Všechno "špatně"?

Také s podivem a úsměvem na rtech sledujete, jaké úžasné a nestabilní křivky nám v posledních dnech vykreslují grafy?  x)
Radost pohledět...

http://www.n3kl.org/sun/noaa.html

Fáďos

Dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit

Let do volnosti je spojen s objevováním nových možností. Je to levé a pravé křídlo letce, který se rozhodl pustit pevné struktury tohoto světa a vydat se na cestu, o které dopředu neví (a ani nemůže vědět), kam vede a co přinese. Dokud se nepustí, nezjistí to. Dokud neodlepí své titěrné nožičky od jistoty s jakýmkoli názvem, nazažije to. Jde jen o to říct si: "Tak jo." A to se stane jeho vlastním neviditelným skutkem, který mu změní život. Magickou formulí, která zapříčiní, že jednoho dne se něco uvnitř uvolní a dovolí mu pustit se pro skutečný dotek síly. Je to neskutečně uvolňující... nadechnout se po letech čerstvého vzduchu, ucítit lehkost a vzdušnost v pohybu a manévrování. Ucítit sílu života na vlastní tělo. Z hloubky se mu zamotá hlava, ale ne na dlouho. Zvykne si. A nic v něm už nikdy nezatouží po tom se vrátit. Není kam. Je volný k tomu nechat se použít.


„Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce. Vrhni se do této lásky s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností. Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých. Pokud se však odmítneš vzdát, pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš, že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit.“

- Richard Bach, Jonathan Livingston Racek

Autor: Petr Václavek

Zdroj: Nové Bohatství

Vystavil: Fáďos

Eurythmics: Sweet dreams - třetí oko/šestá čakra/šišinka mozková a sny

Počátek transformace svinstva v nás od momentu Rozhodnutí až po dnes

Inspirující (in spirit :-)) výpověď jedné hledající - jedné z nás...

Možná se následující řádky týkají jen pár lidí, ale vím, že je důležité, aby se tenhle příběh dostal ke správným lidem... Je to můj příběh a u každého z Vás může proběhnout jinak, obsah bude různý, forma zůstává, musíte být bdělý a plně vědomí. 

...............................................

Probudila jsem se z iluze, že moje transformace proběhne mírumilovným a harmonickým způsobem a cítím jakousi úlevu, protože jsem věděla, že to nemůže být tak jednoduché. Že bych se jednoho dne probudila, uviděla víly, ucítila všeobjímající lásku. A to jen tak, lusknutím prstů, za to, že jsem v tomhle životě "hodná". To se mi zdálo dost málo za to, co jsme tady na Planetě prováděly. 

Viděla jsem záblesky toho, co jsme napáchali v době kolem Egypta, kdy jsme si hráli s černou magií, posílali tisíce lidí na smrt bez jediné emoce, manipulovali s životem a smrtí, zabíjeli novorozeňata, otevírali časové portály, z nichž mnohé jsou otevřené, nebo se otvírají a napojují na tuhle dobu. 

Tak, jak bylo předurčeno. Smluvený pád vědomí. Od momentu Rozhodnutí, kdy jsme měli božské vědomí i schopnosti, přes období, kdy nám zůstaly jen ty schopnosti a kdy jsme z nudy, touhy po poznání a moci napáchali věci, které nás ovlivňují i dnes, až po období, kdy se bez těchto schopností musíme zbavit následků, abychom znovu získali vědomí.

Každý z nás si prožil nějaký temný život a ne všechno jde transformovat skrze utrpení a pochopení v životech, musí to být vědomá přeměna sraček, které jsme si z těch dob přinesly, vědomé prožití těch nejsilnějších emocí, tak vědomé, že se Vám kroutí tělo v křečích a prosíte boha o odpuštění za všechny své hříchy. 

Součástí dohody o pádu vědomí bylo rozhodnutí prožít temná období, která následně transformujeme. To je ten slib, který jsem bohu a sama sobě dala. Až doteď jsem si nebyla vědomá toho, co by to mohlo znamenat... Kdo si myslí, že se ho netýká očista nízkých pudů, má v sobě určitou část pýchy či potlačený strach, jinak by Vám zákon přitažlivosti tenhle článek nepřinesl, zůstal by zcela mimo Vaše pole pozornosti, jednoduše byste ho nečetli.

