Prosincové zamyšlení

V posledních dnech si všímám dvou jevů, kterým bych se chtěl věnovat v následujících odstavcích:

• Uniká nám přítomný okamžik.
• Zapomínáme, že všichni jsme ze stejného těsta a že vše je propojeno.

Jak se nám ono magické datum blíží, média nám začínají podsouvat čím dál častěji své upravené a zmutované verze. Je to stále více na očích a lidé z toho začínají šílet. Mnohdy se touto problematikou začnou zabývat i lidé, kteří tomu do dnešních dnů statečně odolávali. Dnes už má na toto datum názor téměř každý občan, no a tyto názory se samozřejmě liší. Všichni to známe. Sto hlav, sto názorů. Lidé se tímto začínají selektovat od okolí, místo toho, aby se snažili držet v jednotě. Krom toho blížící se významný den opravdu velmi strhává pozornost a odvádí ji od přítomného okamžiku a dalších událostí, což je velmi nešťastné. Na toto bych chtěl v dnešním článku apelovat.

Vlastně by se dalo říct, že lidé v prosinci řeší dvě věci: 21. 12. 2012 a Vánoce.
Vánoce jsou problémem z více důvodů. Jedním z nich je samozřejmě fakt, že dnešní Vánoce jsou většinou o dárcích a společně strávený čas, klid a pohoda jsou mnohdy až na dalších místech. No a druhým problémem je, že Vánoce působí jako magnet pro upoutání pozornosti v závěrečných měsících každého roku.

Pojetí Vánoc soudobou společností znamená celou řadu starostí s těmito svátky spojenými, které jsou aktuální pro mnoho lidí již týdny a týdny před samotnými Vánoci. Tyto krásné svátky tak strašlivým způsobem odtrhávají pozornost od přítomného okamžiku. Každoročně.

Letos je toto celé velmi umocněno zimním slunovratem a proroctvím s tímto datem spojeným. Mnoho z nás v posledních dnech nedokáže myslet téměř na nic jiného, než na transformaci vědomí a Vánoce. Mediální masáž způsobuje, že je nám toto datum připomínáno dnes a denně, což je na škodu. Všeobecně prospěšnější by bylo, kdybychom se dokázali obrátit do svého nitra a zaměřit se na svou vnitřní práci.


Další otázku, kterou se poslední dobou zabývám, nastiňuji v tomto odstavci.
Blíží se velmi významný duchovní den a my se stále snažíme nějak jej skloubit se systémem. Snažíme se co nejvíce se tomuto dnu otevřít, ale nezapomenout se "hlídat", aby nás naše chování co nejméně bolelo při konfrontaci se systémem, ve kterém žijeme. Snažíme se skloubit dvě věci, které se v mnoha ohledech vylučují a nejsem přesvědčen o správnosti tohoto řešení. Například ještě v pátek 21. 12. 2012 musí mnoho dětí, dospívajících a studentů do škol. A to včetně těch probouzejících se. Být v té situaci já, tak vnitřně neustále řeším, čemu dát přednost. Povinnostem v podobě školy? Nebo hodit systém za hlavu a plně se soustředit na ten magický den? To samé samozřejmě platí u pracujících lidí.

Víc než kdy jindy je důležité uvědomit si, že jsme všichni propojení. Všichni jsme ze stejného těsta. Není tedy jedno, "jak je na tom on, když já jsem v pohodě", atd.
Stejně tak si musíme uvědomit, že každičký člověk hraje v našem životě důležitou roli. Nic není náhoda, to už všichni dobře víme, ale měli bychom mít na paměti, že celý Vesmír je dokonale fungující systém, ve kterém nic není navíc a nic nechybí. Vše je v úžasné rovnováze a souznění. Je důležité, abychom ke všem lidem vzhlíželi s láskou, neboť i ten sebevětší hulvát je v našem životě proto, aby nás něco naučil a něco nám ukázal.

Například můžeme mít v životě někoho, s kým si nerozumíme, koho bychom se rádi zbavili, kdo nám nevyhovuje, omezuje nás, atd, atd. Takový člověk nás má svým chováním popostrčit k razantnímu činu - pročistit svůj život od lidí, které v něm nechceme. Nebo nám má ukázat, že bychom měli projevit více pochopení, snahy porozumět si, taktéž nám může nastavit vlastní zrcadlo, abychom si uvědomili, že předně musíme zapracovat na některých svých vlastnostech.

Všichni tady pro nás jsou účelně a když se na to správně podíváme, zjistíme, že se nám každičký člověk (ale i událost, jiné bytosti, atd.) snaží pomáhat. Vesmír je tak dokonalý, že dokáže všechno bravurně nastavit...a my si tak můžeme všimnout, že vše, co se v mém okolí děje, "pracuje" pro můj vývoj, stejně tak jako já pracuji pro každého, koho potkám, koho ovlivním. Je to nekonečná síť vzájemné pomoci, o které často nemáme ani tušení. A je jen na nás, jestli si toto dokážeme uvědomovat a poučit se z toho.
Miluj každého, kdo Ti zkříží cestu, neboť je ve Tvém životě, aby Ti pomohl ve Tvém vývoji.

Autor: Fáďos