Patrik: Návrat na (Z)zem

Pravděpodobně se vám bude zdát, že se v tomto textu opakuji. Přesto však věřím, že tomu tak není; že je to opravdu jen zdánlivé. Rád bych se tentokrát totiž z perspektivy půle roku 2013 pozastavil nad tím, že určitá menšina nematerialisticky smýšlejících lidí se většinově po falešném „2012“ poplachu obrací k žité každodenní hmotné realitě. Soudím tak zejména na základě pozorování českého prostředí. Budu se snažit postupovat v souladu s tvrzením Václava Cílka (19.4., Esoterika 2013, Praha): v dnešní době je všeho příliš, a to včetně slov. Pojďme si tedy shrnout současný stav českého kolektivního vědomí stručně a pokud možno jasně.       

V první řadě jako by se u nás pozastavila neutuchající touha po vědění, která má nakonec tisícileté kořeny. To znamená, že pomalu, ale jistě chápeme úlohu poznání, tedy osobního prožitku (a vědění je nakonec dnes asi dostupnější než v kterékoli předchozí etapě moderních dějin). Snad už chápeme, jak je zbytečné někomu něco vysvětlovat, aniž by měl s danou věcí vlastní zkušenost. Každý má v mysli v závislosti na zkušenostním inventáři něco jiného: vysvětlující člověk tam má pojem, tedy konkrétní odraz nějaké zažité reality ve vědomí, zatímco ten druhý si tak nějak něco mylně dosazuje, tudíž se s prvním prostě a jednoduše nedorozumí. Například můžeme dítěti, které ještě nevidělo duhu, vykládat, jak duha vypadá, ale nikdy mu nepředáme vlastní prožitek, onu zkušenost, poznání. Je třeba tedy tolerovat zkušenostní inventář toho druhého. Z toho mimo jiné ještě vyplývá, že vědění může být fajn, ale v porovnání s poznáním je jen jeho pouhým odleskem. Mnohdy samozřejmě potřebujeme obojí (bez jangu není jin, bez noci není dne atp).

Vědění a poznání se vztahuje nejen na fyzický svět, ale pochopitelně i na zákony světa psychického, který je mnohdy prvotní a můžeme ho snadno nazvat i světem duchovním, byť se dnes s tímto označením operuje velmi neopatrně. Opozici vědění–poznání můžeme také aplikovat následujícím způsobem: Pokud mě bude nějaký falešný prorok přesvědčovat o novém datu Apokalypsy („odhalení“), bude to jeho vědění, které se může stát v budoucnu jeho osobním prožitkem – a nebo to samé vědění vychází naopak z jeho minulé osobní zkušenosti.   

Připadá mi tedy zbytečné a zavádějící nadále vymýšlet či potvrzovat různé teorie (některé vyvolávají u čtenářů nakonec více strachu než otevření a důvěry v jakýsi kosmický řád). Zdá se, že už nás to ani nebaví; že se od začátku nového roku konečně zaměřujeme na reformu praktického hmotného života. To bude možné jen přehodnocováním osobních konkrétních životů, nikoli hromadným křikem na náměstí. Konstelace nám přejí, to už netřeba pitvat, ale samo se to také nic neudělá – známý esoterický trik: „má to tak být“ je vlastní buddhismu, jenž na utrpení říká: „je to karma“, křesťanství přidalo „měj ale soucit“, přičemž zdravé je opět až spojení obou pólů.  

Mimochodem se najednou více lidí přiklání k tezi, že transformace (společnosti, individuálních duší, Země) se aktivním přičiněním lidských vědomí děje zhruba od začátku 21. století (podle někoho už od 70. let) a završení procesu vychází zhruba na rok 2032. Teorie 2012 totiž mnohým nevyšla. Změny byly, často hlavně ty vnitřní, ale ty byly přece i v roce 2011 atp. Vidíme, že pak ztrácí smysl řešit co a jak, vždy je třeba být jen v onom TEĎ – na tom postavil své renesanční učení současný myslitel Eckhart Tolle (byť je mu také leccos vyčítáno). „Sváteční“ konstelace jsou v kosmu každopádně každou chvíli a většinou je nezaregistrujeme, pomineme-li nějaké migrény v dny magnetických bouří, což dáváme díky informacím v médiích do souvislosti často až zpětně.

Mnohé „zaručené“ informace o tom, co nás čeká dál prý mají daní proroci přímo ze Zdroje. Tady je však třeba už začít rozlišovat, co je ze Zdroje a co jen ze „zdroje“. To druhé totiž pramení nikoli z nevědomí kolektivního (Akáša, Bůh – označení existuje mnoho), nýbrž z nevědomí čistě osobního, tedy z onoho zkušenostního inventáře konkrétního jedince (který je však také „božský“, to zde nevyvracím, jde však spíše o jakýsi dočasný filtr). Narážím tím i na to, že informace „z jiných dimenzí“ podobně jako sny nebudou pravděpodobně doslovné, ale metaforické. Tím narážíme na zádrhel dnešních informačních zdrojů – levé hemisféry chtějí ještě vše chápat doslovně, a to i spirituální zážitky vlastní hemisférám pravým. Tím pádem netvrdím, že se u nás vše zázračně ze dne na den vyřešilo, jen zaznamenávám určitý počínající obrat a posun – návrat na zem, a v případě různých chanellingů vlastně i návrat na Zem.

Na Esoterice 2013 mluvil velmi svěžím způsobem v tomto směru nejen Václav Cílek (ten zaznamenává mimo jiné zrychlování času a nečiní mu problémy říct, že si s tím neví rady), ale i pár dalších vyrovnanějších lidí. Samozřejmě se tam dalo narazit i na tradiční kartářky, šarlatány atp. (esoterika je byznys), ale to je daň za případný užitek. Je třeba se učit selektovat. Slehla se však konečně zem po falešných prorocích, po prognózách, receptech, jak žít „JEDINÝM správným způsobem“ duchovně atd. Místo toho se tam objevovala praktická témata (alternativní medicína, nové technologie, praktická psychologie atd.) a většinou i praktičtější lidé. Působilo to na mě po loňské smršti teorií a předpovědí natolik pozitivně, že jsem musel sepsat tento text: tím, že si uvědomujeme jednotlivé póly, dostáváme se pomalu na cestu jejich vnitřního propojení, které se teprve druhotně může manifestovat ve vnějším světě. Stále však pozor na fanatický dualismus a sklon vše chápat doslovně (o tom ale třeba až někdy příště)... 

Autor: Patrik