Až na Konec světa: Díl devátý

Den sedmnáctý: Fresno del Camino - Hospital de Órbigo, 24 km
"Dnešní ráno nám ukázalo, že místní léto už pomalu končí. Zima nám teda byla pořádná a i v 7 ráno se nám kouřilo od pusy. Velice brzy se to samozřejmě vybralo, ale překvapilo nás to. 
Později jsme se shodli na tom, že za Santiagem by již stan mohl být dost riskantní. Budeme v Galícii a u pobřeží, tudíž se může stát, že vstaneme do 5°C a vydatného deště. Snad aspoň tady se průvodce v ubytovnách nemýlí. 
Nasadili jsme tempo, abychom se vyhnuli těm největším horkům, ale brzy se ozvala naše "válečná" zranění. Očividně je již zátěž moc dlouhodobá. Sem tam nás někde píchne a poté nějakou chvíli nemůžeme danou končetinu pořádně používat. Při první pauze jsme se rovnou naobědvali, což tady znamená, že jsme dojedli zbytek chleba s marmeládou. Dohodli jsme se také, že musíme snížit dávky ovoce, jelikož je to stále největší položka v našem nákupu. 

by Fáďos

Po necelé hodině jsme (KONEČNĚ) dorazili do ubytovny. Cena byla přijatelná a my už opravdu potřebovali sprchu. Voda sice nebyla nikterak teplá, ale jsme čistí a máme i oprané." 
Puente - Hospital de Órbigo: Toto dvojměstí je význačné především dlouhým kamenným mostem přes řeku Río Órbigo. Ve svatém roce 1434 slíbil šlechtic Suero de Quiňones, že 15 dní před a 15 dní po svátku svatého Jakuba bude bojovat se svými druhy proti každému rytíři, který bude po mostě přecházet. Tímto činem se chtěl vymanit z pout nešťastné lásky. Tuto ojedinělou příležitost k boji vyhledalo 166 rytířů a Suero všechny porazil. 

most mezi Puente a Hospital de Órbigo by Alexiam

"Také se tu konečně objevili známé tváře - jedna Španělska a Martin se Zuzkou x). Dnes máme vítanou večeři - po dlouhé době maso. Už nám chybělo a bílkoviny z luštěnin na 100 způsobů  ubytovnách už nám lezou krkem! Sem tam připojíme taky vajíčka, ale ty se taky rychle zají. Sledujeme taky, že značně ubývá pěších peregrinos. O to víc je zde cyklistů. Vypadá to, že poslení "hlavní tah" jde tak, aby byl v Santiagu nejpozději v sobotu. Což znamená, že jsou 3 dny před náma (minimálně). Mě to ani nijak nevadí, konečně se blížíme té zajímavější části a hlavně Santiagu. Už jen 10 dní. 
Finisterra s Muxií jsou čím dál reálnější, už o tom mluvíme jako o hotové věci. Těším se tam. Taky na ten pocit... Ráno vstaneme a už jen budeme muset ráno dojít na autobus, žádných 30 km, počkáme na letišti, nic víc...
+ Velmi mne pobavili místní angličtináři. Když jsme hledali ubytovnu, na jedné ceduli stálo "afther the church". Ale aspoň se snaží."
Alexiam

Den osmnáctý: Hospital de Órbigo - Santa Catalina de Somoza, 27 km
"Na tuto etapu jsem se osobně docela těšil. Měli jsme projít Astorgu, asi 12tisícové město, a pak už postupně stoupat do podhůří, pryč od lidí - do "lesů". V Astorze jsme chtěli nakoupit vše potřebné na dva dny, protože dál nás čekají dva dny jen samé malé horské dědinky.  
Snad poprvé jsme měli v ubytovně samé ohleduplné nocležníky. Projevilo se to tím, že nikdo nevstával dřív než o půl sedmé. To bylo poprvé a bojím se, že naposledy. Sami jsme měli budík na šest, ale když jsme viděli ten klid, ochotně jsme náš klakson o 40 minut posunuli. Balení bylo pohodové, i jsme si na snídani ohřáli mléko. Krabici od mléka jsme, jako vždy, rozřízli napůl, naplnili mléčkem a dosypali cronflakeama." 

