 |
| Zdroj obrázku ZDE |
Můžeme mít strach z pádu, ale jakmile padáme, máme strach z dopadu, jakmile dopadneme, máme strach z těžkého zranění, jakmile jsme těžce zranění, máme strach z bolesti a z následků a z toho, že nebudeme schopni nějaký čas normálně pracovat, či vůbec fungovat atd.
Takže bychom mohli říct, že strach je vždy založen na něčem, co se ještě nestalo a proto je spíše fantazií naší mysli než faktem.
Všímáte si toho nikdy nekončícího kruhu? Jsme zacyklení v okovech strachu bez šance na únik. Přitom stačí tak málo... pouhé uvědomění, že strach není reálný... Je to pouhý výtvor naší zmanipulované mysli.
Zdroj: Probuzení
Vystavil: Fáďos
Ono jde také o rozlišení strachu a pudu sebezáchovy. Ten není zmanipulovaný a okecat ho nikterak nejde.
OdpovědětVymazatV daný okamžik však není čas nad hlubáním, zda jde o strach či pud sebezáchovy. Obzvláště v případu onoho pádu.
Strach například ze stráty zaměstnání je něco jiného, ale bezprostřední ohrožení naší tělesné schránky je potřeba i jako strach vnímat, jinak by to byl krok proti přírodě.
Toť alespoň můj názor :-)
Strach, no, to je slovo do pranice:) co na to říct, myslím, že se strach někam vytrácí, aspon z mého života, je to zbytečná emoce, jenže si člověk někdy nemůže pomoci a podlehne. Prevít se někdy plíží, někdy udeří náhle. Poslední roky se to zlepšuje a zlepšuje, ale asi ne u každého. Musí se to hlídat, zrovna tak , jako ego, aspon já to tak cítím. . . . :))) V POSLEDNÍ DOBĚ JSEM SE NEBOJÁNKOVALA, ALE V SOBOTU SE PŘISTIHLA, JAK SE TAK JAKO VYTAHUJU A CO NA TO OSTATNÍ A TAK, TAK TO BYLO TO POTVORÁCKÝ EGO. . . hned jsem ho vyrušila, poslala nahoru, no a tak je to i se strachem. . . strach nepomůže ničemu a nikomu, spíš naopak. ahoj iva
OdpovědětVymazat