Volme srdcem - shromáždění na podporu aktivní účasti při prezidentských volbách

Prostřednictvím mailu bylo Srdce nové energie požádáno o publikování zajímavé akce. Termín se však blíží.
Ve středu 9.1.2013 se v Brně na Moravském náměstí uskuteční shromáždění na podporu aktivní účasti při prezidentských volbách. Toto shromáždění se koná od 16:00 do 18:00 hodin a jeho hlavním cílem je při volbách upřednostnit srdce, neboť ono jediné nejlíp ví, koho si v hloubi sebe sama opravdu přejete zvolit.
SNE se rozhodlo podpořit tuto akci a doufáme, že se vás (nás) na Moravském náměstí sejde co nejvíce. Pojďme podpořit volbu srdcem.

Zdroj obrázku ZDE

Kde a kdy:
V Brně na Moravském náměstí,
9.1.2013 od 16:00 do 18:00

Hesla shromáždění:
Volme srdcem
Stop amnestii
Stop aroganci na hradě
Volme občanského kandidáta
Na hrad slušnost, moudrost, lásku...

Cíle shromáždění:
Poukázat na veřejné mínění.
Popohnat lidi k volbám.
Ukázat, že nikdo není sám.

Hlavní cíl:
Uvědomme si, na co máme prezidenta – co nám může dát.
Jak my na něj můžeme působit, aby  nám dal co potřebujeme.
Uvědomme si, že my jsme základ - my jsme stát - my držíme ekonomiku.

(Závěrem k tématu amnestie: Pro mne osobně je to složité téma a vnímám jej z více úhlů. Přikládám odkaz na článek Anamel, která se na to dokázala podívat srdcem - a o tento pohled nechci čtenáře ochudit. Rád bych, aby se na to každý mohl podívat i z té druhé strany. Článek ZDE. F.)

Člověk nebo zvíře?

Dnešní myšlenka od Petra Hynka se tématicky sice úplně nehodí na leden, nicméně každý by se měl zamyslet nad tím, jak se u něj jeho domácí mazlíček má. Je to duše jako každá jiná.

Víte, že se slaví taky Mezinárodní den zvířat (MDZ)? No, ony ty oslavy nápadně připomínají dřívější způsob slavení mezinárodního svátku s podobnou zkratkou - MDŽ, kdy většinou slavili chlapi - muž se nažral a žena zůstala celá. Jednou jsem nechtěně vyslechl rozhovor štamgastů u stolu právě v den svátku zvířat:

Zdroj obrázku ZDE

"Koupil jsem psovi nový obojek," tvrdil jeden, co když se dostal z dohledu své ženy, řádil jako urvaný ze řetězu. "Nechal jsem vykastrovat kočku," chválil se druhý, co mu za zády přezdívají gigolo. "Hoši, du sa vychcat," bouchl pěstí do stolu třetí štamgasta asi po šestém pivu. Jeho pes, přivázaný k noze hospodského stolu, jen tiše zakňučel.
Žereme jako dobytek, při opici se válíme se v bahně jako prasata, vrčíme na všechny kolem sebe, opičíme se, papouškujeme, někdy kravsky přeháníme nebo jsme slizcí jako hadi a občas smrdíme jak tchoř... A domácí mazlíčky (zvířata a někdy dokonce i vlastní děti), když nás omrzí, strkáme do útulků. Tak mě napadá: "Ty vole, jsme ještě vůbec lidi?!"

Autor: Petr Hynek

Video rozhovory (Jaroslav Dušek; Táňa Fischerová)

Na této stránce tentokrát už opravdu Jarda Dušek, ale také pěkný rozhovor s Táňou Fischerovou (v pondělí - zítra 7.1.2013 - ji na ČT od 20.00 mimochodem vybrali do živé debaty Miloše Zemana a Přemysla Sobotku):
http://www.powertalk.cz/

JD: Rozhovor o toltéckém vědění a moudrosti indiánů, péči o zdraví, hraní společenských rolí, studiu na vysoké škole, setkávání s mentálně hendikepovanými, delfínech, smutku a mnohém dalším.  

