Až na Konec světa: Díl čtrnáctý

Den dvacátý osmý: Pedrouzo - Ventosa; 30 km

"Asi bych první měla zmínit včerejší večer. Trochu jsme se opili, nacpali se sladkým a šli si lehnout. Pak jsme se (jako obvykle před něčím velkým a krásným) pohádali, tím jsme i vystřízlivěli. Poté H. využil úrodné půdy, kterou si tím vytvořil, a když jsem byla otočená zády, zeptal se na jednoduchou otázku - jestli si ho někdy vezmu. Samozřejmě, že jsem odpověděla ano, i když jsem byla naštvaná, smutná, apod., to na mých citech k němu nic nemění. Když jsem se otočila zpět, zeptal se, jestli to platí i teď a vytáhl prstýnek. Maličko jsem ho musela podusit, než jsem si ho nechala navléknout a políbila ho. Pak jsme se věnovali jeden druhému a usnuli. 

Noc byla hrozná. Byla jsem rozrušená, bylo tam horko, matrace byla neuvěřitelně nepohodlná a ani jeden z nás se nevyspal.

Vyráželi jsme už před šestou, abychom v Santiagu byli včas a stihli mši pro poutníky v pravé poledne. Těsně před tím, než jsme vyšli z Pedrouza, mi bliklo v hlavě, že jsme nechali v ubytovně foťák. Tak jsem se proběhla zpět. Potom jsme šli po tmě lesem, to bylo něco na mě. Zas a opět jsme co se rychlosti týče dávali průvodci za vyučenou. Za chvíli jsme procházeli kolem letiště a už se před náma rozprostíralo Santiago. 

Ach Santiago, sladké Santiago, jak jsi bylo vzdálené a jak rychle jsi tady..."

Santigo by Alexiam

Santiago de Compostella: Město je bezmála statisícové a leží v západní části Španělska v Galícii. Jeho název je odvozen ze dvou výrazů: Santiago od jména svatého Jakuba staršího, jehož ostatky zde byli nalezeny a Compostela, což je zkomolenina campus stellae znamenající hvězdné pole, resp. mléčná dráha. 
Místo je vedle Říma a Jeruzaléma nejvýznamnějším centrem křesťanské víry. 
"Musím říct, že tím, že jsme se rozhodli pokračovat, ztratilo takový ten punc konce, ale i tak to stálo za to. 

První velké historické město v Galicii a taky poslední. Všechno vyfotit, v prvním supermarketu koupit zmrzlinu, nechat se vyfotit, najít to a to... Bylo toho trošku moc. Do rukou jsme dostali compostely, odložily batohy a byli zase lidi. 

V turistických kancelářích jsme zjistili veškeré potřebné informace, které nás utvrdily v našich plánech. Největší náhoda byla v městské kanceláři. Přišli jsme k pultíku a H. mě upozornil na to, že slečna je Češka. Tak jsme vše vyřešili v klidu česky. 

Vyrazili jsme na mši.. Ta mě zklamala. Atmosféra úžasná, ale vše bylo ve španělštině, takže jsem z toho nic moc neměla. Samozřejmě, že nemůže být ve všech jazycích, ale aspoň v pár, abychom tam všichni byli na jedné lodi. Když něco řekli anglicky, nebylo jim rozumět. Ještě mě napadá, že by mohla být v latině, ta má své kouzlo a nerozumí jí nikdo." 

Katedrála v Santiagu by Alexiam

"Našli jsme si tu internetovou kavárnu, kde si udělám rozvrh a vyrazili na jídlo. Dnes jsme se rozšoupli, dvě paelly, láhev vína, v plánu byl i dezert, ale číšník nic, tak jsme zaplatili a šli s tím, že si dáme něco venku. 

V internetové kavárně nás převezl čas. Celou dobu žijeme v tom, že tady je o hodinu míň, ale Informační Systém Masarykovy univerzity nám psal stejný čas jako mobily. Tak jsme zavolali domů, kde nás ujistili, že jsou na tom stejně. Hodinu jsme si počkali a vypekl nás IS. V 17.00 spadl a já se musela znovu přihlašovat. Tudíž nejlepší variantu rozvrhu jsem nestihla, ale nakonec to není taková hrůza. 

Asi tomu přispělo i to víno. Měli jsme celkem v hlavě, bodejť by ne, když je tak silné. 

