Mým nejoblíbenější předmětem byla biologie, měli jsme ji celkem rozšířenou, přeci jen jsem dělala obor zaměřený na přírodní vědy, ale vždy mě zaráželo, proč se stejné věci jako my učí například na...obchodní akademii, ekonomce, ITčku apod. Vždyť to těm lidem k ničemu v životě nebude. Tak jsem přemýšlela, co by se tak podle mě mělo v biologii vyučovat a našla jsem pár "praktických" informací z rostlinné říše (pro začátek).
 |
| zdroj zde |
Všimli jste si někdy, že v okolí akátových sadů se moc nedaří jiným stromům? Akáty jsou totiž značně mazané rostliny, vypěstovaly si úžasnou evoluční výhodu. Přes kořeny obohacují půdu pod sebou, čímž vytváří nepříznivé podmínky pro ostatní a vytlačují původní dřeviny.
Vrby mají zase velmi krátkou klíčivost semen. To není vůbec od věci, takto aspoň neplýtvají "energií" - podmínky pro vyklíčení buď na daném místě jsou nebo nejsou, s tím se nic nedá dělat.
S evolučními výhodami jsem ještě neskončila. Asi všichni víme, že se rozlišuje rozmnožování pohlavní a nepohlavní. Pohlavní rozmnožování sice zvyšuje rozmanitost druhů, nicméně je energeticky velmi náročné, proto se topoly u nás rozmnožují nepohlavně. Údajně většina stromů v Evropě má stejný genom, tzn. jsou to potomci jednoho a téhož stromu. Avšak najdete místo, kde se i topol jakožto dřevina, která mezi prvními osidluje nehostinné podmínky, rozmnožuje pohlavně - takovým příkladem je požářiště v Yellowstonu. Tam mu taky nezbývá nic jiného.
Je několik druhů orchidejí, které mají květy podobné samičkám svých opylovačů, kterými jsou ptáčci, většinou jsou velmi specializované na jediný druh. A tedy nalákají tohoto ptáčka, ten na ně "nasedne" za účelem páření, květina na něj vysype všechen svůj pyl a pak ptáček pochopí, že to není samička, tak odletí. Ale on se nechá nachytat znovu a tato květina si opět ten pyl přebere a je opylováno.
Další úžasnou adaptací disponují masožravky v jednom z pralesů. Jejich květ vypadá trošku jako toaleta, to odpovídá tomu, že se tento druh živí exkrementy opic. Rozvinuly to natolik, že ty opice speciálně dráždí, aby kálely ještě víc.
Macešky, okrasa většiny zahrádek, jsou kříženci tří druhů. Původní maceška byla krásně žlutá, dnes ji naleznete jedině v Krkonoších. Problémem jsou místní zahrádky, na kterých jsou pěstovány oni kříženci. Pomalu ale jistě se začíná dostávat jejich DNA do DNA té původní a na jejich květech již najdete i nádech modré barvy - tomuto jevu se říká genetická koroze.
Dále je znát vliv člověka v rodu křídlatek. Do Evropy jsme si přivezli dva původně asijské druhy, které se u nás zkřížily a vznikl plně fertilní kříženec, který dnes vytlačuje i své rodiče, se kterými se klidně kříží dále.
Že i rostliny umí být někdy nerozhodné dokazuje například pryšec chvojka. Ten se adaptoval na opylování větrem, ale časem se rozhodl vrátit zpět na opylování hmyzem. K tomu potřebujete lákadlo, ale v přírodě již nevznikne to, co již bylo redukováno, tak se chlubí barevnými listeny. Podobně je na tom jitrocel prostřední lákající barevnými nitkami tyčinek.
Za zmínku stojí také historie vzniku českých názvů řas. Když algologové sestavili souhrnnou publikaci těchto rostlin, nakladatel jim oznámil, že bez českých názvů to nevydají. Tlačil je čas, řas bylo nepřeberné množství a tak si milí vědci jeden večer připili a sepsali většinu do dnešní doby "používaných" jmen (nutno podotknout, že nikdo z nich je nepoužívá, u nás v republice jsou asi tři vědci znající české názvy řas). Podobný vývoj zažil i název houby hávnatky psí, ona to původně byla hovnatka psí, jelikož mykologům připomínala psí exkrement, avšak některým se to nelíbilo, tak ji časem přejmenovali na hávnatku.
Něco takového by se studentů pamatovalo přeci mnohem lépe, než jaký je rozdíl mezi coelomem a schizocoelem. Ale to je problém celého školského systému - ne jen osnov biologie. Tak snad někdy příště x).
Přimlouvám se pro to příště .. dobré čtení.
OdpovědětVymazat