TF: Rozhovor o zkušenostech rodičů z koncentračních táborů, žití v totalitním komunistickém režimu, narození postiženého syna, poznatcích z politiky, Václavu Havlovi, jejím spirituálním vyznání, pohledu na současný systém školství, partnerském životě a mnohém dalším.

Patrik

Čeká nás další probuzení?

Pár dnů před koncem roku nám na společný mail SNE přišla tato úvaha o aktuální situaci a my si moc vážíme toho, že ji Ondřej napsal a poslal nám ji. Myšlenkově mi přijde velice zajímavá, takže ji týden po obdržení i uveřejňuji. Jen víc takových x).
Fáďos

Pokud si představujeme probuzení jako změnu pohledu myšlení a vnímání, jedná se vlastně o deziluzi. Naše postoje, názory, a systémy víry, se kterými jsme se doposud ztotožňovali, nám po změně přijdou neaktuální a již dále nejsou hodné ulpívání naší pozornosti. Každá deziluze a rozčarování je pro lidskou bytost velmi inspirující a posouvá ji kupředu, i když s sebou často nese pocity, které nejsou příjemné. Na základě zborcení našich dosavadních představ máme šanci začít fungovat ve svém životě o něco efektivněji než před tím.

V tomto světle se zamýšlím nad situací ohledně různorodých vizí, dějů a procesů v aktuálním období. V dnešním rozkvětu svobody informací téměř úplně každý člověk může mediálně publikovat informace, které se mu zachce. Jelikož je již hlavně internetem propojeno celosvětově pár miliard lidí, nějaký příjemce informace se vždy najde. Jde samozřejmě o člověka, kterému daná informace zapadá do jeho systému víry a přesvědčení, která se mu prostě zrovna hodí do jeho momentálního myšlenkového schematu. O důvodech proč se lidé chtějí tímto způsobem vyjadřovat se asi netřeba dlouho rozepisovat. Dle mého 99% lidí to dělá kvůli své sebereflexi - svému egu, potvrzení své existence. Většina z vás asi bude namítat, že je to o sdílení, společném rozvoji, pomoci druhým atd.  OK, tento aspekt je tam samozřejmě v nějakém procentu zastoupen také, ale většinou druhotně, pokud se samozřejmě nejedná o bytosti osvícené.

Zdroj obrázku ZDE

Je tam skoro vždy očekávání, že ostatní budou věnovat jejich informaci pozornost. A pozornost = energie. 

Je tedy na místě se zamyslet nad tím, proč se vyskytuje tolik lidí, kteří zveřejňují svá subjektivně neotřesitelná proroctví (jedno, kde je vzali) ohledně budoucího vývoje událostí a proč je na druhou stranu tolik lidí, kteří jim bezmezně věří, i když jde v naprosté většině o iracionální víru podloženou pouze tvrzením daného člověka a jeho různými pseudodůkazy. Jde přitom o lidi, které většinou ani osobně neznáme. Otázka vlastně nezní jestli tomu věřit nebo ne, protože v rámci vesmíru se může stát kdykoliv cokoliv (vždy pouze v rámci TEĎ), ale proč tomu věnovat svou pozornost = energii? V historii bylo podobných předpovědí mnoho a bylo zde také mnoho lidí, kteří jim věřili natolik, že třeba už nezaseli obilí... No a pak je samozřejmě postihl hladomor. Je to vlastně celkem srandovní... Každý člověk má svou verzi nějakého spasení, pseudovíru v poslední záchranu. Protože mnoho z nás postrádá v životě smysl, zároveň však nevíme jak mu jít naproti, nebo jsme příliš pohodlní na opravdovou osobní změnu, hledáme zázračnou pilulku, která to udělá za nás. Myslím, že přišel čas deziluze... Čas využívání naší energie efektivně. 

Zdroj obrázku ZDE

Alespoň částečné procitnutí z této iluze je nevyhnutelné. Je také evidentní, že původci zaručených informací se budou snažit různými argumenty udržet naši pozornost a přísun energie a budou se bránit sesypání jejich vratkých konstrukcí. Podezřelé mi přijde hlavně to, jak se někteří informátoři skutečně zarputile brání nahlodání jejich vlastních pravd, jakoby měli strach z jejich zborcení a následného odříznutí od proudu energie pozornosti  - toto už dost zavání sektářstvím. Mnoho z věcí, které obhajují je sice smysluplná, ale kdo z nich má patent na PRAVDU? Jde pouze a jenom o další myšlenková schemata, která neobsahují poznání. Obsahují často pouze interpretace výjevů z nevědomí, které nás uvádějí do dalších nekonečných kotrmelců a onanií naší mysli. Chceme se neustále dokola zmítat v očekáváních, víře a pochybnostech jestli se NĚCO stane? Zkusme nechat tuto deziluzi působit směrem k nastartování naší aktivní změny. 

