Cesta ke štěstí bývá trnitá

Omlouvám se za zpožděnou Myšlenku od Hynka, už je vše napraveno x). F.

"Odměnou za každý pohyb a růst v kterémkoli rozměru je nejen radost, ale i bolest. Plně prožitý život je vždy plný bolesti. Jedinou alternativou však je nežít plně anebo nežít vůbec..."

Zdroj obrázku ZDE

Tento citát mne kdysi dostal. Do té doby jsem si myslel, že k "prozření" a "naplnění" stačí meditovat, prostě si zapálit vonnou tyčinku, pustit nějakou duchovní hudbu a "jste v tom". Jo, možná na pár minut. Ale druhej den jdete do práce, šéf vás seřve, že neplníte úkoly, v autě vás předjede "ten kretén nadupanej" a ve schránce zas tři nebo čtyři složenky, ty krávy nenažraný.. A pak meditujte... Jó, život je trošku o něčem jiném. Útěk před problémy, před prací a složenkami lze řešit různě. Nic není jen bílé. Naštěstí. Ale ani jen černé. Ale jsme tu proto, abychom se dokázali vyrovnat se vším, co nám život postaví do cesty, nelze žít jenom ideální fikcí. A utíkat před něčím, co nás stejně dohoní dnes nebo zítra, je jako myslet si, že den nikdy nevystřídá noc.

Bohužel většině lidí stačí k životu průměrná výplata, domácí kino a sobotní grilovačka. Jenomže to je sen, z něhož probudit se do opravdové reality bude opravdu, opravdu překvapivé. Nevyhýbat se bolesti otevřených očí před žhnoucím sluncem, nevyhýbat se bolesti otevřených uší před skutečnou a pro nás často nepříjemnou Pravdou, nezacpávat si nos před smradem každodenních problémů - jedině tak lze překročit vlastní stín a popojít dál.

Autor: Petr Hynek