Je tomu den, co jsem ukrajoval stránku za stránkou své nyní již dočtené knihy, avšak jedna z částí, které mne zaujaly nejvíce, je hodna publikování na našem webu. Vypůjčuji si tedy slova brazilského spisovatele Paula Coelha z knihy U řeky Piedra jsem usedla a plakala (1994).
Ten vědec, který to všechno dělal proto, že zrovna psal práci o schopnosti šimpanzů učit se, nemohl tušit, co se nakonec stane. A proto ho překvapilo, když zjistil, že ostatní opice na ostrově začaly samici napodobovat.
Když jednoho krásného dne dosáhl počet opic, které si myly brambory, určité hranice, začaly se chovat stejně opice na celém souostroví. Ale nejpřekvapivější na celé věci byl fakt, že ostatní opice se to naučily v úplně izolaci od ostrova, kde pokus probíhal."
Kdo stále nechápe, stejně jako prvně já, nechť čte dále.
"Napsalo se o tom hodně vědeckých studií. Většina z nich tento jev vysvětlují tak, že když se zdokonalí určitý počet lidí, nakonec se posune dopředu vývoj celého lidského rodu. Nevíme sice, kolik lidí je na to třeba, ale víme, že je to tak."
Okamžitě jsem v tomto jednoduchém příkladu nalezl mě osobně nejbližší způsob, jak by měla transformace lidského vědomí probíhat. Pokud si to dokážeme uvědomit, velmi nám to pomůže. Klíčový bude nejen počet lidí, kteří se dokážou posunout dál, ale také schopnost každého jedince nalézt ten ideální poměr mezi prací na sobě samém a energií určenou na probouzení dalších spoluobčanů.
Hodně štěstí všem, je to na nás.
Autor: Fáďos
Citace: Paulo Coelho, U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Přesně tak. To nejlepší, co může člověk udělat pro druhé i pro celý svět, je pracovat na sobě. Myslím, že je to i naše hlavní poselství, úkol, s kterým jsme se sem narodili. Nikdo nemůže spasit všechny, ale spasme sebe a ta energie se rozšíří do celého světa. Je to na nás, jak říká Fáďos, na každém z nás. Ať se daří :-)
OdpovědětVymazat