Psychologie snu III.

„Budoucí rozvoj lidského druhu nesměřuje ven do vesmíru, ale dovnitř, do skrytých hloubek vědomí.“ 

(Peter Russell, teoretický matematik a experimentální psycholog)*

Tento obrat ovšem může přinést i nalezení vesmíru v nás samých. Krize, jíž jsme za poslední léta svědky a která přirozeně ústí v obrat, pramení de facto z absence spirituality (živého vztahu k naší nehmotné podstatě) v lidské civilizaci. Za poslední léta jsme svědky duchovní krize. Intuitivně cítíme, co jsme ztratili a chceme to zpět - jak jste si mnozí určitě všimli, tato krize je tím pádem provázena boomem různých pochybných spiritualit a falešných proroků, protože lidstvo bylo v minulosti oslabeno přerušením onoho kontaktu s tím, co jsem v minulém článku nazval „vnitřní guru“. Někteří lidé tudíž i přes gradující probouzení lidstva hůře poznávají, co jim na životní cestě pomůže a co nikoli, přičemž jde nejen o cestu individua, ale jde potažmo o cestu lidstva jako takového. Slovy české badatelky Kamily Němečkové: „Širokému proudu prudce se rozvíjejících a nově nastupujících „lidových“ a alternativních spiritualit je nutné poskytnout oporu v odborném a komplexním studiu spirituality. A nepopiratelně důležitou úlohou budoucí vědy se dnes jeví pokusit se rozkrýt hlubiny lidského vědomí a poskytnout lidstvu informace o dosud nevyužívaném potenciálu, kterým náš vlastní druh oplývá.“. Doménou takových vědců již nesmí ovšem být tradiční zkostnatělý skepticismus, ale otevřenost a pokora vůči oněm skrytým hloubkám vědomí.

V souvislosti se skrytými hloubkami vědomí jsme si v minulých dílech seriálu ukázali, proč je (právě teď) důležité naučit se pracovat se svými sny. Opíral jsem se zčásti o českou psychologii snu s názvem Tajemství dvou partnerů od Jany Heffernanové. Tentokrát bychom se měli v návaznosti na to ještě více podívat na samotnou praxi. Nejprve však přece jen určitý náhled do teorie: jaké druhy snů k nám vlastně přicházejí?

Typy snů

Ernst Aeppli například rozlišil sny běžné, probouzecí, dětské, pubertální, velké, individuační a sny na prahu smrti. Pro nás však není důležité sny nějak zvláště škatulkovat, ale porozumět, co říkají právě nám. Když si však o některých typech snů uvědomíme určitá fakta, budeme onomu porozumění o krůček blíže.

O běžných snech sám Aeppli napsal: „Tyto drobné sny zrcadlí situace včerejška, dneška a příštího rána, a doplňují je tím, co v nich chybí.“ Sen běžný bývá často jediný známý typ snu pro ty, kteří jsou vůči snům lhostejní. Takový sen používá k obrazům nejdostupnější materiál z každodenního života; jde o substance vědomí dobře známé či čerstvě viděné, a možná proto je nevědomí těchto lidí použije, aby dosáhlo vyšší pravděpodobnosti porozumění či alespoň zamyšlení ze strany jejich vědomí. Narážíme zde však v dnešní době na častý jev, kdy lidé tvrdí, že se jim zdá jen o tom, co viděli večer v televizi apod., čímž v jejich očích sen pochopitelně ztrácí význam (navíc pozor na onen nebezpečný doslovný výklad snu). Pravda bývá taková, že jejich psýcha si z televizních obrazů vybírá ten obraz, který se v přeneseném významu nejvíce týká jejich vědomí. Jak píše Heffernanová: „Fakt, že jsem včera v televizi viděla povodeň, ještě nevysvětluje, proč se mi zdálo, že se topím v rozbouřených vodách. Viděla jsem totiž také, jak zasedala vláda, jak se vykolejil vlak a jak na sebe lidi stříleli. O tom se mi ale nezdálo. Moje duše si vybrala povodeň, protože se v ní poznala, nejvíc to na ni zapůsobilo. I ona – totiž já se cítím, jako kdybych se topila v záplavě práce, citů, zmatku nebo podobně.“ To, že z toho všeho v bdělém stavu viděného si režisér snů, tedy nevědomí, vybere jen něco, má tak hluboký význam – materiálem totiž sen nikdy neplýtvá. Proto také kvalita a kvantita snů graduje s naší schopností a především ochotou jim naslouchat, i když existují ovšem i případy, kdy je gradace způsobená ignorováním snů a nebo vážnou situací ega, na kterou Vyšší Já takto vehementně skrze gradaci snů upozorňuje.

