jen na jaře, ale každý den! Se svou neúnavnou schopností vytřídění odpadu a následné regenerace je lidské tělo přímo zázračné, obzvlášť uvědomíme-li si současnou míru zanešení našeho životního prostředí na této planetě. To také vysvětluje, proč si s pravidelným čištěním nemuseli až tak lámat hlavu naši předci:

1) Nedýchali "špinavý" vzduch.
2) Nepili "špinavou" vodu.
3) Jedli jiné potraviny a jiným způsobem. 

Netřeba asi konstatovat, že kvalita potravin souvisí samozřejmě právě s kvalitou vody a potažmo i vzduchu. Ano, je i tak důležité hodně pít (vodu např. převařovat), protože nejvíce odpadních látek odchází ven krví přes ledviny formou moči. Stejně tak je důležité nějak rozumně jíst, ale o tom všem snad někdy příště. Chtěl bych dnes vyzdvihnout totiž především to, že podle Heřmánka je třeba dbát na fakt, že v horní části našeho těla se dějí nepochopené očistné procesy - tělo se snaží nečistoty z plic obalit do hlenu a vyhodit. Jenže zatímco se spodními vývody odpadních látek z těla moc problémy nemíváme (nesnažíme se nesmyslně nekadit a nemočit), náš jediný horní vývod je TABU, protože nás přece odmala učili, že rýma je "nemoc", co se má vyléčit, resp. potlačit. Podle poznatků Pavla Šímy a třeba i osobní zkušenosti každého z nás lze říct, že už jen bolest hlavy je takřka vždy způsobena marnou snahou dutin dostat něco do nosu a tím pádem ven z těla. Samozřejmě mohu také říct, že konkrétní bolehlav má "vyšší" příčinu typu: "neměl bych tolik pracovat", ale mechanická příčina, která tuto "duchovní misi" třeba jen pouze umožňuje, je jediná: snaha něco odvést z našich "odpadních trubic". Pochopme princip těla a pomáhejme mu v očistě!

Čím víc očistné procesy potlačujeme či zaléčujeme, tím dříve se na nás odpad "v celé své kráse" bude muset vysypat znovu, a třeba ve větší míře (nabízí se i hezká analogie s životními problémy vůbec). A k tomu stačí sebemenší impulzy jako změny teplot či nějaká mazaná bakterie, která by chtěla v našem vnitřním hnoji založit rodinku - proto nepěstujme tento hnůj! Jak jednoduché. Virům a bakteriím jsme vystavováni denodenně, ale máme štít - imunitu. Naše imunita je závislá ve velké míře na nestaženosti nervstva, tudíž psychické pohodě a dostatečném "dobití baterky" ze spánku (viz Teal Scott ZDE). Když imunita tak říkajíc díky psychice křápne, pak přitahujeme lidově řečeno bordel bordelem. Čisté tělo nebolí, jak říkává rád Heřmánek. Bakterie vyhledávají kyselost a teplo, zásaditosti a chladu se vyhýbají obloukem. Proto nakonec otužilci nemají problém s "nemocemi" apod.  

V naší pro tělo náročné době je tedy kromě zubů a kůže třeba mýt i zevnitř trávení a močové cesty (zájemci najdou na ulozto.cz knihy), ale především čistěme svůj nos! Napomáhejme dutinám posunout, co jsme v nechápavosti někdy dlouhá léta zaráželi zpět:

Heřmánkův recept na prostřiky nosu:

Přesličku (1 lžička) a anýz (1/3 lžičky) zalít vařící vodou (1 hrnek), nechat 30 minut vylouhovat. Scedit. Pak výluh stříkat injekční stříkačkou do obou nosních dírek (vleže na zádech se zakloněnou hlavou) a nechat působit cca 3 min. Pak hodně vysmrkat - do umyvadla s tekoucí vodou. Opakovat 3x, 4x, ....10x... jak je libo, možno neomezeně. Lépe ráno či dopoledne. Výluh vydrží 36 hodin.

P.S.: Tento příspěvek má sloužit pouze jako impulz k pochopení třetího vývodu odpadu z lidského těla, o kterém mnozí dosud nevěděli. Pro zahájení očistné kúry je třeba ovšem více vstupních informací. Filozofie je však v zásadě jednoduchá: čím pravidelněji vynášíme odpadky, tím méně zažíváme návaly samovolného vyhazování, což běžně nazýváme "nemocí", protože v tomto stavu většinu běžných věcí dělat přes hlasitost očistného procesu "nemůžeme".

Zdroj: http://www.prirodni-cisteni.estranky.cz/clanky/lecba/

Autor: Patrik

Vojtěch Franče: Extraverze - Introverze

Narazil jsem tuhle na velmi kvalitní blog studenta psychologie a grafologa zároveň. Vojtěch Franče se ovšem zabývá i astrologií, uměním a spoustou dalších zajímavých věcí...nabízím však do začátku tohle :-):

Jak píšou extraverti a introverti? Co na to grafologie?

