Čím větší je ve světě chaos, tím více potřebujeme autority. Náboženství, ideologie, teorie - to všechno si člověk vytvořil, aby utekl sám před sebou, protože se bojí převzít odpovědnost za svůj život.
Většina lidí raději vstřebává informace, vědomosti, názory druhých, než aby se podívala do sebe. Rozebíráme životy druhých a porovnáváme se s celebritami, místo abychom se podívali na své vlastní životy a vzali svobodu do svých rukou.
Málokdo mluví sám o sobě. A to je možná chyba. Měli bychom se o sebe více zajímat, pokud chceme pochopit, kdo jsme.
Za všechno může myšlení. Co je vlastně myšlení? Zkuste zkoumat sami sebe. Nerozptylujte se pořád. Nedívejte se na televizi, nezapínejte rádio, nebuďte stále s někým, ale naučte se být sami ve vlastním tichu a naslouchejte svým myšlenkám. Pozorujte, co se ve vás odehrává. Jedině tak můžete pochopit, kdo jste.
Vše co hodnotíme, je výplodem našeho myšlení, porovnávání. Není to něco nového, ale je to jen to, co do nás bylo vloženo. Když tedy myslíme, uvažujeme zastarale, dalo by se říct. Protože naše myšlenkové vzorce jsou reakcí na to, co jsme prožili v minulosti. Cokoliv co děláme a používáme při tom naše vzpomínky, které se vztahují k minulosti nebo k očekávání související s budoucností, nás musí nutně odtrhávat od přítomnosti. A když jsme odtrženi od toho, co se děje teď, pak nejednáme nikdy sami za sebe - opravdově a s láskou. A přesně to vytváří chaos, kterého jsme všichni součástí. Jsme odtržení sami od sebe.
Sedíme v kancelářích, v dopravních prostředcích, pořád něco děláme a za něčím se pachtíme - všechno mechanicky jako roboti. Přemýšlíte někdy o tom, jak probíhá váš život? Jaká je to nuda? Jo, je to nuda, protože taková rutina nemůže bavit někoho, kdo o sobě přemýšlí. Všechno je výtvorem myšlení. Kdyby lidi více přemýšleli, mohli by si vytvořit lepší svět, protože by více naslouchali svému nitru. Místo toho ale skoro každý člověk dělá jen to, co se od něho očekává. Povinnosti, konvence, pravidla. Samé překonávání. Žádná přirozenost. O jaké svobodě pak může být řeč?
Většina lidí raději vstřebává informace, vědomosti, názory druhých, než aby se podívala do sebe. Rozebíráme životy druhých a porovnáváme se s celebritami, místo abychom se podívali na své vlastní životy a vzali svobodu do svých rukou.
Málokdo mluví sám o sobě. A to je možná chyba. Měli bychom se o sebe více zajímat, pokud chceme pochopit, kdo jsme.
Za všechno může myšlení. Co je vlastně myšlení? Zkuste zkoumat sami sebe. Nerozptylujte se pořád. Nedívejte se na televizi, nezapínejte rádio, nebuďte stále s někým, ale naučte se být sami ve vlastním tichu a naslouchejte svým myšlenkám. Pozorujte, co se ve vás odehrává. Jedině tak můžete pochopit, kdo jste.
Vše co hodnotíme, je výplodem našeho myšlení, porovnávání. Není to něco nového, ale je to jen to, co do nás bylo vloženo. Když tedy myslíme, uvažujeme zastarale, dalo by se říct. Protože naše myšlenkové vzorce jsou reakcí na to, co jsme prožili v minulosti. Cokoliv co děláme a používáme při tom naše vzpomínky, které se vztahují k minulosti nebo k očekávání související s budoucností, nás musí nutně odtrhávat od přítomnosti. A když jsme odtrženi od toho, co se děje teď, pak nejednáme nikdy sami za sebe - opravdově a s láskou. A přesně to vytváří chaos, kterého jsme všichni součástí. Jsme odtržení sami od sebe.
Sedíme v kancelářích, v dopravních prostředcích, pořád něco děláme a za něčím se pachtíme - všechno mechanicky jako roboti. Přemýšlíte někdy o tom, jak probíhá váš život? Jaká je to nuda? Jo, je to nuda, protože taková rutina nemůže bavit někoho, kdo o sobě přemýšlí. Všechno je výtvorem myšlení. Kdyby lidi více přemýšleli, mohli by si vytvořit lepší svět, protože by více naslouchali svému nitru. Místo toho ale skoro každý člověk dělá jen to, co se od něho očekává. Povinnosti, konvence, pravidla. Samé překonávání. Žádná přirozenost. O jaké svobodě pak může být řeč?