Často jsou předmětem běžných snů záležitosti, které na nás pouze emočně zapůsobily, čímž dochází během spánku k jejich energetickému zpracování, popř. je nevědomí použije ke snovému vyobrazení toho, co je nám třeba ještě na základě tohoto obrazu sdělit – naše psýcha totiž spoléhá na to, že snáze pochopíme právě to, co na nás v bdělém stavu emočně zapůsobilo. Sen obecně často rád užívá prostředku, který Aeppli nazval zesilovač – emoce jsou často klíčem k porozumění a tak otřesy sen vytváří sám, jsou-li třeba. Sen totiž činí některé aspekty toho, co nám v souvislosti s naší situací předvádí, „hlasitějšími“: „Cítíme se zraněni. Sen z toho svým obrazným jazykem a tím, že to zevnitř zveličí, udělá nebezpečnou ránu; silně krvácíme a máme pocit ohrožení.“ Na jiném místě u Aeppliho čteme: „Odpoutat se od matky je nezbytný krok (…). Ve snu pak vidíme svou matku, jak se zmenšuje, ba umírá. Její význam v našem životě klesá, nebo matka mizí na nějaký čas z našeho psychického zorného úhlu.“ Nebo dále: „Jak nádherně rozkvete ve snu tomu, kdo právě prožil šťastnou chvilku, hned celá jarní louka!“ Na těchto příkladech je zřetelné, že šlo o symbolické obrazy. Někdy ovšem běžné sny působí velmi všedně a symbol tak není dostatečně čitelný; tyto sny pak lidem připadají hodné okamžitého zapomnění (například nás ve snu na vodítku tahá náš pes, což přece dělá i běžně). Carl Jung v této souvislosti ještě podotýká: „Jde-li o nevýznamné změny stanoviska, nepoužívá sen žádné zjevné mytologické řeči. Místo draka tu je automobil, místo dračího břicha nevlídně vyhlížející sklepní místnost (…).“

Určitým opakem běžných snů jsou sny velké/úžasné/archetypické – jakkoli jsou nazývány, jsou jimi myšleny právě ony sny, které užívají pradávného působivého jazyka připomínající mýty a pohádky. Přinášejí nám vždy velké poselství a někdy i vyobrazení delšího úseku naší potenciální budoucnosti, která bývá na základě našeho chování v nevědomí připravena na delší dobu dopředu (shoda s učením o karmě). Tyto sny vycházejí tedy z mnohem hlubších úrovní naší psýchy než sny běžné – promítají nám psychické obsahy od vědomí velmi vzdálené. Heffernanová o velkých snech píše: „Setkáváme se v nich s mocnými bytostmi, anděly, dávnými božstvy, mluvícími zvířaty, kouzelníky, zázračnými dětmi.“ Není divu, že většinou máme nutkání takové sny někomu vyprávět, čímž je vlastně znovu prociťujeme. Pokud je velký sen určen k dešifraci, můžeme ho někdy luštit i celý život. Málokdy již se v literatuře uvádí, že nevědomí dokáže kombinovat prvky snu běžného s prvky snu velkého (např. had v našem domě), takže lpět na striktním dělení je spíše někdy na škodu, byť je určitě dobré ho znát.

Také je užitečné rozeznat vize, což jsou podle Heffernanové „sny bez děje nebo s krátkým dějem, jehož se neúčastníme, jen se nám předvádí, např. vize svítícího předmětu, vodopádu, duhové brány s očima a podobně. Jsou spíše vhodné k meditaci nebo pro jinou mimo-vědomou metodu. Nevysvětlujeme si je, prostě je jen přijímáme. Jejich smysl nás prostoupí, a není třeba slov.“ Můžeme mít také zkušenost s lucidními sny, což jsou ty sny, ve kterých si uvědomíme, že se nám to vlastně vše jen zdá a pak se buď probudíme a nebo můžeme sen modifikovat podle libosti, před čímž však autoři shodně varují: pokud vědomí pronikne do probíhajícího snu a začne jednat egoisticky, nejen, že se nedozví nic nového, ale posiluje se tím i právě domnělá nadvláda ega. Spíše se doporučuje například využít u opakujících se snů možnosti volby, například se obrátit a postavit „nepříteli“ čelem (viz Stín v minulé díle) – mnohdy s námi začne mluvit a nebo odejde, jakmile zjistí, že už se ho nebojíme. 

