neděle 29. dubna 2012

Neuronové sítě Vesmíru


Někteří současní vědci, kteří používají hlavy otevřené, ne věda jako instituce, začínají  přicházet na to, že nám známá hmota tvoří méně než 5%  z celého vesmíru. Z 25% a více se vesmír skládá z toho neviditelného aspektu – říkejme tomu „temná“ hmota.  Astronomové objevili rozsáhlou síť z vláken, jež se skládá z temné hmoty. Pomocí satelitní observatoře NASA X-ray nalezli tyto vlákna miliony let daleko v prostoru a prochází i naší galaxií. Tato neviditelná vlákna temné hmoty byla zjištěna díky jejich tendenci hromadit a kondenzovat v nich přitažlivost, tedy gravitaci, v níž je pak možno pozorovat i elektromagnetické záření, které jak už víme, úzce souvisí s gravitací a díky tomu tuto strukturu vědci mohli změřit.


síť vesmíru
Z toho dnes již s jistotou můžeme usuzovat na to, že galaxie ve vesmíru nejsou izolované, ale vzájemně propojeny informačními vlákny. Na Evropské jižní observatoři ESO, kde jsou hlavy otevřené, potvrdili při počítačových simulacích i ranného vesmíru, že tyto mají jednu společnou odpověď: první rozsáhlé struktury, které se tvořili v „mladém“ vesmíru jsou propojeny navzájem těmito vlákny a vypadají jako nervová - neuronová vlákna mozku člověka.

Abych vám to ulehčil, tak začneme u neuronové sítě v lidském mozku.
Lidský mozek má asi kolem 100 miliard neuronů. Neurony jsou podobné jako u jiných buněk v lidském těle, jen je tam zásadní rozdíl, neurony mozkové mají  specializované rozšíření o axony a dendrity, které jsou právě určeny k získávání a šíření nějakých informací. Raději to zde celé nebudu rozebírat, abych vám nepletl hlavu zbytečnými detaily. Donald Hebb vysvětluje paměť jako proces obnovování stejného vzorce neuronů, které byly aktivovány v době první zkušenosti, ale i tento náhled je myslím dost zastaralý.
Nyní přejděme k objevené neuronové síti v kosmickém plazmatu.
Podle teorie plazmatu temné hmoty ve vesmíru jsou vlákna výsledkem dynamiky plazmatu. To znamená, že proudy nabitých částic temné hmoty tvoří tato vlákna, podobná jak neuronová síť v mozku. Lidský mozek obsahuje hlavně  chemické synapse s několika elektrickými.  Signalizace na elektrických dráhách jsou mnohem rychlejší než chemické. Ty jsou potřeba jako nejrychlejší odpověď při např.obranných reflexech a tedy můžeme předpokládat, že neuronové sítě v temné plazmě vesmíru pracují rovněž na elektrických impulsech.

neuronová síť mozku
Kolektivní vědomí Země.

Kolektivní vědomí lidských bytostí vyplývá z interakce lidských myslí zde na Zemi a je zvětšováno – obohacováno  všemi lidskými bytostmi. Tato vlákna, rovněž neuronové sítě Země, byla rovněž identifikována , nám nejvíce známá jejich uzly, jako posvátná místa a nebo portály v obecné metafyzické literatuře. Stejně jako v kosmickém mozku, zemský mozek (kolektivní vědomí) poskytuje vhodnou infrastrukturu pro rychlé  kódování  vzpomínek. Tmavá plazma, na rozdíl od běžné plazmy, jež musí být stále krmena , aby se udržela, tato má dlouhou životnost a to i při pokojové teplotě a jeji ionizační energie je mnohem nižší. Je potvrzeno, že asi dvě hodiny před nárazem letadel do dvojčat, kolektivní vědomí zaznamenalo velké výchylky v projektu RNGs, jež zaznamenává po celém světě hlavní zpravodajské události. To vyjadřuje důkaz předtuchy, což naznačuje, že lidský mozek se dotýká většího mozku, který zpracovává čas jiným způsobem, tedy existují velmi silná neviditelná propojení mezi lidskými mozky, kolektivním vědomím a řeknu to naplno – Vesmírem,  i když jsou mezi sebou  zdánlivě pro současníky odděleny. 