Tyto pojmy jsou už dnes běžnou součástí našeho slovníku. Původně je vynalezl C. G. Jung, jako doplnění Eysenckovy škály stabilita - labilita. Spojením obou os dostaneme 4 hlavní temperamenty (sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik). Stejně jako temperament je i extraverze - introverze součástí temperamentu, je to typová vlastnost, která je z velké míry daná biologicky, je nám vrozena od dětství. Během života se může pod tlakem okolí vyvíjet, ale pokud jdeme proti naší vrozené tendenci, necítíme se ve své kůži.

Rozlišení extraverze - introverze vypovídá o nasměrování energie ven (extravert) nebo dovnitř (introvert).

Připomeňme, že "čistý" introvert nebo extravert je fikce, absolutní typy reálně neexistují. Jsme směsí obojího, některé naše vlastnosti jsou spíše introvertní, jiné extravertní. Nicméně určitá (energetická) tendence obvykle převažuje.

Statisticky mají lidé krajně extrovertní nebo krajně introvertní tendenci k větší labilitě, zatímco lidé méně vyhranění dovnitř nebo ven bývají stabilnější.

Extravert

• rychlé písmo (spontánnost, aktivita, reaktivita na podněty)

• široké (otevřenost vůči okolí)

• pravý sklon (ovlivnitelnost vnějšími podněty)

• velikost, girlandy, spojitost, obohacení

• volnější zacházení s prostorem

Vymezení extraverta podle Junga:

• Extravert se chová vůči objektu pozitivně. Staví se k jeho významu kladně do té míry, že své subjektivní zaměření orientuje neustále podle objektu a na něj ho také vztahuje.

• Extrovertní zaměření je motivováno zvnějšku a je řízeno vnějšími, objektivními činiteli a vztahy; chová se vůči objektu pozitivně

• Zvláštností extraverta je, že se stále vydává a do všeho se šíří.

Typický extravert je

• družný, má hodně přátel, silnou potřebu kontaktů
• sociálně přizpůsobivý, potřebuje změnu
• aktivní, dynamický, neustále hnán za dalšími podněty
• jedná impulzivně, spontánně, nedostatečně plánuje, je nespolehlivý
• optimistický, sdílný, bezstarostný
• sebevědomý, přehlíží detaily
• umí jednat s lidmi, ale méně je chápe

Extraverti prý při vrcholových zážitcích propukají v nezadržitelný smích.

• Extrovertně intuitivní typ
• Extrovertně percepční typ
• Extrovertně myslivý typ
• Extrovertně citový typ

Introvert

• pomalé písmo (méně aktivní a reaktivní; klidný a soustředěný)

• úzké (staženost do sebe)

• kolmé (udržuje si odstup)

• malé písmo, arkády, nespojitost, zjednodušení

• strukturovanější text

Vymezení introverta:

• Introvert se chová vůči objektu abstrahujícím způsobem; v podstatě se neustále snaží odejmout objektu libido, jako by měl zamezit přílišnému vlivu objektu.

• Introvertní zaměření je motivováno zevnitř a je řízeno vnitřními, subjektivními činiteli.

• Introvert má tendenci bránit se proti vnějším nárokům, zdržovat se všech výdajů energie, které se vztahují přímo na objekt.

Typický introvert je

• uzavřený, zásadový, introspektivní, přemýšlivý
• má méně přátel, ale jeho vztahy jsou hlubší
• má potíže s jednáním s lidmi
• je spíše pesimistický, kritický
• má potíže se sebedůvěrou, je vnitřně napjatý
• dobře se ovládá, je spolehlivý
• více se zaměřuje na minulost a vzpomínky
• hůře se adaptuje na vnější svět

Introverti při vrcholovém zážitku pláčou hlubokým dojetím.

introverze

extraverze


Test Extraverze - Introverze Online

Jste Extravert nebo Introvert? - ověřovací test na help24.cz

Extraverze a Introverze a jejich nevědomá kompenzace

Autor: Vojtěch Franče

Zdroj: Grafologie a Psychologie

Vystavil: Patrik

Z vinného soudku

Na úvod jsem si vypůjčil tři citáty velmi známých osobností lidských dějin:

Zdroj obrázku ZDE

"Víno rozradostňuje lidské srdce"
Johann Wolfgang Goethe

"K lidskému štěstí a k úsměvné pohodě
patří prostřený stůl, víno a přátelé"
Homér

