Nečekaná návštěva

Možná znáte ten pocit, když vám přijde návštěva, kterou jste nečekali a vy máte zrovna v baráku takový nepořádek, jako kdyby tam vybuchla menší bomba. Omlouváte se návštěvě, ale ta říká, že jí to nevadí, že přišla za vámi. Posadíte jí a začne kolotoč. Vaříte kafe, hledáte nějaké sušenky, mezitím uklízíte stůl a podlahu, píská konvice, křičí dítě, omylem jste šlápli na sušenky, které vám spadly na zem... Návštěva je rozčarována a omlouvá se, že už musí odejít. Prakticky vůbec jste si nepopovídali. Už k vám asi hned tak nepřijde...

Nějak podobně se mohl cítit i Ježíš, když přišel na návštěvu do domu dvou sester, jedna běhala kolem něj, pekla, vařila, snášela, odnášela... Druhá si sedla k němu a prostě si s ním povídala. A hádejte, s kterou z nich mu bylo lépe?

Někdy člověk prostě velký úklid nestihne, ale měl by mít kolem sebe aspoň tak uklizeno, aby on sám a jeho blízcí se cítili dobře. A aby nebyl zaskočen nenadálou návštěvou. Když někdo za námi přijde, znamená to, že nás má rád a chce být s námi. Všelijaké to pobíhání kolem svědčí jen o naší vnitřní nevyrovnanosti. Čas, který návštěvě věnujeme, je daleko cennější, než narychlo upečená bábovka.

Setkání s každým člověkem má smysl. Často však tento smysl vůbec ani nepostřehneme kvůli naší vnitřní roztěkanosti. A přitom si stačí jen povídat, vnímat a naslouchat. Některá setkání mohou změnit celý osud.

Autor: Petr Hynek