Zlo v nás vystrkuje růžky a vytahuje poslední esa z rukávu. Životní zkoušky a očista ve fyzickém světě je jedna věc, ale za tím vším stojí skutečná pradávná Síla temna, která v tom všem hraje nesmírně důležitou úlohu. Ďábel v jakékoliv podobě. Jehož úlohou je vyprovokovat nás k akci,  odvaze postavit se tomu čelem, probudit v nás největší emoce zla, abychom je ze svých hluboko schovaných kořenů vynesly na povrch. 

Je tomu týden, co jsem pocítila skutečný božský mír, nadšení a bezpodmínečnou lásku ke všem, cítíla jsem propojení se svými průvodci a totemovými zvířaty, i se všemi lidmi na planetě, měla jsem chuť uspořádat vše ve svém životě na základě božského záměru a plánu duše, měla jsem energii to vše udělat, Vesmír mi posílal vše, co jsem potřebovala, a to často během pár sekund. Bylo mi dáno pocítit tenhle stav a uvědomit si, že to byla jen ukázka Nové Země a teď vím, že to může být ještě lepší, protože v pozadí pořád bylo něco, co jsem nedokázala pojmenovat.

Možná už jsem byla tak připravená, že přede mnou má duše otevřela tuto zkoušku. Zavolala mne intuice a já otevřela Pandořinu skříňku, časový portál do Egypta, kde jsme si hráli na Bohy a chtěli nesmrtelnost. Cítím, jak část mého vědomí je uzamčené v té době a čeká na uzavření cyklu. Vytvořili jsme tam bytost, která nás provázela všemi životy, manipulovala s námi, vyvolávala v nás nejsilnější emoce a byla tak chytrá a tak silná, že jsme si nevšimli, že to nejsme my. Rituálu se zúčastnilo asi 20 lidí, možná víc, možná méně, ale časový portál se neuzavře, dokud my všichni nedokončíme, co jsme započali. Je v naší DNA, cítím ho v každé vlásečnici, v každé buňce mé krve. 

A takových bytostí je tady spoustu a začínají se vztekat, protože s nimi vědomě nepracujeme, vytlačujeme je z jejich přirozených domovů, bez úcty k jejich podílu na celé této hře, bez lásky, jen ve strachu a v pýše, že náš díl práce je čistší a tudíž bohu milejší. Oni nemůžou sami odejít, musí být dokončeno, co bylo otevřeno, proto tolik lidí končí poslední dny na psychiatrii, protože oni si žádají naší pozornost a budou žádat ještě víc. Každý, kdo bude mít odvahu se na to podívat a zakřičet sám v sobě hluboce a upřímně: "Kdo jsi, když to nejsem já." - každý ten bude osvobozen. Když jsem tohle dokázala, uviděla jsem bytost zcela jasně energeticky identifikovatelnou a uvědomila jsem si, že jí znám celý život (možná i všechny životy), že je krásná a že jí vděčím za svůj posun, i za své utrpení. Bylo v tom trochu lásky i trochu nenávisti. Jako ve vztahu únosce a oběti. Nevyhánějte ho, milujte ho, je to bytost, která vás provázela všemi životy a posouvala Vás ve vývoji rychleji, než by to bylo možné cestou světla. Tak, abyste mohli stanout zde v roce 2012 a nést všechny následky. Jste silné bytosti a krásné, čisté. Žít tenhle život na pozadí manipulace těchto bytostí, udržet si hlavu čistou a neskončit v blázinci s paranoidně schizofrenní obsesí je skutečně výkon hodný potlesku. Každý pracovník světla má v sobě zároveň temného anděla, jsme v dualitě!

A nad tím vším je skutečné požehnání, neboť je to začátek probuzení Skutečného člověka, očištěného a krásného...

Než jsem tohle vše pochopila, žádal si pozornost, měla jsem příznaky posedlosti, když to na mě přišlo, začala jsem křivit prsty, ukazovat ďáblovy symboly a chrčet zvuk, o kterém jsem netušila, že dokáže z mých úst vyjít. Jediné, co mě udržovalo v naději, bylo vědomí, že vše má smysl, že už jsem byla na takové úrovni vědomí, že bych si nepřitáhla zkoušku, kterou bych nezvládla. Vědomí, že tohle je okamžik, na který jsem celý život čekala a připravovala se, že každý film, každá informace a každá zkušenost měla v mém životě význam právě pro toto odhalení. V mém těle probíhal boj, mám rozmašírované snad všechny vnitřnosti, jak jsem se mu bránila. Když jsem ho já světlem od sebe odstrčila, odešel provokovat někoho jiného na druhém konci republiky, ty příznaky byly tak stejné, že tomu nešlo nevěřit. 