Cestou jsme se stavili nakoupit. Došli pro bágly a hledali krámek, kde jsme zahlédli krásný přívěšek hřebenatky, který byl bohužel moc drahý. Odtud jsme se vydali na Finisterru. 

V parku jsme konečně vyhodili hrnec a pohráli si s pítkem, čímž jsme pobavili tamější drobotinu. 

Najít místo pro stan byl opět zápřah, vůbec nevíme, kde přesně jsme. Ušli jsme asi 10 km a spíme hned za bytovkama. Ale bylo to první použitelné místo. 

Musím připojit, že je to ohromný nezvyk, mít prstýnek na ruce, ale je krásný x)."

Alexiam

rozcestníky by Alexiam

(Tento díl je maličko výjimečný, jelikož jsme došli do Santiaga, vyjadřovali jsme se oba dva)

"No já bych ani tu atmosféru v katedrále neviděl tak růžově. Stálo to za prd. Byla to sice mša pro poutníky, ale bylo tam strašně moc obyčejných turistů a ti se chovali jak hovada. Snažil jsem se do toho vžít, ale když jsem viděl, že půlka lidí není ani ochotná při mši vstát, nedalo se to. 

Celkově však bylo Santiago moc pěkné a po Pamploně se mi líbilo nejvíce. Na zdejší přírodu ale nic nemá, takže se těším na Finisterru a Muxíi."

Fáďos

pohled zpět na Santiago by Alexiam

Den dvacátý devátý: Ventosa - Ventosa; 0 km

"Lenošíme! Máme jeden den navíc, tak děláme před Finisterrou jeden den pauzu. Tolik jsme to potřebovali, těla byla strašně unavená, však jsme ve stanu naspali nějakých 12 hodin. Celý den se jen tak válíme, jíme a posouváme se před Sluncem kutálejícím se po obloze. 

Už jsme tu toho prošli dost na to, abychom věděli, že mít jeden den náskok je zbytečné. To si raději odpočineme. 

K večeru plánujeme táborák, chceme opékat párky, ať máme taky nějaké pořádné jídlo. Nevíme, jak to zvládnou místní, neboť zrovna tento les v roce 2006 celý vyhořel od oceánu až po Santiago. Musíme být rychlí." 

požářiště by Fáďos

"Místo na stan máme úplně super. Spalo se tam krásně. Popravdě jsme rádi, že vůbec někde stanujeme. Místo je opravdu super, ale je první, které za 10 km od Santiaga bylo. Nešli jsme ničím jiným, než tím vyhořelým lesem, což byl ten hlavní problém. Les se obnovuje postupně a navíc pomalu, stromy jsou místy i hodně vzrostlé (ty, co to přežily), ale les je neuvěřitelně řídký. Tím pádem proudí hodně světla až k nízkému porostu. Ten je tu neuvěřitelně bujný a to je ten problém. Žádná tráva, zato samé metrové kapradí a ostružiníky. Kromě cestičky se tím lesem vlastně nedá projít. Proto jsme rádi, že vůůbec stanujeme." 

místní lesy by Alexiam

"Rád bych podotkl, že dřív většina poutníků putovala do Santiaga z duchovních důvodů. Absolvováním pouti do Santiaga de Compostella, nejlépe z místa svého bydliště, se prokazovala víra v Boha a sv. Jakuba. Dnes takto putuje minimum lidí, většina uvádí více důvodů, mezi nimiž je i ten duchovní, ale až jako podřadný. Celá řada lidí poutí řeší své fyzické problémy (pupek) a nebo osobní problémy, většinou manželství. My jsme to šli z více důvodů, ale naprostá většina z nich byly důvody duchovní, ne - li všechny. Abychom si rozuměli... Nejsme katolíci... A nějaká mše v místní katedrále nás sem nevedla, tím spíš, když máme odpor k církvím. My jsme prostě věřící 'ateisté' - bez vyznání. Věříme si po svém, oba. A nenecháme si do toho nikým kecat, už vůbec né církví. Církví, jejíž představitelé nosí pokrývku hlavy, přestože hlásají, že před Bohem máme být všichni obnažení, atd. U těch jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. A to my nějak nedokážem vnitřně přijmout. 

P. S. : Nemůžu se zbavit pocit, že jsem v té katedrále už někdy byl..."

Fáďos

P. S.: Co se týče našeho důvodu cesty.. Když se nás někdo ptal, říkala jsem: To find God in us, our relationship, our souls. 
Al.