Astorga by Alexiam

"Astorga nás ale vypekla. Už dříve jsme si všimli, že tady nápisem 'supermercado' označují každé smíšené zboží..téměř. A teď nám nafackovalo, že tu mají supermarkety zavřeno v neděli- Provizorně jsme nakoupili v těžce omezeném krámě a budeme doufat, že bude mít otevřené něco v těch vesničkách o třiceti obyvatelích. 
Takové nás totiž čekali po přejití Astorgy. Dnes to byli Murias de Rechivaldo - 95 obyvatel, a Santa Catalina se Somoza - 40 obyvatel. Horší to bude zítra - 4 vesničky pod 50 obyvatel, z toho dvě mají jen jednociferný počet usedlíků. Nic víc."
Astorga: V prvním století našeho letopočtu bylo toto město správním centrem a důležitým dopravním uzlem. Po gótských a arabských nájezdech se město znovu nadechlo v 11. st. Astorga se stala význačnou poutní zastávkou, jelikož se zde scházely francouzská cesta a cesta směřující od Sevilly. Stejně jako dále v horách i zde bylo důležitým řemeslem povoznictví, právě toto město velmi často bývalo cílovým místem karavan od západního pobřeží. Po nástupu železnice se obyvatelé obrátili k výrobě čokolády a z Astorgy vytvořili centrum Španělské výroby této pochutiny. Tuto etapu historie připomíná Museo del Chocolate. 

Astorga by Alexiam

"Když jsme odpočívali a obědvali za Astorgou, prohnala se kolem nás kolona nádherných vozidel jedoucích zde v rámci nějakého srazu veteránů. Já jsem byl v sedmém nebi a to především z Fordu Mustang, Corvety nebo Lancie Stratos. Al. se jen usmívala sem tam jim mávla. Už pro toto se oplatilo sem jet. 
Následně se naše nohy opět rozpohybovaly na západ, tentokrát do kopců. Stačilo pár set metrů a téměř zmizely pole. Vystřídali je louky poseté kameny. Tedy spíše kamenitá pole s občasnými trsy trávy. Z dálky to tak ani nevypadlo, ale při pohledu seshora bylo trávy poskrovnu. Sem tam krajinu prořízl nějaký ostnatý keř, kterých pak postupně přibývalo a přibývalo, až se objevili i nižší stromky. Člověk se sotva otočil a už jsme byli v tisíci metrech nad mořem. (Nutno podotknout, že celá náhorní plošina je asi v 800 m. n. m.) Po překročení tohoto milníku jsme usoudili, že tady se nám bude tak akorát spát a rozbili jsme tábor. 
Zajímavější to bylo s ohněm. Je víc než jasné, že v této oblasti se rozdělávat oheň nesmí, ale...už od mala nás maminky učí, že máme mít každý den teplé jídlo, takže večer děláváme polévku. No a dnes nám do toho foukl větr a už jsme běhali a zašlapávali doutnající trsy trávy. Už jsme mohli být slavní, protože tady by se to zastavilo až tak o dálnice. Řeky tu nejsou nic extra, ty by to  klidu přefouklo." 

stanování poblíž Santa Cataliny by Alexiam

"Zítra snad už vystoupáme dost na to, aby se z klečí upgradeovaly lesy a my mohli jít ve stínu. Máme vyhlédnutou osobitou, ale kapacitně omezenou ubytovnu, tak musíme vyrážet brzo. Ještěže dneska jsme si už něco nadběhli.
Jo a... V Astorze jsme zhřešili a zašli do cukrárny. Každý z nás jeden kousek sladkého. Super. 
Btw.: Astorga byla po dlouhé době čisté a udržované město. Stejně byla z měst zatím nej Pamplona." 
Fáďos