MichalB: Jím, jíš, jí, jíme, jíte, jedí

Už zpočátku blogu jsem chtěl napsat článek, kde bych se pokusil zamyslet nad stravou člověka. Ale ohledy, abych příliš nerozvířil až do nedávna zdejší klidné vody, jsem to odkládal na neurčito. Konečně jsem si však udělal v mnoha věcech jasno a neopodstatněné ohledy házím za hlavu. Můj samotný názor na danou věc, myslím, není nic proti ničemu, nikoho nekritizuji ani nikomu nic nevnucuji, snažím se být co nejvíce objektivní. To, že článek dočtete do konce, je jen vaše rozhodnutí a vaše adrenalinové riziko s tím, že předem oznamuji, že za jediný správný způsob stravy považuji upřímné naslouchání svým chutím a potřebám a je jedno, zda to před snědením létalo, plavalo, spadlo ze stromu, rostlo na poli nebo se plazilo přes silnici.

Asi každý, kdo toto čte, se alespoň jednou v životě setkal s někým, kdo se považuje za vegetariána, vegana, frutariána, "masáka", všežravce, "cukráře" či jakkoliv ještě jinak a to každá z vyjmenovaných skupin se dá dělit na "ortodoxní" a příležitostnou. Další speciální skupinou jsou "pránisté" či "sluníčkáři" (oficiální název neznám) a o nich snad taky bude zmínka. Vysvětlovat jednotlivé pojmy (až na poslední dva zmiňované) není třeba. Každý, kdo si svůj jídelníček jakkoliv přizpůsobuje svým potřebám a hlídá si, co jí (a je to tak správné), činí tak z několika možných důvodů. Ty hlavní dva jsou, že jedni to dělají kvůli svému zdraví, svému tělu a druzí z přesvědčení, že strava živočišného původu je na úkor jiných forem života. V tomto článku se budu zabírat tou druhou skupinou, protože s pohnutkami té první myslím nelze nic jiného, než souhlasit. Ještě k té první skupině - je třeba si ale zároveň uvědomit, že ani tato skupina nemusí vždy konzumovat to, co jejich tělu prospívá, ať z důvodu neznalosti či nevědomosti fungování jejich vlastního organismu, protože každý fungujeme s drobnými obměnami danými mnoha vnitřními a vnějšími faktory, nebo z důvodu neznalosti či neochoty uvěřit, že v potravinách se mohou (a světe div se, skutečně tomu tak je) nacházet látky životu nejenom neprospěšné, ale dokonce jedovaté.

Tak ale teď už k té druhé skupině (ortodoxního charakteru), která svojí veškerou stravu (vesměs rostlinného původu) konzumuje s tím, že nebudou a ani nechtějí podporovat mnohdy brutální chov a hlavně zabíjení zvířat. Pokud to napíšu takto, nelze ani nic namítat. Kdo má alespoň trochu empatie a zvířata mu nejsou lhostejná, jistě se dokáže vcítit do myšlení takových lidí a umí je i proto pochopit.

Ale ruku na srdce, opravdu si myslíte, že všichni lidi na světě by se mohli živit třebas jen potravou ryze rostlinného původu? A tím nemyslím jen z hlediska osobního přesvědčení, ale i z hledisek geografických či ekonomických a v neposlední řadě i z hlediska fungování osobního metabolismu. I když zhruba naše těla vypadají obdobně (dvě nohy, dvě ruce, dvě hlavy :-) , atd. ) , tak jsme každý jedinečný a neopakovatelný v drobnostech, ale i charakteru. A právě ty drobnosti mohou rozhodnout, zda vaše tělo je schopné přijímat tu či onu potravu. Za všechny příklady stačí jeden - tzv. faraonova pomsta. Nebudu to sáhodlouze rozepisovat. Ano mám na mysli přizpůsobení se organismu vnějším vlivům. Pak stačí tělo vystavit vlivům jiným (např. geografické umístění) a náhle je se stravou byť ze stejného, třebas rostlinného původu, problém. A to se jedná o změny relativně malé dané například druhem místních bakterií, na které tělo jednoduše není přizpůsobeno.

Daleko ukázkovějším příkladem, kdy si člověk prostě nemůže dovolit ten luxus vybírat si potravu, jsou národy žijící ve velmi specifických podmínkách. Zmíním například Eskymáky. Opět podotýkám, nic v článku není a nebude myšleno ironicky. Umíte si představit pravděpodobně velice krátký život Eskymáka, který by se z přesvědčení rozhodl být veganem? Nebo z druhého pólu spektra - člověk vlastnící pouze kousek rýžového pole a žádný jiný zdroj obživy nemá. Ani má bujná představivost není schopná si jeho linku života představit v případě, že by se rozhodl, že bude na maso, nebo jen na sladké, případně že se stane frutariánem. I v případě zázraku v podobě úderu Thórova tvořitelského kladiva, které by v mžiku oka jeho políčko zvětšilo na stonásobně velkou ohradu plnou nadité zvěře, si nejsem jist, zda by jeho organismus byl schopný ze dne na den zpracovávat živočišnou stravu.