Všechno, co jsem se naučila o světlu, jsem zapomněla a neumím to použít. Když stojím tváří v tvář své Temnotě, najednou nevěřím v anděly, najednou si nedokážu vzpomenout, že mám své průvodce. Donutil mě zrelativizovat úplně všechno, nevěřit vůbec ničemu a spoléhat se skutečně jen na sebe, přičemž se nejprve musím naučit, co jsem já a co je on se svými projekcemi. To, že přišel, má význam. Řekl, že nedá pokoj, dokud si neuvědomím svou sílu a je schopen jít až za hranice. Najednou věci v mém životě dávají smysl. Řekl, že tím budu muset projít sama a ve chvíli, kdy jsem volala všem svým přátelům, nikdo to nezvedl, což jen podporovalo mojí paranoiu. 

Teď vím, že tohle přesahuje vše, v hlavě jsem uslyšela "Celý Vesmír je s Tebou, Anamel." A pořád jsem v pochybnostech, jestli jsem se zcela nezbláznila, ale mám hodně důkazů, že je to všechno skutečnost a ty si musím neustále připomínat. A vím, že je to počátek. Měla jsem sen, šroubovici DNA na obloze, v tom snu byl silný pocit, že už to začíná. Před 14 dny jsem skutečně uviděla šroubovici DNA na obloze, poprvé v životě jsem viděla zhmotnění energie do obrazu v realitě a v tu chvíli mi přišla sms od člověka, který je pro mne teď obrovskou podporou, protože prožívá to samé. 

Při tom všem kolem je těžké zachovat si chladnou hlavu. Vymítání, indicie, telepatie, Lemurie, Atlantida, černá magie, načítání dávných vzpomínek skrze setkání s neznámými lidmi, skrze písně, skrze filmy, obrazy, hledání odpovědí v pohádkách, legendách, přesmyčkách jmen… Vždyť ještě před pár dny jsme žili v úplně jiném světě. 

Cítím potřebu o tom napsat, protože se s tím setká ještě hodně lidí, to je to, co nás v následujících letech čeká a kdo to nerozpozná, bude tomu podléhat a bude páchat ještě větší zlo na světě. Taky jsem v jednu chvíli myslela, že bude lepší se zavřít na psychiatrii, neboť jsem začala být nebezpečná okolí i sama sobě. Zlo si žádalo pozornost těmi nejmanipulativnějšími způsoby - projekce zabíjení, skákání z okna, vize apokalypsy, černých andělů.

Lidé jsou v podstatě čisté duše. To zlo v nás nepochází z nás. Třeba jsme skutečně vytvořili tyhle myšlenkové formy, které nás provedli pádem vědomí a nyní čelíme posledním zkouškám, cítím, že tím procházím, abych mohla své zkušenosti sdílet, bude nás víc, tohle je ta transformace, o které se pořád mluvilo. Skutečná fuška, přeměna všech sraček v nás. Jestli si někdo myslel doposud, že dělal dost, záhy pochopí, co to znamená skutečná očista a proměna vědomí.

Možná ze mne mluví pýcha, ale to je přirozené, to je taky jeden z nízkých pudů. Možná, že si svou negativitu ospravedlňuju a svádím vinu na někoho mimo mne.

To je dost možné, ale v tuhle chvíli je to pro mne jediné vysvětlení, které mi brání, abych nepropadla totálnímu šílenství, takže se toho budu držet jako pravdy, neboť čemu věříš, to skutečně je. I Osho říkal, že krása je víc než pravda a krása v mém pojetí může být i temná. Když se na to podívám z jiné strany, jde tu o krásný dobrodružný příběh, jenom v něm bohužel jde o můj vlastní život a nejspíš i duši. 

Cítím se rozpolcená, jako by jedna má část zůstala v Egyptě, vidím se, jak stojím u toho rituálu a vše je zastavené, nikdo se nehýbe, cítím odpojení od nynější reality a přesun do tamějšího bezčasí, občas se v tom utápím. 

Ale musím si znovu a znovu uvědomovat, co znamená být multidimenzionální, bez prostoru a času. Mé vědomí se v jednu chvíli přesunulo do okamžiku Rozhodnutí. Najednou jsem stála nejen v bytě a nejen v egyptské svatyni, ale i v chrámu kdesi před tím, sama pro sebe jsem si to místo pojmenovala Lemurie, protože někdy tam jsme měli plné vědomí a rozhodli jsme se pro tuhle zkušenost včetně pádu vědomí. Možná to je úplně jindy, úplně jinde. Na tom nezáleží. Díky tomu mne pohltil nesmírný klid, neboť zároveň stojím tam, dívám se na svou zkušenost, cítím tu zodpovědnost, tu tíhu i tu hrozbu selhání, ale je tam tolik lásky a odvahy, stojím u jakési kamenné mísy s vodou ještě s několika lidmi, budou to moji nejbližší, cítím jejich lásku, i svou lásku.