Zeptejme se sami sebe: v jakém světě chceme žít a hlavně co pro to můžeme sami ze své přirozenosti udělat? Šíření a čtení inspirujících a praktických informací je určitě prospěšné, ale vzhledem k tomu, že žijeme v hmotném světě, je daleko účinnější konat konkrétní fyzické skutky a upřímně rozšiřovat své vědomí a NEverbální poznání.

Autor: Ondřej Janoušek
Zdroj: Přišlo mailem
Vystavil: Fáďos

NOVÝ ROK 2013, NOVÁ DOBA A NOVÁ VĚDA

Tak Vám přeji do nového roku 2013, podobně jako Petr Hynek (ZDE), jen to, co je právě pro Vás to nejlepší! :-) Byť vidíme onen nepopsaný arch, světélko v dáli, je třeba přijímat i svou minulost a neutíkat tak před ničím, co s námi souvisí, protože pak by nás to mohlo zbytečně pronásledovat. Diskuze ohledně "2012 poplachů" pokračuje dál ZDE, ale doporučuji ještě lepší článek od Spiiidyho ZDE!

Letos nás čekají mimochodem hned 2 obrovské komety viditelné pouhým okem, takže už konečně i něco vnímatelného starým dobrým fyzickým zrakem (ZDE) ! :-)  

Patrik, 1.1. 2013

Zdroj obrázku ZDE

V době, kdy píšu tyto řádky, zbývá pouhý měsíc do snad nejomílanějšího data moderních dějin – do 21.12.2012. Vy čtete tyto řádky už buď ve dny blízké tomuto datu a nebo jste již dokonce v novém roce 2013. Možná už tak došlo po 26 000 letech k zarovnání galaktického rovníku s rovníkem Slunce a rovníkem Země, což každému člověku snad umožnilo na pár vteřin či dokonce minut vstoupit do hodnotného stavu změněného vědomí. Možná i vzhledem k dokončení nejednoho kosmického cyklu přece jen došlo k nějakým drobnějším očistným katastrofám, ale asi trošku jinak, než se nám snažili vnutit falešní proroci. Možná máte kocovinu ze 3 dnů tmy a iluzorních projekcí na nebi. Taky je možné, že už vidíte jasnější a přímo snad bělejší Slunce, jelikož naše hvězda by mohla v této době přeskočit do své další životní fáze (a transformovat tak pochopitelně ekosystém Země). Možná se stalo vše a možná se nestalo vůbec nic. Netrvám na žádné teorii ohledně toho, co mají opravdu tyto dny přinést, protože na takovém datu jen ulpí lidská pozornost a snadno ji tak unikne: co dál? Povězme si spíše něco o možných změnách v rámci let než dnů.

Naše civilizace jeví již delší dobu veškeré známky přechodu epoch, a to hlavně ve smyslu duchovním, neboť ateismus a víra v pokrok jsou (nebo byly?) přece také víry. Můžeme však také mluvit i o přechodu ve smyslu technologickém – v rámci několika let bychom měli skloubit smýšlení technologické s tím ekologickým. Tato syntéza nám pravděpodobně umožní jakýsi zlomový evoluční skok.  

Je důležité si ještě uvědomit, ve kterém „momentě lidských dějin“ se vlastně nacházíme, protože systém z nás vyrábí převážně historiky a jedince věčně žijící z a v minulosti a ta skupina lidí, která jde proti proudu, si občas hraje s odpuštěním na špatné proroky. Obojí je ale vlastně v zájmu odtrhávání pozornosti od přítomného okamžiku.

