Až na Konec světa: Díl dvanáctý

Den dvacátý druhý: Triacastela - Barbadelo / O Mosteiro; 22 km

"Na pokoji v ubytovně jsme byli sami, tak jsme si mohli dovolit přispat. Budík jsme dali na sedm a očekávali, že většina spolubydlících už bude pryč. A ejhle... Byli jsme vzhůru první! Potichu jsme se teda sbalili, nachystali snídani a zbytek mléka nalili do láhve, abychom se později zahřáli. Když jsme odcházeli, šramotili tam dva další lidé. Na cestě už bylo plno. Začíná přibývat výletníků, dnes už je to jen nějakých 100 km, takže mají malinkaté batůžky a valí. Co taky potřebují na pět dní. 

Dnešní trasa byla cela z kopce - do kopce. Prošli jsme plno malých vesniček, kde bylo pár domečků. Tyto vesnice se zde živí zemědělstvím, hlavně chovem krav. A podle toho také vypadají. Ne nadarmo byla u včerejší etapy výstraha - nebezpečí uklouznutí na kravinci. To sedí! U nás by si nikdo nic takového nedovolil, kdyby jen kousek jedné cesty, ale tady jsou pokálené (to je občas slabý výraz) celé vsi."

by Fáďos

"Taky je zajímavé, že od toho, co jsme v Galícii, zmizelo písmeno J a nahradilo jej X. Tudíž tady je vesnička "San Xil" a podobné. Celkově se zde velice změnil jazyk. A tady kousek od Santiaga už nám zase píší zbývající kilometry do cíle. Není špatné na tom odpočítávat km do další vesnice. 

Tak tedy... Dorazili jsme do Sarrie. Raději jsme hned vzali razítko, abychom nezapomněli a měli opravdu dvě denně. Podle mapy jsme si to zamířili do informací, tam nám paní našprtanou angličtinou sdělila, kde najdeme obchod a snad i elektro. To jsme potkali hned za rohem. Paní v obchodě byla velice ochotná, zaskočilo nás, že 2GB stály stejně jako 4GB, ale řekli jsme si dobře pro nás, vzali 4GB a s možností nafotit dalších 850 fotek, vyrazili. Místo supermarketu tu byly jen ty jejich "plivance", kterým by se u nás nikdo neodvážil u nás říkat ani smíšené zboží. Natož supermarket." 
Sarria: Dávná Sarria se datuje už do předřímské doby, kdy zde byla pevnost iberského kmene Seurros. Ve 13. století se král Alfons IX. rozhodl založit zde město. Centrem města se táhne ulice Rúa Maior, kterou lemují nádherné panské domy z 18. století. Čtrnáctitisícové městečko dnes žije svým poklidným životem.

by Fáďos

"Ze Sarrie už to byl kousek. Dohodli jsme se, že potřebujeme trošku pauzu, tak budeme opravdu končit v Barbadelu, jestli bude místo v ubytovně." 

posledních 111 km, by Alexiam

"Tady nás galicijská vláda zaskočila. Oba uznáváme, že to byl brilantní tah. Skoupila plno ubytoven, dala je za 3 eura, čímž vyřadila konkurenci, investovala do camina peníze a poté zdražila ubytovny. Kde jinde by se jí ty peníze taky mohli vrátit. Soukromé ubytovny zde stojí okolo 9 euro, tudíž 6 euro je zde stále nejnižší cena. Takže opět uvítáme stan. Ještěže máme stále dost peněz, protože ve směru na Finisterru bychom umrzli. 

Je tady s náma takový zvláštní mládenec. Je neuvěřitelně hlučný a při večeři jsme ho pozorovali. Je velice opatrný, jen aby se nohama nedotkl země. Oblepil si oba palce i malíčky, pomazal je něčím červeným a očividně velice trpí. Hlavně chodit po patách.

Dnes u večeře jsem byla i pochválena - přidala jsem si. To se až tak moc nestává. 

H. má dnes velký den - doma začíná Barum rally. Je celkem sranda sledovat, jak tím žije i na tu dálku. Uklidňuje sám sebe, že startovní listina není nic moc, že vlastně o tolik nepřijde. Hned na to úpí, že jedou Megany. A tak stále dokola. Ještěže ho může informovat ten Mates. 

Včera H. nenapsal, že na té ubytovně byla vana - velké Óóóó. Naložili jsme se, odmočili a nechali v ní menší písečnou pláž. Doma asi ucpeme odpady. 

A taky...Je super, když galicijská vláda má na ubytovnách kuchyně, ale chtělo by to i něco v nich. Jak nás zachránil skoro plesnivějící, týden nemytý hrnec.