Buď silná, zaktivizuj se – ozývá se mi ve slabých chvílích v hlavě spolu s rychlými záblesky momentu Rozhodnutí. Ano, vše je, jak má být. Pochopila jsem, že nad tím vším je ještě něco, nad tím vším svítí hvězda mé duše a ukazuje mi cestu. Nad tím vším stojím někde po boku svých nejbližších, jsem v bezpečí a jsem šťastná a nyní si dokážu ten pocit uvědomit i tady. 

Ačkoliv to není konec... Je to cesta transformace sedmi smrtelných hříchů na sedm božských ctností.  Vztek, pýchu, lenost ... nemůžeme potlačovat, musíme je poznat, nechat projít. Protože ani cesta sebetrýznění, potupného sebepokořování a přetvařující se obětavosti či spasitelství není správnou. Jedinou cestou, jak z toho ven, je probudit v sobě sedm ctností, tak člověk uteče smrti a bude mu navrácena duše. A ďábla nikdo neobelže, on pozná, kdy je to skutečné... Miluji Vás, neboť vy jste odvážné bytosti!

..............................

Autor: Anamel Paolina 

Zdroj: http://poselstviohne.blogspot.cz/2012/06/pocatek-transformace-svinstva-v-nas-od.html

Vystavil: Patrik

Francouzský film La Belle Verte

Rád bych jen krátce odkázal na skvělý film La Belle Verte francouzské režisérky Coline Serreau, který v celé nahotě ukazuje dnešní kulturu a všechny ty zbytečné systémy, které jsme si kolem sebe vytvořili v konfrontaci s tím, jak jednoduše a krásně lze žít. Z vlastní zkušenosti můžu jen doporučit.

Více o filmu píše Petr Václavek ZDE. Za odkazem pochopitelně najdete i zmíněný film a to s českými titulky.

Fáďos

Psychologie snu I.

„Většina lidí mívá sny; ale jen málokdo chápe jejich smysl“, začíná svou nadčasovou práci Psychologie snu Ernst Aeppli, žák a kolega zakladatele analytické psychologie Carla Junga. Nejen, že většina z nás mívá od počátku života sny (podle vývojové psychologie již od prenatálního období), ale je možné dokonce tvrdit, že sny míváme všichni, protože sen představuje pravděpodobně nejjednodušší prostředek, skrze který může vědomí obdržet někdy zcela zásadní informaci z nevědomí. 

Lišíme se pouze v tom, jak na sen pohlížíme, čímž přímo ovlivňujeme, zda nám sen zůstane ve vědomé paměti alespoň chvíli po probuzení do bdělého stavu, a nebo si na něj nevzpomeneme vůbec, čímž se mnohdy velmi podstatná informace o nás samých a naší přítomnosti dostane pouze do podvědomí. Zpráva však může i klesnout zpět do hlubin nevědomí a tam čekat na další příležitost vyplout na hladinu našeho vědomí, a to v nejbližší budoucnosti – dokud bude tohoto sdělení třeba; snu se nedá bránit.

Za pomoci snů lze určit, kdo vlastně jsme a kde se zrovna nacházíme na své životní cestě. Možná se to zdá logické, ale přesto to není plně zakotveno v povědomí mnoha z nás, jelikož jsme k ničemu takovému ve školních lavicích nebyli vedeni – z následujících řádků by mimo jiné mělo vyplynout proč. Než se však pustíme do odhalování historických kořenů našeho současného, někdy poněkud rozpačitého pohledu na sen, je třeba také podotknout, že i když snům moderní člověk odmítá naslouchat, mají na něj určitý vliv. A to platí dokonce i o těch nepřijatých snech; o těch zapomenutých (resp. vytlačených z vědomí do podvědomí). I takové sny mají moc nás ovlivňovat, a to minimálně ve formě emočního naladění v průběhu dne, což může většina z nás potvrdit. 

