Naše civilizace jeví veškeré známky přechodu epoch, a to hlavně ve smyslu duchovním, neboť ateismus a víra v pokrok jsou přece také víry. Můžeme však také mluvit i o přechodu ve smyslu technologickém, když například slyšíme najednou o tzv. volné energii apod. Je důležité si každopádně uvědomit, ve kterém "momentu lidských dějin" se vlastně nacházíme, protože systém z nás vyrábí převážně historiky a jedince věčně žijící z a v minulosti a ta skupina lidí, která jde proti proudu, si občas hraje s odpuštěním na špatné proroky. Obojí je ale vlastně v zájmu odtrhávání pozornosti od přítomného okamžiku…
A to samozřejmě začíná už individuálním vytržením z přítomnosti - proto byl nakonec hektický životní styl vytvořen právě v této době; jako protisíla vůči masivnímu probouzení některých jedinců. Žijeme totiž v době, kdy už snad nic není tajné - někdo nachází podnětnou literaturu (umí rozlišovat), někdo aktivně surfuje na internetu a někteří mají vnitřní zření, resp. intuici nezaházenou každodenními odpady, které nám jsou vnucovány.
Pokud jste jen trošku bystřejší, všimli jste si (třeba i při výuce mnoha předmětů ve školách), že se vlastně od počátku 21. století neděje v umění a kultuře nic, o čem by se mohlo učit podle nějaké pevné osnovy (v historii to v podstatě končí revolučním 1989). Posledním uměleckým slohem, o kterém se učí, je secese z přelomu 19. a 20. století. Hudba se už zdá být dle poslední dekády vymačkaným citronem, a to i přes veškeré její vymoženosti. Pokud by se ve školách vykládaly dějiny rocku a popu, pravděpodobně by končily kolem roku 2000, ne-li dříve. Dnešní hudbě totiž chybí něco důležitějšího než technologie - to, co bychom mohli vyjádřit slovem duše. Film by byl v tomto ohledu kapitolou sám o sobě, ačkoli se najdou i takové, které zobrazují tento úpadek a nebo naopak nenápadně ukazují "cestu ven". Co se týče literatury, v beletrii se povětšinou už od 90. let akcentuje šedivé cosi, čemu říkají tradičně postmoderna, a to s patřičnou hrdostí, ale co pak - vakuum?
Rozhodně tedy netvrdím, že historické myšlení je špatné, ale všeho s mírou. Poslouží nám, pokud si chceme uvědomovat na základě zaznamenaných dějin, že naše éra nese všechny typické znaky přerodu v jinou éru a to se zcela opačnými atributy - půjde tedy o jakýsi druh globálního hodnotového přepólování. Samozřejmě pokud máme na mysli zákon akce a reakce, tak veškerá dosavadní historie byla správná. V následujících řádcích věnujeme pozornost však tomu, že kupodivu klíčovou roli v přechodu mezi epochami hraje (a to opravdu právě teď!) věda - ti nejlepší vědci se od oficiální vědy buď odklonili, a nebo jí byli zavrhnuti, což už samo o sobě o něčem vypovídá…
Nová věda
Už v 70. letech předpovídala Elizabeth Haich, že astrologický věk Vodnáře se bude vyznačovat absencí hranic mezi jednotlivými náboženstvími, ne-li absolutním zmizením všech náboženských systémů, které už budou zbytečné, jelikož věda objeví, že vše ve vesmíru - HMOTNÉ I NEHMOTNÉ - jsou vlny, které se liší pouze frekvencemi. Tím se vlastně také zruší opozice věda versus náboženství, jelikož empirickým poznáním dojdeme k tomu, že tyto vlny jsou celé jedno všeprostupující energetické pole a že to je to, co některé věrouky nazývaly "Bůh"...Neudělala tohle vlastně již současná kvantová fyzika?
Kvantová teorie pole v podstatě tvrdí, že vše ve vesmíru vzniklo vlastně z ničeho, tedy podobně jako to tvrdí starobylé východní texty, přičemž stáří některých z nich je odhadováno na 7 tisíc let. My jsme se ke stejným moudrostem tedy museli skrze ten svůj empirický způsob poznání dostat pracněji, ale výsledek je stejný a to je to důležité.
Kvantová fyzika tak nutně odkazuje na spiritualitu, který byla ze západního pohledu na svět dočasně vyřazena. Lidé z Východu se nám tak možná zdáli "divní" svým důrazem na kultivaci vyšších rovin vědomí, protože Západ veškerou spiritualitu zredukoval na katolická dogmata. Všechny jedince, kteří tento stav (obzvlášť ve středověku) ohrožovali, církev systematicky odstraňovala. Tak teď nakonec můžeme naším západním stylem kroutit hlavou, jak spiritualita může souviset s přírodními vědami. Pokud někdo ohrožuje tento stav dnes, jednoduše nebude systémem podporován a nebo se zařídí, aby byl daný člověk zesměšněn. Díky výchově a hlavně školní výuce jsou v nás zabudovány programy (v někom více, v jiném méně), které spustí výsměch "něčí pravdě" automaticky, takže se jí ani nepokusíme porozumět a rovnou zavrhujeme.
Kouzlo přerodu věků je však v tom, že tito "blázni" jsou téměř vždy vyslyšeni, protože stoupá počet lidí, kteří mají zájem poznat vše, co se ve staré době zavrhovalo a co může vypadat na první pohled iracionálně. Nakonec zdání klame (ačkoli je třeba empiricky prověřovat, pokud to jde), protože už sama akademická obec nemůže zůstat dlouho lhostejná a když ano, sama si tím ubližuje.