Všichni určitě známe tzv. hypnagogické stavy, kdy se během usínání mozek „přepíná“ z jednoho režimu do druhého. Jak píše dále Heffernanová: „Tato fáze je doprovázena různými jevy, jako např. svalovými záškuby, které, jsou-li silnější, se mohou spojovat s představou pádu, někdy i pádu do hloubky.“ V této fázi můžeme spatřit spíše krátké snové obrazy, které se mísí se smyslovým vnímáním a doznívajícím šepotem naší vědomé mysli. Někdy nás zážitky z této mezifáze mohou vyděsit, například když vidíme naší ložnicí procházet duchy, nebo slyšíme podivné hlasy. Na tomto místě bych dodal, že změnou frekvence mozku se přemisťujeme mezi dimenzemi, takže se pak mohou vlastně v mezifázi prolínat (podobně jako se mohou rušit dvě rádiové stanice).

Minule jsem se již zmiňoval o podstatě „zlých snů“ a o některých dalších typech se zmíníme příště. Nyní máme však základní přehled a teoreticky nás tedy nemůže nic překvapit, budeme-li chtít náš sen nejprve někam zařadit.

Snový zápisník

Jakmile se rozhodneme sledovat své sny, stávají se automaticky zřetelnějšími a zapamatovatelnějšími. Mohou nám pak někdy zůstat ve vědomé paměti i několik dní, ale na to přece nelze spoléhat. Je dobré je tedy co nejdříve zapsat do snového zápisníku, který si vedeme, nebo si jej heslovitým způsobem zaznamenat alespoň do mobilního telefonu při ranní cestě do práce. Snový zápis bychom měli nějak nazvat, např. „výlet na hrad“. Naše samotné zápisky bychom rozhodně pod nadvládou osobního vědomí neměli cenzurovat; neměli bychom vynechat ani jeden detail, který se uchoval v naší paměti, byť se nám zdá právě očima střízlivého ega sebeabsurdnější – sen neobsahuje nikdy nic nadbytečného, vše v něm má svůj význam a pokud ho vědomí nepochopí, nevědomí začne pouze hledat jinou formu sdělení (dokud to, co sen představuje, v našem životě přetrvává). Při zpětném pročítání našich snů každopádně postupně poznáme, které téma se v nich stále opakuje a které je naopak reakcí na aktuální situaci a zároveň radou co se týče jejího řešení.

Heffernanová mimo jiné doporučuje, abychom si při vedení snového deníku dělali ilustrace, a to ze dvou důvodů: jednak se v zápisníku zpětně lépe orientujeme a jednak dáme při jednoduchém ilustrování průchod naší pravé mozkové hemisféře (a srdeční čakře) a obsah snu tak leckdy znovu prociťujeme, čímž částečně zpracováváme to, o čem nám vlastně vyprávěl. Je to podobné jako s akupunkturními body na těle, které odkazují na jednotlivé orgány: masáží nějakého bodu lze za určitých podmínek léčit daný orgán a prociťováním snového obrazu lze již srovnávat psychickou oblast, na kterou odkazuje. Některé sny stačí jen procítit a nemusíme je dešifrovat, některé však nestačí jen procítit – jsou určené k dešifrování.