Postoj obyčejných lidí ke snu dříve a dnes

Sny jako takové provází člověka již od pradávna, o čemž svědčí například nejstarší dochovaná literatura. Pokud tento fenomén zkoumáme v rámci jedné historické éry napříč kulturami, narážíme pochopitelně na mnoho rozdílů nejen v přístupu ke snu, ale samozřejmě hlavně co se týče jeho výkladu; jiným způsobem na sen pohlíželi starověcí Číňané, Indové, Egypťané, Židé, Arabové, Řekové, Seveřané atd.

Nazírání na sen se samozřejmě měnilo i v závislosti na dobovém kontextu. V tomto ohledu se zde omezíme na naše středoevropské prostředí. Pohled na snění současného moderního člověka značně ovlivnilo období, které nazýváme osvícenství, během něhož byly položeny základy moderní vědě. Zatímco za dob Slovanů a ve středověku by pro nás bylo pravděpodobně přirozené sny přeceňovat a spojovat je třeba s určitými náboženskými  představami, od osvícenství se většinou ztotožňujeme s racionalistickým relativizováním tohoto psychického jevu a redukujeme jej tak na pouhý vedlejší produkt tělesných pochodů.

 

Západní materialistická věda si postupně vytyčila hranice svého zkoumaní tak přísně, že veškerý přesah běžného módu lidského vědomí zavrhuje a odmítá se jím zabývat. Tím tyto jevy, mezi něž patří i sen, samozřejmě nemohla zničit – lidé je zažívají bez ohledu na vládnoucí paradigma. V tom stávajícím mají ale díky zažitým racionalistickým postulátům nebezpečný sklon tyto jevy relativizovat či dokonce tabuizovat.

V tomto ohledu je dnes sen vnímán v drtivé většině případů jako něco nesmyslného a tudíž otravného; něco co prožíváme proti vlastní vůli a co je třeba zapomenout – sen se zdá být nepochybně tabu především díky osvícencům, kteří se snažili svým racionalismem vymezit vůči předchozí éře náboženského fanatismu. Racionální pohled byl však rovněž založen na víře, a to v základní dogmata tehdy vznikajícího newtonsko-karteziánského paradigmatu, které se dnes již také hroutí (viz současné revoluční objevy v mnoha vědních oborech, které ukazují vesmír jako živou propojenou síť na všech rovinách jeho existence).

Bylo by ovšem chybou tvrdit, že v současné populaci existuje jen jeden postoj ke snu. Přežívá stále i onen naivní přístup, jehož kořeny sahají až do středověku. Tento proud ztělesňují lidové snáře, jež jsou sice vysmívány, ale na druhou stranu také často vyhledávány v zoufalosti a v jakési duchovní vyprahlosti (srov. popularitu bulvárních horoskopů). Tato vyprahlost je možná dána tím, že oba známé modely přístupu ke skutečnosti (náboženský a racionalistický) se zdají být stejně extrémní a tudíž v zásadě stejně slepé – ani jeden z nich už nám nestačí.

Sen z pohledu psychologie (Freud a Jung)

Povědomí dnešních lidí je ovšem značně pozadu, opírá-li se o přesvědčení stará několik staletí; předávaná z generace na generaci. Současná společnost, a česká obzvlášť, není totiž stále dostatečně informována o empirických poznatcích hlubinné psychologie, které položil základy Sigmund Freud na konci 19. století svou psychoanalýzou. Byť je Freudův výklad snů značně omezený (což bylo nakonec dáno dobovým kontextem), byl každopádně prvním psychologem, který se začal vážně zabývat sny, čímž se tak zasloužil přímo o to, že se sen dostal na několik desítek let do centra pozornosti vědeckého bádání. Na Freuda tak pochopitelně mnozí navazovali; takový výklad snů stál především na pudovosti, sexualitě, vztahu k rodičům a prosazení ega.

Brzy se ovšem ukázalo, že za vědomou lidskou psychikou se ukrývá mnohem víc, než jen osobní vědomí a nevědomí čerpající ze zkušenosti jednoho konkrétního života a bytí v hmotné dimenzi. Ukázalo se, že máme přístup k jakési pokladnici mnohem širšího vědomí (esoterickým jazykem ke kronice Akáša). Jedině tak je například možné, že lidé, kteří neví nic o mytologii, potkávají ve snu mytologické postavy. Zásadní zlom nejen ve výkladu snů, ale v psychologii vůbec tak způsobil Carl Jung svou teorií o kolektivním nevědomí, archetypech, komplexech a svým objevem individuačního procesu. Jungova analytická psychologie souvisí úzce se spiritualitou, jež byla do té doby většinou mylně zaměňována za religiozitu; Jung zavedl do psychologického diskurzu kromě zcela nových termínů jako první pojmy typu „duše“. Zdůrazňuje však, že tato psychologie není rozhodně založena na pouhých filozofických úvahách, nýbrž na empirických výzkumech.

