Ráno jsem dostal do schránky složenku na chudé podvyživené děti v Africe. Byly jen samá kost a kůže. Jak tohle může někdo dopustit, pomyslel jsem si. Když jsem pak přijel k supermarketu pro víkendový nákup, nevěřil jsem svým očím. Ani jedno volné místo k parkování, všechny nákupní koše v rukou důchodců, někteří s ustaraným až bojovným výrazem ve tváři spěchali do prodejny, zatímco druzí vítězoslavně opouštěli market s košíky plnými – mléka. U některých jsem napočítal 60 krabic, další měl rovných sto, někteří i 140 krabic mléka. Taky vozili Colu, opět v multibaleních. Tedy, jestli tohle je krize, pomyslel jsem si. „To byl adrenalin, co?,“ říkal bělovlasý muž své stařence. „Ještě, že jsme přijeli včas,“ přisvědčila. Jít dovnitř, na bojiště, jsem neměl odvahu. Raději jsem nastartoval auto a pomalu odjížděl. „Zdalo sa mi že sa svet zbláznil,“ zpívala zrovna v rádiu Barbara Haščáková. Text písně pokračoval: „...možno hviezdy padali, keď moje oči plakali...“ Doma se podívám na zprávy a vidím, že „hvězdy“ opravdu padaly a rovnou celé roje meteoritů v Rusku, asi tisíc raněných, včetně dětí...
Do toho nám v pondělí abdikoval papež a jestli ten příští bude černý, má to být poslední papež a pak už jen opravdu Bůh s námi. Kromě černého papeže si prý ke konci věků máme všímat znamení na obloze. Že by ty meteority něco naznačovaly? Nebo blesk, který po abdikaci papeže udeřil rovnou do Svatopetrské baziliky? Nebo třeba tato tvář spatřená v polární záři na obloze v Norsku?
Ale ať se děje, co se děje, není třeba propadat panice. Naopak. Radovat se, smát se, zpívat si, hrát a tančit. Protože nový věk je připraven právě pro takové jedince. Hmota není důležitá, zásoby mlíka jednou dojdou, peníze ztratí hodnotu, mocní přijdou o své postavení, ale láska, víra a tanec života nás lehkým krokem převedou přes brod kalných vod do nového světa, který nosíme ve svém srdci.
Nechť vás při té cestě doprovází vaši andělé, kteří tu vždycky byli s vámi...
Autor: Petr Hynek
Vystavil: Patrik
Aspoň není na tom světě nuda :D
OdpovědětVymazatSdílím s Vámi Váš náhled. V současné době plné všelijakých protichůdných podnětů a informací se člověk s "normálním" vnímáním a rozumem musí často uchylovat k nadsázce a ironii aby dokázal vstřebat paradoxy doby. Taktéž cítím, že se dějí věci, které se dříve neděly, nebo alespoň kvůli informačním embargům a nedostatečnému šíření se o nich lidé nedozvěděli. Nutně to vede k domněnkám, že jsme na prahu čehosi, co je počátkem konce či začátku čehosi nového. Protože jsme moc blízko těchto dějů, nestačíme ty změny vidět, je to jakási evoluce kterou uvidíme až budeme od ní dosti daleko. Jsem rád, že mi bylo umožněno býti u tohoto všeho. Sice je mi jasné, že to bude bolet ale jsem v optimistickém očekávání změn, které nám pomohou, posunout se dále. Neboť blbost, jež nás obklopuje nemůže již dlouho vládnout nad zdravým rozumem.
OdpovědětVymazatMatess
Matessi, díky moc za tenhle vynikajicí komentář!
VymazatPatrik