Matěj u Petra nedávno zmínil, že člověk nemá v trávicím traktu enzymy, schopné štěpit masitou potravu. S tím souhlasím a nesouhlasím zároveň. Abych mohl jen souhlasit, musela by věta znít, že někteří lidé nemají enzymy schopné rozkládat maso. Stejně jako je pravdou, že někteří lidé nemají enzymy schopné zpracovat mléčnou bílkovinu. Mohli bychom tu rozvést diskuzi, kdy bychom se dohadovali, zda schopnost zpracovávat danou stravu je vrozená či získaná a zda ji lze během života měnit. Je to naprosto stejná situace, jako když jsme se (a dnes myslím tomu není jinak) ve škole učili, že tělo není schopno si vytvářet všechny esenciální aminokyseliny (základní stavební kameny těla), a proto je potřeba, aby ve stravě byly obsaženy i živočišné složky, které narozdíl (prý - nejsem si tím zcela jist) od rostlinné všechny aminokyseliny obsahují. Můj ničím nepodložený názor je, že správným výběrem rostlinných produktů lze docílit, že tělo nakonec všechny esenciální aminokyseliny buď získá, nebo si je (v rozporu s výukou a oficiálně šířenými poznatky) dokáže vytvořit. 

Od tohoto dílčího tématu není daleko k dvěma nahoře zmíněným skupinám, které pracovně nazývám pránaři a sluníčkáři. Většina z vás si tu asi dokáže představit, co se pod tímto mým označením skrývá. Ano, první skupina se živí takzvanou pránou, což je dejme tomu energie získaná z okolí, díky které v případě správného přeprogramování buněk je tělo schopné si všechny potřebné stavební, ale i ostatní látky vyrobit. Obdobný princip využívají sluníčkáři, kteří vše potřebné umí získat jen díky slunečním paprskům vnikajícím do těla hlavně zkrze oči. Vím, je to těžké si představit, a osobně nikoho takového neznám, nicméně to nevylučuji, nezesměšňuji a nechávám si otevřená zadní vrátka pro všechny alternativy. Každopádně v případě pravdivosti se jedná o složitý a hlavně zdlouhavý a jistě na vůli náročný proces.

Že na přechod z jednoho druhu stravy na druhý nemusí stačit i relativně delší doba, jsem se mohl přesvědčit na vlastní oči, kdy jedna moje zákaznice ve věku cca 17 let se z přesvědčení stala ze dne na den ortodoxní vegankou. Vydržela to bezmála dva roky, pak její tělo zkolabovalo a musela být okamžitě transportována do nemocnice na umělou intravenózní výživu. Od té události již vegankou není. Ani tímto nechci, aby to vyznělo, že mám něco proti veganům či vegetariánům. Naopak. Mnohých si vážím. Ale na druhou stranu je jich velká část, která si moje sympatie nevysloužila. Nikoliv tím, že konzumují něco jiného než já, ale proto, že neustále poukazují na to (vyčítají), že jedině jejich strava a způsob života je to jediné správné a že všichni ostatní jsou necitelní ke zvířatům, jejichž těla jsou používána k potravě lidí. Neodpustí si jedinou možnost jízlivých poznámek mířených do řad "masáků" a všežravců. Pochopitelně pravdou je, že všechny skupiny "strávníků" jsou čas od času napadány ironickými slovy od těch "od vedle". To však neomlouvá nikoho z neochoty či vyloženě neschopnosti brát druhé takové, jací jsou.

Možná to pro některé "rostlináře" (myšleno v dobrém - jen souhrnný název) bude neuvěřitelné, ale znám moc príma lidi, které dle mých hodnot zcela jistě lze nazvat duchovními, a přitom nemohou bez masa být. Nikoliv psychologicky, ale opravdu fyzicky jejich tělo živočišné bílkoviny v potravě nutně potřebuje a dává to náležitě najevo. Bylo by, a hlavně na netu je to denně vidět, jednoduché říci, že takový člověk ještě nepostoupil dále (kam?) a že není hoden vyšších dimenzí či postupu ve svém vývoji.

Mým názorem je, že ať člověk požívá stravu jakékohokoli původu, neopravňuje ho to k tomu, aby si myslel, že jedině on je ten, kdo koná správně, případně to dokonce ostatním vnucoval. Osobně vím starou bačkoru o tom, jak funguje tělo toho kterého, proč konzumuje to či ono. Nevnucuji mu žádný z "jediných správných" receptů na stravu, protože ho neznám. Plně každého, co se stravy týče, respektuji a v žádném případě ho neodsuzuji ani nepovažuji za vyspělého nebo naopak za duchovní novorozeně na základě povahy jeho jídelníčku.

Nepovažuji totiž ani tak za důležité co jíme, ale to jak to jíme. Přičemž do toho "jak" zahrnuji celý proces výroby či růstu potravin včetně zasetí, sklizně, výkrmu, porážky, přepravy, uskladnění atd. atd.

to, co zde hledáme, na talíři nenajdeme

Strava je tak složité téma, že by se dalo pokračovat v souvislostech s osudem (zvířat), Teslovým Zero Time (rostliny vs. zvířata), umění porážky zvířat uvedené v SAV, kompatibilita člověka a potravin s přihlédnutím na geografické umístění jejich vzniku a mnoho dalšího a velice zajímavého, ale rád přenechám místo i vám ostatním v komentářích za předpokladu, že se to nezvrhne jako leckde jinde v přesvědčování o jedinečnosti toho či jiného směru.

Do které skupiny patřím já, je pravidelným čtenářům tohoto blogu již známo a pro ty neznalé - sám sebe řadím do pytle s nápisem "všežravec" s upřednostněním všeho, co obsahuje dostatek cukru jako jsou třeba buchty :-)

Autor: MichalB

Vystavil: Patrik