"Znalost vína může být radostí
po celý život člověka"
Ernest Hemingway

A mohl bych uvést desítky, možná stovky dalších velikánů světové literatury, vědeckého života, malíře, skladatele apod. Proč právě víno ovlivnilo tolik osobností, že o něm pěli takové ódy, psali nádherná díla, skládali nadpozemsky krásné melodie? Protože víno povznáší lidského ducha, dává mu další rozměr, obohacuje všechny smysly a přivádí jej "do jiné dimenze". Mám na mysli samozřejmě umírněné pití, protože nadměrná konzumace čehokoli má spíše opačné účinky.
Před časem jsem měl na jižní Moravě návštěvu ze západních Čech. Samozřejmě jsme skončili ve vinném sklípku. A muž, který se poprvé v životě ocitnul v archivním sklepě s několika tisíci lahvemi, z nichž mnohé již zub času přikryl čarokrásnou plísní, zůstal stát v němém úžasu. Když opět nabral dech, řekl jedinou větu: "To je štěstí!"
Ano, přátelé, kolik smutných filosofů si po celý život marně lámalo hlavu, co je to vlastně ono štěstí? Možná, že nikdy ve svém myšlenkovém bádání nenašli čas na pohárek dobrého vína či dokonce návštěvu vinného sklípku. A naopak - kolik veselých filosofů se zrodilo právě tady, uprostřed vinorodé krajiny s jejím tajemným podzemím skrývajícím nejeden tekutý poklad?

A skončím jedním perským příslovím: "Nepijeme proto, abychom upadli, ale proto, abychom se povznesli."

Autor: Petr Hynek

Spiiidy o pozitivním myšlení!

Vůbec jsem nevěděl, že otázku tzv. pozitivního myšlení zodpověděl nedávno osobitým způsobem i Spiiidy. :-) Zachovávám změny barev písma. :-)

Tak a dost!

Na základě několika životních zkušeností neodolám a musím vám sdělit jednu podle mě docela zásadní věc, v duchovních kruzích pořád docela odmítanou a řekněme ne-mainstreamovou.

A tou je ...

... že pozitivní myšlení je ta nejhorší cesta do pekel, jakou se můžete vydat.

Proč?

Vypůjčím si citát ze serveru Osud.cz: (dík Vesmíre za přihrávku)

"Tzv. pozitivní afirmace jsou snahou o nalezení snadných a instantních řešení, což je člověku velmi vlastní."

Jo, jo jo a ještě jednou jo. Hlavně všechno rychle a jednoduše, že?

ALE.

Pokaždé, když pronášíte pozitivní afirmaci, tak si vlastně otevřeně lžete. Neříkáte nic jiného, než "Jsem zelený", i když jste ve skutečnosti modří. Je tu nějaký stav, ve kterém se nacházíte, dejme tomu že nemáte peníze a žijete od výplaty k výplatě. Podle zákona vesmírné přitažlivosti nebo nějakého jiného kecu by mělo fungovat, že na co myslíte, to přitahujete ... ale chyba lávky, mysl je totiž narozdíl od srdce/intuice/říkejtetomujakchcete DUÁLNÍ nástroj, a tak pomocí mysli stvoříte jen OPAK! Jak je možné, že když budete denně myslet na výhru ve sportce, tak nevyhrajete? Hm? Kdyby to tak bylo, vyhraje přinejmenším půl milionu lidí najednou.

Nepřitahujete to, na co myslíte, ale na čem REZONUJETE celou svou bytostí! A to je sakra rozdíl a taky důvod, proč pozitivní myšlení nikdy nemůže fungovat. Je to jedna z největších duchovních lží. Já třeba myslel několik měsíců na to, že potkám revizora, když pojedu načerno. Nic. Nebo cestou do školy myslím na to, že se vybouráme. Taky nic. Milion příkladů. I to, na co jsem myslel opravdu často a intenzivně, se nestalo. Máte to taky tak?

Proč asi spoustě lidí ony úžasné pozitivní afirmace nefungovaly? Tvořili si totiž realitu myslí. Kdyby opravdu fungovalo, že na co myslíte, to přitahujete, tak by to tu na tom světě kulatým vypadalo sakra jinak.

A co s tím?

Víme, že pozitivní afirmace je v podstatě lež.

Taky bychom měli vědět, že pronášení pozitivní afirmace = nepřijímání současného stavu, toho jak to skutečně je.

Takže.

Co třeba nejdřív naplno uznat a pojmenovat to, co se nám děje?

"Jsem chudý."

"Moje vztahy nestojí za nic."

"Mám hroznou práci."

Jedině tak s tím totiž pak jde něco udělat, dřív ne! Pozitivním myšlením akorát všechno zhoršíte ... nehledě na to, že pokud jste v opravdu špatném stavu, musíte se k těmhle sluníčkovým afirmacím neuvěřitelně nutit, a tím jdete opět proti sobě, protože si vlastně nadáváte za něco, co jste si stvořili.

První část tedy spočívá v PŘIZNÁNÍ si skutečného stavu, a jeho přijetí. Děje se mi to a to, dostal jsem se do toho proto a proto. Teprve v téhle chvíli získáváte skutečnou moc s tím něco dělat.

Jak dál, to už je na každém, cest je spousta ... ale základ zůstává pořád stejný:

Nelhat si, nazývat vše pravým jménem a nebát se pojmenovat syrovou skutečnost skutečně tak, jak vypadá.

A pak už stačí třeba jen malé přání od srdce ... záměr ... vplynutí do flow ... nebo cokoli jiného ...

Mějte se (jak potřebujete),

S.

Zdroj: Spiiidy 

Vystavil: Patrik