Až na Konec světa: Díl třináctý

Den dvacátý pátý: Ligonde - Boente; 28,5 km

"Ráno jsem měla zajímavý budíček, okolo půl 7 začali štěkat snad všichni psi ve vesnici. Měla jsem celkem strach, protože včera se nám kolem stanu motala kráva, utekla z vedlejší pastviny a my jsme se jí asi zalíbili. Asi v 10 ulehla před stan a vypadala, že neodejde."

"naše" kravka by Alexiam

"Snídali jsme ještě ve stanu, jen co jsme otevřeli, měli jsme tam psa (ten si nás taky vyhlédl už večer, zachutnali mu odpadky), takže tu máme trošku zvěřinec.

Vyráželi jsme opravdu pozdě, už jsme dost unavení, tudíž už nebyla ani taková zima. Naštěstí, v noci jsme si jí užili dost. Dnes jsme se zas a opět měli motat mezi maličkatýma vesničkama a projít jen 2 městečka - Palas de Rein a Mélide.

V Palasu nebylo nic... Dříve tu býval královský palác, ale ten už je dlouho pryč. Průvodce nelhal, když říkal, že v Galícii nebudou historická města, ale příroda. Do jediného kostelíku nás zatáhl takový stařík s příslibem razítka, tentokrát aspoň ten kostel nebyl přeplněný pozlátkama, ale samozřejmě že pán měl u razítek mističku na penízky. Příště se zase necháme vlákat, to víte že jo... I když řekne, že je to dobrovolné, tak vidíte ten jeho výraz alá "oni nedali ani cent, držgrešle". A bez toho se my obejdeme. Poté měla jedna z pidivesniček, kterýma jsme procházeli, krásný název Casanova. Byly tam asi jen dva domečky, ale i tak. Mě osobně až překvapuje, co tady považují za vesnici. Stačí dům či dva a už je tu ves. Vlastně se nedivím, že náš průvodce nemá jména všech uvedená v mapě."

Palas de Rei by Alexiam

"Brzy jsme překročili hranici a octli se v provincii A Coruňa, tady už je i Santiago. Kilometry na ukazatelích podél cesty ubývají čím dál tím rychleji. No a Mélide? Tam nás opět vypekla neděle. Když jsme procházeli kolem stále otevřeného obchodu, trošku jsem pozapomněla a zavelila jsem, ať jdeme dál z toho davu. Jenže než my jsme se vytočili, všechny obchody zavřely. Tak jsme se zašli do albergue podívat aspoň na net. Už nás celkem tlačil můj rozvrh na VŠ a taky autobusy z Muxie do Santiaga (o těch stále víme prd). Z rozvrhu jsme byli prvně oba zmatení, ale brzy jsme pochopili oč jde. Zatím mám 7 předmětů ve 3 dnech. Nejplnější mám pondělí, kdy mám i na 7. Tři seminární skupiny musíme ještě promyslet. Sranda je, že ani jeden předmět nemám na Kotlářské ani Tvrdého, které jsou u bytu. H. si samozřejmě zkontroloval výsledky Barumky. Poté jsme se vydali na obhlídku obchodů. Zjistili jsme, že dnes už neotevře žádný, tak jsme rozbalili poslední müsli  tyčky a vyrazili. Brzy jsme naštěstí potkali restauraci, tam jsme na půl šoupli patatas a pokračovali."
Mélide: Zde se spojují dvě trasy Svatojakubské cesty - camino primitivo vedoucí z Ovieda a camino francés. Geograficky je centrem celé Galicie. Zdejší pulperias údajně připravují nejlepší pulpo (chobotnice) celého Španělska.