Když změníme způsob svého uvažování, pak jsme na dobré cestě. Většina knih o pozitivním myšlení však stojí na straně systému, na straně chaosu. Hájí systém (chaos) a hází vinu na nás samotné. Jak ale můžeme být vinni, když jsme jen zmatení? Nikdo nám neřekl, že svět je chaos a že řád v něm můžeme vytvořit jen tehdy, když budeme mít pořádek sami v sobě. Učí nás jen samé nepodstatné hlouposti. Soutěžit, vlastnit, vypadat fyzicky dobře atd... Když nefunguje systém, pak se na to musíte dívat jinak. Jakože je všechno v pořádku a nic se vás nedotýká? To je ale proti přirozenosti. Tyto myšlenky však dnešní knihy o pozitivním myšlení předkládají zmateným lidem jako pravdu! A ti zoufalí lidé za to ještě platí!
Když mi něco vadí, nebudu dělat, že mi to nevadí, ale budu přemýšlet, proč mi to vadí a jak to mohu změnit. A v tom spočívá ta správná změna myšlení. Změnou myšlení mám na mysli schopnost vymanit se z vlivu autorit - myslet sami za sebe. Čím víc lidí tohle dokáže, tím víc svobody bude ve společnosti. Zní vám to jako utopie? Vždyť to skoro nikdo nezkusil. Ti co to zkusili, o tom mluví, protože ví, že to funguje, ale jak mohou dalším šesti miliardám obyvatel planety sdělit tuto pravdu? Nikdo nemůže převzít odpovědnost za druhého. Jak už bylo řečeno, pravdu vám nemůže dát žádné náboženství, žádná teorie. Nic. Jen vy sami ji musíte prožít. To co se ve společnosti děje, není pořádek, ale organizovaný chaos.
Dokonce reinkarnace a teorie o nesmrtelnosti duše jsou výtvorem myšlení. Jsou to teorie staré jako lidstvo samo, které pomáhají mnoha lidem vyrovnat se se smrtí, ale nepřináší žádné řešení utrpení života a chaosu, ve kterém žijeme. A tak musíme jít dál. Za hranice mysli, která jedná naučeně, nikoliv svobodně.
Reinkarnace, karma - je to něco, co jste přijali za pravdu, ale nevytvořili sami za sebe. A jak můžete vědět, že je něco pravda, pokud jste k tomu nedošli sami? Žijete v iluzi, že jste "našli" pravdu, přitom jste jen objevili něco, co řekl nebo napsal někdo před vámi. Skutečná pravda je ve vás. Jen ji musíte sami nalézt. Já jsem ji nenašla, ale vím, že ve mně někde ukrytá je. Nevyvracím pojem reinkarnace ani netvrdím, že duše neexistuje. Na druhou stranu nemohu říct, že je pravda, že existuje reinkarnace a duše, protože v tom jistotu nemám. Věřím, že je ve mně něco, co mě přesahuje a líbí se mi slovo duše, ale jestli něco takového skutečně ve mně je, to potvrdit nemohu. Podstatný je osobní zážitek, poznání.
Svoboda je pochybovat. Nepřijímat nic jako hotovou věc, pokud jste to sami neprozkoumali. Jedině tak se můžete dopracovat k vnitřnímu řádu. Tento svět je chaos. A je chaosem proto, že lidé nemají uvnitř sebe řád. Kdyby rozuměli sami sobě, nevytvářeli by zmatek a nedorozumění. Zkoumejte, zda to co si myslíte, je skutečně vaše myšlenka, nebo myšlenka někoho jiného. Děláte to, co považujete za správné nebo jen plníte něčí očekávání? Žijete svůj život nebo život někoho jiného?
Každá teorie, která vám předkládá, jak máte myslet, je špatná. Správné myšlení je jen takové, které nabádá ke zkoumání a pochybování o všem, co doposud bylo vyřčeno a hledá cestu ke svobodě a k lásce.
Když mi něco vadí, nebudu dělat, že mi to nevadí, ale budu přemýšlet, proč mi to vadí a jak to mohu změnit. A v tom spočívá ta správná změna myšlení. Změnou myšlení mám na mysli schopnost vymanit se z vlivu autorit - myslet sami za sebe. Čím víc lidí tohle dokáže, tím víc svobody bude ve společnosti. Zní vám to jako utopie? Vždyť to skoro nikdo nezkusil. Ti co to zkusili, o tom mluví, protože ví, že to funguje, ale jak mohou dalším šesti miliardám obyvatel planety sdělit tuto pravdu? Nikdo nemůže převzít odpovědnost za druhého. Jak už bylo řečeno, pravdu vám nemůže dát žádné náboženství, žádná teorie. Nic. Jen vy sami ji musíte prožít. To co se ve společnosti děje, není pořádek, ale organizovaný chaos.
Dokonce reinkarnace a teorie o nesmrtelnosti duše jsou výtvorem myšlení. Jsou to teorie staré jako lidstvo samo, které pomáhají mnoha lidem vyrovnat se se smrtí, ale nepřináší žádné řešení utrpení života a chaosu, ve kterém žijeme. A tak musíme jít dál. Za hranice mysli, která jedná naučeně, nikoliv svobodně.
