Mluvili tehdy, když potřebovali něco důležitého sdělit.
Když chtěli někomu říct: Mám tě rád.
Když se chtěli za něco omluvit.
A každé slovo mělo váhu.

Zrovna čtu jednu zajímavou knihu, jmenuje se „Kdo bude plakat, až tady nebudeš?“ Autor Robin Sharma v ní mj. píše: „Lidé obvykle mluví více, než je nutné. Místo, abychom mluvili k věci a sdělovali pouze to, co je potřeba říct, často žvaníme a žvaníme a jsme k nezastavení. To samo o sobě prozrazuje nedostatek sebeovládání. Díky tomu, že neplýtváme silami na zbytečná slova, uchováváme svou vzácnou mentální energii. Uměřené, rozvážné a přesné vyjadřování je současně známkou jasného myšlení a klidné mysli.“
Někdy to vypadá totiž takto:
Ústa jako slon,
však mozeček myší.
Příliš mnoho slov -
a jen sami sebe slyší...
Neplýtvejme zbytečně slovy, prosím. Život je krátký.
Mám vás rád :-)
Autor: Petr Hynek
Vystavil: Patrik
Zdroj obrázku: www2.moderna.uu.se
No teda nemám slov :)).Ten Petr,vždy trefa přímo do černého,děkuju T.
OdpovědětVymazatDrahá Terez,tak já teda nepromluvim , jak je den dlouhej vid:))))))) . . . . NE, TED BEZ LEGRACE, ČLÁNEK PĚKNEJ, ŽVANĚNÍ, TAK TO JE HROZNEJ ZLOZVYK, všimla jsem si, že někteří lidé používají žvanění pro vysávání energie a pokud se člověk naučí toho dotyčného vypnout, usmívat se a prostě to nepustit k sobě, tak se mu to vrátí, za chvíli se vysílí a odpadne. Dobrá zábava:)))) AHOJ IVA
OdpovědětVymazat