by Fáďos

"Teď už konečně máme stan, oheň a třepeme se na těstoviny. Snad v noci neumrzneme.
Když si včera H. stěžoval na výletníky, já bych si postěžovala na cyklisty. Chorobně nadšené cyklisty! Nemají ani páru o tom, co my tady prožíváme, stráví tady max. 2 týdny, ale camino nepoznají! Je nebolí nohy, nemají puchýře, nevláčí těžké batohy, ... Ale také nejdou s jednou skupinou, nepoznají ty lidi.
Btw. Dnes jsme potkali krásnou skupinu výletníků. Prošli kolem nás, když jsme svačili, velice se usmívali a radostně nás zdravili. Nejvíc nás dostala mladá hvězda v riflích, ale tu jsme zase brzy vítězoslavně předběhli."
Alexiam

Den dvacátý šestý: Boente - Pedrouzo; 28 km

"Teda ze stanu se nám vůbec nechtělo. Moc si potřebujeme odpočinout, pořádně se vyspat a nic nedělat. Máme každý den obrovský výdej a nějakých devět hodin spánku vůbec nestačí. Podle toho vstávání vypadalo. Navíc od prvních kroků se nám šlo dost blbě. Bylo neuvěřitelně dusno a už v devět hodin jsme oblékali kraťasy. To se nestalo už tak dlouho... Už mnoho dní byla ráno ohromná kosa a ještě v devět se nám obyčejně kouřilo od pusy.
Naneštěstí první třetina etapy byla kopcovitá "nahoru-dolu" a o to víc jsme lapali po dechu. Poté se to naštěstí trochu srovnalo. 
V jednom údolí mezi vesnicemi jsme měli to "štěstí" a narazili na stěhování krav. Ty omezují dopravu zcela běžně, ale dnes byla karavana tak dlouhá, že se nevyplatilo čekat. Tak jsme se zařadili mezi krávy a capkali s nimi.

Jak příjemně potom voněly ty eukalyptové háje. Těch stále přibývalo. K tomu jsou vidět už i palmy a banánovníky. To se ve vyprahlé Kastílii nepoštěstilo. Tady vesničky střídají lesíky a pastviny, takže se jde o poznání lépe.

To všechno zní hezky, jenže my jsme už tak unavení, že dnešních 28 km neuvěřitelně bolelo. Do toho si Al. sem tam postěžovala, že na těch eukalyptech nejsou koaly. Já jí sice rád splním první poslední, ale na toto momentálně nemám páku."

napravo eukalyptový háj, by Alexiam

"Po dvou dnech pod stanem jsme vzali za vděk ledovou sprchou v ubytovně. Do Santiaga nás zítra čeká asi 21 km. Musíme razit brzy, přestože moc chceme na polední mši pro poutníky. Pořád nám nějak nedochází, že už tam budem...tam..v Santiagu.

Před dvěma dny jsme potkali moc fajn slovenskou rodinu. Říkali, že chodí max 20 km, ale už druhý den se nás krásně drží. Rádi je vidíme. Je příjemné si ve skupině zanadávat v rodném jazyce. Třeba na sebe narazíme i v Santiagu.

Rád bych poznamenal, že se v Galiicii zvedl životní standard. Prý je to nejchudší kraj Španělska, ale už tu nikdo nežije v ruinách. Vesničky vypadají podobně jako u nás a jen máloco se rozpadá. To je oproti Kastílii velký zlom. Většina venkovských dědin žije z chovu krav.

Celkově nás tady šíleně udivují místní zvířata. Pohladit si toulajícího psa nebo kočku je zde téměř nemožné. Psi nás obíhají po druhé straně cesty a vždy se raději dají do běhu..a kočky se rozutečou jen co se na ně člověk podívá. Tomu upřímně nerozumím.

Chtěl bych si takto a závěr postěžovat. Zdejší starostové jsou asi úplně blbí. Celé týdny šlapeme po kamenných cestách a oni ještě nechají vydláždit ulice, kterýma camino prochází, kameny. A to je téměř úplně všude. V každé vesnici či městě. My děkujeme Bohu, když můžeme jít chvíli po hladkém asfaltu, který nás nikam netlačí a oni na nás takto. To mě úplně vytáčí."

Fáďos