Doporučuji vynikající přednášku Dr. Bahbouha ZDE, v rámci čehož hodlám napsat pár slov...
Jak je možné, že nejlepší schopnost učit se máme v předškolním věku, kdy se z toho ještě navíc dovedeme radovat? V tomto věku máme oproti dospělosti i daleko lepší schopnost prožívat štěstí vůbec. Dr. Bahbouh mě osobně na mnoha místech této přednášky z psychologie utvrdil v přesvědčení, že v prvních letech na Zemi, kdy tu nejsme ještě plně ukotveni, máme trošku rozšířené vnímání (jsme napůl v kontaktu s realitou, ze které jsme sem přišli? - viz transpersonální psychologie a jiné směry) a zároveň jsme plně v přítomnosti (jen si vzpomeňme, jak nám ubíhal jako malým čas, nehledě na to, že plánování něčeho jako budoucnost jsme si museli postupně osvojit). Mnohé věci tedy vůbec v závěru děláme jako děti lépe než dospělí (myšleno hlavně na psychické úrovni), a to do doby aktivace a postupného zesilování onoho breptání naší mysli (jež je úzce spjata s egem). Podle mě zhruba ve stejné době začíná rovněž žít svým životem naše vědomá paměť - většina z nás neumí jít co se týče vzpomínek dál než do věku 3-5 let...
Jakmile začneme "opravdu vstupovat do světa" (7 let), dospělí nám říkají, co bychom měli a co MUSÍME, což je spojeno s POVINNOU školní docházkou; pevným rozvrhem, jenž zahrnuje nejen jasně dané předměty, ale hlavně ČAS, který jim máme věnovat. V této přednášce je bořen mimo jiné mýtus, ve kterém většina z nás stále žije, a sice, že abychom něco uměli dobře, musíme tomu věnovat hodně ČASU. To je však omyl, jelikož všichni máme i přes to, že tomu třeba věříme, ověřené, že klíčová je přece MOTIVACE. Jakmile má dítě, nebo již dospělý člověk, VIZI (a ta má podle Dr. Bahbouha vždy sklon se vyplnit!), je SCHOPNÝ se něčemu naučit za podstatně kratší dobu, než jaká je stanovena třeba školní osnovou. To znamená, že v případě, kdy jako dospělí například chceme jet do zahraničí a tam se plynule domluvit, jsme schopni se naučit cizí jazyk za měsíc lépe než za 10 let strávených ve školní lavici na hodinách, během nichž jsme vlastně nevěděli, k čemu SMĚŘUJEME. Vize nám dodává energii něco vůbec dělat. Naše mysl má však prý tendenci zabývat se bohužel těmi negativními, aby nás chránila (souhlasíte s tím?) - tzv. rozštěpená mysl (nejsme při tom, co děláme) pak způsobuje stres (na tomto místě opět odkazuji na práci Eckharta Tolleho, kterého mi některými výroky Dr. Bahbouh silně připomínal :-) ).
Motivace je tedy, jak už bylo naznačeno, úzce svázána se stavem mysli. Úrovní stavu mysli při čemkoli, co děláme, je několik:
1) zóna 0, odpor
2) vyhoření (mechaničnost)
3) rozumová spokojenost (nestěžování si)
4) emoční spokojenost (oddání činnosti)
5) stav plynutí "flow" (to znají především děti a umělci či sportovci - bytí 100% v tom, co děláme, ponoření do "TADY A TEĎ", s čímž je spojeno to, že ztrácíme přehled o čase)
Pozitivní vize nás motivují a jakmile máme motivaci či potenciál nějakého přesahu, můžeme dosahovat stavu č. 5 (o tom více psychologické "koučování").
Co se ještě motivace týče, je například také zajímavé, že přijde-li dítě ze školy šťastné s dvojkou, rodič mu položí otázku typu: "A proč nemáš jedničku?" Také většina současných trenérů nás bohužel informuje o chybách více, než o tom, jak se PŘIBLIŽUJEME cíli. Sami máme možná tu zkušenost, že nám někdo nějaký předmět či činnost znechutil (leckdy to byl právě učitel či trenér). Tato přednáška ovšem ukazuje, jak se dají tyto modely chování napravit (transformovat), protože už je opravdu za 5 minut 12 (což platí takřka na všech rovinách současného života na Zemi).
Na závěr však ještě jedna věc, která mě v povídání zaujala v souvislosti s předškolním věkem. Prý se dělal takový experiment s bezednou polévkou, kdy se dotyčným polévka zespoda doplňovala, takže vlastně nešla dojíst. Zatímco děti si povětšinou vzali jen TOLIK, KOLIK POTŘEBUJÍ, dospělý se stále cpal, protože chtěl vidět prázdné dno talíře tak, jak k tomu byl veden; učili ho to jako malého jiní dospělí, takže přestal postupně poslouchat svůj, řekněme vnitřní hlas, (co chce jíst a KOLIK toho chce jíst) a začal tak pod nátlakem degenerovat. V mnohém jsme jako děti moudřejší, jen nevydžíme dlouho vzdorovat výrokům dospělých typu "dokud to nesníš, neodejdeš!" a přizpůsobujeme se těm jejich šíleným "normám".
My těmito výroky už otravovat své děti nemusíme. Také nemusíme být učitelé, které děti demotivují a nějaký předmět jim absolutně znechutí. Tyto objevy jsou pro mladou generaci přímo klíčové, protože potvrzují, že ke svým dětěm už se zkrátka NEMUSÍME chovat dle starých vzorců "výchovy". To opět odkazuje i na nutnost reformy vzdělávacího systému, na což už jsme zde naráželi nejednou...Tato přednáška mimo jiné ukazuje NOVÉ VZORCE v této oblasti, resp. ty znovuobjevené.
Patrik
Žádné komentáře:
Okomentovat