úterý 31. července 2012

Chuť přírody

Každý druhý výrobce potravin dnes mluví o tom, jak je právě jeho produkt přírodní a z přírody pocházející. Nic není vzdálenějšího skutečnosti. Kultura nám v této oblasti nabízí náhražku živého přirozeného kontaktu s celistvým bytím ve formě syntetického řešení, které má jediný cíl - vydělat prachy. Všechny ty náhražky, balenou vodou s příchutí čehokoli počínaje a 'přírodními' výživovými doplňky konče, jsou jen byznys a protože příroda dnes táhne, dá se o ní dezduchým způsobem tlachat stejně prázdně jako o čemkoli jiném. Prostě to pomáhá vydělat prachy.
Nedávno se mi do rukou dostala zajímavá kniha, ve které se psalo o bylinkách, které jsou běžně k dostání v naší Krajině. Při četbě, která mě zvláštním způsobem uchvátila mi došlo několik věcí. Krajina je to první, na co poukázal Duch Člověku jako na zdroj jeho celistvého (zdravého a zdravím prodchnutého) bytí. Proto kdysi začal Člověk v Krajině sbírat byliny. Došlo mi ale taky, že k jejich skutečnému poznání nestačí se o nich naučit to co se běžně učíme - tady jak vypadají a jaký je jejich přínos pro zdraví Člověka. Jejich skutečnost leží, stejně jako ta naše, především ve světě Ducha. S každým utrhnutím léčivé byliny si s sebou odnášíme také jejího Ducha a k němu (ať vědomě, či něvědomě) upínáme své naděje a prosby o léčebný účinek byliny. Uchvácen a nadšen jsem zašel do lékárny a koupil si krabičku březového
listí za 17,- Kč. Zalil jsem ji vodou a ochutnal. První, co mě zaujalo byla naprosto zvláštní, nebojím se říct cizí, nahořklá chuť. Tohle moje tělo nezná. Došlo mi jak moc jsou moje chutě zparchantělé kulturou a jejími umělohmotnými náhražkami všeho druhu. Musel jsem se absolutně otevřít vůči zcela novému typu chutě, která se pro mě stala pozvánkou (mostem) do poznání o tom, jak se věci mají. Koupit a zalít si listí z posvátného stromu je sice fajn, ale samo o sobě to nestačí. Musím si nejdřív dovolit poznat. Poznat skutečnou podstatu bytí té rostliny, vypravit se za jejím Duchem a s veškerou pokorou ho požádat o zdraví. Ke každé rostlině vede cesta a kontakt s její skutečností je možný. Dokonce z jejich strany existuje v této souvislosti vůči Člověku určitá nabídka s permanentní platností. Proto dnes při každém nálevu z listů posvátné břízy dělám malou šamanskou cestu a mé tělo má vědomí o tom, že je to pro něj jediná cesta k tomu, jak skutečně ochutnat přírodu.

Autor: Petr Václavek
Zdroj: Nové Bohatství
Vystavil: Fáďos

3 komentáře:

  1. Ano, cestička k rastlinke, úcta, láska. Ona nám ustavične nezištne opláca. Moja obľúbená je teraz slamiha piesočná. Vravím jej : "si krajšia ako harmanček..." :-). Včera som si konečne kúpila vytúžený oleander, hneď ráno som k nemu bežala či nenachladol, bola totiž prvá hmla. Na štyroch konároch má "bundže" /chomáče/ pupenov, do zajtra ma isto očarí svojimi kvietkami. Zas budem plakať ...
    radosťou, :-)Bed

    Ešte popíšem experiment:
    k trom rovnakým rastlinkám vonku, /taká byľ je to, zelený stromček pripomínajúci obľúbenú drogu :-D / som pred 3 dňami položila 3 nerovnaké predmety. Kameň chalcedón, orgonit, a kameň ruženín.
    Vysledujem čo sa udeje a napíšem vám.

    OdpovědětVymazat
  2. Experiment po týždni :
    Rastlinky podporené kameňmi, o ktorých som písala majú nahodené kvietky. Pri horúčavách boli kamene normáľnej teploty , nie horúce.
    Tretia, čo mala u seba orgonit, je iná, nemá tak otvorené kvetenstvo. Orgonit bol hodne horúci.
    Názor si urobíte iste sami...
    Bed

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Další z drobných důkazů, který běžného člověka minimálně nahlodá x). A to je potřeba x).

      Vymazat