Reinkarnace, karma - je to něco, co jste přijali za pravdu, ale nevytvořili sami za sebe. A jak můžete vědět, že je něco pravda, pokud jste k tomu nedošli sami? Žijete v iluzi, že jste "našli" pravdu, přitom jste jen objevili něco, co řekl nebo napsal někdo před vámi. Skutečná pravda je ve vás. Jen ji musíte sami nalézt. Já jsem ji nenašla, ale vím, že ve mně někde ukrytá je. Nevyvracím pojem reinkarnace ani netvrdím, že duše neexistuje. Na druhou stranu nemohu říct, že je pravda, že existuje reinkarnace a duše, protože v tom jistotu nemám. Věřím, že je ve mně něco, co mě přesahuje a líbí se mi slovo duše, ale jestli něco takového skutečně ve mně je, to potvrdit nemohu. Podstatný je osobní zážitek, poznání.
Svoboda je pochybovat. Nepřijímat nic jako hotovou věc, pokud jste to sami neprozkoumali. Jedině tak se můžete dopracovat k vnitřnímu řádu. Tento svět je chaos. A je chaosem proto, že lidé nemají uvnitř sebe řád. Kdyby rozuměli sami sobě, nevytvářeli by zmatek a nedorozumění. Zkoumejte, zda to co si myslíte, je skutečně vaše myšlenka, nebo myšlenka někoho jiného. Děláte to, co považujete za správné nebo jen plníte něčí očekávání? Žijete svůj život nebo život někoho jiného?
Každá teorie, která vám předkládá, jak máte myslet, je špatná. Správné myšlení je jen takové, které nabádá ke zkoumání a pochybování o všem, co doposud bylo vyřčeno a hledá cestu ke svobodě a k lásce.
Musíte mít dostatek odvahy čelit vlastnímu strachu. V tom je pravá svoboda. Neuznávat žádné autority. Všichni se bojíme, abychom nezůstali opuštění a nemilovaní, a tak se přizpůsobujeme často lidem, kteří jsou zmatení a neuvažují správně. Necháváme se ovlivňovat ziskuchtivými lidmi, agresivními lidmi, lidmi v zajetí žádostivosti. Vzhlížíme k celebritám, protože si myslíme, že jejich život je samý úspěch a potěšení. Vzhlížíme k politikům, kteří umí manipulovat s našimi životy. Místo na druhé se podívejme sami na sebe a zvažme své možnosti. Věřím, že síla člověka spočívá ve schopnosti být sám sebou - s vědomím, že nesmí ubližovat druhým.
Zdroj: Hořkosladká symfonie
Vystavil: Patrik
NEUZNÁVEJTE AUTORITY:))jen jsem si tuto větu přečetla, už jsem se musela usmívat. Konečně je to černé na bílém. Opravdu krásný text.Autority, to byl vždycky můj problém,vychovala jsem tak i děti. Dopadli jsme tak, že pracuji 20 let na vlastní noze, syn je naštěstí výborná povaha a šikovný řemeslník, muzikant a umí všechno možné, tak se taky uživí a dceru zaměstnávám já:) autoritou jsem pro ně nikdy nebyla:)) spíš mě to připadalo, že jsem jako starší sourozenec, který tak jako obstará peníze , jídlo a podobně, ale jinak prostě v POHO:) . . . no, jinak mě opravdu oslovil tento článek mě přímo na tělo . Je to pravda, stále mě něco ruší, spíš to dělám já, jsem úchyl na různé české komedie a hlavně muziku, v autě mi to řve, ted, zrovna, co píšu mi z vedlejší místnosti zní film Když Burian prášil:) JE TO CHYBA A hloupá závislost. Děkuji, pomohlo mi to si uvědomit, že být sama se sebou není vůbec špané . . . ahoj iva
OdpovědětVymazatAno, přesně sedí tato poslední věta: Věřím, že síla člověka spočívá ve schopnosti být sám sebou - s vědomím, že nesmí ubližovat druhým.
OdpovědětVymazatJen bych ještě dodal, a připravit se na to, že svou svobodou budete ostatní okolo, co nejsou sami sebou provokovat i k útokům na Vaši osobu, to pak poznáte, že jste opravdu svůj, narušujete jim zaběhnutý jinými vnucovaný systém
Ivě a Ivovi děkuji za komentáře - nemám co dodat!
VymazatPěkné a pohodové volno :-)
Patrik
Nj, poznám jednu pesničku určite i Vy :
OdpovědětVymazat"..Štěstí je strašne krásna věc, ale prachy, prachy si za ně nekoupíš..."
Ta pesnička je veľmi dobrá, Riško vie, umí , oslovila tisíce a tisíce ľudí, a bude ďalej oslovovať, a bude oslavovať "Štěstí".
B