Odpusťte mi následující zjednodušení zavánějící možná prostou lidskou jednostranností: Pokud jste jen trošku bystřejší, všimli jste si (třeba i při výuce mnoha předmětů ve školách), že se vlastně od počátku 21. století neděje v umění a kultuře nic, o čem by se mohlo například učit ve školách podle nějaké pevné osnovy. V historii to v podstatě končí revolučním 1989 (konec roku 2012 podle astrologů mimochodem přináší velmi podobnou konstelaci umožňující intenzivní propojení lidí). Posledním uměleckým slohem, o kterém se učí, je secese z přelomu 19. a 20. století a pak se nedá vlastně o architektuře v pravém slova smyslu příliš mluvit. Hudba se už zdá být dle poslední dekády vymačkaným citronem, a to i přes veškeré její technické vymoženosti. Pokud by se ve školách vykládaly například i dějiny rocku a popu, pravděpodobně by končily někdy v 90. letech 20. století, ne-li dříve; dnešní hudbě totiž chybí něco důležitějšího než technologie, a sice to, co bychom mohli vyjádřit slovem duše. Film by byl v tomto ohledu kapitolou sám o sobě, ačkoli se najdou i takové, které zobrazují tento úpadek a nebo naopak nenápadně ukazují „cestu ven“. Co se týče literatury, v beletrii se povětšinou už od 90. let akcentuje šedivé cosi, čemu říkají tradičně postmoderna, a to s patřičnou hrdostí, ale co pak - vakuum?

Rozhodně nechci tedy tvrdit, že historické myšlení je špatné, ale všeho s mírou. Poslouží nám, pokud si chceme uvědomovat na základě zaznamenaných dějin, že naše éra nese všechny typické znaky přerodu v jinou éru a to se zcela opačnými atributy – v příštích letech půjde tedy o jakýsi druh globálního hodnotového přepólování (možná paralelně s tím geologickým). Samozřejmě pokud máme na mysli zákon akce a reakce, tak veškerá dosavadní historie byla správná. V následujících řádcích věnujeme pozornost však tomu, že kupodivu klíčovou roli v přechodu mezi epochami hraje (a to opravdu právě teď!) věda - ti nejlepší vědci se od oficiální vědy buď odklonili, a nebo jí byli zavrhnuti, což už samo o sobě o něčem vypovídá.

Nová věda

Už v 70. letech předpovídala Elizabeth Haich, že astrologický věk Vodnáře se bude vyznačovat absencí hranic mezi jednotlivými náboženstvími, ne-li absolutním zmizením všech náboženských systémů, které už budou zbytečné, jelikož věda objeví, že vše ve vesmíru – to hmotné i nehmotné - jsou vlny, které se liší pouze svými frekvencemi. Tím se vlastně také zruší opozice „věda versus náboženství“, jelikož empirickým poznáním dojdeme k tomu, že tyto vlny jsou celé jedno všeprostupující energetické pole a že to je to, co některé věrouky napříč historií nazývaly „Bůh“. Nedošla již k tomuto poznání kvantová fyzika?

Kvantová teorie pole v podstatě tvrdí, že vše ve vesmíru vzniklo vlastně z ničeho, tedy podobně jako to tvrdí starobylé východní mystické texty, přičemž stáří některých z nich je odhadováno až na 7 000 let. My jsme se ke stejným moudrostem museli skrze ten svůj empirický způsob poznání dostat možná pracněji, ale výsledek je stejný a to je to důležité.

Kvantová fyzika tak nutně odkazuje na spiritualitu, který byla ze západního pohledu na svět dočasně vyřazena. Lidé z Východu se nám tak možná zdáli „divní“ svým důrazem na kultivaci vyšších rovin vědomí, protože Západ veškerou spiritualitu zredukoval na katolická dogmata. Všechny jedince, kteří tento stav (obzvlášť ve středověku) ohrožovali, církev systematicky odstraňovala. Tak teď nakonec můžeme naším západním stylem kroutit hlavou, jak spiritualita může souviset s přírodními vědami. Pokud někdo ohrožuje tento stav dnes, jednoduše nebude systémem podporován a nebo se zařídí, aby byl daný člověk zesměšněn. Díky výchově a hlavně školní výuce jsou v nás zabudovány programy (v někom více, v jiném méně), které spustí výsměch „něčí pravdě“ automaticky, takže se jí ani nepokusíme porozumět a rovnou zavrhujeme.