K  postupu při vlastním výkladu

Během samotného zapisování se stává, že se nám spontánně vynořují „zapomenuté“ další střípky ze snu, vznikají asociace a dokonce nás napadne třeba i spojitost s jiným snem – nic z uvedeného rozhodně nebývá náhoda! Musíme se jazyku snů postupně učit podobně jako se učíme cizímu jazyku. Prvky snu se musíme odnaučit chápat doslovně a naučit se je chápat symbolicky. Jako pomůcka v praxi při hledání významů symbolu se pochopitelně nedoporučuje žádný snář, ale pokud chceme, můžeme nahlédnout spíše do obecného slovníku symbolů. I v takovém případě nám však obecná definice čehokoli neřekne, co to znamená právě pro nás a v kontextu našeho snu. Heffernanová uvádí dále hezký příklad, na kterém bych chtěl problém demonstrovat: Jedna žena měla sen, ve kterém měla na nohou modré holínky. Kdyby hledala nějaké významy bot a modré barvy, moc by se toho nedozvěděla, navíc podle přežitých přístupů ke snů jsou boty prostě jen sexuálním symbolem a modrá je barvou duchovna. Někdy to tak samozřejmě opravdu může být, ale co by z toho asi tak vyplynulo v tomto případě? V podstatě by vyšlo něco velmi šíleného, jak naznačuje autorka. Sen se rozhodně tedy nedá vykládat bez ohledu na toho, komu se zdál. Této ženě konkrétně došlo, že modré holínky ji vždycky vnutila maminka, když spolu byli na chalupě – žena si tak vůči ní připadala podřízená a díky snu si uvědomila, že vlastně ona sama v dané situaci začíná nasazovat stejný nadřazený postoj vůči svým dětem, tedy „dělej, jak já říkám, a neodmlouvej.“ Sen tady jednoduchým způsobem přinesl velmi cennou informaci – mnohé si bez něj neuvědomíme. Musíme připustit, že nevědomí nevychází pouze z nějakých hlubin kolektivní psyché, ale že užívá také věcí, které mají pro osobní vědomí specifický význam. Pro snazší práci by se někdy hodilo spíše tedy průběžně vytvářet vlastní slovník symbolů.

Stačí si však pokládat otázky. Obecně si při výkladu pokládáme v souvislosti s prvky snu zdánlivě zbytečné otázky a odpovídáme si na ně jako bychom odpovídali ne dítěti, ale přímo mimozemšťanovi, který neví zhola nic. V případě snových postav se ptáme: Jak se chová? Jaké vlastnosti pro mě představuje? Základní otázka u symbolů je: Co to je? Pak přicházíme teprve na možné přenesené významy. Musíme si tedy zkrátka u každého symbolického prvku poctivě odříkat, že například klíč my lidé sice používáme již po staletí k odemykání dveří, ale že ten klíč v tom našem konkrétním snu nám vlastně připomíná klíč, který jsme používali v dětství k odemykání naší pokladničky – druhá informace je tady pochopitelně podstatnější, ale musíme brát v potaz obě. Lze tedy postupovat stylem: nejprve obecný význam, pak osobní význam.

Náročnější se může zdát dešifrace snu běžného, který obsahuje prvky snu velkého, nebo alespoň nějaký větší symbol jako je archetyp zvířete. Někdo se tak ve snu může například nacházet v pracovním prostředí, které reálně existuje v jeho životě a o kterém ví, co pro něj znamená, ale ve snu tam přijde s ochočeným vlkem, který s ním jde volně, aniž by měl vodítko. Tady si musíme uvědomit obecná fakta – vlk je odpradávna těžko ochočitelné zvíře: ochočili jsme si tedy vlka v sobě a neváháme s ním například vyjít mezi kolegy v práci jako nový člověk. Někdy může být takový „záhadný prvek“ ve snu šikovně zastřený archetypický symbol a tehdy existuje riziko, že zůstane bez povšimnutí, proto je důležité při zápisu nic nevynechávat.

Při analýze snů se nám bude pravděpodobně potvrzovat, že jejich záměr je v podstatě orientační – na základě snu se máme v něčem zorientovat, a proto je tak důležité ho rozložit nejprve na jednotlivé prvky a pak se ho snažit pochopit jako celek, přičemž nutno poznamenat, že sen je režírován natolik rafinovaně, že leckdy dokáže mluvit i o více oblastech našeho života zároveň. Heffernanová tak dále radí pokládat si otázky typu: Jaké je téma snu? Je tam konflikt? Jak se jsme se cítili a jaká byla citově nejvypjatější místa? Je tam naznačeno řešení situace?