Za přehodnocováním vědeckých dogmat nemusíme jít ovšem daleko. V pražské ústřední knihovně již minulý rok na přednáškách prezentovali své revoluční objevy po vzoru zahraničních kolegů Hana Blochová a Jaroslav Růžička, kteří gravitačně-interakční metodou objevují ruiny pyramid a jiných zaniklých staveb přímo na našem území, čímž nabourávají naše zažité představy o časové ose (v jiných částech světa už delší dobu uznávají existenci "bájné" Atlantidy). Jelikož historie a její nespolehlivá datace vychází právě z archeologie, není vůbec od věci prozkoumat jejich studie odhalující neschopnost tradiční radiokarbonové metody určit stáří dané památky. Pokud je totiž něco starší než 5000 let, jde už za použití této metody opravdu jen o odhady, které byly v učebnicích a vědeckých pracích prezentovány jako fakta (a to jen za tím účelem, aby pokud možno do sebe vše zapadalo a my neměli žádné otázky).
Na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy probíhá již druhým rokem v rámci oboru kulturologie přednáška Kamily Němečkové, která se zaměřuje jednak na spiritualitu vůbec, ale především na spiritualitu v kontextu současné vědy a jejích objevů.
Zajímavé pokusy z oblasti kvantové fyziky uvádí například Gregg Braden se ve své knize Matrix: Božský zdroj:
Vladimír Poponin v roce 1995 rozdělil foton na dvě poloviny a očekával, že se budou chovat odděleně. Navzdory velké vzdálenosti se však chovaly, jako by stále byly fyzicky spojené. Z toho jasně vyplývá, že existuje ještě jiný druh spojení než ten fyzický. Co víc - z fotonů je složen náš svět a lidská DNA má na fotony přímý vliv. Dokonce i když bylo při jednom z dalších pokusů (armádním) rozděleno DNA - vlas odvezen 600 km od majitele, ukázalo se, že DNA vlasu navzdory vzdálenosti stále reaguje podle emocí majitele, což v v rámci jiného pokusu potvrdili badatelé z Heartmath. Revolučním poznatkem tedy je, že lidské emoce ovlivňují naší DNA a ta má zase přímý vliv na fotony, z nichž je složen náš svět…
To, že si vzdálené částice dokážou na dálku sdělovat informace či se chovat jako části jednoho celku, ačkoli už nejsou fyzicky spojené, absolutně nabourává naše dosavadní představy o fyzickém světě, který je tak nakonec opravdu odrazem tenké vrstvy reality.
Lze říct, že hmota vlastně není tak docela hmotou, jelikož z 90% je to pouhý prázdný prostor (což už věděla tradiční fyzika)! Hmota je vlastně pomalá vibrace, která se zrovna nachází ve škálách našich smyslů, takže ji náš mozek může dekódovat jako viditelnou, pevnou atd. Co je však 90% onoho pro nás prázdného prostoru?
Podle nového typu vědců nemůže být 90% vesmíru úplně prázdný prostor (prázdný pro naše smysly/operující na frekvencích, které neumíme zachytit) a 90% DNA nemůže být už tzv. "junk DNA" ("odpadová DNA"). Rovnež 90% lidského mozku nemůže existovat jen tak k ničemu. Tím spíše, když neukládá informace místně, nýbrž holograficky. Je zajímavé, že obsahuje stejný počet nervových buněk jako naše galaxie hvězd, tudíž můžeme na tomto místě potvrdit ono starověké "jak nahoře, tak dole".
Tito "noví" vědci dochází k tomu, že jako smysl života se dá považovat poznání, jelikož ho jsou schopny dokonce i beznervé organismy - již bakterie sbírá informace z okolí! Vědomí tedy není jen v člověku, vědomí je vše, jen na různém stupni vývoje/operující na jiném kmitočtu.
Proto mimochodem bylo a je marné hledat fyzický život na ostatních vesmírných tělesech - protože elektromagnetické spektrum představuje 0,005% frekvencí vesmíru a náš zrak je i z tohoto zlomku schopen vnímat jen část (infračervené záření, rentgenové záření apod. pro nás stále zůstavají neviditelné).
Klíčové objevy zaznamenáváme mimo kvantovou fyziku v neurologii, mikrobiologii, psychologii a vůbec v kognitivní vědě. Samozřejmě, že základ k tomuto prudkému vývoji "na poslední chvíli", položila na začátku 20. století řada fyziků - jmenovitě například Max Planck či Albert Einstein, přičemž Einsteinova teorie relativity již byla překonána ve Švýcarsku - nově objevené částice neutrina byly prohlášeny na sklonku minulého roku za rychlejší než světlo. Mohli jste se sami v médiích přesvědčit, s jakou nelibostí na tento poznatek reagovala stará vědecká škola - nedávno nás zase média začala informovat o tom, že "se někde stala chyba". Můžeme se jen domnívat, co za těmito zprávami opravdu stojí, každopádně to němůže nic změnit na již potvrzených pokusech týkajících se kvantové fyziky.
Představa objektivity je už nadále neudržitelná - nový typ vědců si tento, pro starou školu bolestný, fakt uvědomuje - už vědí, že částice se dovedou chovat také podle očekávání pozorovatele, tudíž ten je do experimentu vždy zahrnut.
Cesta již tedy déle nepovede přes tradičních pět smyslů a lpění na funkcích levé mozkové hemisféry a toto poznání je hlavním důkazem důležité úlohy vědecké revoluce v přechodu epoch.
Patrik
Žádné komentáře:
Okomentovat