No vážně - co člověk opravdu nejvíc potřebuje k životu? Lásku a čas rodičů, základy slušného chování a morálky, lásku k přírodě, vztah k duchovnu a půdě, která je dědictvím otců a nebýt půdy, která nám dává chléb a všechny ostatní potraviny, mohli bychom se jít se všemi těmi počítači, LCD televizory a ostatními moderními hračkami zahrabat. Naučit se psát, číst a základy počítání je otázkou jednoho, dvou let, hodí se nám nějaký cizí jazyk, přírodověda, ale všechno ostatní považuju za balast a ztracený čas. Když si vezmu, že jsem nějakých 1200 hodin strávil třeba matematikou, učil se odmocniny třetího řádu, derivace a další hovadiny, které mi nikdy k ničemu nebyly a nebudou, je mi z toho na nic. Je to nějakých 50 dní (24-hodinových), další dva měsíce spolknul tendenčně pojatý dějepis, zeměpis, tehdy ještě občanská nauka a další pavědy.
Školy jsou jedním z hlavních nástrojů vládců tohoto světa, kteří jejich prostřednictvím programují žáky k obrazu svému a potřebám svého hnusně konzumního světa, který vás nutí utrácet, čumět na televizi, nechat se oblbovat všudypřítomnou reklamou, volat mobilem, žít na dluh a stát se tak novodobými otroky bank. Najdou se výjimky mezi učiteli, kteří vám něco do života dají, kteří vás nechají svobodně myslet a tvořit, ale kolik jich je? Nehledě na to, že nám škola sebere nejlepší roky našeho života - naše dětství, jejím hlavním smyslem je programování mozků. A když se tak dívám kolem sebe, je to programování úspěšné. Naštěstí se stále víc objevují "chyby v softwaru" a lidé začínají myslet a hledat pravdu, kterou jim ve škole úspěšně tajili.
Ano, souhlasím s Robertem Fulghumem - všechno, co OPRAVDU potřebujeme znát, jsme se naučili v mateřské školce, zbytek byla většinou více či méně úspěšná manipulace s naším časem a myšlením.
Autor: Petr Hynek
S tímto článkem se musím bohužel ztotožnit. Porovnání toho kolik vás toho nutí ve škole se naučit a co pak v životě budete skutečně potřebovat je otřesné. Mě osobně škola dala do života jen nechuť k učení, odpor k předmětům, které by mě možná i jinak bavili, kdyby nebyli povinné,navíc jsem poznal nespravedlnost, bezohlednost, autoritářství a s tím spojený i pocit méněcennosti.
OdpovědětVymazatA tím, že si rád pospím, tak převážně v zimních měsících bloumání se zarudlýma očima cestou do školy ještě za tmy...no bohužel převažují ty špatné vzpomínky. Doporučuji shlédnout 4 dohody od Jaroslava Duška, celé vystoupení je v audio formě nahráno na youtube a s tímto tématem úzce souvisí.
Ešte na základke do 5.ročníka to šlo. Ale keď začali vzorce, ja nie a nie sa riadiť tými vzorcami :-DD
OdpovědětVymazatTakže čo som chcela išlo samo - dejiny, čeština, výtvarka, telesná výchova :-) , jj a správanie moje bolo bezchybné.
Aj pán farár z náboženstva ma miloval za moju múdrosť a tichosť. - Potom prišlo čosi a začala som rebelovať.
Naučila som sa vyhýbať matrixkovi, a nesťažujem si.
A že som žila s manželom učiteľom cez 30 rokov ?
Len to posílilo moju nechuť ku školám. Iné kafe, je škola života - tu milujem.
.. v zemích, kde není školství to jde do kytek myslím rychleji, vzdělaný člověk si má možnost vybrat, nevzdělaný nikoli!!!! Jen se mu musí napovědět a proto šiřte mír a lásku, ono se to poddá :)
OdpovědětVymazatJako učitel musím do určité míry souhlasit. Vzdělání dává svobodu, ale současný způsob vzdělávání je velmi neefektivní. V životě často uspějí lidé, kteří ve škole neuspěli. Školy nutí žáky učit se věci, které jim nejdou a nezajímají je. Nezbývá pak čas rozvíjet talenty. Jak se tomu bránit? Svůj mozek programovat sami směrem k našim cílům. www.petrjalovy.cz
OdpovědětVymazatKdyž pominu záměrné otupování našich mozků a cílené upravování informací (dějepis, ...), tak je zde jeden zásadní problém: Děti na základní škole jsou opravdu malé děti - dělají, co chtějí. Nelze jim vymezit hodinu výtvarky, protože ony si chtějí malovat zrovna v matematice. A tak je to správně. Měli bychom naslouchat jejich tužbám, nebo je více méně zničíme.
VymazatOdrostlejší děti/mladí lidé na střední a na výšce už mají dost rozumu na to, aby se opravdu dokázaly naučit, co chtějí. Samy od sebe se zajímají o věci, které se jim líbí a které je přitahují. Dokáží se vrhnout do problematiky po hlavě a nastudovat ji lépe, než kdejaký učitel. Takové dítě (nebo spíše dospívající) s radostí a elánem sedí nad informacemi a učí se klidně do tří v noci, přestože ráno vstává do školy. Stačí, když jej to zajímá. Ale takovémuto rozmachu brání předměty, úkoly, práce, které je nebaví. Nechtějí dělat, co je nebaví, chtějí se ponořit do toho, co je baví. Jakmile zjistí, že k dalšímu rozmachu potřebují i znalosti z jiné oblasti, tak si je dostudují, ale nebudou je studovat průběžně s tím, že "by se jim to mohlo někdy hodit". Chtějí vidět smysl toho, co se učí.
Nejhorší období mého života bylo ve škole. Byl to nesmírně ubíjející čas a to jsem byla premiantem.
OdpovědětVymazat