Příklad zápisu a výkladu

Na ukázku si uveďme ukázku zápisu snu a následně výkladového dialogu. Můžeme pak usoudit sami, jestli bychom byli schopni takový dialog vést sami se sebou a nebo zda bychom si chtěli pomáhat navzájem v luštění poselství snů s někým blízkým. Přebírám příklad z již zmiňované knihy Tajemství dvou partnerů od Jany Heffernanové, sen se jmenuje „Hledám svůj výzkumák“:

„Pracuji někde v kanceláři, ve veliké budově, asi ve výzkumném ústavu. Je tam se mnou Monika a Helena. Uklízíme si pracovní místa, asi se blíží konec pracovní doby. Nabízím se, že vynesu odpadky, jsou to snad papíry, ale hlavně kokosový ořech, nebo možná jich bylo v koši víc. Nechám si v kanceláři oblečení a tašku se svými věcmi a vycházím na chodbu ke schodům. Je tam spousta lidí, všichni také opouštějí budovu, proud lidé mne strhne, jsem unášena ven. Ocitnu se před budovou. Vidím, že z otvoru vedle dveří, kterými se valí proudy lidí ven, se valí také odpadky. Vysypu tam svůj odpadkový koš. Pokouším se dostat zpět, ale je mi jasné, že to nepůjde, hustý proud lidí deroucích se ze dveří nemá konce. Ocitám se v autobuse plném lidí, jenž mě veze daleko od své budovy. Nakonec se mi podaří vystoupit. Jsem zděšená, potřebuju se dostat zpátky do své kanceláře, mám tam přece všechny své věci. Vyptávám se lidí, kde je můj výzkumný ústav, ale nikdo neví. Ptám se mužů v černých uniformách, ale marně. Procházím docela hezkým prostředím, kolem jsou zahrádky s květinami, krásné parky s fontánami, světlé, čisté domy. Podél chodníku stánky s různým zbožím. Je to krásné a zajímavé, ale já si toho nevšímám a stále hledám tu svou budovu, kde mám své věci a kamarádky. Bloudím a hledám, ale svou budovu nenalézám.“

Určitě jsme si všimli, že sen je nasycený jak symboly, tak dostatkem informací o pocitech ženy, které se zdál. Její situace v období příchodu tohoto snu byla taková, že ji vlastní reálná práce bavila, ale bylo jí tolik, že neměla čas na nic jiného – to je vlastně samotným tématem jejího snu. Konfliktem snu je to, že chtěla dokončit nějakou práci, ale dav ji v tom bránil, což opět korespondovalo s reálnou situací dotyčné ženy. Citově vypjatá místa jsou zřetelná již ze samotného zápisu i pro nepoučeného člověka. Poctivý výklad je však zrovna u tohoto snu složitější a skýtá mnoho odboček, pro náš účel však postačilo ukázat hlavní rysy výkladu, které se dají odhalit právě ptaním sebe sama. Dialog s vykládající osobou bývá ovšem velmi přínosný, proto na závěr uvádím část výkladového dialogu, kde se řeší zrovna onen „záhadný prvek“, jenž může často uniknout naší pozornosti – jde zde o kokosový ořech, který dotyčná ve snu vyhodila jako odpad:

„Co můžeš říci o kokosovém ořechu obecně? Jak vypadá? Máš ho ráda? – Kokosový ořech je chlupatý. V tom snu byl vlastně chlupatější, než obyčejně bývá. Byl chlupatý skoro jako nějaké zvíře. Byl docela roztomilý, veselý. – A co je to ořech obecně? – Je to vlastně semeno, dobře zaopatřené potravou. Je v něm mléko, a to je velmi výživné. Někde jsem četla, že v krajní nouzi se dá použít jako infúze do žíly. Je to také jako vajíčko, takové velké chlupaté vajíčko. Tím, že je chlupaté, je jakoby víc živé. – A co je semeno, vajíčko obecně? Jakou mají funkci? – Jsou to počátky nového života. – A tys tohle všechno, ten možný počátek nového života, tu roztomilost, tu výživu, tohle všechno vyhodila. Proč? – Protože to nepatřilo do kanceláře.“

Poslední věta dialogu často představuje určité rozuzlení, v tomto případě by se dala podle Heffernanové přeložit jako „Nehodilo se to do mého navyklého způsobu života a mého myšlení.“

Právě tím, že sen symbolickým jazykem věrně zobrazí naší situaci, dostáváme možnost si ji plně uvědomit. Můžeme totiž ve svém životě změnit jen to, co je vědomé. V tomto ohledu je úloha snů nezastupitelná a uvedený příklad je toho důkazem.

* Převzato z přednášky Kamily Němečkové na FF UK, LS 2012.

Předchozí díl Psychologie snu ZDE.

Následující díl ZDE.

Autor: Patrik

Ilustrace: Jitka D.