Při posledním zápisu jsem zapomněla zmínit, koho tu potkáváme. Další člověk znal naši republiku a říkal, že Praha je jedno z nejkrásnějších měst, co kdy viděl. A hlavně... Postarší německý pár. Ptali se nás na cestu a hned se dali do řeči. Odkud jsme, odkud jdeme, atd. Oni jsou z Norimberku a postupně jdou odtud - Německo, Švýcarsko, Francie a teď poslední etapa do Finisterry.

V infu v průvodci jsem se dočetla něco zajímavého k Sarii a nechtěla bych, aby to bylo opomenuto. Jeden ze španělských panovníků v 13. st. založil město Sarria, na místě předchozí osady, a v roce 1230 zde na svém caminu umřel. Přijde mi to trošku ironické, založil vlastní hrob."

Alexiam

by Alexiam

Den dvacátý čtvrtý: Barbadelo / O Mosteiro - Ligonde; 35,2 km

"Ráno proběhlo v klidu už jako obvykle. Nádhera nastala ve chvíli, kdy jsme vyrazili. Poprvé se nám Galície ukázala ve své plné kráse. Zahalila se do mlhy, kterou po chvíli začalo rozpouštět opatrné, zlatavé Slunce. Šlo se mi moc hezky a snad poprvé tady jsem upřímně žasl a cítil nádherné propojení všeho se vším. Většinu dopoledne jsme šli po těch nejodlehlejších okreskách vesničkami o 10 obyvatelích, které často propojovali jen úvozové cesty. Tyto stezky, pro Galicii tak typické, jsou zasazené buď tak metr pod úroveň terénu, nebo jsou po obou stranách lemované ledabyle poskládanýma kamennýma zídkama, za ty roky roztomile porostenýma mechem a břečťanem. Tyto kouzelné stezky v mnoha případech lemují úžasné vzrostlé košaté stromy. I lesy se skládají z takových krásných stromů. Každý tam má dostatek místa, jelikož všechny lesy jsou tu o hodně řidší. Jinak se galicijská příroda může v mnohém srovnávat s naší. Raní hra mlhy, rosy a zlatavého sluníčka v tak dokonalé přírodě nás úplně nadchla. Konečně jsme prožívali to, v co jsme doufali. Bylo to moc krásné dopoledne." 

by Alexiam

by Alexiam

"V tom jsme dorazili do Portomarínu. Původní město se rozkládalo u samého břehu řeky Miňo, no v 60. letech se rozhodli, že tam udělají přehradu, tak jej zatopili, postavili nový Portomarín o kousek výš na kopci. Jen dva kostely rozebrali a kámen po kameni znovu postavili na jiném místě. S Al. nás to hodně překvapilo, protože Portomarín byl tehdy jednou z nejbohatších a nejrozvinutějších vesnic v Galicii. Tak či tak to byla největší vesnice na naší trase, takže jsme nakoupili. Při přechodu nového mostu byly na dně upuštěné přehrady krásně vidět obvodové zdi původních domů. Stejně tak i starý most přes řeku, atd. "

by Alexiam

Mosty Portomarínské by Alexiam

"Z Portomarínu jsme už jen stoupali. I příroda se změnila. Už nebyla až tak bohatá na vodu, lesů ubylo a byly spíše borové. Takto jsme docapkali etapu. Ke konci to už i bolelo. Hlavně Al. měla problémy s pravým chodidlem. 

Doufali jsme, že se vejdeme do krásné maličké ubytovny, kterou provozují protestanští dobrovolníci jen za donate. Bohužel jsme přišli pozdě, ale oni jsou tak ochotní, že nám dovolili postavit na zahradě stan a použít i sprchy a WC. 

Zapomněl jsem zmínit, že kousek před koncem, když jsme stavěli u pítka, jsme našli dvě krásné housenky. Al. okamžitě přestala mít žízeň a už šaškovala s foťákem. To bylo lamentování, když nešli zaostřit." 

Housenka Brigita by Alexiam

"Hromadně bychom si chtěli postěžovat. Šíleně nás vytáčí výletníci, kteří jdou jen posledních 100 km, nesou si ty své baťůžky, kde mají věci na těch ubohých 5 dní a tváří se jak mistři světa. Jsou čerství a nic nenesou, takže jsou rychlí a zaberou ty nejlepší albergue. To se nám stalo za 3 dny už dvakrát. Dost nás to štve, protože jakmile my po svých 35 km dotáhneme ty své bágly, oni se tváří, že celá ubytovna je jejich a my je strašně otravujeme. Krom toho z nich sálá, jak si myslí, že znají camino, přitom nemají ani páru o předchozích 600 km vyprahlou pustinou, které byly teprve ten pravý očistec. 

Navíc... Tento víkend je u nás Barum rally. Takže si se mnou Al. užije své. Podle vibrací mi brácha asi právě napsal průběžné výsledky, tak jdu na to."

Fáďos