Přibližně každých 11 let se magnetické pole na Slunci obrátí - severní magnetický pól se přepne na jih a naopak. Je to, jako magnet, který pomalu ztrácí své magnetické pole a získá zpět své mag. pole, ale v opačném směru, takže pozitivní strana se stává negativní. Ale samozřejmě, že Slunce není jednoduchý magnet a příčiny přechodu, v celém jedenáctiletém cyklu, nejdou snadno zmapovat.
Cyklus se odehrává na zdánlivě pravidelné časové ose, cca za 11 let. Otevření vědci novým věcem zdůrazňují, že tento proces je vlastně asymetrický. V současné době se zdá, že polarita na severu Slunce, se blíží k nule, ale polarita na jihu teprve začíná klesat.
"Právě teď je tu nerovnováha mezi severem a jižním pólem," říká Jonathan Cirtain, vědec Marshall Center NASA Space Flight v Huntsville ve státě Alabama, který je také NASA vědecký pracovník projektu japonské sluneční mise, s názvem Hinode. "Sever je již v procesu transformace před jižním pólem, který je zatím opožděn a nechápeme proč."
V dnešních modelech se předpokládá, že sluneční severní a jižní polarita se přepne ve stejnou dobu a to je dnes asi špatný závěr.
Severní pól je vždy v dostatečném předstihu přepolování, před obecnou starou předpovědí. Konečně přímé Hinode výsledky také ukazují potřebu přehodnotit používané dnešní solární modely.
Nedávné mapy ukazují reálný obraz. Nejen že jsou skvrny magnetismu menší a slabší, ale teď tam je hodně pozitivní polarity. To, co kdysi poukázalo na silně negativní severní pól, je nyní slabě magnetizovaný, spíše smíšený pól, který bude neutrální - to se dostaví po slunečním maximu.
Tato pozorování jsou nesmírně důležitá pro pochopení toho, jak sluneční magnetismus generuje sluneční cyklus.
Dnešní většina vyvinutých modelů nezahrnují. Pokračující studie těchto rozdílů za použití nejlepších observatoří i nové techniky pro analýzu, pomůže rozšířit a zlepšit naše porozumění pro děje na Slunci, jeho 11-roční cyklus, a velkých výbuchů, k nimž dochází na jeho povrchu. Takže shrnuto, dnešní věda moc nezná mechaniku Vesmíru a opravdu jen tápe, i když si hraje na všeznalé, pokora by vždy neměla chybět.
Pomocný zdroj: Space News
Převzato z Energie U Pramene
Sluneční magnetismus je produktem magnetismu mnoha podobně natočených částeček sluneční plasmy. K jejich natočení nebo dokonce zesílení/zeslabení intenzity pole dochází pomocí celkového magnetického momentu slunce a také díky elektrickým jevům. K přepólování dochází zřejmě proto, že magnetické pole vlastně také rotuje podle své magnetické osy, ta nemá ve 3D prostoru geometrický ekvivalent s rotující koulí a tak je některým rádobyvědcům tvrdým oříškem. Pochopitelně že proces je nesmírně složitý ve svých jednotlivostech, protože plasma je tekutá a velmi živá. A díky této vlastnosti plasmy dochází při přepólování k postupné vlně směřující od severu k jihu, tak jak se částečky plasmy prudce natáčejí pod působením silných elektrických proudů a polí. Tak tedy severní pól magnetické rotace by mohl být ekvivalentní k přibližující se tečně rotující koule a jižní zase k té co se vzdaluje. Jen mě napadá jestli ve slunečním magnetismu skutečně rotuje něco podobného kouli nebo něco jiného, třeba toroid při relativním pohledu z 3D. A ještě je v tom určité tření nebo modelování pole, protože póly se otáčejí pomaleji než rovník a vzniká cosi jako spirála, péro u hodin, které se v určitý moment přepne a praskne a po prudké bouři se znova naváže do opačného směru. Znova podotýkám, že velké pole tvoří částečky s malými poli natočenými stejným směrem, takže to samé co je principem trasformátoru.
OdpovědětVymazat