Co se děje a co se neděje

TENHLE blog má opravdu grády... 

Mou spontánní úvodní větu můžete brát jako doporučení a varování zároveň. Může to být náraz pro ty, kteří ještě nedozráli k tomu, aby odhodili veškeré psychické nánosy, které mají být "duchovní". Kdo žije v takové dlouho vytvářené iluzi, o které je vlastně v článku také řeč, bude mě pravděpodobně (stejně jako autora) obviňovat, že na SNE šířím rezignaci nebo že to není dost "pozitivní". Jenže naopak: pokud budeme mluvit o aspektu doporučení, tak ten pochopí naopak takový čtenář, který je po mnoha stránkách otevřený a po prosinci 2012 pochopil, že informační zrno je třeba řádně třídit od plev. Pro něho budou tyto články vyloženě vysvobozením. Zde je malá ukázka, byť pro někoho také v něčem trošku kontroverzní - je to ale v závěru na vás, konkrétních jedincích :-). Přidávám ještě citát na úvod:

             "Čemu člověk odporuje, to posiluje." (C. G. Jung)

Jednou z nejužitečnějších věcí je uvědomit si, co se reálně děje a co se neděje.

Hned na začátek mi dovol vyjasnit jednu zbytečnou námitku, která se objeví v hlavě každého newagem vygumovaného jedince: nic se ve skutečnosti neděje, všechno je jen v tvojí hlavě, realita neexistuje, vesmír je energie, bla, bla a bla... cokoli, posluž si, jak je libo. Může být pravda, nemusí. To tu neřeším, je mi to upřímně jedno a je to silně irelevantní.

Stejně podle ničeho z toho nežiješ, jen doufáš, že je to pravda, protože to zní mnohem líp, než co se nabízí na druhé straně, a to reálná bolest v každodenním životě, není to tak? Jsi šílený.

Bavíme se tu o následující úrovni reality: dostanu facku/železnou tyčí/srazí mě auto - bolí to = reálném

vs.

ten si o mně asi myslí tohle; zítřek bude nejspíš probíhat takto; co kdyby...? - je mi nepříjemně = nereálném.

V tomhle kontextu je mi úplně jedno jestli jsem energie a všichni jsme jedno nebo ne, jestli žijeme v Matrixu nebo nás ovládají mimozemšťani. Máš zájem o další teorie, nebo pro jednou uděláš výjimku a vybereš si něco užitečného?

Je to nesmírně vtipné, protože zarytí pánbíčkáři, duhomaniaci, Descartesové a obdobná stvoření, pro které je materialismus sprostým slovem, budou trvat na tom, že smyslovému poznání se nedá věřit a že nás smysly klamou. Fata morgána a tyhle kraviny. To je samozřejmě pravda.

Zároveň je ovšem pravda, a to je věc kterou si oni nikdy neuvědomí, že přestože lidské smysly nejsou 100% akurátní, co pomocí nich vnímají je tisíckrát reálnější než sračky, které se jim celý jejich život, minutu za minutou, honí hlavou a které považují za to opravdu důležité, kterými se řídí.

Přikládají větší význam interpretaci událostí než událostem samotným.

Ukažme si jak to funguje na případu strachu. Odpověz si pro sebe: Kolikrát ses dneska bál? Kolikrát jsi měl nepříjemný pocit, kolikrát ses necítil dobře?

A teď se podívej: V jakém poměru za to mohly reálné podněty a jakou část tvořily věci, které sis myslel, ale ve skutečnosti se nikdy neudály nebo si pouze myslíš, že se udály? A i v případě, že se později udály, pomohl něčemu tvůj strach?

Strach je bezvadná věc, tedy v případě, že se na tebe řítí auto, pokud na tebe někdo s kudlou v ruce vyběhne v temném lese nebo když máš za prdelí tygra. Je to zdravý, přirozený reflex.

Tělo dostane dávku chemikálií a nakopne se pud sebezáchovy, který se pokusí udělat vše pro to, abys vyvázl se zdravou kůží.

Tím tělo trpí, ovšem v porovnání s tím, co by se mohlo stát, kdyby do bojového módu nepřešlo, je to zanedbatelné poškození. Je to úžasná, dokonalá funkce.

Problém je, že tvoje tělo neumí odlišit, které věci se reálně dějí a které se dějí jen ve tvé hlavě. Tělo nezná nic než přítomnost. Tělo je naprosto nevinné.

Jenže ty neřešíš téměř nic jiného než co bylo, co bude nebo co asi nejspíš možná je, a nebohé tělo vypouští stejné chemikálie, jako by se to skutečně dělo. Ty jsi to nejhorší, co kdy tvoje tělo potkalo. Zabíjíš ho, ničíš ho po malých dávkách, tisíckrát za den a úplně zbytečně. To je psychologický strach.

Co se reálně děje nejsou problémy, ale situace k vyřešení, které se vyřeší, ať tak či onak, na to můžeš vzít jed.

Problémy jsou interpretace situací ve tvé hlavě. Ať u mají reálný základ, nebo jsou to prosté fabulace tvojí šílené mysli, je to nakonec jedno. Copak nevidíš, že žiješ celý život v lálálandu?

Takže jaká byla odpověď? Kolikrát ses dnes bál? A odpověz si sám pro sebe, kolikrát k tomu byl REÁLNÝ důvod? Kolikrát ti dnes šlo o život? Když píšu "tobě", myslím teď tvému tělu, né tvému egu.

Ohrozilo tě vůbec za poslední roky něco jiného než tvé vlastní myšlenky? Je možné že ano. Jednou, dvakrát, pětkrát? Může se stát. A kolikrát ses kvůli věcem, co se ve skutečnosti nestaly, cítil nepříjemně? Sto padesát tisíckrát za týden? Copak tě to ještě stále neunavuje? Člověku proběhne hlavou něco kolem 70 000 myšlenek za den, z nichž je minimálně 85% negativních. Hodně zábavy přeji :)

Bolesti zakořeněné v daleké minulosti, obavy z blízké budoucnosti, snaha setrvávat v přítomném okamžiku, vliv karmy z minulých životů, intervence astrálních bytostí a ostatní zbytečnosti s nulovou hodnotou... nezní ti to povědomě?

Trávíš život snahou dostat se z něčeho, co neexistuje, co asi existuje nebo by možná existovat mohlo. Není to trochu otrava? Pro tebe asi ne, když tě to stále baví, ale můžeš se spolehnout, že tvoje tělo už toho má plné zuby. A žádné "ty", které údajně všechny ty problémy má, uvnitř tvého těla stejně není.

Je to tak dokonale jednoduché.

Sedíš teď pravděpodobně v teplé místnosti, nejspíš jsi dnes jedl, máš přístup k elektřině/mobilnímu internetu a máš čas na čtení. Pokud si opravdu myslíš, že máš právě teď nějaký problém, zamysli se znovu.

Není nejlepší a nejrychlejší cestou, jak se z něčeho dostat, uvědomění, že v tom vlastně nejsi?

Nehledě na to, že v tom nikdy být nemůžeš, protože nikdo takový jako "já", kdo by v tom mohl být, vlastně ani neexistuje?

Jsi naprosto šílený/á, nevidíš?

Autor: Sy_

Zdroj: http://konechledani.blog.cz/1302/co-se-deje-a-co-se-nedeje

Vystavil: Patrik