Z výše uvedeného vyplývá, že psychologie ve Freudově materialistickém pojetí byla neucelená, takže se nelze divit, že Jungově analytické psychologii se zprvu říkalo komplexní, jak píše jeho žák a kolega Ernst Aeppli. Co se týče současné situace v psychologii a ve vědě vůbec, je na místě podotknout, že jungiánská tradice je v jistém směru i po desítkách let upozaďována. Jako bychom se stále nemohli zbavit oněch starých osvícenských předsudků a nechtěli přijmout a oficiálně zkoumat to, co „do vědy nepatří“. Kupříkladu většina změněných stavů vědomí bývá oficiální vědou i přes svůj měřitelný charakter (např. změna mozkových vln během meditace) zavrhována a označována jako patologický stav. Pokud ovšem na sen pohlížíme jako na změněný stav vědomí, zažíváme tedy patologický stav všichni, a to poměrně pravidelně.

Jak může pomoci psychologie snu obyčejným lidem

Ať už je dnes sen vnímán jakkoli, využívá se hojně v rámci psychoterapie, byť někdy stále pouze formou Freudovy psychoanalýzy. Zkušenost řady moderních psychoterapeutů však naznačuje, že klientům nakonec velmi efektivně pomáhá právě jungiánsky orientovaný výklad snů.

Na základě tohoto přístupu ke snu si každý člověk může osvojit určité zákonitosti snu a pravidla jeho výkladu, o kterých se nedozvíme v rámci školní výuky, ač jsou tolik důležité pro práci s naší psychikou. Tyto zákonitosti vyplynuly právě z psychoterapeutické praxe (například Ernsta Aeppliho, ale i později Jamese Halla), které tak vděčíme za to, že se můžeme každý učit svým snům naslouchat a objevit tím jeden z klíčových nástrojů, skrze který lze porozumět sobě samým.

První krok můžeme učinit již nyní – svým snům se jednoduše otevřít a zapisovat je. Výsledkem často je, že se nám najednou sny zdají takřka každou noc. Jakmile si jich totiž všímáme a přisoudíme jim čestné místo v našem vnitřním životě, začínají se nám automaticky lépe uchovávat ve vědomé paměti. Zapisováním získáme zprávy ze světa symbolického kódu nevědomí převedené do logického kódu vědomí a navážeme tak kontakt se spolehlivým vnitřním průvodcem na naší životní cestě.

Následující díl Psychologie snu ZDE.

Autor: Patrik

Vezměte život do svých rukou, funguje to

Slovy Petra Václavka.


Narazil jsem na zajímavý článek o tom, jak se lidé v Liberci rozhodli odpojit od centrálně distribuovaného tepla a ušetří tak zhruba 50% nákladů na vytápění. Velmi mě ta zpráva potěšila, protože jsem si uvědomil obrovskou hloubku změny společného vědomí, kterou s sebou nese. Zvláště mi pak v hlavě uvízla informace o tom, že vrcholem bylo, když jim radnice, přestože měli všechna povolení, zakázala vést komín o průměru asi třiceti centimetrů po venkovní zdi, protože jí patří pozemek pod ním až do nebe. Větší důkaz toho, že radnice jde na ruku teplárně se jim dostat nemohlo. 
Došlo mi, že takhle to přece funguje nejen v našich městech, ale i na celostátní, potažmo celoplanetární úrovni. Chodíme k "volbám", abychom si "svobodně" zvolili otrokáře, kteří nám následně diktují nesmyslný a totálně nesvobodný způsob života, protože díky tomu mají profit. Všem do jednoho jde o jediné - o prachy. 
Není tedy divu, že se vždycky nakonec dohodnou a jakékoli "volby" jsou jen směšným divadlem o ničem. 
Uvědomil jsem si taky, jak křehký a zranitelný je současný systém. Je načatelný právě v takových maličkostech jako v Liberci. Začněme každý jeden sám za sebe brát prozatím docela malé, dílčí události svých životů do vlastních rukou a zatřeseme světem. Změna je tady. Jednoduše se přestaňme spoléhat, že se o nás někdo postará a vezměme život do vlastních rukou. Funguje to!


Autor: Petr Václavek
Převzato z Nového bohatství
Vystavil Fáďos