Kouzlo přerodu věků je však v tom, že tito „blázni“ jsou najednou téměř vždy vyslyšeni, protože stoupá počet lidí, kteří mají zájem poznat vše, co se ve staré době zavrhovalo a co může vypadat na první pohled iracionálně. Nakonec zdání klame (ačkoli je třeba nadále empiricky prověřovat vše, co to umožňuje), protože už sama akademická obec nemůže zůstat dlouho lhostejná a když ano, sama si tím ubližuje.

Někde však již mnohé změnilo - za přehodnocováním vědeckých dogmat nemusíme jít dokonce ani daleko do zahraničí. V pražské ústřední knihovně již v roce 2011 na svých přednáškách prezentovali své revoluční objevy po vzoru zahraničních kolegů Hana Blochová a Jaroslav Růžička, kteří gravitačně-interakční metodou objevují ruiny pyramid a jiných zaniklých staveb přímo na našem území, čímž nabourávají naše zažité představy o časové ose (v jiných částech světa už delší dobu uznávají existenci „bájné“ Atlantidy). Jelikož historie a její nespolehlivá datace vychází právě z archeologie, není vůbec od věci prozkoumat jejich studii odhalující neschopnost tradiční radiokarbonové metody určit stáří dané památky (v knize Pyramidy, obři a zaniklé vyspělé civilizace u nás). Pokud je totiž něco starší než 5000 let, jde už za použití této metody opravdu jen o odhady, které byly v učebnicích a vědeckých pracích prezentována jako fakta (a to jen za tím účelem, aby pokud možno do sebe vše zapadalo a my neměli žádné otázky).

Na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy bude probíhat již třetím rokem v rámci oboru kulturologie přednáška Kamily Němečkové, která se zaměřuje jednak na spiritualitu vůbec, ale především na spiritualitu v kontextu současné vědy a jejích objevů. Tento rok by měl běh přednášek začít koncem února.

Konkrétní pokusy z oblasti kvantové fyziky

Co se týče zahraničních prací, zajímavé pokusy přímo z oblasti kvantové fyziky uvádí například Gregg Braden se ve své knize Matrix: Božský zdroj:

Vladimír Poponin v roce 1995 rozdělil foton na dvě poloviny a očekával, že se budou chovat odděleně. Navzdory velké vzdálenosti se však chovaly, jako by stále byly fyzicky spojené. Z toho jasně vyplývá, že existuje ještě jiný druh spojení než ten fyzický. Co víc – z fotonů je složen náš svět a lidská DNA má na fotony přímý vliv. Dokonce i když bylo při jednom z dalších pokusů (ryze armádním) rozděleno DNA – vlas odvezen 600 km od majitele – ukázalo se, že DNA vlasu navzdory vzdálenosti stále reaguje na emoce majitele, což v rámci jiného pokusu potvrdili badatelé z Heartmath. Revolučním poznatkem tedy je, že lidské emoce ovlivňují naší DNA a ta má zase přímý vliv na fotony, z nichž je složen náš svět.

To, že si vzdálené částice dokážou na dálku sdělovat informace či se chovat jako části jednoho celku, ačkoli už nejsou fyzicky spojené, absolutně nabourává naše dosavadní představy o fyzickém světě, který je tak nakonec opravdu odrazem tenké vrstvy reality.

Lze říct, že hmota vlastně není tak docela hmotou, jelikož z 90% je to pouhý prázdný prostor, což už věděla nakonec i tradiční fyzika, ale nedala nám možnost se nad tím vzhledem k tehdy vládnoucímu materialistickému paradigmatu zamyslet: hmota je vlastně pomalá vibrace, která se zrovna nachází ve škálách našich smyslů, takže ji náš mozek může dekódovat jako viditelnou, pevnou atd. Co je však 90% onoho pro nás prázdného prostoru? (Není bez zajímavosti, že oněch 90% „neznáma“ se opakuje i v případě lidské DNA a lidského mozku.)