Tajemství modlitby.
Ať se Vám to líbí nebo ne, vyslyšení modlitby pracuje na jiném principu, ne na nějakém Bohu – i když i toto je uměle vybudovaný neuronový bod sítě Kolektivního vědomí. Když se člověk modlí, jsou jeho signály z mozku vysílány do různých částí Kolektivního vědomí, podle toho, čeho se týká. Je-li současně zaměřena např. na nám známé „božstvo“ které bylo vytvořeno pomocí lidských mozků v průběhu věků, byl i vytvořen v Kolektivním vědomí neuronový uzel, odpovídající zmiňovanému Bohu, bude tento aktivován, navíc i osobami se stejným zaměřením přání na stejný cíl a Kolektivní vědomí navenek bude energeticky posilovat záměr – tedy splnění přání v čase, jenže podřízen i vesmírné neuronové síti, jako nadřízené a tím i podmíněno splnění, nebo nesplnění  přání. Rovněž musím upozornit i na další důkaz, tohoto napojení a to, že někdo má např.  poškozen mozek a podle vědců by neměl ani přemýšlet, jenže někdy se tento poškozený mozek napojí na Kolektivní vědomí, jež toto používá k vyrovnání deficitu vlastního mozku. Jenže o tom věda raději ani nepíše.

Můžeme tedy ze všech uvedených poznatků soudit na vzájemné propojení, komunikaci neuronové sítě tmavé hmoty Vesmíru, se všemi sítěmi, představující společnou komunikaci v celém Vesmíru navzájem – propojením všeho, nejsme odděleni,  např. když vám média něco zatajují, stejně pravda - realita je myšlenkově posílána těmi co lžou po této neuronové síti do příslušného střediska, které se aktivuje a zpětně vyšle zesílený signál, který nakonec stejně odhalí pravdu v čase, protože se porušila energetická rovnováha  neuronových uzlů a ty musí být nakonec energeticky vyrovnány. Kdyby nebylo myslících  bytostí (nemyslím jen lidí na Zemi), jež mají vlastnost svými myšlenkami oživovat tyto sítě, nedocházelo by k nerovnováze a celý Vesmír by "usnul" a  nakonec  by si Vesmír musel utvořit něco nového, protože on chce rovněž žít, tvořit a poznávat i skrze myslící, tvořící bytosti.

Převzato z Energie U Pramene

Jsem


Jsem tu vždy ... ani na okamžik nikoho z vás neopouštím ... a přesto o mě tak málo z vás ví ...

Mnozí mě totiž nevidí, ač mají oči ... neslyší, přestože uši mají také obě ... a necítí, přestože si na mě každým okamžikem mohou sáhnout ...

Tak slyšte, ti, co slyšet chcete ... dovolte se mi představit ... zkusím to ... přeji si být viděn, slyšen a cítěn ... ale jméno mé se nedozvíte, protože žádné nemám ... a zároveň mám všechna jména na světě ... lidé mi dávají spoustu jmen, aniž by měli tušení, že mluví právě o mě ...

Jsem odpolední pohoda na zápraží ...


Jsem v rozkvetlých stromech a větru prohánějícím se mezi jejich větvemi ...


Jsem houba vyrůstající z padlého stromu na zahradě ...


Jsem pták, co právě odpočívá před dalším letem ...


Jsem ta nejhlubší deprese a beznaděj, jež je věrným společníkem kdejakého člověka ...


Jsem chaos myšlenek v hlavě šílence ...


Jsem teplo a klid podzimního lesa ...


Jsem naděje, kterou vidí noc v zapadajícím slunci ...


Jsem smrt, přinášející vysvobození ze života ...


Jsem nikdy nekončící cesta ...


Jsem únava z hledání i radost z nalezeného ...


Jsem nezapomenutelnost společných chvílí ...


Jsem rybář chytající ryby pod majákem štěstí ...


Jsem šílenství pramenící z toho nejhlubšího utrpení ...


Jsem ten nejkrásnější sen, ze kterého se tak těžko probouzí ...


Jsem znamení skryté mezi stromy času ...


Jsem napětí před hrou, její hráč i figurka na šachovnici ...


Jsem nadšení ze hry ...


Jsem strom života rostoucí z trosek smrti ...


Jsem první i poslední láska ...


Jsem elektřina dávající život jednadvacátému století ...


Jsem přátelství ...


Jsem nenávist, jež upálila za živa tisíce lidí ...


Jsem vězení, ze kterého se každý chce dostat ...


Jsem radost ze spojení s přírodou ...


Jsem extáze z hlasitě hrající hudby ...


Jsem hospoda nad ránem ...


Jsem těmi, o nichž nikdo nic neví ...


Jsem posvátný okamžik, přicházející jen několikrát za život ...


Jsem setkání, při němž jsou všechna slova zbytečná ...


Většinou ...

Jsem ničím a zároveň vším ...

A někdy ...

Někdy prostě jen jsem.

Máte mě rádi?

Já vás jo.




Převzato od Spiiidyho z  http://spiiiidy.blog.cz