Na křídlech bělostných
jak křídla andělů
chci letět, slyšet smích.
Chci zažít radost, smutek,
jak pes co svému pánu utek´,
chci žízní lízat bílý sníh.
Navzdory době, všemu,
co mi v cestě stojí,
navzdory gravitaci - tak jako ptáci.
Dali mi okovy na konce perutí,
navlékli provaz kolem krku a táhli
se slovy: Tak leť si. A pak mě táhli k sobě.
Na tuhle šibenici, věru, ti,
co na katy doby si tam hráli,
hleděli a řvali, zlom si vaz.
Tak vytrhl jsem brk a napsal vzkaz.
Kašlu vám na okovy, kati,
a kašlu vám i na provaz!
Na křídlech bílých jako sníh,
jak křídla andělů,
chci dál letět navzdor době.
A i když svázán provazy, a kolik jich,
letím navzdory všem a
- letím vstříc sám sobě.
Sakriš, som sa zľakla z tej fotky - :-))
OdpovědětVymazatBed
Vlastne, keď nám to jedlo urobili v školskej jedálni bol v ňom/na ňom / aj povrázok, taká niť.
OdpovědětVymazatUž si to nedám ...
B
Ta druhá fotka mi nepřijde moc v pohodě, tu básničku to úplně zazdilo a docela to degraduje i celé SNE Fáďo.
OdpovědětVymazatPatrik
Pardon, už je tedy pryč...
VymazatNeberte všechno tak vážně ;).
F.