Victor L. Schermer píše: „Základem kvantové teorie jsou dvě myšlenky. První z nich je Einsteinovo tvrzení, které je dnes plně akceptováno, že vlny a částice jsou komplementárními manifestacemi stejných vibrujících elektromagnetických jevů a že hmota a energie jsou vzájemně zaměnitelné. Hmota je viditelná, tvrdá a nehybná, ale energie je neviditelná, bez hmotné podstaty jako duchovní esence. Deepak Chopra, guru celostní medicíny, tvrdí, že jsme stejně duchovními (neviditelná energie) jako tělesnými (hmotnými).“

To, co se nenachází ve škále vnímatelnosti našich smyslů, pro nás jakoby není, ale to neznamená, že to neexistuje. Proto mimochodem bylo a je marné hledat fyzický život na ostatních vesmírných tělesech – protože elektromagnetické spektrum představuje údajně 0,005% frekvencí vesmíru a náš zrak je i z tohoto zlomku schopen vnímat jen část (infračervené záření, rentgenové záření apod. pro nás stále zůstávají neviditelné). Jiné bytosti se pravděpodobně pohybují v jiných frekvenčních pásmech, tedy doslova v jiných dimenzích. Tento druh objevů bude pravděpodobně v příštích letech klíčový a je pro obyčejné lidi důležitější než mnohé zbytečnosti, kterými jsme se ve škole zabývali minulá staletí.

Klíčové objevy už zaznamenáváme mimo kvantovou fyziku v neurologii, mikrobiologii, psychologii a vůbec v kognitivní vědě. Samozřejmě, že základ k tomuto prudkému vývoji „na poslední chvíli“ položila na začátku 20. století řada fyziků - jmenovitě například Max Planck či Albert Einstein, přičemž Einsteinova teorie relativity již byla překonána ve Švýcarsku - nově objevené částice neutrina byly prohlášeny na sklonku roku 2011 za rychlejší než světlo. Mohli jste se sami v médiích přesvědčit, s jakou nelibostí na tento poznatek reagovala stará vědecká škola a krátce poté média nás začala informovat o tom, že „se někde stala chyba“. Můžeme se jen domnívat, co za těmito zprávami opravdu stálo, každopádně to už prakticky nemůže nic změnit na již potvrzených pokusech týkajících se kvantové fyziky.

Závěr

Vesmír, Slunce, Země, lidské tělo, lidská duše – tyto entity fungují úplně jinak, než jak jsme si mnohdy jen vsugerovávali (za pomocí výuky a davového přesvědčení). Nyní však snad nastává doba, kdy se budeme už opět moci podívat Stvoření do očí s pokorou a zároveň s vědomím, že jsme jeho součástí a spolutvůrci. Představa objektivity je už nadále neudržitelná – nový typ vědců si tento, pro starou školu bolestný, fakt uvědomuje – už například vědí, že částice se dovedou chovat také podle očekávání pozorovatele, tudíž ten je do experimentu vždy zahrnut.

Cesta již tedy déle nepovede přes tradičních pět smyslů a lpění na funkcích levé mozkové hemisféry. Toto poznání svědčí o důležitosti vědecké revoluce v přechodu epoch, jíž jsme svědky už právě TEĎ. Tento přechod může být ovšem pro každého jiný, protože každý jiný jsme. V nové době se však zaměřme na to, co je v nás stejné!

Autor: Patrik

Použitá literatura: Braden, G.: Matrix: Božský zdroj. Praha: Metafora, 2009.

Schermer, V. L.: Duch a duše. Nové paradigma v psychologii, psychoanalýze a psychoterapii. Praha: TRITON, 2007.

Jiné zdroje: přednášky Kamily Němečkové          

Šťastné slunce

Kdysi mi jeden známý přál do nového roku – měj se tak, jak si zasloužíš... A měl naprostou pravdu. Každý se má tak, jak si zaslouží. I když tak často a rádi naříkáme nad nespravedlivostí tohoto světa, jsme to právě my, kdo ho tvoří anebo boří. Sami si vybíráme své přátele a „nepřátele“, sami se rozhodujeme, kudy dál. A mnohdy jsou to samé malichernosti a zbytečně přehnané nároky, jež nám brání vidět opravdovou a přímou cestu.

