"Lidská bytost má strach ze změn, z nových věcí, a raději zůstává v tom, na co je zvyklá, i když je to k uzoufání, než aby se vydala do nové situace, kterou dobře nezná. Je to jako ta Platónova jeskyně! Platón popisoval lidi, kteří se narodili v temné jeskyni, ze které za celý život nevyšli. Ta jeskyně představuje celý jejich vesmír, a přestože je strašidelná, dobře ji znají a dává jim pocit bezpečí. Zatvrzele odmítají vydat se ven, protože o světě venku nic nevědí a představují si, že je nepřátelský a nebezpečný. Tak nemohou nikdy zjistit, že ten neznámý prostor je ve skutečnosti plný slunce, krásy, svobody...
V dnešní době žije v Platónově jeskyni nevědomky spousta lidí. Mají hrůzu z neznáma a odmítají jakoukoli změnu, která by se jich osobně dotkla. Mají sice nápady, plány a sny, ale nikdy je neuskuteční, protože jsou ochromeni falešnými obavami. Nohy a ruce mají svázané v poutech, od nichž mají klíč jen oni a nikdo jiný. Visí jim na krku, ale oni na to nikdy nepřijdou.
Já si myslím, že život jako takový tvoří neustálá změna a pohyb. Nemá smysl lpět na momentálním statu quo. Jen mrtví jsou nehybní.... Je v našem vlastním zájmu změny nejen přijímat, ale sami je podněcovat, abychom se mohli vyvíjet žádoucím směrem.
(Z knihy "Bůh chodí vždycky inkognito od spisovatele Laurenta Gounelle)
Žádné komentáře:
Okomentovat