Začíná nový věk, který bude přát pravým hodnotám a oddělí zrno od plev. Člověk byl stvořen k vyšším cílům než k hromadění a lpění na majetku, k pomluvám, sobeckosti, svárům či lžím. Je na čase přestat řešit druhé a zabývat se svým nitrem, protože my sami nad sebou vynášíme ortel. Pokud bychom měli rádi sami sebe a zbavili se svých traumat, nebyl by důvod řešit druhé.
Přeji nám tedy do nového roku i nového věku, ať se máme tak, jak si opravdu zasloužíme. Ať se dokážeme zbavit i toho nejmenšího strachu v sobě a s láskou, radostí a vírou tvoříme svůj svět bez hranic, protože naše svobodná duše se dokáže rozlétnout pouze v takovém světě...
Přeji vám šťastné slunce do vašich světů.

Autor: Petr Hynek

Pokračování onoho "co dál" na rovině role duše s názvem "občan ČR"

Rád bych navázal dnes poněkud úžeji na kocovinu z toho, že se nestalo před týdnem nic jasně VNÍMATELNÉHO pro VŠECHNY, jak jsme mnozí mysleli/doufali/věřili a některým to tak dokonce podkopalo vnitřní základy! Na to pozor, to byl možná něčí skrytý záměr. Moc děkuji za všechny komentáře (článek o "2012 deziluzích"), protože si vážím toho, že se tu shromažďují lidé, kteří jsou důkazem, že spirituálně založený člověk může být velmi střízlivého myšlení - nic není jen tak a zadarmo (v tom jsem za jedno s panem Iv). My, co v rámci svých stávajících rolí máme někde rovinu "občan ČR", bychom neměli obzvlášť teď usínat na vavřínech. Sice by naší prioritou měla zůstat práce na sobě, ale někdy je třeba i nějaký ten formální čin společenský (alespoň pro klid svědomí) - za 2 týdny už tu máme prezidentské volby. Abych byl alespoň zdánlivě nestranný, tak přehled kandidátů a jejich názorů najdete ZDE.  :-)

Nemusím asi podotýkat, že to uteče tak říkajíc jako voda. Nemusím rovněž opakovat, že jako nejideálnější kandidátka (ano, žena!) se mi jeví Táňa Fischerová. Abych o tom ale stále nepsal jen já, tady dva krátké vysvětlující příspěvky od dvou odlišných autorů (z blog.respekt.cz, na kterém najdete mimo jiné i Antonína Baudyše): Martin Holub a Jiří Čeček. 

Velmi symbolické je, že co se týče známek za kampaně, vede počínaje 20.12.2012 Fischer a Fischerová (ZDE) !

Tady citát z facebookovské stránky TF (adminují dobrovolníci):

"Konec světa zatím nenastal, ale konec starého myšlení ANO. 

Zvolíme společně Táňu Fischerovou první prezidentkou ČR?
"Nemožné!" řekla pýcha.
"Riskantní!" řekla zkušenost.
"Nesmysl!" řekl rozum.
A tam vzadu něco volalo "Zkus to, tak to zkus!"
... a to bylo srdce ..

Přestaňme neustále kalkulovat a analyzovat. Začněme vizualizovat a řídit se tím, co cítíme. Jak by to asi vypadalo, kdy prezidentkou byla silná a moudrá žena?"

Samozřejmě je realistické počítat i s tím, že to vyhraje Fischer, Zeman či Franz, ale zároveň je to past, do které nás média lákají - zkrátka se po nás chce, abychom uvěřili, že je to víceméně dané a nemá cenu volit někoho, kdo má "menší šance". Ale!:

Vše je to o nás, obyčejných lidech. Nejprve to vypadalo marně, leckdo se i smál představě, že seženeme potřebných 50 000 podpisů ke kandidatuře a ono jich nakonec bylo takřka 80 000! Nyní je tu ještě zajímavější a ještě důležitější akce - veřejnost už o TF ví, ale je třeba ve zkratce vysvětlovat, proč je lepší právě ona než ti druzí. Z iniciativy našich (a mnohdy velmi mladých) spoluobčanů vznikly materiály (žádné billboardy), které si můžete nechat ZDARMA zaslat v libovolném nákladu až domů (klikejte ZDE, i kdyby "jen" pro 5 letáčků, co někde necháte ležet ve Vašem okolí!).

Patrik